14.9.2009 -362.den z 365
Nevím, jak se jmenuje úchylka, kterou trpím, ale já mám prostě mánii shromažďovat knihy. :-) Mám je zkrátka ráda. Tahám je domů z knihovny a nerada je vracím. ;-) Prodlužuju jim výpůjční lhůtu- někdy opakovaně. Stejnětak to bylo s knihou od mého milého a moudrého profesora Matějčka. Vlídný starší pán zabývající se psychologií dětí.
Tak si říkám, že by třeba někomu mohla pomoci knížka, kterou jsme dneska už MUSELA vrátit :-(
Moudrých a nosných vět k zapamatování, či vytesání do zdí ordinací odborných lékařů, škol a jiných zařízení, je plná kniha.
Např.:
"Osvěta veřejnosti by měla být zaměřena k tomu, aby všichni, kdo se s takovou rodinou stýkají, dovedli skutečně pomáhat, podněcovat a usměrňovat nápravnou snahu a nespokojovat se jen s lacinou účastí nebo vtíranou zvědavostí..."
Velmi výstižné pojmy "laciná účast a vtíravá zvědavost"- mnohokrát zažité v praxi...třeba když vám uvaděčka přední české divadelní scény odemyká lóži pro vozíčkáře, hledí upřeně na Majdu a ptá se: "Ježiš, taková krásná holčička. Co se jí proboha stalo???"
A já suše odpovídám: "Co by se jí stalo? Vždyť jí nic není..."
Jojo, i takové zážitky jsou v našem rodinném archivu. My nemít ten BLACK HUMOR ...já vůbec nevím, jak to řešit :-)))
Asi by lidi měli víc číst a koukat kolem sebe než čučet na všechny ty Ordinace a Ulice, kde se to hemží "přirozenými" dialogy a všechno je tak vyumělkované a dobřevypadající. To je pak jeden zcela pochopitelně zaskočen pohledem na cosi "odlišného"- "nedokonalého" "v reklamě se nevyskytujícího"....
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_sIVskFnSZWMDjSOOCRX5bkIC-kJ-yUhFur-1Z2DODKlUrmwBQjGPt6iVMRcZVD3XA-1fQr26WLu8NjqDBcT8GaTlkzl3OY_sNgVICa4Sk6xMHkco74AP3o9zvf1AGbO06qQwo=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_sKVqmvKkb4OOmQWarNV1SpEekDeU9FLTiVYMnm5gah9UCfawBiYf7gDFLnLf69ZkdjUvgiZOeffsCfkRCbcdFfSiNoj3T1fSPT0cyqGOen5OYOJIfEjIwqWiqgdu-PlTkojp7emnYdlg=s0-d)
14 komentářů:
Markét, díky moc za tip, pokusím se tu knížku někde sehnat a koupit - jestli jí vůbec někde nabízí.
Do knihovny ve městě se jen tak nedostanu a v naší vsi je výběr poněkud omezený:)))
Diny
No tak asi nemám šanci:( Pokusím se to nějak vymyslet, jak si jí vypůjčit, moc by mě zajímala:)
:-). :-). Jo, jo, někteří pobrali mnoho empatie. Prostě se v tom umí ladně pohybovat, myslím jako tu uvaděčku ;-). Taky už jsem pár takových potkali. D.
Holky, já se nějak za tohle nezlobím... možná taky záleží na momentální náladě, kterou mám, nevím. Možná tím, že žijem na vsi a v takovém relativním klídku, nemůžu se s vámi ve městě srovnávat...jako že těch negativních zážitků máme logicky mnohem míň...
A navíc, já se s každým skoro hned zakecám, když to není vyloženě divnej brouk:))
Diny
Já jsem také hned opupínkovaná a ptám se jich,kdy mi ji pohlídají...a jestli potřebují vědět ještě něco...účastnice Marcela
No,Diny, Klárka je ještě malá. Nikam moc nechodíte,pohybujete se převážně "mezi svými"-buď ráda!! ;-), ale my jsme mezi lidmi pořád a musím říci, že náš národ má jisté % idiotů... (nemohu jinak- sorry). Je mi to trapné hlavně kvůli Majdě, že někdo čumí-to skousnu, ale že cizí dospělý člověk má tu neomalenou drzost a netakt zapříst rozhovor větou tak důvěrnou...a nahlas- a před Majdou- s tím, že dotyčný předpokládá, že ten "chudák na vozíku jistě nechápe smysl rozhovoru"- na to nemůžu /a ani vlastně nechci/ být asertivní-to prostě stírám.
Nevadí mi, že lidi na parkovišti okukují auto- plošinu a tak...zejména chlapy to fascinuje a vyptávají se na detaily,třeba chtějí i pomáhat :-)) , ale k čemu je někomu, kdo nás vidí poprvé, informace, "jak se jí to stalo???" My jsme Majdu nikdy veřejně nelitovali, na její zvídavé otázky jsme odpovídali pravdivě-i když to nebylo vždycky jednoduché...
Určitou kulturu projevu tedy vyžaduju...řekla bych,že je to vstupenka do mého soukromí.
..to jentak na doplnění ...
Markét, ale jo...my jsme v podstatě na začátku a jsme oproti vám městským dost izolovaní. Jsem zvědavá, jaký názor budu mít za pár let, že jo...
K tomu už není co dodat..jen asi to, že profesor Matějček psal krásně o všech dětech a jsoun to jedny z knih, které jsem četla nejen kvůli škole:-)
No, musím přiznat, že já se někdy zlobím. Docela mě to někdy srazí do kolen. Štve mě na tom to, že je zajímá jenom to. Že na jednou je úplně bezpředmětné jestli se dobře vejde do lože, jestli dobře vidí, jestli se na představení těší... Prostě je tu najednou jen ten vozík a s ním jsi přece hrozný chudák. Já to neumím dobře napsat, ale jakoby se najednou ten na vozíku stával neplnohodnotný. Jako, že si to představení ani nemůže dokonale užít, chudáček.
Jedna známá nám při každé přiležitosti, asi tak kolem jednoho roku věku Adélky, vždycky říkala: ale vypadá docela normálně. Při náhodném pětiminutovém setkání. Grrr. A co jako? Co na to říct. Prostě místo toho, aby řekla: ahoj, jak se vám daří? jak se máte? Tak nás soucitně zkoukla a takto nás "povzbudila" . Prostě jakoby si nás ty lidi řadili do jiné kategorie, kde se mluví, žije jen nemocí.
A to ani nemluvím o Adélce, která to vnímá. Co teprve Nikča nebo Majda.
Možná je to nějaké moje bolavé místo, tak jsem na to třeba víc přecitlivělá ;-) . Ještě musím napsat, že takových lidí není moc, ale v hlavě pár takových nepříjemných zážitků mám. Jinak vím, že je kolem nás mnoho lidí, kteří to prostě umí skvěle. Tak přirozeně, povzbudivě, mile, nekomplikovaně...
To jsem se do toho zase zamotala, snad trochu chápete, jak to myslím.
D.
Wlčice Matějčka znám a jeho rady s knih jsem několikrát použila při výchově starší dcerky.
Jo a "hlupáci" jsou a budou,lidi jedni necitliví...Chápu,že tě to mrzí a štve.Mě by to taky vadilo.
Selekce mých kamarádek proběhla krátce po tom co byla Barča posazena na vozík.Jedna část známých k nám začala chodit zásadně bez dětí. Tak s těmi jsem své vztahy ukončila. A to se bohužel týká i části mé rodiny. Stydím se za nás.Druhá část kamarádek zůstala věrná a jejich děti s Bárou kamarádí do dnes.Když nás někdo na ulici začne litovat setřu ho já nebo Bára sama. Ovšem největší pecku mi dala sestra na endokrinologii v HK. Byla jsem tam v květnu na kontrole. Upozorňuji sama. "Kde pracujete?" moje odpověď "nikde,starám se o invalidní dceru". Sestra "Chápu a kape vám z toho na maják. To se vám nedivím." Tak takto se na nás dívají zdravotníci.Tedy snad jen někteří. Lenka
Lenko, to si děláš srandu??? Cos jí na to řekla? Jde na tohle vůbec něco říct???
Mě nedávno maličko dostala jedna naše sousedka, dlouho jsme se neviděli - nakupuju v našem konzumu a ona kouká na Klárku a tak jako stranou se mě ptá/neptá (takový to konstatování, otázka, vyber si), co měla Klárka za úraz? Tak jsem normálním hlasem řekla, že neměla úraz, že má spinální atrofii.
Paní málem odskočila (podotýkám, že je to hodná prostá ženská z vesnice, není zlá nebo tak) a pak na mě koukla, jak se tam přehrabuju dál v jogurtech a asi jsem jí přišla málo tragická - mi říká: ale to je hrozná nemoc, to jsem četla v Blesku a paní, to vůbec nevíte co vás čeká!!! Poplácala mě soucitně po ruce a zmizela.
Nezmohla jsem se nanic - zůstal mi jen pocit, že asi působím jako hloupá vesnická ženská, co má dítě na smrt nemocný a protože nečte Blesk, tak o tom neví;)
Sorry, že to zlehčuju, ale v podstatě mě to pobavilo;) Že tím, že neroním kroupy na potkání a s dětma blbnem, smějem se, proháníme vozejk a tak - tak to můžu jen proto, páč vlastně nevím vůbec NIC ;)
Diny
Taky to známe :-(( kamarádi se potichoučku polehoučku ztratili, když zjistili, že s námi budou v určitých mezích omezováni :-((
A co se týče lidí kolem, mě nejvíc dostávají důchodci, kteří mi na ulici tvrdí, že to chce jenom hodně cvičit a pak se postaví ... :-(((((.
Markét, mám jí!!! neuvěřitelná rychlost, knížka mi právě přišla, mám takovou radost a ještě jednou díky za tip (rovnou jsem i ze stejného nakladatelství objednala dárek pro M. pod stromeček, tak i z toho mám radost, nemám ráda shánění dárků na poslední chvíli :) )
Diny
Okomentovat