Síla zvyku....

18.9.2009

Včera jsem dokončila P365 a měla jsem v úmyslu dát si oraz, pauzu... prostě takovou malou dovču, na kterou mi v běžném životě vůbec nezbývá čas. Díky za milé komentáře, bylo to asi to jediné, co mě v tento páteční den těšilo. Zjistila jsem, že už ráno automaticky beru foťák do tašky, zas šmíruju, co napíšu- a v duchu si říkám: "NEMUSÍŠ, dneska už nemusíš... " , ale stejně mi to nedalo. :-)

Od rána jsem neměla na nic náladu. Moje teta se totiž stala někdy v létě onkologickou pacientkou :-( Dneska ji čeká závažná operace, které teprv rozhodne, co dál. Týden se tady hrabu v neskutečných příbězích, snažím se sehnat alepoň nějakou psychopomoc, protože taková zpráva prostě semele asi každého. Našla jsem jedno prima OS. Jmenuje se Amélie a já moc věřím, že ty dámy, které jej založily, budou pro tetu alespoň cenným zdrojem informací.

Ráno jsem dala děti do škol(ek) a přemýšlela o tom, že se dám asi do mytí oken. Hnusné myšlenky lze vyléčit leda hnusnou prací... ;-) Vtom zazvonil mobil. Volala kamarádka, jestli prý nechci zajet na kafe, že má dneska čas a my že to odkládáme už rok... Souhlasila jsem. Sraz byl "na půli cesty"- tedy u Anděla.
Cestou v metru jsem si ani nemohla číst, pořád mi šly myšlenky stejně jen jedním směrem. U Anděla mi zastoupila cestu zvláštní růžová bytost.

Docela mě vylekala. Byla to chodící reklama na očkování cervarix. Asi by to stálo za řeč... Prevence je u nás pořád ještě opomíjená. Já mám pocit, že my Češi nechceme ty špatné zprávy slyšet, a tak radši strčíme hlavu do písku a tváříme se, že nic. Asi na sobě asi budu muset taky zapracovat. Co se týče péče o své zdraví - je prachmizerná. Nezbývá na ni čas, ba ani nálada. Než oběhám kolečka povinných prohlídek a kontrol s dětmi, mám toho dost. U sebe řeším jen stavy akutní- a i to obvykle bývá za minutu 12.

A tak to dělejte líp a pečlivěji... ono u těchto diagnóz opravdu na věku nezáleží... Já se budu snažit se polepšit a dodržovat alespoń povinné preventivní prohlídky v předepsaných intervalech.