Jak nám pana OttoBocka málem sežral Domestos

3.9.2009 - 351.den z 365

Uf, to byl zas den! Čím začít... asi fotkou, kterou jsem naštěstí ulovila hned ráno- při lovu darů pro pana Wlka, který už v pondělí bude zas o rok starší :-)

Pro soutěživé :-))
- Kolik holubů vidíš, tolikrát jsi člověkem :-)

Jak jsem už uvedla, 1.9. jsme začala uklízet staré resty. Jedním z nich bylo i objednání nových pomůcek pro Majdu. Vyrostla a její koupání ve vaně je práce pro nás oba- a máme z toho dost. Bezvládné, dlouhé a mokré tělo tahejte z vany... rázem váží 2x tolik a do pokoje to je "za roh", takže jsem vyhledala vhodný typ lehátka do vany a taky zvedáku. Zaujala mě nabídka firmy OttoBock /maminky zdravotně znevýhodněných dětí mi jistě dají za pravdu, že jejich výrobky nejenže úžasně vypadají, ale jsou i praktické a snadno použitelné/ Jediným mínusem je jejich cena. ZP totiž obvykle hradí nějaký model, který zpravidla pro praxi moc použitelný není- ale zase je levný. Lehátko do vany ZP hradí- do výše cca 2500Kč- ono je sice šílené, ale plně hrazené. OttoBock nabízí lehátko funkční-i pro větší děti použitelné, ale doplatek je 13 000Kč.
Pan /pro zjednodušení situace mu budu říkat jménem firmy/ OttoBock měl přijet dnes, aby model předvedl. Psala jsem mu, že budeme doma cca ve 12:30. Pan OttoBock byl nezvykle přesný. Dorazil ještě s předstihem, čímž mě tak trochu zaskočil. Ráno jsem nutně potřebovala do města (nákup darů pro Wlka ;-) ), takže jsem rozvezla děti do školských zařízení, rychle dojela domů- provedla drobný úklid a protože měl přijet pan OttoBock s lehátkem do vany, popadla jsem Domestos a vanu nastříkala- aby jako byla vycíděná s tím, že to dokončím, až se vrátím. (Máme kvůli Majdě vířivku, kolem trysek se neustále hromadí nějaký "bordel"...)
No a pak se to semlelo, že pan OttoBock přijel dříve a my s Majdou jen pár minutek před ním, takže jsem sotva stihla Majdu vyložit z vozíku a už zvonil... no zkrátka vanu jsem už stihla jen olíznout sprchou. Když přišel pan OttoBock do koupelny, musel nutně nabýt dojmu, že se savem myjeme, jak to tam bylo cítit. Zvedák hned hodil do vany- a k tomu tam tancoval v ponožkách, protože odmítl pantofle... A jak to lehátko z vany vyndaval a zandaval, tak na zemi bylo všude mokro a on tam v tom ťapkal ... tak si myslím, že asi domů dojel a dírami na chodidlech :-)

Nicméně lehátko Majdě vyhovuje, takže jej pořídíme. Ještě potřebuje vozík na domácí popojíždění, židle už je jí po 10 letech malá :-)) Tak zkusím přemluvit ZP, zda jej uhradí ... Pan OttoBock byl milý a vozík nám příští týden doveze na zapůjčení a vyzkoušení.

Teď tu ovšem sedím a otevřela jsem si výborné a luxusní víno, které jsem dostala darem a schovávala jej na zvláštní příležitosti. A takovou bezpochyby je den, kdy vás škola vybere jako adepty na zážitkový kurz./skromně doufám, že taková nabídka se opakuje max. 1x za život :-))/ V půl deváté večer volala p. učitelka organizátorka, že pro nás tedy vyšetřila místo... Takže my dva staří Wlci pojedeme sbírat zážitky na celý víkend do Hrachova. Mám z toho opravdu divné pocity. Taknějak mi bývalo před zkouškami z matiky...
Zařekla jsem se, že TAM nebudu vychovávat. Ať si Magdaléna jezdí třeba po dvou kolech, nevidím, neslyším, vůbec tam nejsem.
Ráno sjedu do Globusu pro zásobu sušenek a červeného vína, sbalím vývrtku a učebnici němčiny, která se celé léto nedostala z knihovny ven- a budu Majdu obsluhovat jen na její výslovné požádání... snad to vydržííím :-))
Tak vzpomínejte, pokud to přežiju, vše vylíčím barevně zde ;-)