Diagnóza Martina ;-)

18.10.2010

 O víkendu jsme měli nedaleko HK hromadnou akci- horda dětí, ještě víc dospělých- a naše Martina při hromadných hrátkách utrpěla krvavý úraz. Skákala s dětmi na polštářích z křesel a my ji varovali, aŤ nehopsá, že se bouchne o křeslo... hopsala si vesele dál, až se bouchla o hranu křesla tak, že si skalpovala nos a krev jen lila. Martina řvala jako tur a děti byly úplně vyděšené. Léčili jsme to studenou vodou. Dospělí se rozdělili na dva tábory. Jedni byli PRO hlavu předklonit a obložit studeným obkladem za krkem i na nose, zatímco druzí by hlavu zaklonili... Patřím k té první skupině a vzhledem k tomu, že jsem majitelkou té nešiky, léčilo se tedy předklonem. Následně klidem na lůžku a konzumací gumových hadů :-)  Nos pak nápadně připomínal malý rypáček :-)
Tohle dítě se jednou přerazí!

Dalším  klasickým projevem našeho astrálního dítěte, které neustále bloudí myšlenkami ve vzdálených galaxiích,  je její zapomínání- respektive ztrácení věcí.

Ve čtvrtek přišla ze školy bez penálu. Tatínek se hájil, že mu to hlásila hned v šatně a že ji poslal zpět do družiny, aby se podívala, kde zůstal. Naše robátko vlezlo do prvních otevřených dveří nějaké družinové klubovny a konstatovalo, že "tam nebyl"...co na tom, že tam nikdy předtím nebyla ani ona...
Našla jsem doma ještě jeden starý penál, vybavila jej a prohlásila, že jiný tedy rozhodně kupovat nebudu. V tom původním totiž krom pěkného vybavení měla i kartu do automatu na mléko a jogurty...

V pondělí přišla ze školy a s úsměvem na tváři hlásila: " Penál se našel!"
Já na to: "No, sláva! To máš tedy štěstí."
A Martinka: "No, aby ta radost nebyla veliká, zase se nám ztratil čip na obědy...."

Tak já nevím ... jestli mám dát na rady optimistů a čekat, až "z toho vyroste", nebo se preventivně nějak zamedikovat, abych to líp snášela... ;-)

Irský den

15.10.2010

Díky blogu jsem se seznámila s celou řadou zajímavých lidí, kteří měli potřebu nějak reagovat na to, co se dočetli, co je oslovilo, rozzuřilo, potěšilo ;-) Takže po dvou letech aktivní účasti ve virtuálním světě jsem se přehoupla do další fáze: zhmotňování virtuálních přátel :-) Je to moc fajn. Fáze seznamování je totiž přeskočena, lidé si obvykle už při prvním setkání tykají a "jde se rovnou k věci" :-))

Někdy koncem září mi přišel mail, jehož pisatelku jsem neznala. Obsahově byl tak netradiční, že mě to úplně lákalo se nabízené akce zúčastnit. Psala mi paní učitelka Martina z Hradce Králové. Chystala pro své žáky v rámci projektového vyučování  "Irský týden" a nějak se progooglila i na můj blog, kde je pár fotek z naší cesty do Dublinu. Popsala mi svůj úmysl, co všechno hodlá s dětmi provádět a jestli bychom s Majdou nechtěli přijet "na besedu".  Okolnosti tomu chtěly - na ten víkend jsem měla už dlouho předem naplánovaný seminář pro asistenty v Bělči, což je pár km od HK, a navíc:  Majda přišla s tím, že v pátek půjdou do kina, protože ve škole budou probíhat přípravy na volby. Dohodli jsme se doma, že akce hradecké školy je tak lákavá, že se jí rádi aktivně zúčastníme. Napsala jsem p. učitelce, že pozvání přijímáme.
Majda vytvořila zábavný kviz o Irsku,  Wlk nachystal výběr fotek, mně se podařilo na inetu najít skvělé povídání, které v angličtině načetly děti ...a pak už jsme se jen těšili.

Martina se vyptala na všechno, co Majda bude potřebovat, aby se ve škole cítila dobře a pohodlně. Poslala fotky "krizových míst" v budově jejich školy, shodli jsme se na tom, že těch pár schodů překonáme pomocí nájezdových ližin a jinak že snad nebude problém.

Krátce po 9.hodině jsme přijeli ke škole. Už na nás číhal pan školník, aby nás dovedl do třídy a pomohl s nájezdy (vzpomněla jsem si hned na toho "našeho" pana školníka a jsem světu vděčná za jeho pestrost :-))
S Martinou jsme se tedy viděly poprvé cca 20minut před zahájením akce. Rychle jsme projely scénář. Naši Martinku jsme předali paní učitelce do 1.třídy, aby okoukla, jak se učí děti v Hradci.

Na chodbách i ve třídě byla výzdoba v irském stylu. Děti celý týden v hodinách "výchov" tvořily.

 Někteří se oblékli do irských barev ( my s Wlkem jsme tedy také volili irskou zelenou- a paní učitelka Martina měla stejný nápad - to ale domluvené nebylo ;-) )

Měla jsem tedy zvláštní pocity- nechat se předhodit před plnou třídu cizích dětí ze 7.-9.tříd... Ale musím říct, že děti byly bezva. Perfektně připravené, reagovaly skvěle. Majda byla blažená, že její kviz sklidil úspěch i smích.
Prezentaci fotek z Dublinu  a povídání o Book of Kells jsme zakončili ukázkou z filmu "The secret of Kells".

Následovala výtvarná dílna, kdy se děti pokusily na připravené podloží vyškrábat ozdobné iniciály. K tomu všemu samozřejmě hrála pravá irská hudba (dodala kolegyně Martiny) :-)

No a nápady překypující Martina ještě objevila internetu návody na vytváření uzlů, což se taky bezvadně hodilo  k tématu :-), takže dětem rozdala provázky a na interaktivní tabuli pustila návod, jak vytvořit uzel "srdce" - a všichni začali motat....  Můžete si to zkusit taky! ;-)

.... a povedlo se!! :-))

Ve 12hodin se nám navrátila naše Martinka. Zářila, protože paní učitelka ji vzala i na tělocvik a taky na oběd do jídelny, měla tedy zážitků mnoho a ještě nacpané bříško, takže ideální stav.

Majda byla moc spokojená, my s Martinou jsme si libovaly, jak vše klaplo a doufám, že podobně to vnímaly i děti, pro něž to vše bylo nachystané. Takové projektové dny určitě mají smysl... ale asi ne každý učitel je schopen je pro své žáky tak dokonale připravit...
Martině dodatečně děkuju za ten mail, který mi při prvním čtení přišel opravdu velmi zvláštní a jsme moc ráda, že jsem podlehla zvědavosti a  neodsunula ho bez odpovědi do koše :-))

Po dobrém obědě jsme se rozloučili a pokračovali v cestě dál ...

Barování - nekonečný seriál ;-)

11.10.2010

Další pondělní večer strávený v Malostranské besedě se Sandrou Novákovou a jejími skvělými hosty v  pořadu "Barování", který je založený především  na improvizaci.
Jsem na té barovací sešlosti už asi závislá ;-)

Tentokrát bylo představení ještě zpestřené tím, že se mi odhalila další blogová tvář- Lucka. Abychom nebyli nařčeni z pragocentrismu, sehnali jsme 2lístky i pro olomouckou delegaci.
Díky podzimním virózám se omluvily hudební hvězdy, jež zpravidla bývají hlavními účinkujícími Barování- jako Vojta Dyk, Tomáš Klus...., ale naprosto rovnocenně je zastoupil Matěj Ruppert. Jeho hlasový fond je opravdu ohromující a musím uznat, že je to neskutečný bavič. Publikum řvalo smíchy a tleskalo s rukama nad hlavou. Skvělé výkony. Různé hudební žánry, různé jazyky....  nic mu nečiní problém.

Nebyl ovšem sám, kdo diváky roztleskal k neutišení. Stejně úžasný byl nevidomý Radek Žalud.

U klavíru exceloval samozřejmě Ondra Brzobohatý (je to frajer a umííí!...to si vždycky říkám, že se vyplatí děti třískat, aby chodily na klavír :-)) - Neuvěřitelný šoumen (snad se to už dá napsat i česky ;-) ) Richard Nedvěd a řada dalších. V publiku opět do 1.řady usedl Karel Gott :-) a Iva Hüttnerová a vůbec tahle akce je milá tím, že je věkově neomezená jak pro publikum, tak pro účinkující - důkazem toho je třeba i pravidelně vystupující Věra Nerušilová.

Bylo to úchvatné- jako vždy. Podíl na tom samožřejmě mají i ti, s nimiž pravidelně a ráda usedám do řad publika. Konečně se vídáme pravidelně! :-))

9.října 1945

9.10.2010

Před 65lety se narodil můj táta. Dneska je tedy sobotní den ve znamení oslav. 
Vyrzili jsme opět jako velká tlupa do rybí restaurace. Můj pstruh ve slaninovém kabátku vypadal moc pěkně a chutnal výborně!

Oběd se protáhl do pozdního odpoledne. Povídalo se, trochu pilo a po japonském vzoru fotilo. ;-)

Navečer mi přišla SMS od kamarádky, že v je je u nás v Ďáblickém háji nějaká akce pro děti "Putování za hvězdami". Martinka chtěla jít, nikdo jiný zájem neprojevil, takže jsme se rychle vypravily vydaly se na akci samy. Dostala startovní kartu a čekalo nás plnění úkolů na stanovištích, která představovala souhvězdí všech 12 znamení Zodiaku.

Obloha byla jako malovaná....

Cesta se protáhla, protože dětí se sešlo mnohem více, než pořadatel předpokládal.

Oceňuju a děkuju, že si někdo dá tu práci a připraví takovou akci pro děti, kde je "vstupné dobrovolné". Krásné počasí bylo příjemným bonusem.

Je ovšem pár věcí, které mě na těchto davových akcích opakovaně štvou. Maminky s kočárky a s dětmi kolem 2let, které v 8 večer rozhodně žádné úkoly plnit nechtěly (a ani nemohly) a posléze brečely a právem otravovaly a maminky se na ně zlobily a vyhrožovaly a hudrovaly, že je zima a tma ... psy volně pobíhající mezi davem dětí taky nevidím ráda ... a chování některých rodičů při promítání pohádky v přednáškovém sále hvězdárny snad ani popisovat nebudu, aby si z toho někdo nevzal příklad.... že lezou mezi dětmi s batohy na zádech a je jim jedno, koho zrovna praští přes nos, že se nacpou do 1.řady, aby dobře viděli na plátno, kde se promítá pohádka??!! ...

Po splnění všech úkolů Martinka trvala na tom, že musí vidět pohádku  o Večernici, kterou už viděla několikrát...  a teprve  potom jsme se vydaly na dlouhou cestu zpátky domů. To už byla úplná tma. Martince to ale nevadilo. Nebála se. Neustále mi něco vypravovala svým zvučným hlasem. Domů jsme dorazily až v 9. To si ještě vyžádala druhou večeři, vychlubila  se všem s tatrankou a bublifukem, co získala v cíli jako odměnu a spokojeně zalezla do pelechu.

Oslavenec ještě probíral dary a my svědomitě likvidovali chlebíčky a pili víno na jeho zdraví a tak vůbec ;-)

Milovníci koček

8.10.2010

Milovníci koček tentokráte dorazili z Hořic :-)) Říkáme tak žertovně Lence s Bárou. Obě totiž patří do skupiny alergiků a jak známo, těm přítomnost kočky v jedné místnosti nečiní zrovna nejlíp. :-)
Tobínkovi to bylo fuk, oměřil si Lenčin klín, zjistil, že je dostatečně měkký a prostorný, a tak neváhal a ihned se tam uvelebil.  Lenka se s tím musela vyrovnat. Pokaždé, když se snažila kocoura vystrnadit, vrátil se jako bumerang ;-) ... asi  chtěl Lence dokázat, že to s tou její alergií není tak vážné ;-)

Roztržitá

6.10.2010

Naše Martinka se vyznačuje tím, že se většinu dne zdržuje myšlenkami na jiné planetě. Po večeři se zpravidla automaticky odebírá do koupelny. Už víme, že 10minut rozhodně není dostačující doba na vyčištění zubů a svléknutí si oblečení.
Nesla jsem talíře od večeře do kuchyně a cestou koukla do koupelny, abych zkontrolovala, jak přípravné činnosti k večerní hygieně pokročily, ... ale  tam  nikdo nebyl. ???
Martina seděla na.há v dětském pokoji za psacím stolem a něco psala. Vůbec nezaznamenala můj příchod. Šla jsem se tedy zeptat Wlka, co to dítě provedlo, že musí nahé sedět u stolu??? Tvrdil, že v tom nejede ;-)

Volám na Martinku od dveří: "Maťo, co tam děláš na.há??"
A Maťa s klidem (aniž by zvedla hlavu od písanky) odpovídá: "No, já jsem si ve vaně vzpomněla, že mám ještě dopsat jeden úkol! Tak jsem honem musela vyběhnout, abych na to zase nezapomněla..."

Na poště

4.10.2010

V pondělí jsem musela na poštu. Většinou tuto pochůzku odkládám na neurčito.
Naše místní pošta patří k poštám venkovského typu: dvě přepážky na poměrně malém prostoru. Před několika lety byla zrekonstruována, tudíž má bezbariérový přístup a vypadá zvenku velmi pěkně.... jen ty zaměstance nějak pozapomněli zmodernizovat :-( Pokaždé, když tam jdeme, víme, že bude následovat neobyčejný zážitek. Dá se říct, že už se s Wlkem trumfujeme ;-)

V září jsem zabodovala já :-))  Šla jsem si vyzvednout peníze, co mi přišly složenkou. Podávám úřednici složenku a OP a chystám  se umístit podpis na příslušný řádek, když na mě zpoza skla obrýlená žena vybafne: "A průkaz zmocněnce máte kde?"
Ha, nezklamala- bude zážitek- a tak s klidem odpovídám: "Já? Já žádný nemám. Jsem tu osobně" :-))
Úřednice ukazovákem poklepává na adresu odesilatele a praví: "No, to těžko, tady to jméno nesouhlasí!"- a mává k tomu na mě mojí občankou.
Tak to už se tedy směju a říkám: "No, tak ten tu fakt není. Ten mi ty peníze poslal..."
Paní hledí, kontroluje...a říká: "Promiňte, tady je totiž pořád takový blázinec!!!..."
Ale pobavila mě. Možná jsme si s pánem mohli osobně předat  příslušný finanční obnos před zraky zaměstnankyně přímo v budově ČP ;-)

Také dnešní návštěva byla na zážitky bohatá...  Jenže ne vždy mám dost času na žerty zaměstanců pošty. Nesla jsem tam tři zásilky- dva  balíčky a jeden doporučený dopis. Na poště nikdo nebyl, a tak jsem se v duchu radovala, že to bude rychle hotové. Moje radost byla předčasná... Za přepážkou seděla jiná paní (tak kolem 55let). Zkušená- dalo by se říct. Jenže... asi neměla svůj den. Moje tři zásilky ji tak zmátly, že se během těch 12minut, co je vyřizovala, vytvořila fronta několika lidí. Paní vše opatřila čárovými kódy. Jména adresátů přepsala do PC. Příjmení jí dávala pěkně zabrat, takže hleděla na předlohu a psala doslova jak datel- každé písmeno hledala...  pak zaklela, znovu načetla čárové kódy a znovu začala stejnou rychlostí psát ta jména- přitom zavadila o balík, který samozřejmě sletěl na zem. Jak ho zvedala (měl necelé 3kg- tedy žádný obr), tak jí upadl znovu- to už jsem nevydržela a podotkla, zda by ty svoje kejkle nemohla provádět, až odejdu, že mě to za 70Kč bolí a že bych ráda, kdyby ty věci uvnitř přežily alespoň ten proces předání zásilky ČP. No, to ji rozhodilo tak, že kódy znovu načetla, kontrolovala podací lístky, které nějakým záhadným způsobem přeházela, tudíž jí jména opět neseděla- a začala psát ještě jednou. A ještě pomaleji. Bušila ukazovákem do klávesy F5 a ječela, že "jí to nefunguje!!! Nakonec se zadařilo... Oddychla jsem si, ale pro jistotu jsem všem adresátům napsala mail, že netuším, kdy a komu jejich zásilky dojdou, neb paní na poště měla dost svérázný styl práce a aŤ mi laskavě napíší, až zásilky dorazí- jinak že po nich vyhlásím pátrání ;-)

Dneska podáte (pokud se vám to podaří:-)) - zítra dodáme (to se uvidí komu a co).

Na poště se fotit nesmí, abych pravdu řekla, ani mě to nenapadlo....
Ale dneska je Den zvířat, a tak jsem s chutí vyblejskla psa, který na svůj dárek ukázněně čekal  před uzenářstvím...   :-)

Zvířátka z kaštanů

3.10.2010

V neděli dopoledne jsem byla najata coby taxikář. Cílem výpravy bylo pokořit akční zboží z nabídkového letáku hypermarketu Globus. Akci lze považovat za úspěšnou, neb nakupující zaplnili úplně celý prostor mého velkoprostorového vozu. ;-)

Za odměnu jsem jim odpoledne půjčila obě naše děti :-))  Nikdo neprotestoval. Děti chtěly zpracovat těch 10kilo kaštanů, co den předtím nasyslily v letenském parku. Největší radost z výroby zvířátek měla Eiko, protože to opět bylo poprvé, co se takovou bohulibou činností zaobírala a taky naše Martina, protože ta se umí radovat za všeho, co se právě nabízí. Musím podotknout, že i prastarou výrobu kaštanových zvířátek dostihla modernizace. Děti se nedožadovaly sirek na zhotovení nožiček, ale chtěly tyčinky na čištění uší! Sirky totiž dětem do rukou nepatří... no vida, co se všechno ve škole nedozvědí ;-)

Výrobní četa se záhy rozdělila na dvě sekce: tuzemskou a zaoceánskou.

Ta si svoje zvířata označila javorovým listem :-))

Já jsem zatím řádila u žehlicícho prkna, vrhla jsem se i na mytí oken v ložnici, kterou už obýváme, ale nejsem schopna provést dokončovací práce- jako koupit záclony - nebo něco, co mi nějak olemuje okna; dovybalit krabice, do nichž jsem chaoticky naházela cokoli a teď to přebírám stále dokola a hledám, kam to všechno umístím. Tu a tam něco vyhodím, ale stejně toho ještě dost zbývá. Taky jsem si zasadila do truhlíku podzimní výzdobu- chryzantémy a vřes, protože mám ráda na parapetu kytky. No a najednou tu byl nedělní večer a bylo na čase sbalit dětem tašky a zahnat je do postelí, aby šly do školy svěží :-)

Oslava v řeckém stylu

2.10.2010

V sobotu jsme všechny gratulanty pozvali do naší oblíbené řecké taverny Saranda.  Podzim už se začíná ozývat, takže je na čase zavzpomínat na krajiny sluncem a dobrým jídlem oplývající ;-) 
Eiko je v Evropě poprvé a moc by se chtěla na některý z řeckých ostrovů podívat. Je úžasná tím, jak všechno neustále fotí. Sotva dostala naservírované jídlo, ihned vyskočila a začala nám talíře natáčet ze všech stran a fotila :-)

Pochutnali jsme si- jak jinak. :-) I Majda- a to už je opravdu co říct. Na závěr číšník ještě donesl ouzo- řecký anýzový likér (pro Řeky něco jako pro nás  becherovka) ... a vyrazili jsme vzhůru na procházku na Letnou. Tam se chtivým fotografům otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na mosty na Vltavě.

Cestou na tramvaj jsme sbírali kaštany (někteří poprvé v životě :-))  a bylo to celé moc fajn.

Teremin v Dejvickém divadle

1.10.2010

Konec září máme s chotěm ve znamení oslav. Slavíme společně jeho svátek a a hned den nato moje narozeniny, takže do půlnoci 29. nalévám já jemu a od půlnoci se role mění. :-) Nadělili jsme si vzájemně samozřejmě hlavně zážitky!!!

A říjen jsme zahájili návštěvou Dejvického divadla- tedy spíš divadélka, protože podle mých propočtů pojme něco málo přes 100diváků. Šli jsme na hru, o které jsem ani netušila, že bude tak výborná!!! A tak mohu "Teremina" vřele doporučit všem, kdo mají rádi Ivana Trojana (dočetla jsem se pak zpětně v recenzích, že za svůj výkon byl nominován na několik ocenění- a musím říct, že oprávněně!!), hudbu a nevadí jim hry, kde se prolíná realita s mystikou :-)

Hlavním hrdinou  je ruský vědec a vynálezce Lev Sergejevič Teremin. Člověk, který za svůj 97let dlouhý život stihl zažít a vytvořit spoustu věcí- mj. také sestrojil první bezdotykový hudební nástroj nazvaný právě jeho jménem: "teremin". Co to vlastně je a jak to vypadá, se můžete dočíst ZDE.


Děj se odehrává ve 20.letech minulého století. V této době Teremin pobýval v Americe. Diváci mají možnost se zasmát komickým scénám, dozvědět se zajímavosti ze světa hudby a vynálezů a popřemýšlet nad tím, kde končí skutečnost a začíná převažovat fantazie Petra Zelenky :-)

Mně se představení líbilo moc. Oceňuji bezvadné herecké výkony představitelů všech rolí, perfektně si poradili i při dvou zaškobrtnutích v textu (úplně se vyžívali v tom, jak mohou kolegu chvíli vydeptávat :-)) a musím uznat, že Ivan Trojan "ty Rusáky" zkrátka hrát umí ;-)
Pokud se vám podaří sehnat lístky, neváhejte, zajděte. Divadlo má i velmi příjemnou kavárnu, takže je kde posedět a zážitky probrat :-))

Malá ukázka: