Nebrat si nic osobně!

... tak jsem se začetla do toltéckým moudrostí a jednu ukázku si prostě neodpustím:
(více v knize Čtyři dohody od Miguela Ruize)

Nic z toho, co jiní lidé dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. Kamkoliv jdete, naleznete lidi, kteří vám budou lhát a jak poroste vaše uvědomění, všimnete si, že lžete také sami sobě. Neočekávejte od lidí, že vám budou říkat pravdu, protože oni lžou i sami sobě. Budete-li ostatní vnímat takové, jací jsou, a nebudete vztahovační, nic z toho, co řeknou nebo udělají, vás nezraní. I kdyby vám lhali, nic se neděje. Lžou, protože se bojí, abyste nezjistili, že jsou nedokonalí.

Nebrat si nic osobně - souvisí s první dohodou, viděno ze strany „napadeného“. Někdo mi řekl že jsem úplně blbej. Mám několik možností, jak s tím naložit. Buď to přijmu jako dohodu, nebo si uvědomím, že je to jen cizí hledisko a vychází z čistě subjektivního pohledu někoho jiného a tudíž to vůbec nemusí být pravda (je to jen „sen“ někoho jiného). Je třeba si uvědomit, že ten, kdo nám tohle řekl, k tomu má důvod a ten je pravděpodobně takový, že s ním něco není v pořádku. Má potřebu, aby se někdo jiný cítil stejně špatně nebo hůř než on. Takového člověka můžeme jen politovat, protože v tom, aby byl spokojen sám se sebou mu brání to, že hřeší slovem. Pravděpodobně si i zbytečné věci bere osobně, protože to zkouší na ostatní a předpokládá, že to bude fungovat. Pokud máte příliš velkou osobní důležitost a pocit, že svět se točí jen okolo vás, pak budete mít s touto dohodou problém. Budete zranitelnější, protože pokud Vám někdo řekne něco o Vás, budete to brát jako příliš důležité a vážné. Osobní důležitost nám v ničem nepomůže, je to základ ješitnosti a lidé s ní se pravděpodobně nebudou pouštět do vyššího učení, protože věří, že se sebou jsou a budou spokojeni.


4 komentáře:

Katerina řekl(a)...

No, ale co když ten, kdo mi řekne, že jsem blbá, má (zrovna v daném kontextu) pravdu? S tím Toltékové asi nepočítali, co.

Mně připadá, že úplně vypustit to negativní, co nám o nás samých někdo řekne, je možná dobré pro vytvoření jakési vnitřní bohorovnosti, ale člověku přece kritika druhých (i drsně podaná) může někdy i pomoct. (Ale o Čtyřech dohodách nevím zbla, takže to možná neinterpretuju správně.)

wlcice řekl(a)...

Dušek říká, že být Toltékem je vlastně způsob života.
Čtyři dohody může člověk uzavřít se sebou samým- aby získal tu vnitřní svobodu a klid- a třeba se pak nerozčiloval a nezabýval prkotinami...
Ta jedna uvedená dohoda je samozřejmě vytržená z kontextu- celé dohromady to dává smysl. Ovšem já vnitřní klid nemám nikdy, rozčiluju se nad kdečím... prostě na to, abych byla schopná žít podle 4dohod bych asi musela změnit prostředí. Opustit tuto společnost, oprostit se od svých materiálních potřeb... no prostě 4dohody se mi líbí, ale v praxi nejsem schopná podle nich žít.
Zkrátka i nadále zůstanu uštvaným a nervózním Čechem soustavně porušujícím ony 4dohody ;-)

Marci řekl(a)...

četla jsem ten úryvek třikrát, s přestávkami.Závidím lidem ,kteří toto zvládají...Já si sice myslím,že vím,jak bych měla myslet,koukat na ostatní,neposuzovat,neodsuzovat,ale sumasumárum to ve finále nezvládnu a utrousím nějakou tu protivnou narážku.V okamžiku bych vzala zpět,ale .Pro svou obhajobu -se snažím,někdo nedělá ani to.
Čtení pěkný,určitě se k tomu vrátím za zimních večerů.

Andrea řekl(a)...

jj, bylo by to hezký..kdyby i to šlo:-) stačilo by mi netýrat se blbostmi...