Je líp! :-)

26.4. 2009 - 222.den z 365

Ráno jsem chvíli počochnila Martinku, umyla si hlavu a vyluxovala byt- sbalila tašku nesmyslů a vyrazila směr MOTOL. Chtěla jsem Majdě vzít TV program, a tak jsem konečně vybalila čtvrteční magazím MF DNES- byl provokativně přepásán páskou s tímto nápisem:

Rekalma na Kooperativu... možná ani nevědí, jak moc pravdivé to je....

Včera Majda hudrovala, že v TV nic nedávají, a tak jsem dnes sbalila DVD přehrávač a pár CD.

Cesta do nemocnice mi trvala 70minut! Ujelo mi všechno, co mohlo- a vystřídala jsem všechny dostupné dopravní prostředky ;-) Ještě jsem si u MacDonalda koupila kafe, které se mi díky divoké jízdě autobusáka z poloviny vybryndalo do tašky.

Na pokoji mě čekala dobře naladěná Majda, hodnoty na přístrojích byly v normě, jen ten kyslík mi tam překážel.
Z přehrávače měla radost, povídaly jsme si, pak jsme si pustily oblíbeného Hrdého Budžese. Bára Hrzánová tuto knihu namluvila tak, že jsem chvílemi měla dojem, že CD vypnu. Majda se tak chechtala, že saturace z požadovaných 95 klesala na 90. Prostě se tlemila, až nestíhala dýchat, jak měla. :-))
Pokud rádi s humorem zavzpomínáte na "staré dobré časy", tak vřele doporučuju! Byli jsme opakovaně i na divadelním představení (divadlo Příbram- hrává i Praze) a nemá to chybu!!

Ilustrační foto by mělo dokumentovat tu pohodu v nemocničním prostředí. Mělo to i zvukovou kulisu: "Ježiš, nefoť mě, ty jsi fakt strašná! " ;-)
Tak jsem slíbila, že tam SKORO vůbec nebude vidět- prosím: Nedívejte se na ni!! :-)
Já mám ale takovou radost, že je zase živá, že ji prostě fotit budu, ať si nadává- alespoň si protáhne plíce, že? ;-)

Domov jsme opustila v 9:25- přišla v 19:15. Připadala jsem si jak horník, co vyfáral z dolu po dvousměně. Já jen nebyla špinavá. Dokončila úklid doupěte a rázem bylo 22:10. Achjo. :-(

Dneska se mi v nemocnici i líbilo. Svět je hned veselejší, když se pacientovi uleví. Sestry opět kmitaly a soustavně nabízely své služby- chvílemi jsme měla pocit, že začnou převlíkat a čistit i mě :-)
Jsou fakt skvělé. Prošly jsme s Majdou už hodně špitálů, ale tohle je opravdu jak 5* hotel.

Už jsem se tam zabydlela- mám zde i svůj piknikový kávový set :-)

A taky jsem neodolala, abych neukázala těm, co se do nemocnice vůbec nedostanou, jak vypadají dnešní stolky! Já totiž pamatuju takové ty plechové, co měly nahoře jeden šuplík, který šel zpravidla otevřít pouze násilím, a pak dole jednu skříňku na všechny nezbytnosti.

Stoleček "nové generace" je praktičtější.
Mě upoutaly postranní držáky na lahve s pitím a taky to, že šuplík i skříňka jsou otevírací z obou stran. V případě stěhování tudíž nemusejí probíhat otočné manévry.

Dneska mám radost. Majda jedla a pila, seděla a povídaly jsme si.
Když přišla paní dr. na vizitu, kroutila hlavou nad pátečními výsledky. Nechápala! V pátek padaly totiž i takové pojmy jako intubace atp.- děs a běs a hrůza!
Vyptávala se mě, jestli už takový stav někdy měla, a pak se ptala ještě jednou, jestli jsem na to nezapomněla ;-) No, mívá ledascos- ale tohle byla inovace. Tak doktoři mají hlavu zamotanou, nechápou, že v pátek bylo hrozně, lítal kardiolog, pneumolog a spousta dalších specialistů- a v neděli na posteli sedí pacientka s růžovými tvářičkami a zajíká se smíchy u rádia a nadává, že ji kyslík obtěžuje :-))
Kéž by jí to vydrželo... nejlépe nafurt :-))
Zítra má naplánovaná ještě nějaká vyšetření - a snad už by mohla domů.

Díky všem, kdo posílali svá povzbuzení a možná mě tím zachránili od pobytu v psychiatrické léčebně.
Některé dny jsou zkrátka k nepřežití.
Díky, díky, snad vám to jednou oplatím! :-))