Svět Toltéků

9.9.2009 - 357.den z 365

Krásné devítkami přesycené datum jsme měli vyraženo i na vtupenkách do klubu Lávka na další Duškovo představení "Svět Toltéků". Wlk je ode mne dostal darem k pondělním narozeninám. Nedávno nás totiž nadchlo jiné Duškovo představení "Čtyři dohody" a filozofie toltéckých Indiánů nám učarovala.
"Svět Toltéků" není klasické divadelní představení a Jaroslav Dušek v něm rozhodně nevystupuje jako komik, jak někteří pod vlivem jeho filmový rolí očekávali- a to byl možná jeden z důvodů, proč několik lidí opustilo sál před skončením pořadu :-(
Představení je spíše takovou přednáškou. Mně Jaroslav Dušek odkryl pohled na důležité souvislosti mezi lidmi, logické souvislosti vztahů k okolí a celé představení by se dalo charakterizovat jako praktický návod k dosažení osobní svobody.

Je to takové moudré a hezké povídání, k němuž Dušek vždy pohotově dodává vtipné příklady ze života. Pouček bylo mnoho a nutí člověka zamyslet se nad sebou samým. Všechny ty moudré teze si nepamatuju, ač bych chtěla ( a asi i měla :-), aby se mi žilo líp! a vyrovnaněji ;-)), ale třeba mi utkvěla v hlavě věta:
"Dejte si pozor na verzi minulosti, na které lpíte. Ovlivňuje vaši budoucnost"- zkráceně znamená: člověk vy se neměl vracet k nepotřebným aspektům své historie.

Pokud by si někdo chtěl počíst, vyšmejdila jsem na netu i ukázky z knih. Kdo má chuť meditovat a podívat se na svět zas trochu jinak, může kouknout SEM

A takový je pohled na Hradčana z Novotného lávky. Karlův most je sice dočasně ověnčen lešením :-( , ale jinak krása!

Úterní zážitky

8.9.2009 - 356.den z 365

Už to zase začíná... běžný kolotoč školního roku. Martince dnes začal další ročník plaveckého výcviku. Chtěla chodit a opravdu o to žadonila. Aby ne, když měla tak skvělou lektorku! :-)
Kurz jsem zajišťovala na poslední chvíli- až poslední srpnový den. Naštěstí se někdo odhlásil, a tak mám na úterní dopoledne o zábavu postaráno...
Majda toužila jíti s námi. K bazénu se ale s vozíkem nedostane. Jednak tam není prostor, protože tam chodí i maminy s miminky, takže jsou všude na zemi lezoucí mimina a v uličkách mezi skříňkami přebalovací pulty, jednak by si musela přesednout do jejich erárního mechanického vozíku, který má čistá kola a může až k bazénu. Takže: zamítá se!
Majda bez protestů souhlasila. Z vestibulu přes prosklenou stěnu viděla dobře, jen litovala, že neslyšela pokyny na vlastní uši. :-)

Jako kompenzaci s radostí přijala horkou čokoládu z místního bufetu ;-)

Martinka byla za svůj výkon od lektorky Aničky pochválena. Skákala ze skokánku! Anička má jistě dobře v paměti scénku, kdy jí Martinka z hodiny utekla, že se nebude potápět a řvala jak tur ;-) Nenutili jsme ji, a dobře jsme udělali. V létě zjistila, že v moři pod vodou jsou vidět věci, které jinde nenajde- tak se začala potápět a dá se říct, že teď při koupání tráví víc času pod hladinou.

Bazén je přímo vedle TESCa, tudíž jsem věděla, že mě dnešní hodina "vyjde draho" :-)
Ve zverimexu jsem úspěšně vysmečovala všechny požadavky na nákup hracích myší z Belgie a vitaminových tyčinek pro Mikeše, rovněž jsem odmítla zakoupit rozkošnou soustavu drápadel, která by jistě Mikešovi navodila stav blaženosti, ovšem asi bychom museli vyhodit sedačku z obýváku, abychom se sem s ním věšli. Okoukly jsme ještěry a hady. Králíci byli dočasně vyprodáni a velký zelený papoušek v kleci si div nevykroutil hlavu, jak se otáčel za cvakáním Majdina vozíku.
Z krámu jsem je dostala až magickou větou: "Zvu vás na zmrzlinu!"
Oddychli jsme si všichni. Personál, který ostřížím zrakem sledoval pohyb naší výpravy po obchodě, papoušek, který měl hlavu zamotanou a já taky... ;-)

Jen ve zkratce

7.9.2009 - 355.den z 365

Je pondělí. Z kurzu jsme včera dojeli domů až krátce před půlnocí, Majda zapadla do peřin a okamžitě vytuhla. Přebrala jsem si z babiččina hlídání Martinku. Víkend si s babičkou krásně užily, babička ji vzala na Petřín- a poté ji protáhla půlkou Prahy, takže si jen pochvalovala, jak byla hodná...no kdo by taky zlobil, když má v nohách tisíc mil, že? :-)

Majdu jsme nechali vyspat. Probudila se skoro v 11hodin! Sama z toho byla překvapená...tělo zpracovávalo zážitky a dalo si na čas! ;-)
Tak jsme si o všem vyprávěli, Majda dokonce ocenila i to, že má zrovna nás- to se denně nestává, obvykle se totiž díky svým nemožným příkazům a požadavkům dostáváme do role nemožných a nesnesitelných rodičů-prudičů. A bylo nám všem hezky- vnitřně hezky.

Tatínek Wlk dnes slaví narozeniny- a my máme přání jediný :-)- aby byl zdráv a šťasten tak dlouho, jak si bude přát :-))
Majda mu vyrobila krásné přání s dojemným textem- doufám, že bude k vidění u něj na blogu.

My s Majdou jsme odpoledne šly po dlouhé době na rehabilitaci. Majda docela spolupracovala a nevyvolala žádnou srdceryvnou scénu.
Cestou domů jsme ze školky vyzvedly Máťu a už jsem žádnou zábavu na ten den neorganizovala.

Večer jsem se poprvé po prázdninách vydala na němčinu- to byl taky zážitek. Prý že má němčina řád... hm, tak doufám, že ho stihnu objevit ještě během svého života ;-)

No a jako fotku dne dávám "modrou turistickou značku". Kam nás asi dovede tahle?
Příznivce ODS prosím, aby mému snímku nedávali žádný politický podtext ;-)
...se mi to prostě jen líbilo...

Nedělní zážitky

6.9.2009 - 354.den z 365

V neděli jsme se probudili do krásného slunného dne. Majda přišla ze spaní od holek celá rozlámaná, ale šťastná.
P.uč. třídní je velice laskavá a milá osoba, ještě v sobotu večer vyzvídala, co by Majdu potěšilo a operativně stačila zařadit do programu minigolf. Na zeleném pažitu moc často nepobývám :-)), takže úroveň mého hraní nebyla valná, zato pro pobavení byla akorát ;-)
Majda těkala od jednoho stanoviště ke druhému, do všeho kecala, radila a samozřejmě se řehnila, protože míčky byly takové gumové a na dotyk golfové hole reagovaly často dost nevyzpytatelně :-)

Po svačině šly děti zase do třídy, a tak jsem nelenila a zaběhla za panem majitelem objektu, který se mi líbil tím, jak pořád někde chodil a kontroloval, jestli vychovatelé dělají, co mají, jestli někdo nemá hlad, jestli někomu není v noci zima- jeho podřízenou bych asi být nechtěla, ale jako uživatel služby si ho mohu jen pochvalovat ;-)
No, šla jsem za ním s tím, jestli by se to tam nedalo nějak trochu upravit pro vozík. Když už tam naše škola jezdí- a asi bude jezdit nadále... ;-) Tak jsem mu hned nastínila, co mám na mysli- viz třeba tahle cesta za jídelnou, kterou se Majda dostávala do hlavní budovy a drncala pěkně...

...a ještě pak taky sociálky.... A pan majitel mě vůbec neposlal do háje, zapsal si to, řekl, že na podzim zahajuje rekonstrukci umývárek, takže na to bude myslet a že by to asi šlo udělat tam jeden sprchový box širší a WC pro vozíčkáře a cestu že by asi taky mohl nějak upravit.

Achjo.. líná huba... znáte to dál, že? Proč se na tohle musím ptát já, až dneska, proč tenhle rozhovor nemohl uskutečnit už někdo, kdo tyhle kurzy zařizuje, nebo někdo, kdo se vydává za výchovnou poradkyni a speciálního pedagoga zároveň (podle mé velmi naivní představy) by měl hájit zájmy těchto integrovaných dětí, protože ty (naštěstí) budou vždycky v menšině a mají nestandardní potřeby- a proto tam taky potřebují někoho, kdo na ně bude myslet a dohlížet na to, aby se na ně nazapomínalo... Neděje se tak. Alespoň u nás ne.
(pozn. Majda není ve škole jediná, kdo má asistenta- ale jediná sedí na vozíku. Loni vyšel z 9.třídy žák, který používal mechanický vozík- takže ani po dlouhých letech se nic nezměnilo- a mám-li být realita- nezmění. V tomto personálním obsazení lze změnu k lepšímu jen velmi těžko očekávat.) :-(

Odpoledne měly děti hru v lese. Slušný kopec. Ale vozíky z Meyry opravdu mohu doporučit- náš vyjel všechno, nikde se nepřevrátil...pravda, sjíždění z kopce je trochu adrenalinový sport- jednou to Majdu pěkně houplo do křoví :-))

V lese děti hrály filmové pexeso- dobrý nápad! Majda se sice nedostala ke všem kartičkám, ale stačilo, že si mohla hru vyzkoušet na několika příkladech.

Navečer šly děti hrát vybíjenou, ale pro Majdu byla louka nepřístupná, tak jsme chvíli sledovali turnaj z dáli, a pak se vydali na soukromou obhlídku okolí.
Objekt byl kdysi dávno jistě nějakým střediskem ROH, patřil k němu i tento bazén, který za těch 20let pěkně zchátral.

Tak si alespoň splním povinnost 1x v měsíci se zjevit na blogu osobně.:-)
Pracovní název fotografie: JSEM NA DNĚ

Majda chtěla s dětmi ještě na večerní program- hrálo se BINGO (to zvládá sama), slečna vychovatelka už se vžila do role a bez upomínání hned donesla Majdě tiket. Večer byl proložen i nějakými veselými scénkami. V 9 večer Majda už byla úplně grogy. Svolila k odjezdu domů. Byla spokojená a litovala, že tam nemohla být déle.
Rozloučili jsme se a za vtipného navigování Pavla Lišky jsme se vydali ku Praze.

Bylo to krásné, všechno vyšlo, počasí se taky snažilo... Majda vyzkoušela všechno, co mohla a byla náramně spokojená.
Učitelé viděli, že vozíčkář nemusí být vždy považován za "obtížný hmyz", že mnohdy jen stačí myslet "o krok dopředu"- a jde to. To koneckonců předvedli hned po sobotním dni, kdy se večer hned kreativně zapojovali svými návrhy a připomínkovali program na neděli- jestli to bude i pro Majdu. Škoda, že tohle nešlo předem :-(( , když se od října vědělo, kam se v září následujícího roku pojede... Vše by bylo snazší a veselejší a schůdnější....
Ach, ta komunikace...

Ze školy se vůbec nikdo neozval- Zda Majda jede na kurz, nejede, co bude dělat ve škole jako náhradní program???? Nic. Nikdo nic. Ticho. Tak ji nechám doma a uděláme si zážitkový kurz vlastní... No ale že bych byla s takovým přístupem spokojená, že by mě zrovna tohle těšilo.... a od lidí, kteří mají moje děti vychovávat... od těch bych to ani nečekala. Uvítala bych, kdyby spíš oni radili mně, kdyby spíš oni mě vedli- co a jak se dělá, co je vhodné a co ne /já nejsem speciální pedagog!!! Já jsem JEN rodič!/.

Přitom by možná stačilo, kdyby si na místě Majdy každý z nich představil svoje dítě. Jednal by stejně? Úplně stejně?? ... Pokud by si na tyto otázky odpověděl kladně, asi by si u mne zasloužil titul "CYNIK ROKU".
Víc k tomu nemám.
My jsme si ten krátký pobyt užili maximálně. Sbírali jsme zážitky a já myslím, že úspěšně :-))

Sobotní zážitky

5.9.2009 - 353.den z 365

V pátek odpoledne dorazil Wlk z práce. S ohledem na poslední náš výlet po Čechách, kdy jsme cestu domů hledali trochu déle ;-), pořídili jsme si GPS :-)) Je skvělá. Tedy zejména pro takové topografy, jakým jsem třeba já. Pokyny namluvil Pavel Liška (Návrat idiota ho naprosto vystihuje:-) ), takže jsme se s Majdou bavily celou cestu. Navigování zahájil slovy ."Tak dělej, padáme odtud" Při objížďce na Letné trochu znejistěl, opakovaně řidiče vyzval, aby zahnul doleva- a když to nehodlal akceptovat, prohlásil: "Tak já tu teda nemusim bejt... seš jsi jistej, co děláš, jo? " Nakonec nás dovedl až do Hrachova na náves, dále jsme pokračovali intuitivně, protože některé rekreační objekty jsou opravdu velmi dobře utajené.
Těsně před cílem jsme narazili na zajímavý úkaz:
Po mostě, nebo brodem? :-) No, vzali jsme to brodem, jelikož jsme nevěděli, jak moc pevný mostek je a taky proto, že brodem jsme tedy opravdu nikdy nejeli :-)

Chatky, chatičky, bungalovy a budovy objektu jsou rozmístěny ve velmi zvlněném terénu. Objekt je poměrně rozlehlý- cca pro 200 lidí.
Toto je pohled na hlavní budovu= jídelna + klubovny.

A zde je pohled na chatky rozmístěné na svahu.

Zážitkový kurz je taková hybridní škola v přírodě. Děti sice tráví dopoledne s p.učitelkou, ale neučí se. Hrají různé hry. Aby se více poznaly.

Odpoledne si třídu přebírá vychovatelka. Ta s nimi chodí ven- hrají hry v terénu a sportují.

Program měli vychovatelé velmi pěkně připravený. Škoda, že pobyt vozíčkáře na kurzu nezačal někdo řešit dříve. Vychovatelka byla tou skutečností zaskočena, moc by chtěla vyhovět, ale bylo to zkrátka moc hrr a narychlo :-(

Večer byla diskotéka. Majda samozřejmě děsně potřebovala jít a hned mi vyhrozila, že jestli tam půjdu s ní, že jsem TRAPNÁ!! a ať se opovážím... Takže fotku z disco nemám - poněvadž TRAPNÁ tedy rozhodně NEJSEM :-))
Šmírovala jsem jen otevřeným oknem, ale bylo to v pohodě- tma, ohlušující hudba, Madlena rejdila mezi davem a celé 2hodiny nepotřebovala upravit, na WC, nebolela ji záda... inu hudba je lék ;-)
Jedna slečna nedorazila, tak se na pokoji u holek ze třídy uvolnila postel a Majda si domluvila, že půjde spát k nim. Holky se mě nenápadně ptaly: "A v kolik Majda chodí spát?" Ujistila jsem je, že do půlnoci s nimi kecat vydrží ;-)
Seděla jsem v klubovně u baru, debatovala s účama, pak s nimi i hrála šipky- ale hlavně jsem pořád sledovala mobil, jestli Majda nebude volat, že chce zpátky, nebo že něco potřebuje.

SMS konverzace začala ve 23:56. Zprávy jsem si uložila- aby čtenáři blogu měli i "literaturu faktu" :-) /přepis/

Majda- 23:56:
HOLKY UZ SPI.NEMUZU USNOUT.

Já:0:03:
CHTELAS TAM,MAS TO.TAK VYDRZ :-) ZAVRI OCI A PAMATUJ,ZE KDO CHCE SPAT,SPI.STEHOVANI PRIPADA V UVAHU POUZE V OHROZENI ZIVOTA.MAS HO OHROZENY?

Majda:
KDYZ MI SEM NEKDO POTICHU PRIJDE NEKDO POSUNOUT HLAVU,TAK NE :-))

Tak jsem ji tam došla přerovnat tělo a polštářky a vrátila se ještě do společnosti :-)
Během té hodiny jsme si s p. uč. vyříkaly vše potřebné. Achjo. Celý den Majdu samozřejmě všichni pozorovali. Večer už p. učitelky samy začaly navrhovat, co by se dalo ještě udělat, aby si Majda užila i tu neděli.
K mému zděšení jsem totiž zjistila, že většina lidí má dojem, že to "integrace" znamená jako zapojit Majdu do všeho- takže chápu, že šílely při představě, jak vyškrtávají z programu vybíjenou, fotbálek, bojovku v lese ...jen proto, že Majda nemůže. Jenže ono to tak není!! Majdě stačí třeba sport jen pozorovat, zkrátka být někde nablízku, ne mimo dění. Povídat si s dětmi, sdílet s nimi to, co se komu kde povedlo, přihodilo... Nehledě na to, že má asistenta, aby se jí věnoval a třeba s ní i zůstal na pokoji, když je unavená.
Myslím, že všichni zírali, jak se vždycky přiřítila z nějaké činnosti a o všem nám horlivě vypravovala. Byla nadšená i z toho, že může spát u holek na pokoji.

Seděla jsem tam u frankovky, přemýšlela o tom všem, co se za den událo, o čem jsme si povídali s p.uč. a říkala jsem si, že jestli se někdo umí ze života opravdu radovat, pak je to právě Majda.

Byl to velice vydařený den.

Příprava na zážitky

4.9.2009 - 352.den z 365

Majda je dnes doma- dostali ve škole volno, aby si mohli sbalit na zážitkový kurz, kam odpoledne odjíždějí. (???)
Majda je natěšená, už to asi 10x opakovala, jak se těší.
Já se koukla na předpověď počasí a myslím, že o zážitky opravdu nebude nouze, když meteorologové varují před vichřicí, která dnes večer postihne celé území ČR...

Snažím se balit věci. Nejvíce času nám zabralo vybrat vhodné kusy oblečení pro Majdu. To není jentak! jet na víkend ... kdejaké triko je trapné, nemožné, nehodí se...
Pak jsme šla shromáždit nějaké svoje potřeby- myslím, že to v pohodě odchodím v rejoice kostkovaných kalhotách ;-)
Majda měla za úkol dělat v tu dobu něco smysluplného- tudíž žádná TV ani PC. Tak mi tady začala předčítat Hamleta. :-)) Máme totiž půjčenou úžasnou knihu "Divadlo nás baví" od Anny Novotné- a mohu doporučit všem!

Jsou tam převyprávěné některé divadelní hry a vysvětleny všechny pojmy, co s divadlem souvisejí. I graficky je velmi vyvedená- asi takhle:

V 11hodin se Majda spakovala, že jede k babičce, protože potřebuje udělat manikúru!!!! Vzala si sadu laků na nehty a všelijakých malovátek, co kdy dostala darem od chápavých a vstřícných tet- a teď s babičkou vylepšují image....

Tak až tatínek dorazí z roboty, vyrazíme za zážitky směr Příbram... :-))

Jak nám pana OttoBocka málem sežral Domestos

3.9.2009 - 351.den z 365

Uf, to byl zas den! Čím začít... asi fotkou, kterou jsem naštěstí ulovila hned ráno- při lovu darů pro pana Wlka, který už v pondělí bude zas o rok starší :-)

Pro soutěživé :-))
- Kolik holubů vidíš, tolikrát jsi člověkem :-)

Jak jsem už uvedla, 1.9. jsme začala uklízet staré resty. Jedním z nich bylo i objednání nových pomůcek pro Majdu. Vyrostla a její koupání ve vaně je práce pro nás oba- a máme z toho dost. Bezvládné, dlouhé a mokré tělo tahejte z vany... rázem váží 2x tolik a do pokoje to je "za roh", takže jsem vyhledala vhodný typ lehátka do vany a taky zvedáku. Zaujala mě nabídka firmy OttoBock /maminky zdravotně znevýhodněných dětí mi jistě dají za pravdu, že jejich výrobky nejenže úžasně vypadají, ale jsou i praktické a snadno použitelné/ Jediným mínusem je jejich cena. ZP totiž obvykle hradí nějaký model, který zpravidla pro praxi moc použitelný není- ale zase je levný. Lehátko do vany ZP hradí- do výše cca 2500Kč- ono je sice šílené, ale plně hrazené. OttoBock nabízí lehátko funkční-i pro větší děti použitelné, ale doplatek je 13 000Kč.
Pan /pro zjednodušení situace mu budu říkat jménem firmy/ OttoBock měl přijet dnes, aby model předvedl. Psala jsem mu, že budeme doma cca ve 12:30. Pan OttoBock byl nezvykle přesný. Dorazil ještě s předstihem, čímž mě tak trochu zaskočil. Ráno jsem nutně potřebovala do města (nákup darů pro Wlka ;-) ), takže jsem rozvezla děti do školských zařízení, rychle dojela domů- provedla drobný úklid a protože měl přijet pan OttoBock s lehátkem do vany, popadla jsem Domestos a vanu nastříkala- aby jako byla vycíděná s tím, že to dokončím, až se vrátím. (Máme kvůli Majdě vířivku, kolem trysek se neustále hromadí nějaký "bordel"...)
No a pak se to semlelo, že pan OttoBock přijel dříve a my s Majdou jen pár minutek před ním, takže jsem sotva stihla Majdu vyložit z vozíku a už zvonil... no zkrátka vanu jsem už stihla jen olíznout sprchou. Když přišel pan OttoBock do koupelny, musel nutně nabýt dojmu, že se savem myjeme, jak to tam bylo cítit. Zvedák hned hodil do vany- a k tomu tam tancoval v ponožkách, protože odmítl pantofle... A jak to lehátko z vany vyndaval a zandaval, tak na zemi bylo všude mokro a on tam v tom ťapkal ... tak si myslím, že asi domů dojel a dírami na chodidlech :-)

Nicméně lehátko Majdě vyhovuje, takže jej pořídíme. Ještě potřebuje vozík na domácí popojíždění, židle už je jí po 10 letech malá :-)) Tak zkusím přemluvit ZP, zda jej uhradí ... Pan OttoBock byl milý a vozík nám příští týden doveze na zapůjčení a vyzkoušení.

Teď tu ovšem sedím a otevřela jsem si výborné a luxusní víno, které jsem dostala darem a schovávala jej na zvláštní příležitosti. A takovou bezpochyby je den, kdy vás škola vybere jako adepty na zážitkový kurz./skromně doufám, že taková nabídka se opakuje max. 1x za život :-))/ V půl deváté večer volala p. učitelka organizátorka, že pro nás tedy vyšetřila místo... Takže my dva staří Wlci pojedeme sbírat zážitky na celý víkend do Hrachova. Mám z toho opravdu divné pocity. Taknějak mi bývalo před zkouškami z matiky...
Zařekla jsem se, že TAM nebudu vychovávat. Ať si Magdaléna jezdí třeba po dvou kolech, nevidím, neslyším, vůbec tam nejsem.
Ráno sjedu do Globusu pro zásobu sušenek a červeného vína, sbalím vývrtku a učebnici němčiny, která se celé léto nedostala z knihovny ven- a budu Majdu obsluhovat jen na její výslovné požádání... snad to vydržííím :-))
Tak vzpomínejte, pokud to přežiju, vše vylíčím barevně zde ;-)

V DDM to jde

2.9.2009 - 350.den z 365

Čím to je, že v DDM to jde? Náš dům dětí a mládeže nabízí opravdu pestrou škálu nejrůznějších aktivit a jednorázových akcí pro děti i jejich rodiče. Je vidět, že se tam sešli lidé, kteří mají těm druhým co dát a navíc to dělají s nadšením. :-)
Majda tam začala chodit asi před 3lety na keramiku. Pan správce, když viděl, jak tahám ližiny, a pak je tam složitě instaluju, aby Majda mohla najet, zbudoval do 14dnů pěkný dřevěný nájezd.
Další rok jsme šli k zápisu a lektorka už hlásila: "Majdo, koukni, co jsme všechno dali do přízemí, aby sis mohla vybrat: dramaťák, tvůrčí psaní, keramiku, mystiku..." To jsem tedy koukala.
Majda tam chodí opravdu ráda. Vystřídala už několik kroužků, ale vzhledem ke školním povinnostem jsme se dohodli, že si vybere vždycky jenom jednu. Po dlouhém váhání se rozhodla se pro dramaťák.
Poslední prázdninový den měl DDM reklamní akci u metra a slečna už Majdě hlásila: "Přijď, budeš koukat! Máme pro tebe nový nájezd!"

Tak jsme se tam dneska po škole vypravily. Celý vstup včetně dveří je nově zrekonstruovaný. Dřevěný nájezd vyměněn za nájezdovou rampu- ta je prima, protože bláto a sníh tam nezůstane, ale dírami propadne-tudíž to potom nebude klouzat :-) Takže Majda velice spokojena.

Tolik pozitivní zpravodajství ze světa ;-)
Potěšilo mě, že jsem nikoho nemusela uhánět, prosit ...

Jestliže...

Na nástěnce u naší rehabky Hanky viselo jedno takové zajímavé čtení... proč vám jej taky nenabídnout k zamyšlení....

JESTLIŽE....

Jestliže dítě nemůže mluvit, MŮŽEME se MY zajímat o to, jak by mu pomohlo zařízení - hlasový výstup z počítače...

Jestliže dítě nemůže chodit, MŮŽEME MY přemýšlet, jak odstranit bariéry pro jeho vozík...

Jestliže si dítě nedokáže věci zapamatovat, MŮŽEME MY navrhnout systém mnemotechnických pomůcek nebo barevných symbolů a obrázků, které by mu pomohly …

Jestliže dítě neslyší, MŮŽEME se MY naučit znakovou řeč

Jestliže se dítě neumí chovat v sociální skupině, MŮŽEME mu MY svým chováním vytvářet model toho, co je vlídnost, sebekázeň a láska …

Jestliže dítě nedokáže sedět v klidu a tiše pracovat, MŮŽEME MY zařazovat učební činnosti dávající větší prostor pro pohyb žáků …

Jestliže dítě nedokáže bez pomoci používat WC, zorganizujeme přestávku tak, abychom mu pomohli …

Jestliže dítě dokáže učiteli poděkovat nebo se na něj třeba jen usmát, jakými dalšími požadavky bychom měli ještě podmiňovat jeho zařazení do naší třídy?

NEEXISTUJÍ NEPŘEKONATELNÉ BARIÉRY, EXISTUJÍ JEN DVEŘE, KTERÉ JSME SE NEPOKUSILI OTEVŘÍT....

Hezky se to čte, jen ta realita je někdy míň čtivá ... ;-)

... do školy

1.9.2009 -349.den z 365

1.září proběhlo tradičně ve znamení školního chaosu. Po dlouhých dvou měsících opět dostane život mnohých rodin řád- neboť ve většině škol v osm ráno zvoní.
Majda dnes začala 7.rok povinné školní docházky. Vzhledem k tomu, že už týden řešíme školní akci, do školy se jí vůbec nechtělo. Asi víc než se na věk skorotřinácti sluší...

Zato Martinka měla pytel s věcmi do školky sbalený už několik dní předem. Těšila se moc.Mají věkově smíšené třídy, takže po dvou letech se vypracovala na "předškoláka". Ráno pospíchala, předškoláci totiž dostanou "na starost" nějakého nováčka- Majda jí samozřejmě zkušeně poradila, ať si vybere nějakou hodnou holčičku, která si s ní bude hrát. Předškoláci pak ty malé děti třeba obsluhují u svačiny, pomáhají s oblékáním, ukazují, kde co je... dělá jim to dobře. ;-)
A Martinka si vybrala. A hádejte, o koho naše aktivistka pečuje- horlivě a ráda? Náhody fungují spolehlivě a svět je malý... Martina si vybrala dceru pana ředitele z Majdiny školy :-)) Krásně o ní vyprávěla, těší se na ni, až zase zítra přijde... Ten bude jistě šťasten, až zjistí, komu ta "šikovná" holčička patří :-))
Majda se zalykala smíchy .... nemůže se dočkat, až to zítra vytroubí ve škole do světa...

Martinka by už chtěla jít do školy.Vyžadovala koupi pera, aby mohla trénovat psaní. Majda řekla, že když neumí číst, nemůže umět psát. Martina se na písmena vrhla. Před spaním si taky nutně potřebovala v posteli číst- jako Majda. Vzala si Sluníčko- obrázkové čtení.

A hned volala: "Mami, pojď, já ti budu číst!" A krásně začala hláskovat první slovo:
L-U-K-Á-Š-E-K.
Tak jsem ji pochválila a ptám se: "Jak se jmenuje ten chlapeček?"
"EGON", zněla strohá odpověď naší svérázné Martinky.... :-))

... na to už celkem nebylo co říct ;-)