Svatováclavsky netradičně

28.9.2009

Tak jsem se těšila na 3dny volna, při pohledu na předpověď počasí jsem se tetelila blahem, co všechno stihneme... a ejhle. Všechno je jinak. Jakmile udám Martinku, už pádím do nemocnice k Majdě.
Tentokrát s ní zůstal přes noc Vlk a řekl že to tak necháme, když už je napsaný v papírech... ;-)

Majdě nebylo nic moc, dokonce pěkně vyděsila pana dr. obsahem, který vrhala do emitky :-(
Odpoledne se jí trochu ulevilo, takže vydržela nezvracet!! a dokonce si asi na 3/4hodiny schrupla. Kapačky a injekce snad konečně zabraly. (Myslela jsem, že to půjde rychleji..)
Pan dr. pohovořil o problému. Kupodivu jsme neudělali žádnou chybu (dietní a tak..) Na Majdu patrně hupla nějaká viroza, ktterou normální člověk vyřeší nějakou tou nevolností či průjmem, zatímco Majda je totálně v rozkladu a chřadne a bledne a úpí...

Tak tohle je nejčastější postoj: stojíte nad Majdou, chce se vám moc pomáhat- a nevíte vůbec JAK...
Nakonec se nám ale Majdu podařilo i převlíknout, umýt... a kolem 18.hod. začala i povídat a vrátila se jí i trochu barva-hurááá!

My jsme si s Vlkem udělali svatováclavský piknik. Donesla jsem čínu, uvařila kafe do termosky, nějaké sušenky a vytvořili jsme si "dýchánek"

- no pravda, museli jsme asi 2x odběhnout- jednou na povel " Jdu zvracet" a po pár minutách zas zakňourala: "Já bych chtěla na záchod..." - ale to nás už nerozhodí. Naše děti mají prostě vypěstovaný reflex. Vůně kávy a zvuk kávovaru v nich vzbuzují nutkavou potřebu vykonat nějakou činnost, která se rozhodně bez naší asistence neobejde :-))

Odcházela jsme domů večer, Majda chtěla koukat na TV. Já se vrhla na žehlení- k tomu odbíhala k telefonu, který pořád zvonil, a tak jsem tu megahoru hadrů zdolala až před půlnocí.
Snad bude zítra líp!