Peněženka z krabice od džusu

12.8.2013

Martina miluje tvoření. Jak už jsem psala, neustále šmejdí v našich krabicích, kam třídíme odpad a vybírá si z nich ;-).
Obléká PETlahve, z krabiček a kelímků vyrábí domečky, auta, truhly na poklady.... zkrátka: lepí a stříhá... máme problém, kam všechna ta 3D umělecká díla dávat. :-)

Z tábora přijela nadšená výrobkem z krabice od džusu. Vyráběli peněženku na táborové peníze.
Naše vypadá takto (pospíchalo se, a tak šla estetika stranou ;-).

 Pokud chceme dítko zabavit, potřebujeme:

vymytou krabici od džusu (o obsahu 2litry)

suchý zip (samolepicí je lepší); nebo jiný patent na zapínání

barevné lepicí pásky

sešívačku

nůžky, lepidlo nebo tavnou pistoli  (na ten suchý zip)

Pěkně zpracovaný pracovní postup a mnohem povedenějšími obrázky je ZDE

Pokud máte krabici se šroubovacím víčkem, vyrábí peněženka TAKTO.

VIDEONÁVOD

Peněženka slouží na poklady, sběratelské kartičky, které v poslední době chrlí všechny supermarkety a nebo na drobné na výlety atp.
Však on tvůrce jistě bude mít konkrétní představu o využití :-)

Návrat tábornice

10.8.2013

Tábornice už je doma! A mluví a mluví a ukazuje diplomy a líčí hry a je nadšená ze Zeměplochy, takže sir Terry  Pratchett má dalšího příznivce! :-)

Vraceli se až odpoledne, takže od časného rána jsem se zaobírala debordelizací jejího pokoje- resp. jejího psacího stolu, kde jsem vytřídila cca 10kg sběru a 2igelitky nezbytně nutných věcí, které předpokládám Martina nikdy hledat nebude.

Pěkně jsem se zapotila! ;-) V šuplíkách jsem našla psací potřeby v takovém množství, že by bezpečně zásobily jednu menší vesnickou školu. Sedm originál zabalených sad fixů a pastelek, tucet bloků, z nichž v každém je jeden až dva obrázky, několik krásných sešitů, které s nadšením majitelka přijala a popsala vždy první dvě strany- jakože si bude psát deník. Současně používá čtyři lepidla, troje nůžky a psacích per jsem napočítala šest, ale psalo jen jediné. Podařilo se mi najít i všechny části kružítka- dokonce jsem zjistila, že mi teď jedna ještě přebývá ;-)

Probrala jsem výrobky na okenním parapetu, kde má naše avantgardní umělkyně své výstavní molo. Ona je totiž děsně tvořivá. To je fajn, zabaví se- já si z ní dělám legraci, že zrecykluje úplně všechno. Neustále probírá krabici s odpadem, kam házíme plastové kelímky a lahve a druhou krabici, kam odkládáme kartony a  krabičky do papírového sběru- a soustavně z toho slepuje svoje byty  a dopravní prostředky- žadoní špunty od vína, aby je nakrájela na kolečka a spotřebu izolepy má větší než profesionální skladník a když potřebuje roličku od toaletního papíru, je schopná spotřebovat na jedno spláchnutí půl návinu, jen aby získala ten víceúčelový kartonový váleček... dalo by se pokračovat.

Konstatovala jsem, že moje dítě rozhodně nemá alergii na prach. ;-)

A pak jsem se jen krátkou chvíli kochala výsledkem svého pinožení a už se jelo pro Martinu k autobusu.

Samozřejmě idyla trvala přesně do chvíle, než nájemnice vybalila další svoje cennosti :-) V duchu jsem úpěla... tolik práce a času to dalo... a pracovní deska stolu byla v tu ránu pokrytá výrobky, diplomy, přírodninami... dívala jsem se na tu hromadu věcí a nechala si o každé vyprávět.

Pak Martina vytáhla štos korespondence a ukazovala mi pohledy a přáníčka k narozeninám, která jí na tábor došla. Měla jsem hádat, kdo to psal. Jedno bylo takové krásné- až luxusní, ale nemělo obálku a můj tip nebyl správný.
"Neee, mami, to mi poslala babička!", a tys to nepoznala!
"No protože nemá obálku, neviděla jsem na písmo, tak jak to mám poznat?", snažila jsem se zdůvodnit svůj špatný odhad.
"Jenže babička mi poslala na obálce známku se Zemanem. Tak uznej, že to jsem vyhodit musela... ", řekla taknějak samozřejmě čerstvě devítiletá a politicky uvědomělá dcera. :-))
 Já fakt nevím, kam na to chodí...

Před 17lety

8.8.2013

 ... jsem přestala být slečnou ;-)

A taky jsem zjistila, že 17letý časový odstup od svatby se nepyšní žádným přívlastkem. Není ani porcelánový, ani papírový, ani jiný... Je zkrátka jen splněný ;-)

Včera mě dostala jedna listovní zásilka, kterou pošťačka zastupující naši úžasnou "paní Kolbabovou" narvala do schránky tak, že nešla vypáčit- ani dvířky, ani horem...
Byla to kniha. Útlá a velká kniha. Písmo odesilatele jsem ihned identifikovala :-) A protože vím, že odesilatelkaKatka má ráda fotky, podezírala jsem ji z výroby fotoknihy, která bude zachycovat nějaké humorné okamžiky našeho soužití :-)

Ale kdepak. Obálka skrývala knihu se strohým názvem:  "OSLOVI" - viděla jsem ji poprvé a naprosto mě uchvátila :-)) Tedy vzhledem k okolnostem- samozřejmě ;-)

Kniha s krásnými ilustracemi líčí soužití Osla a Oslice (zvěř lze samozřejmě libovolně zaměniti :-)), jak se hledali, až se našli- a pak ještě zkoušeli, jestli nebude někde někdo lepší, ale nakonec zjistili, že jeden bez druhého nemůže žít :-)

Zkrátka text byl jak ulitý k výročí svatby :-))

 

Občas mívá člověk zvláštní nápady a složitě si vlastní zkušeností musí dojít k tomu, co bylo třeba na první pohled jasné :-)

Samozřejmě nejsou všechny dny sluncem zalité- aŤ Osel, či Wlk, občas není nad to vykřičet "svou pravdu" do éteru ;-)... to se pak hned líp dýchá!! Vzduch je čistší ;-)

No a tohle je přece krásné čtení :-) Sice pro děti, ale já si v tom to svoje najdu....

... a kdo z nás by nechtěl mít na těle vytlačený důlek od objímání :-))

Wlk -po vzoru pohádky o zlém Vlkovi a hodné Karkulce- donesl košík s laskominami :-)

A uvařil výtečnou večeři - treska v bylinkovém kabátku a vynikající moravské víno... je to milé, že i po tolika letech soužití nelení a každý rok něco vymyslí.

... tak a já mu tady tedy udělám reklamu, aby jednou nezůstal opuštěným vdovcem :-)) Ale už předem na všechny příchozí žárlím, protože já se s ním mám (až na pár úletů čili oslovin, volovin a konin, které se mu podařilo zinscenovat) moc dobře. ;-)

Děkuju veřejně panu Wlkovi za tu letitou trpělivost s mojí složitou povahou a taky za to, že si vybral právě mě :-))

Jaruška Cimrmanová píše z tábora

7.8.2013


Právě dnes máme Martinku 9let. Pro mě až neuvěřitelné... Slaví své narozeniny na táboře. Už potřetí :-) Nevadí jí to, má společnost ráda a na všechny akce se nakažlivě těší.

Dnes přišel dopis z tábora. Ani jsem v to nedoufala. Znám Martinu. Má 150 jiných starostí, než aby psala rodičům, že se má dobře. Na takové fráze není. Kdyby bylo zle, určitě by si našla způsob, jak to sdělit. Ale když je vše v pohodě, tak to přece očekávala... co tedy psát ;-)

No a takhle naše Jaruška Cimrmanová píše z tábora. V půlce díla byl univerzální český génius  zřejmě vyrušen čímsi důležitějším- možná nastaly další technické potíže ;-), a tak písmo svaté vložil bez podpisu do obálky, kterou oblepil izolepou, neb původní lep slízl tak dokonale, že  už nelepil. :-)

Adresa je čitelná jen s obtížemi. jeden velký škrtanec. No ale zbytek dozdoben puntíky- kolem dokola...  Adresu kupodivu pošťáci dekódovali. Inu technika... :-)

Babička s dědou taky dostali pohled. Krom dvou srdcí a pozdravu se tam už nevešlo nic dalšího :-))) Babičku málem omyli. ;-) Pohled stále obracela a hledala další text. No nebyl tam! :-)



Sedím tu a normálně se směju... Kde já jsem k takovému exotovi přišla? Vždyť den jejího narození vnímám jako ten, na který nikdy nechci zapomenout. Přišla, aniž by ji někdo očekával. Její termín byl stanoven na září, ale jí zřejmě přišlo poetické mít v rodném listě datum 7.8. A já, matka druhorodička, jsem netušila, že se další dítě dere na svět, takže jsem tu doposledka v úmorném vedru funěla s mopem při snaze doupě vyčistit. Nakonec jsem koukla do chytrého manuálu pro těhule a vydedukovala, že něco není v pořádku... :-)
Do porodnice jsme přijeli za pár minut UŽ :-) všechno bylo v pohodě a já jsem se díky skvělému personálu i nasmála. Když jsem ze sálu rozesílala vtipné SMS, chodily zajímavé odpovědi. Ne všichni to sdělení brali vážně :-))

Takže tak. Prenatál hrůza, těhotenství ještě větší... po narození ani nemluvím- kolotoč, kdy jsem často nevěděla, kdy je den a  kdy noc...  povinnou školní docházku snad nějak zmákneme :-) - ale zodpovědně prohlašuju: ještěže ji máme! :-)

Dočasná bezdětnost

3.8.2013

... nás postihla díky odjezdu Martinky na tábor.
Těší se na něj od ledna. Jezdí pravidelně už třetím rokem. Jenže letos je tábor nějaký začarovaný. Jestli to má souvislost s celotáborovou hrou??? ...Čarovná Zeměpolocha a bábi Zlopočasná ... a nebo v tom spíš hraje roli zas ten prokletý nespolehlivý lidský faktor....

Tři týdny před odjezdem přišel mail od hlavní vedoucí, že se ocitli ve svízelné situaci, protože majitel objektu v Živci u Písku jim stroze napsal, že ubytování z technických důvodů nemůže poskytnout a že zajistil náhradu v nedalekém Štědroníně. Děti by byly ubytované v mega areálu v různých budovách. Objekt znám, podruhé bych do něj s dětmi rozhodně nejela.
Paní vedoucí je táborový nadšenec a vyhodnotila to úplně stejně. Odmítla a narychlo sehnala objekt, který jí doporučily kolegyně. Je to v Albrechticích v Jizerkách- tam nemůže být nehezky ;-). Správce byl prý vlídný... tak uvidíme.

V sobotu se mělo odjíždět v 15hodin. Hodina odjezdu minula a nedělo se nic. Po půlhodině čekání v tom pětatřicetistupňovém vedru na rozpáleném chodníku vedoucí volala na dispečink, kdepak je doprava. Nevěděli. Museli to zjistit. Řidič se neobtěžoval vyslat signál. Prý dorazí za půl hodiny. No, dorazil za hodinu. Kdo by čekal omluvu- asi by byl zklanám. Vyskočil z vozidla, otevřel zavazadlový prostor a začal nás popohánět, které kufry kam naskládat.
V 16:40 celá výprava slavnostně vyrazila za dobrodružstvím. Snad jsou v pořádku. Volat se mi tam nechce a spoléhám na to, že kdyby nastala nějaká katastrofická situace, bude nás o tom TV Nova včas informovat :-)

Děti neztrácely dobrou náladu, což bylo fajn. Já jen žasnu, co všechno je dneska v podnikání možné. Jestli já ty svoje klienty zbytečně nerozmazluju... ;-) 

A tady jeden pilný Čmelda. Ten dělá, co má. Maká 7dní v týdnu a na výkonnosti mu neubere ani to příšerné vedro. ;-)

 

Kávová turistika

30.7.2013

Při hledání úplně něčeho jiného mi na internetu uvízla na monitoru mapa pražských kaváren, kde se servíruje údajně kvalitní a výborná až nejlepší káva. Pro kavárny mám slabost, mapu jsem hned uložila do paměti svojí i počítačové s úmyslem šířit ji dále. :-)

Našla jsem ji na tomto kávovém blogu:  http://blog.storyous.com/kava-a-kavarny/ a hodlám se státi aktivním kávovým turistou :-), protože odborníci tvrdí, že... "Káva obsahuje antioxidanty, které chrání buňky lidského těla proti volným radikálům, tím brání předčasnému stárnutí buněk a posilují odolnost nervového a imunitního systému. "Je prokázáno, že káva má významně větší celkové antioxidační účinky než kakao a zelený čaj, přičemž až 70 procent antioxidantů, které denně přijmeme, pochází právě z kávy," dodal Pavel Kohout, odborník na zdravou výživu z Thomayerovy nemocnice v Praze." Zdroj: http://www.lidovky.cz/piti-kavy-zdravym-lidem-neskodi-naopak-ma-pozitivni-ucinky-p4k-/dobra-chut.aspx?c=A100422_200608_dobra-chut_glu

Tak pokud by se někdo chtěl přidat.... ;-)

Tuto kávovou mapu lze poslat jako e-pohlednici- odkaz ke stažení zde

 

Už aby to bylo! ;-)

29.7.2013

Moje teta- mamčina sestra- slaví dnes osmdesáté narozeniny. Jmenuje se Marta, takže slaví i svátek. Poslední týden ji trápí nějaká viróza, a tak jsem dnes sbalila kytku a něco pro radost a vypravila se popřát jen naotočku.

Teta mě nečekala, ale byla potěšena a omlouvala se, že nemá nic nachystáno, že se pořád necítí a i po antibiotikách hrozně kašle a že si nemám dělat škodu!
Říkám jí: "Já si škodu nedělám! Já ti závidím, že je ti 80 a pořád jsi taková čiperná a soběstačná... tak ti přeju, aby ti to vydrželo!" :-)
"Jo, neboj, holka, taky ti bude," odmlčela se, aby po chvilce zamyšlení pokračovala v upřímné promluvě: "Vždyť tobě už je taky dost... osmdesát máš za chvíli... máme dlouhověkost v rodině, dočkáš se", pravila se zcela vážnou tváří teta.

Smála jsem se. Tak to na mě přišlo :-) A ona si mě v tom vedru prohlížela a pak prohlásila: "No, konečně jsi taky přibrala a vypadáš jako pořádná ženská. Vždycky si byla taková hubenina..."

No já se picnu! Tenhle životní nadhled bych fakt potřebovala. Z negativ si umět udělat přednost :-)) Já tady řeším, jak jsem za poslední rok ztloustla, protože zajídám smutek... a ona mě za to ještě pochválí.

Budu stará a tlustá- co nevidět! No není to důvod k radosti ? ... už aby to bylo! ;-)

 

Zážitky z pražských plováren

26.- 27.7.2013


Dvě veličiny: vedro + Martinka mě donutily k návštěvě koupaliště. Díky dlohotrvajícímu tropickému počasí je samozřejmě o tuto atrakci enormní zájem. Zjistila jsem, že se v nabídce vůbec neorientuju, protože nejradši se koupu v moři, čímž obvykle svoje potřeby uspokojím na celou letní sezónu. Martina ale nutně potřebovala do bazénu. Tak se šlo do toho nejbližsího - tedy na Stírku. 

Musím říct, že mě velice příjemně překvapila úroveň nabízených služeb. Když pominu to, že bylo hodně zalidněno, tak tam bylo tam čisto,  stánky s občerstvením nabízely všemožné laskominy (nejen promaštěné hranolky), bohatý výběr nápojů i pamlsků. Nabízí se i sauna, masáže, kosmetika... kompletní servis. Plavčíci opravdu hlídali, co se děje v bazénu a kolem něj. Jakmile někdo prováděl, co neměl, hned ho vypískali, že "tohle ne!".

Bazény zdejší koupaliště provozuje dva. Jeden pro děti s miniskluzavkou a sprchujícím vodním hřibem a druhý velký pro plavce. V něm je vyhrazen i pruh pro kondiční plavání, což je bezva. Za poplatek lze získat i lehátko a slunečník. Jinak je všude udržovaný trávník a stín zdarma nabízejí i vzrostlé stromy.

Příjemné odpoledne. Vydrželi jsme do zavíračky- tedy do 19.hodiny. Plavčíci začali poklízet, ale návštěvníky nikdo nevyháněl, mohli dál popíjet, polehávat... takhle vypadal areál v 19:30.

Bazén se nachází uprostřed staré zástavby - ve čtvrti rodinných domů. Martina zaostřila na stavbu nacházející se hned za plotem areálu a pravila: "Hele, chytrý muž stavěl dům na skále..." ;-) No a opravdu. Zvláštní stavební parcela, nicméně Praha je Praha a každá parcela drahá, takže majitel kutá ve skále nové bydlo. Jsem zvědavá na výsledek.

Protože se nám na koupališti líbilo, vypravily jsme tam se s Martinkou  i v sobotu odpoledne. Nemilým překvapením byla cedule na dveřích. Evidentně narychlo napsaná na kusu kartonu: "KAPACITA VYČERPÁNA" ...no a co teď? K línému obědu jsem si dala dvě deci vína, takže nezbylo, než zavolat Wlka, aby přijel a někam nás odvezl. On se koupání dobrovolně vzdává, slunění mu nevyhovuje. I po návratu z teplých krajin si udržuje pokožku zářivě bílou- odhaduju fototyp mínus jedna ;-)

Wlk nebyl k dovolání. Zuřila jsem, protože v tom úmorném vedru se mi nechtělo putovat někam hodinu nacpaným autobusem. Po 20minutách se zadařilo. Volal zpátky, co se děje. Zapomněl si doma mobil a ještě ho skoro u bytu chytli policajti, aby prověřili, zda před jízdou nepil... No výborně. Wlk radostný, že zkouškou prošel, byl ochotný nás zavézt třeba na kraj světa, jen když bude doma chvíli klid :-) Jeli jsme do sousední osady- Čakovice. Kapacita volná.... hurá!

A tak jsem strávila jedno pěkné xenofobní odpoledne v obležení romské mládeže, která tvořila dle mého odhadu asitak  3/4 osazentstva. Rámus, hluk, vybraný slovník, kde populární čtyřpísmenné slovo nechybí v žádné větě...  a hlavně absence jakýchkoli pravidel pro mě tedy byla spíš šokem.

Obtloustlý plavčík si spokojeně seděl pod slunečníkem u tobogánu a to, co se dělo na koupališti, to ho absolutně nevzrušovalo. Jedinou činností, kterou provozoval, byla manipulace s mobilem. Snědí dorostenci skákali do bazénu ze všech stran a v čem je zrovna napadlo, vzájemně se topili, cákali a neúnosně řvali - kdo se jim připletl, jeho problém. Jenže ono nebylo kam uhýbat- byla tu hlava na hlavě.

Martina toužila po návštěvě kiosku. Po obhlídnutí zdejší nabídky jsem konstatovala, že má pouze základní očkování a že nic nebude. Ať si vezme ovoce a pití z vlastních zásob. 

V půl sedmé se plavčík probral. Vzal amplion a začal vyzývat návštěvníky, aby ukončili své vodní i jiné hrátky, že bazén  v 19hod. zavírá. V 18:45 spustil sirénu a začal zběsile gestikulovat, aby všichni vypadli z vody na břeh. Úžas mě neopouštěl. (co by tomu asi řekl Chuck Norris? :-) )
Vím, že to tady bylo poprvé a naposledy.

Doma 35,8°C  - měřeno večer na balkoně ve stínu... nedá se nic. Ani spát a odpočívat...

Nádherný a uklidňují byl pohled na zapadající slunce- teplota v bytě klesla na 29°C :-)

 

Žehlení - práce pro vrahy

26.7.2013

Moje babička vždycky nazývala otravné práce okřídleným "to je práce pro vrahy". Tedy činnost, kterou by měli  být potrestáni ti, kteří se provinili zločinem  nejhorším- ukončili cizí život z vlastního rozhodnutí.

Jednou takovou činností bylo i žehlení. (žeby ta moje nenávist byla geneticky podmíněná?? Možná mi v těle koluje vadný žehlicí gen- nebo spíš úplně chybí...);-))

Babička se narodila v roce 1908, takže ze svého útlého dětství (70.léta minulého století) na venkově si pamatuju, jak složitě se pralo. Byl na to obvykle vyčleněn jeden den. V prádelně - místnosti k tomu určené - se časně zrána muselo zatopit, natahat vodu do velkých hrnců a ohřívat a strouhat mýdlo a namáčet a míchat... a na zahradě natáhnout šŇůry na prádlo a podepřít je dlouhými bidly- a běda, když se nějaké v zápalu hry podrazilo a bílé kusy se začaly máchat po zemi... a taky se bělilo na trávě. Stačilo jen pokropit a sluníčko už pracovalo samo.

A pak přicházel proces žehlení. Některé kousky bylo třeba ručně nakropit, protože o napařovací žehličce se babičce tehdy ani nezdálo, natožpak aby se dala běžně koupit. Zkrátka práce pro vrahy! A pořád dokola. Pravidelně se opakující... ubíjející...

Já už si užívám těch výhod, že žehlička napařuje, prádlo nacpu do pračky- a musím jen pověsit, sušičku zatím pan Wlk sabotuje (no ale to proto, že NEŽEHLÍ!!!) ... některé kousky stačí dobře pověsit a z procesu žehlení je pak můžu zcela vyloučit... ale stejně mě to nebaví!!!

 Dokážu žehlení odkládat pod nejrůznějšími záminkami, ačkoli vím, že stejně na něj dojde. Vždycky jsem se snažila vybrat si v televizi nějaký pořad, s nímž mi práce půjde snáze od ruky. No ale i to byl často problém. Vybrat si z nabídky našich TVkanálů (nemáme satelit) něco, co se dá sledovat... zpravidla jsem končila na ČT24- u nonstop zpráv.

Ani pouštění filmů  se neosvědčilo. Zdržoval mě děj. ;-) Musela jsem občas sledovat, co se to na obrazovce děje... občas mě děj zcela pohltil, takže jsem zvládla svému žehlicímu prknu způsobit horkou žehličkou několik nezacelitelných šrámů.

Našla jsem sobě jinou zábavu- audioknihy! To je paráda! Že jsem na to nepřišla už dávno! Máme jich doma slušnou sbírku, naučili jsme na ně i děti.

Naše městská knihovna je skvěle zásobená, takže občas nevím, který skvost vybrat. Texty jsou profesionálně namluvené- tudíž mám to i s "uměleckým přednesem". A jsem nadšená. Přeochotná paní knihovnice mě ujistila, že během léta je prodloužená výpůjční lhůta a položek na výpůjčním seznamu, že mohu mít asi 60. Tak jsem nasyslila, co se dalo ;-)

 

Včera jsem pomačkanou hromadu vyrovnávala za pomoci  Pamětí kata Mydláře... k práci pro vrahy úplně ideální ;-) a v podání M. Táborského se i drsný text této knihy stal celkem příjemným posloucháním.

Hřbitovní záhady

25.7.2013

Je to zvláštní, ale na hřbitově může být i legrace. Tedy alespoň mně včerejší návštěva přišla úsměvná. Jela jsem z nákupu a s ohledem na to šílené vedro, jsem do košíku přihodila i svíčku, že se stavím na hřbitově, abych zalila kytky. Mám to při cestě, žádný problém.

Řady hrobů jsou odděleny poměrně vzrostlým živým plotem. Blížím se k cíli. V pravé poledne tam moc lidí nebývá. Slyším ženský hlas, a tak se rozhlížím, kdo to tu mluví? Ve vedlejší řadě - tedy z mého pohledu za živým plotem- vykukoval vršek zeleného slunečníku. ??? Nechápala jsem. Skrz husté křoví jsem ale byla schopná identifikovat mladou dámu sedící pod tím slunečníkem, který byl zapíchnut mezi dvěma hroby. Dáma seděla, nohu přes nohu, v klíně nějaký časopis neboco a vykládala. "No, prosímtě... a to si představ, že já tam čekala takovou dobu....  co bys tomu řek'?... A vůbec nevím, co si mám s sebou vzít..." ...mlela páté přes deváté.

Odmetala jsem napadané okvětní lístky z našeho mramorového náhrobku a hlavou mi běželo, co  má ta paní asi za problém... Vypadalo to, jak scéna z nějakého filmu... Přemítala jsem, co ji asi vedlo k rozhodnutí takhle se utábořit u hrobu svého...milého? tatínka?... tomu říkám láska až za hrob.

Při hledání sirek jsem klasicky ze své maxikabelky musela vyndat skoro celý její obsah, abych zjistila, že sirky jsou v malé kapse vedle dokladů a celé té estrády nebylo třeba ;-) Taky moje oblíbená hra a k tomu slib, že ty věci uvnitř doma pečlivě protřídím! ;-) Spakovala jsem zpátky do kabelky všechny svoje různorodé nezbytnosti  a vzala nádobu, abych došla pro vodu na zalití. Z kohoutku se ozvalo jen zasyčení. Ani kapka. Došla jsem se tedy i k tomu vzdálenějšímu - a taky nic. No, bezva. Zdá se, že dneska jsem tu celkem zbytečně. Loudala jsem se zpátky a zase jsem jasně slyšela tu mladou dámu, jak pokračuje v hovoru. "... prosímtě, můžeš se alespoŇ podívat, co ti ukazuju??...", pravila celkem nahněvaně.

Sluníčko pěkně pražilo, říkala jsem si, že ta ženská dočista zešílela. Chudák. Nedalo mi to a strčila jsem hlavu do toho křoví, abych nenápadně zjistila, jestli nepotřebuje nějak zachránit... a najednou se ozvalo mužským basem: "Poslouchám, ale nemám kdy se furt koukat. ...mi to tady rychle schne, víš..."

Krk jsem natáhla skoro jak žirafa, abych viděla celou tu scénu...a to už jsem se málem zalkla smíchy, protože jsem se nechtěla smát zrovna teď a tady nahlas...
Dáma totiž dělala společnost mladíkovi, kterého jsem do té doby vůbec nezaregistrovala. Klečel úplně nehnutě na protějším hrobě, kde měl rozprostřené noviny a natíral zlatou barvou nápis a ostatní rytiny na náhrobku. Lil z něj pot a aby mu to šlo lépe, pomáhal si vyplazeným jazykem, kterým kroužil jakoby kopíroval tahy štětce.

Záhada vysvětlena! :-)

I druhá záhada - tedy záhada netekoucí vody - se poléze vysvětlila. Došlo k jakési rozsáhlé havárii vody a myslím, že nebožtíci byli jediní, kteří se tím  bez protestů vyrovnali. Zpráva, že půlka sídliště bude bez vody v tomto tropickém období minimálně do dalšího dne, ta s úplným pochopením obyvateli přijata nebyla...