Nedělní zážitky


6.9.2009 - 354.den z 365

V neděli jsme se probudili do krásného slunného dne. Majda přišla ze spaní od holek celá rozlámaná, ale šťastná.
P.uč. třídní je velice laskavá a milá osoba, ještě v sobotu večer vyzvídala, co by Majdu potěšilo a operativně stačila zařadit do programu minigolf. Na zeleném pažitu moc často nepobývám :-)), takže úroveň mého hraní nebyla valná, zato pro pobavení byla akorát ;-)
Majda těkala od jednoho stanoviště ke druhému, do všeho kecala, radila a samozřejmě se řehnila, protože míčky byly takové gumové a na dotyk golfové hole reagovaly často dost nevyzpytatelně :-)

Po svačině šly děti zase do třídy, a tak jsem nelenila a zaběhla za panem majitelem objektu, který se mi líbil tím, jak pořád někde chodil a kontroloval, jestli vychovatelé dělají, co mají, jestli někdo nemá hlad, jestli někomu není v noci zima- jeho podřízenou bych asi být nechtěla, ale jako uživatel služby si ho mohu jen pochvalovat ;-)
No, šla jsem za ním s tím, jestli by se to tam nedalo nějak trochu upravit pro vozík. Když už tam naše škola jezdí- a asi bude jezdit nadále... ;-) Tak jsem mu hned nastínila, co mám na mysli- viz třeba tahle cesta za jídelnou, kterou se Majda dostávala do hlavní budovy a drncala pěkně...
...a ještě pak taky sociálky.... A pan majitel mě vůbec neposlal do háje, zapsal si to, řekl, že na podzim zahajuje rekonstrukci umývárek, takže na to bude myslet a že by to asi šlo udělat tam jeden sprchový box širší a WC pro vozíčkáře a cestu že by asi taky mohl nějak upravit.

Achjo.. líná huba... znáte to dál, že? Proč se na tohle musím ptát já, až dneska, proč tenhle rozhovor nemohl uskutečnit už někdo, kdo tyhle kurzy zařizuje, nebo někdo, kdo se vydává za výchovnou poradkyni a speciálního pedagoga zároveň (podle mé velmi naivní představy) by měl hájit zájmy těchto integrovaných dětí, protože ty (naštěstí) budou vždycky v menšině a mají nestandardní potřeby- a proto tam taky potřebují někoho, kdo na ně bude myslet a dohlížet na to, aby se na ně nazapomínalo... Neděje se tak. Alespoň u nás ne.
(pozn. Majda není ve škole jediná, kdo má asistenta- ale jediná sedí na vozíku. Loni vyšel z 9.třídy žák, který používal mechanický vozík- takže ani po dlouhých letech se nic nezměnilo- a mám-li být realita- nezmění. V tomto personálním obsazení lze změnu k lepšímu jen velmi těžko očekávat.) :-(

Odpoledne měly děti hru v lese. Slušný kopec. Ale vozíky z Meyry opravdu mohu doporučit- náš vyjel všechno, nikde se nepřevrátil...pravda, sjíždění z kopce je trochu adrenalinový sport- jednou to Majdu pěkně houplo do křoví :-))
V lese děti hrály filmové pexeso- dobrý nápad! Majda se sice nedostala ke všem kartičkám, ale stačilo, že si mohla hru vyzkoušet na několika příkladech.

Navečer šly děti hrát vybíjenou, ale pro Majdu byla louka nepřístupná, tak jsme chvíli sledovali turnaj z dáli, a pak se vydali na soukromou obhlídku okolí.
Objekt byl kdysi dávno jistě nějakým střediskem ROH, patřil k němu i tento bazén, který za těch 20let pěkně zchátral.

Tak si alespoň splním povinnost 1x v měsíci se zjevit na blogu osobně.:-)
Pracovní název fotografie: JSEM NA DNĚ

Majda chtěla s dětmi ještě na večerní program- hrálo se BINGO (to zvládá sama), slečna vychovatelka už se vžila do role a bez upomínání hned donesla Majdě tiket. Večer byl proložen i nějakými veselými scénkami. V 9 večer Majda už byla úplně grogy. Svolila k odjezdu domů. Byla spokojená a litovala, že tam nemohla být déle.
Rozloučili jsme se a za vtipného navigování Pavla Lišky jsme se vydali ku Praze.

Bylo to krásné, všechno vyšlo, počasí se taky snažilo... Majda vyzkoušela všechno, co mohla a byla náramně spokojená.
Učitelé viděli, že vozíčkář nemusí být vždy považován za "obtížný hmyz", že mnohdy jen stačí myslet "o krok dopředu"- a jde to. To koneckonců předvedli hned po sobotním dni, kdy se večer hned kreativně zapojovali svými návrhy a připomínkovali program na neděli- jestli to bude i pro Majdu. Škoda, že tohle nešlo předem :-(( , když se od října vědělo, kam se v září následujícího roku pojede... Vše by bylo snazší a veselejší a schůdnější....
Ach, ta komunikace...

Ze školy se vůbec nikdo neozval- Zda Majda jede na kurz, nejede, co bude dělat ve škole jako náhradní program???? Nic. Nikdo nic. Ticho. Tak ji nechám doma a uděláme si zážitkový kurz vlastní... No ale že bych byla s takovým přístupem spokojená, že by mě zrovna tohle těšilo.... a od lidí, kteří mají moje děti vychovávat... od těch bych to ani nečekala. Uvítala bych, kdyby spíš oni radili mně, kdyby spíš oni mě vedli- co a jak se dělá, co je vhodné a co ne /já nejsem speciální pedagog!!! Já jsem JEN rodič!/.

Přitom by možná stačilo, kdyby si na místě Majdy každý z nich představil svoje dítě. Jednal by stejně? Úplně stejně?? ... Pokud by si na tyto otázky odpověděl kladně, asi by si u mne zasloužil titul "CYNIK ROKU".
Víc k tomu nemám.
My jsme si ten krátký pobyt užili maximálně. Sbírali jsme zážitky a já myslím, že úspěšně :-))

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Markét,

neděle byla jak je vidět úžasná. No ale přístup školy je šílený...

Ty děti tu jsou, byly tu a budou. Už by se sakra mělo něco změnit.

Jenže samo se to jak je vidět nestane. A že by mezi učiteli byli empatici, to taky nevypadá.

Tak snad tvůj blog a tvé psaní bude k něčemu u těch, kteří třeba právě studují a čtou tě. Prostě budem doufat...

Majda měla díky vám super víkend. Jednou by bylo prima říct, že ho měla. Prostě jen tak. Protože třída někam jelo a automaticky se s ní počítalo.

Moc bych jí to přála. A dalším jakkoliv handicapovaným dětem taky...

Diny

AndyPan řekl(a)...

tvůj černý humor se mi líbí a aspoń mě trochu rozesměje..mimochodem kalhoty Rejoice ti závidím..šla bych do nich, ale teď nevím:-) Asi to nebude má cenová katergorie:-)vidím to na sekáče:-(

Anonymní řekl(a)...

ty a na dně???cha cha ...vtipná wlčice-plavčice...Marcela

Anonymní řekl(a)...

Já zase závidím GPS s Pavlem Liškou.Nám pořád nějaká zmatená blondýna hlásí Přepočítávám....
Tak nevím,jestli je to špatná GPSka,nebo špatné zadání ??? :-)))

ivy

Anonymní řekl(a)...

Naše navigace mluví hlasm Lišky.nevím jak by zněl hlas Wlka. Boj s intagrací je běh na dlouhou trať. Pavla

pisarka řekl(a)...

Vtipně napsáno, dobře se to čte, co dodat...v podstatě by ses mohla živit jako poradkyně pro integraci, talent, vyřídilku a zkušenosti na to máš ;-)