Svátek všech svatých

31.10. 2008 - 46.den 365

Poslední říjnový den vykouklo sluníčko!
Dnešní den byl podle staré keltské tradice slaven jako svátek všech svatých a noc měla magickou moc, neboť se duše zemřelých setkávaly s živými. S ohledem na pěkné počasí a na víkendový program, kdy budeme mimo domov, jsem se rozhodla zajet s dětmi na hřbitov už dnes. Alespoň se vyhneme těm hromadným návštěvám nebožtíků, které se během víkendu na hřbitovy nahrnou.
Já na hřbitov chodím ráda. Ne, nemám žádnou úchylku ;-) Jen mám ráda ten klid, alej vysokých starých javorů a výhled na barokní kostel sv. Klimenta ...

Tatínek pracoval, a tak jsme měly opět dámskou jízdu. Děti s sebou beru jen výjimečně, tentokrát to na ně nějak zapůsobilo. Majda pročítala náhrobky a byla šokována, když objevila nápis věnovaný 3leté Vlastičce. Patrně měla smrt a umírání spojené výhradně se stářím... Vyptávala se zas na nejrůznější věci kolem umírání ...
A Martinku zase facinovali holoubkové, jak jeden pro druhého pláče. "Mami, povídej, jak mu umřel ten druhej, co se mu stalo... a proč říkáš, že je smutnej..." Dostaly mě obě!!

Zapálily jsme svíčku, já si v tu chvíli vybavila všechny ty, které jsem měla tolik ráda, a s jejichž odchodem na věčnost jsem vždy měla dojem, že končí svět... Dědu, jehož oči měly zvláštní ledový odstín světlemodré barvy, babičku- laskavou, trpělivou s úplně bílými vlasy stočenými do drdůlku, tetu Růženku- vždy naondulovanou a sečtělou dámu, která v reálném světě marně hledala ideál, jež by odpovídal románovým postavám ...

.... a ještě jsem vyfotila onu javorovou alej. Paní hrobnice (nebo jak se říká té, co má hřbitov na starost???) právě hrabala listí, a tak byla cestička pěkně vystlaná. Radši jsem fotila směrem k východu z hřbitova :-)

Tajemství

31.10. 2008 divadlo Kalich


" ...... byla jednou jedna holčička a ta byla hrozně zvědavá,
vždycky chtěla přijít na kloub nějakým tajemstvím, byla tím úplně posedlá, a tak strkala nos do velmi starých záležitostí,

do věcí které jsou dávno mrtvé, a motala se světem, ve kterém se vůbec nevyzná, světem hlubokým jako černý les, myslela že uprostřed tmy najde světlo, a přitom se v tom lese ztratí, teď je vystrašená a chce se jí plakat, namísto světla se všude rozhostí tma, a to veliké tajemství se pro ni konečně rozuzlí... "

To je ona. Jmenuje se Eliška a dnes ji hrála Lucie Vondráčková.

Podívej, kvete růže...

30.10. 2008 - 45.den 365

... no tak růže mi tu zrovna nekvete ;-) Ale dneska bylo celý den taky tak studeno a deštivo, že jsem hledala pro objektiv něco barevného, pozitivního, teplého ... no a rozhodla jsem se vyfotit vše, co mi doma kvete.

Orchidej mám už rok od kamarádky Hanky a začala mi kvést znovu!

Brambořík jsem dostala už před několika lety od dětí, několikrát vypadal, že už není mezi živými, ale vždycky obrazil a znovu vykvetl.

Ibišky mám moc ráda. Miluju ty řecké, které mají květy velikosti podšálků. Tenhle je zajímavý svou sytě oranžovou barvou a donesl mi ho na konci školního roku jeden bezva šikovný 9letý kluk.

.... a ten malinkatý vřes a břečťánek s minidýní se mi líbí jako podzimní aranžmá - to je narozeninový dárek.

Takže svoji malou botanickou opečovávám a kvetoucí kytičky mě těší. Beru to jako odměnu za péči.

Jinak musím říct, že poslední týden se mi podařilo několik husarských kousků. Buď je to věkem, nebo mám nějakou diagnózu ...

- V pátek jsem si zamluvila v obchodě boty pro Martinku. Jela jsem pro ni do školky, tak jsem poprosila paní prodavačku o rezervaci do 16hodin, že je přijdeme zkusit. Na boty jsem si vzpomněla doma asi v 6 večer....
- V neděli si sousedka přišla půjčit sadu 3CD k učebnici angličtiny pro dceru. Tatínek je vypálil a když mi je včera vracela, zjistila jsem, že jsem jí půjčila sadu k jiné učebnici...
- a vrcholem byl dnešek, kdy jsem si spletla dny po těch zatracených podzimních prázninách- a vyrazila jsem pro děti ke škole v úplně jiný čas a ještě ve školce zapomněla tašku s oblečením na vyprání ....
Tak jestli to takhle půjde dál, nejspíš nedožiju Vánoc, jelikož buď mě někdo zabije v afektu, nebo se svým bezhlavým počínáním usmrtím sama. ;-) Doufám, že se polepším....

Zamračeno - všude

29. 10. 2008 - 44.den 365

Dneska bylo zamračeno a ubrečeno na všech frontách. Děti si užívaly poslední den podzimních prázdnin, dogiteploměr ovšem ukazoval pouze jednomístné číslo a navíc lilo- skoro pořád. Děti střídaly sledování pohádek s drobnými šarvátkami a docela vehementně testovaly moji nervovou soustavu.
Po obědě ještě přišly sousedovic holky. Máme je věkově krásně se k sobě hodící :-) Ty dvě skorodospělé si daly hodinu angličtiny v obýváku, a pak hrály Carcassonne- trénovaly na turnaj- a ty dvě školkové si hned udělaly domeček a oblíkaly panenky, takže když pro ně přišla mamina, bylo nám líto je rušit od zábavy a vrhly jsme se na katalogy s knihami a vybíraly dárky k Vánocům.
Těšila jsem se na večer. Po několika neúspěšných pokusech najít společný volný termín jsme se konečně shodly a byla domluvená pizza s "holkama" z kurzu keramiky, kam jsme kdysi tak rády chodily. Označení "holkama" je v uvozovkách... Majda totiž vždycky významně pomrkává, jakože už je nám "tolik" a pořád si říkáme "holky". Pamatuju si, že stejně úsměvné mi připadalo, když manželova tehdy skoro osmdesátiletá babička vyrážela s "holkama ze školy" na Letnou na kafíčko. Žertovali jsme, že těm pěti holkám je něco kolem 400let :-) Nojo, čas je relativní pojem ...
V 7 večer jsme se sešly, poručily si několikero druhů pizzy, skelniček vína ... a já zjitila, že nemám foťák. Takže jako dnešní foto, musí stačit toto :-)

Dva citronky koupající se ve skleničce dobré vody. Kvalita je fujfuj, ale je to jen z mobilu :-(

Povídaly jsme a povídaly, nějak se nám ty události nakumulovaly během té 3měsíční pauzy! Témata byla různorodá: Iva bydlí teprv 2měsíce v novém domku za Prahou, takže byla pološílená z řemeslníků a z každodenního rozvážení dětí do škol a kroužků; Andrea překvapila 3.těhotenstvím; Klára se chlubila novým přítelem; Hanka svými studijními úspěchy a my s Věrou smutně konstatovaly, že u nás se nic převratného neděje... no ale já jsem za to vděčná! Na nudu si nestěžuju a představa, že jsem zase těhotná, nebo se stěhuju, nebo se seznamuju s úplně cizím chlapem ;-) ... ta je pro mě docela zastrašující.

Večer se vydařil. Vydržely jsme až do zavíračky a ihned se domluvily, že 19.11. se sejdeme zas a já "holkám" děkuju, že mi moje "zamračeno" rozptýlily na skorojasno ;-)

Pelíškový

28.10. 2008 - 43.den 365

Státně-sváteční den byl zahalen do mlhy a oficiální vládní ceremoniály probíhaly za deště. V Praze se konala největší vojenská přehlídka od r. 1985. My jsme ale radši zůstali doma. Tyhle davové záležitosti moc nevyhledáváme- ale hlavně nás odradilo to počasí.
Děti se nastěhovaly k babičce. Ta nestačila rychle zareagovat, takže si tam odnesly i deky a pyžama a babička měla o zábavu postaráno :-)
Celý den bylo pošmourno a nikomu se nic nechtělo dělat. Já si vzala horu žehlení a za asistence "Všech dobrých rodáků" žehlila a žehlila... ten film byl prostě na to množství krátký ;-)
Děti si po obědě dobrovolně zalezly do pelechu. Martina sice neměla v úmyslu spát, ale nakonec ji spánek přemohl :-)

Majda si pozvala kocoura, který samozřejmě ochotně na deku šel.

... a byl ta tuze spokojen :-)

Navečer jsem ještě sjela do Tesca pro nějaké nezbytnosti a mj. koupila i 5kg oranžovou dýni. Dětem se to moc líbí. Nejsem sice zastáncem oslav amerických svátků typu Valentýn a Halloween, ale dýně jako dekorace mi připadá celkem pěkná. Svou oranžovou barvou krásně prosvítí ty šedivé podzimní dny, a tak se na ni zítra vrhneme a vyřežeme jí obličej a bude strážit naše vchodové dveře.

Balíčkový den

27. 10. 2008 - 42.den 365

Ráno lilo jako z konve. Pak se oproti očekávanému trvalému dešti počasí umoudřilo a nakonec se dalo jít do terénu i bez deštníku :-). Majda se rozhodla jít venčit psa s kamarádkou a my s Martinou učinily 2.pokus o koupi zimních botek. A tak jsem jely na Prosek, kde jsme si zkrátily cestu průchodem přes metro - novou stanici trasy C "Střížkov".Vypadá velmi zdařile. Stěny i výtahy jsou prosklené, krásně vyřešené červené chodníčky jistě potěší vozíčkáře a maminky s kočárky, neboť jsou bez schodů.

Z jedné lávky lze pozorovat vlaky a cvrkot na nástupišti, podařilo se mi vyfotit i jeden právě přijíždějící ;-)

A tady je Martina s úlovkem. Boty jsme pořídily celkem rychle. Během 10minut se mojí peněžence ulevilo o tisícovku. Martina zkoušela svědomitě, nedělala potíže a zalíbil se jí hned 1.pár nabízených bot, a pak už se krabice nechtěla vzdát. Táhla ji, jak se dalo.

Taky nás přijel navštívit kurýr od firmy FedEx. Strejda, trvale žijící v Kanadě, poslal dětem halloweenské překvapení. Martina rozškubala obálku a vyndavala poklady.

Podzimní samolepky za asistence Majdy vylepila na dveře dětského pokoje.

.... v balíčku ještě dřímalo jedno skládací strašidlo :-)

...a pak jeden megapavouk. Toho jsme ale ani nezkompletovali, protože holky se netvářily, že by něco takového mělo viset u stropu a ony pod tím spát :-)

A pak přijel ještě jeden pošťák s krabicí, tak byla ale pro našeho tatínka a byla čistě IT zaměření - takže nic pro nás :-)

Zkrátka dnes se to tu krabicemi a krabičkami jen hemžilo.

Delší neděle

26.10. 2008 - 41.den 365

Dnešní neděle byla díky změně letního času na zimní o hodinu delší!
Využili jsme ji k návštěvě ZOO. Chodíme tam často, protože je tam krásně a bydlíme poblíž. Tato návštěva plánovaná nebyla, ale ráno volali známí z Přeštic, že se jedou podívat na zvířátka a že bychom se mohli sejít v ZOO na obědě. Máme skoro stejně staré holčičky - obě Martinky :-) Setkali jsme se poprvé loni na dovolené v Řecku, kde se skamarádily i naše děti.
V ZOO mají pro malé návštěvníky a jejich unavené nožičky takové pěkné vozíčky, naše hočičky se do jednoho nacpaly obě.

Naše děti milují restauraci Noemova archa, kde si mohou dát oblíbenou svíčkovou a nebo cosi s hranolky. Tentokrát zvolily kuřecí řízek. Martina jí všechno, ráda a rychle /na rozdíl od Majdy, která zas nejí skoro nic a všechno jí trvá věčnost ;-) / V nestřeženém okamžiku se s chutí zahryzla do plátku citronu- pocity jsou jasně čitelné z výrazu ve tváři :-)

Den se vydařil, meteorologové pro příští týden vyhrožují s ochlazením a děštěm, tak bude vymýšlení programu pro děti na volné dny o něco náročnější...

Sušička

25.10. 2008 - 40.den 365

Mikeš dnes fungoval jako sušička. Venku je sice pořád pěkně, ale už je vlhko, a tak jsem prádlo sebrala ze šňůry a dala jej na topení doschnout, než na něj dojde řada při žehlení. A Mikeš, který do té doby seděl na parapetu a chytal přes sklo do kožichu poslední sluneční paprsky, najednou slezl a natáhl se přímo na to vlhké prádlo na topení. Dvakrát jsem ho vypakovala, pokaždé mrskal ocasem a v domnění, že je neviditelný se potichoučku, polehoučku hbitým skokem zase naaranžoval zpátky. Pohodlné to určitě nebylo. Buď to dělal z nudy, nebo se potřeboval napařit :-)
Dopoledne jsem vyrazila s Martinkou koupit zimní boty. Včerejší ranní škrábání zamrzlého auta mi bylo signálem, že je čas dát dokupy zimní šatník. Nepořídily jsme :-(. Paní prodavačka nás ujistila, že už objednávala boty jarní kolekce, takže už zimní nepřijdou. Ty prý se kupují v srpnu a v září. No, vzhledem k tomu, že Martině roste noha celkem rychle a bačkory vydrží max. 3měsíce, tak by jí zimní boty koupené v srpnu byly na Vánoce malé! Snažila se mi vnutit ty jedny, které v požadované velikosti měla, ale nevyhovovaly ani typově, ani barevně, chvíli se mnou polemizovala, ale já si prostě myslím, že boty za tisíc korun by alespoň trochu mohly splňovat požadavky zákazníka. Odkráčela jsem a nechápala. Ovšem nepochodily jsme ani v dalších dvou obchodech. Koupily jsme tedy alespoň foukací fixy, aby bylo co dělat, až bude pršet a Maťa byla spokojená. Chtěla jsem podpořit malé české obchůdky, ale jak to tak vidím, stejně skončím v megaTescu.
V zelenině jsme k běžnému nákupu rajčat, citronů a mrkve přidaly ještě pruhovanou dýni a musíme ji nějak pěkně naaranžovat...

Páteční

24.10. 2008 - 39.den 365

Takhle se ráno štrachalo sluníčko v 8hodin na oblohu. Bylo oranžovočervené a na mlhavěšedé obloze se krásně vyjímalo, což bohužel na fotce tolik nevyniklo. Brr, byla pěkná zima! A už se muselo škrábat i auto :-(
Zima už se hlásí.
A mě opustil hlas. Klasika. Lékárny si opět přijdou na své. Cucám taky nějaké pastilky a piju čaje, které by mi měly hlasivky dát do pořádku, ale hlasový klid schopná dodržet nejsem :-)
Kolem poledního se mlha rozplynula, a tak jsem ještě na pozadí modrého nebe zvěčnila plody podzimu ...

Škola hrou

23.10. 2008 - 38.den 365

Nemám ráda ranní vstávání. I když jdu spát brzy, nikdy se mi ráno nechce opustit pelíšek. Naštěstí nemám možnost výběru, takže vždycky nějak vylezu a začnu fungovat ;-)
Dneska ráno ve mně doznívaly zážitky ze středečního večera, a tak jsem vypravila děti do školy a vrhla se s chutí do práce. Dětem jsem na odpolední hodinu angličtiny připravila docela pestrý program, takže poté, co jsme splnili naukovou část, trénovaly ve skupinkách slovosled- skládaly rozstříhané věty a soutežily, takže se mohly přetrhnout :-)

A protože příští týden jsou 3dny podzimní prázdniny a někdo si je protáhne na celý týden, radši jsem s nimi už probrala i reálie- tedy konkrétně svátek Halloween. A abychom nezůstali jen u teoretizování, zkusila jsem s nimi letos hrát i hru "Bobbing for apples" - to se do škopíku naházejí jablíčka a každý si to svoje musí vylovit, aniž by si pomáhal rukama. Děti se nejprve zdráhaly, ale pak nechtěly přestat a každý chtěl utržit vítěznou fotografii s úlovkem v puse. Šokoval mě až jeden žák, který jablko vylovil a ptal se: "Budu ho muset i sníst?" Já na to, že ne. A on úlevně: "Hmm, tak to je dobře, já jsem totiž na jablka alergickej, takže možná oteču, když jsem do něj teď ve vodě hryznul..." .... noo, tak se můžu ještě těšit na zajímavou dohru ..... ach jo.

... A dokonce i veverka se na nás přišla podívat- a nechala se vyfotit z okna. Nikam nepospíchala, pěkně v klidu si dokončila zahrabávání oříšku do trávy a odhopkala přes větve stromů dál ...

Večer plný překvapení

22.10. 2008 - 37.den 365

Dnešní večer jsem měla už několik týdnů předem v diáři "zarezervovaný". Když mi moje kamarádka Mirka přála minulý měsíc k těm nevkusně kulatým narozeninám :-), přidala ke kytici a gratulaci ještě dovětek: "... a na 22. si nic nedomlouvej, zamlouvám si tě!..." Víc jsem z ní nedostala. Až 2dny před akcí mi začaly chodit různé SMS pokyny - jako co si mám vzít s sebou, co na sebe, kde a kdy mám být. No, vzhledem k tomu, že Mirka je sportovkyně tělem i duší- a já její pravý opak ;-), podezírala jsme ji z toho, že někde ve fitness, kam jsem doposud ještě nikdy nevkročila, mi domluvila osobního trenéra, který mě tam bude nekonečnou hodinu mořit, a pak mě na nosítkách odnesou domů... Na sraz v 17:30 u divadla jsem přišla přesně! Mirka měla zamluvený stůl v pizzerii a večer tedy nezačínal špatně: skvělá večeře, dobré víno, veselé vypravování, na které přes rok není moc čas - zkrátka pohoda. Po hodině nicnedělání mě Mirka začala popohánět, ať dopiju, že hlavní program mě teprv čeká! Konečně mi prozradila, oč běží. Překvapením večera byly lístky na koncert Vlasty Redla, Slávka Janouška a Samsona. Klub "Mlejn", kde se kncert konal, byl ovšem až na úplně opačném konci Prahy. Cestovaly jsme metrem do končin, kde jsem nikdy předtím nebyla a klub i druhou polovinu výpravy jsme našly i v dešti :-) Bylo vyprodáno, atmosféra bezvadná, účinkující nám trochu zestárli, poslouchávala jsem je v dobách svých studií na gymplu :-) Ale na kvalitě jejich produkce se nezměnilo nic. Písničky známé, i nové, vtipné průpovídky...
Po koncertě jsme ještě zůstali v klubovém baru, bylo tam ale dost plno, a tak- jak fotka napovídá- stal se naším stanovištěm "fotbálek". Tam jsme si prostřeli. Fotka není kvalitní, pro mě ale cenná je. Bude mi totiž připomínat večer, který se prostě velice vydařil. 1. Byla jsem napnutá jak kšandy až doposledka; 2. potkala jsem se s lidmi, které jsem léta neviděla; 3. zhlédla prima folkový koncert; 4. objevila další kus neznámé Prahy ... a dalo by se pokračovat. Takže, Mirko, díky za skvěle zorganizovanou akci. Byl to skutečně originální dárek, doufám, že ti to za rok vrátím :-)

Podzimní procházka

21.10. 2008 - 36.den 365

Dnes byl krásný teplý den a kdyby se někdo nepodíval do kalendáře, ale jen z okna, jistě by hádal, že je léto. Aby ne! Dneska totiž v Praze padl teplotní rekord z roku 1956! Teploty se totiž vyšplhaly až na 21°C, což pro 3.dekádu října nebývá typické ;-)
Vzala jsem tedy děti na vycházku- přes stánek se zmrzlinou a přes knihovnu, kde jsme sice nic nepotřebovaly, ale přesto jsme domů táhly hned 3 bichle :-) , jsme dnes daly vale všem dopravním prostředkům a šly domů zkratkou přes les.
Sluníčko se tou dobou už klonilo k západu, a tak jsme si mohly pořídit tento stínoportrét. Majda je uprostřed, ta malá hubená tyčka s rozpaženýma rukama je Martinka a tu jednou nohu dlooouhooou mám já :-)

Cestou jsem ještě zkoušela ulovit nějaký neotřelý snímek, ale barevné listí zkrátka vede, takže tady ještě jedno dubisko sluncem nasvícené....

Telefonní budka

20.10. 2008 - 35.den 365

"Mamííí, v televizi měli domeček, kde bydlel jen sám telefon a lidi ho tam chodili navštěvovat!" pravila s úžasem moje 4letá Martinka. Ihned mi nedocvaklo, co tím myslí... no a když chvíli vypravovala, pochopila jsem, že ve filmu viděla obyčejnou telefonní budku! Nojo, ale takové ty klasické prosklené s dveřmi už dneska snad ani neexistují. Pro ilustrační foto jsem pracně hledala, a pak i našla leda tento model :-)
Děti člověku vždycky připomenou, jak doba pokročila. Zatímco já osobně chodila v 80. letech telefon do jeho domečku pravidelně navštěvovat a za 1 korunu mohla neomezeně dlouho hovořit :-), moje děti si nedovedou představit, že by někdo neměl mobil nebo počítač. I ta malá Martina obsluhuje tyto technické vymoženosti s naprostou samozřejmostí a Majda miluje moje vypravování o mém dětství. Když zjistila, že počátkem 70.let nebyly v TV ještě všechny pohádky barevné, s hrůzou se ptala, jestli jsme měli alespoň barevné fixy :-) Ještěže je mám, holčičky moje, jinak bych dál s klidem žila ve svém "pravěku" ...

Kapr a Žofín

19.10. 2008 - 34.den 365

Dnes jsem koukla do kalendáře a za 9 týdnů tu máme Vánoce! Tatínek byl včera na rybách a ulovil pěkného kapra. Dnešní oběd byl tedy jakousi generálkou na Vánoce- k obědu se servíroval smažený kapr :-) Ježíška děti vyčihovaly marně, i když už počátkem října se nám do bytu vpašovalo už nekolik katalogů s hračkami (distributoři jsou velmi mazaní a nápadití) - jeden např. vypadl coby příloha časopisu Sluníčko. Martina v těchto prospektech moc ráda listuje a samozřejmě všechno potřebuje.

Odpoledne jsme se vydali na vycházku na Žofín. Je tam krásné opravené hřiště pro děti se spoustou neotřelých herních prvků! Martinka si nejvíce oblíbila točící se lavor :-) Připomínalo to odstředivku, pěkně si tam zapasovala zadek a ne a ne se hnout...


Ze Žofína je taky nádherný výhled na Hrad...




... a Národní divadlo



... a na Vltavu, kde se dá třeba takhle nerušeně odpočívat :-)

Praha je zkrátka krásná a pořád je v ní co objevovat!

Dopravní hřiště

18.10. 2008 - 33.den 365

Sobotní den mívám ve znamení domácích prací- respektive: likvidování restů, které se tu během všedních dní nashromáždí ani nevím jak. Dopoledne jsem tedy strávila kmitáním mezi klasickými atrakcemi jakými bezpochyby jsou pračka- sporák- lux ... Odpoledne jsme tatínka pustily na ryby a my "dámská sekce" jsme se vydaly na nové dopravní hřiště. Bylo krásně- na to, že se říjen přehoupl do své 2.poloviny, až neuvěřitelně krásně - teplo, slunečno. Dopravní hřiště je nové a luxusní! Perfektně vybavené nejrůznějšími dopravními prostředky, mají tam i označený železniční přejezd, kruhový objezd a moje holky byly úplně na větvi z miničerpací stanice Shell. Dneska navíc dětem zajistili program skuteční policajti- soutěže, odměny... Celé odpoledne doprovázela z repráků hudba :-) takové ty šílené úpravy a remixy dávných hitů, ale i nová- originální tvorba- text "... potkal jsem tě na šťastné planetě, máš nejhezčí zadek na světě..." zpíval nevímkdo, ale v hlavě mi zní docela intenzivně :-))
Martina jezdila jako divoch a u svačiny mi povídá: "Mami, tam na přejezdu svítila červená tak dlouho, že jsem se na to vyprdla a jela dál..." - no jistě, nač ztrácet čas čekáním na zelenou...

Touha

17. 10. 2008

Muzikál manželů Landových se hraje teprve měsíc v divadle Kalich. Viděli jsme loni film Kvaska a Majdě se taky líbil, takže jsme na muzikál vzali i Majdu. Filmová předloha byla však značně pozměněna, nicméně hlavním námětem zůstal příběh ze zákulisí přípravy muzikálu- konkurz na jednotlivé role, zkoušky s nervózním režisérem ... Měli jsme štěstí na obsazení rolí, většinu z herců-tanečníků známe díky muzikálu CATS i osobně ;-) Vzhledem k tomu, že choreografii dělal P.Strouhal, bylo to představení hodně taneční, v hlavní roli protekční Karin jsme viděli bezvadnou Z. Krištofovou - Kolářovou, která jinak alternuje s L. Vondráčkovou, šíleného režiséra hrál D. Gondík, kterého já mám taknějak spjatého s přitroublými estrádami TV Nova, ale tato role mu sedla! Bezva výkon, spolu s I. Vodochodským "Vodouchem" několikrát během představení zaimprovizovali tak, že "odbourali smíchy" i své kolegy na jevišti. Jiří Korn- jak jinak než dokonalý. Hudba a písně se myslím dobře hodí na odpočinkový večer. Pěkná podívaná, divadlo vyprodané, Majda spokojená (jen se pozastavovala nad tím, že na jevišti se smí mluvit sprostě /no klelo se tam vydatně ;-)/), místo pro el. vozíčkáře = mini! Otočit vozík tak, aby byl čelem k jevišti, to bylo tedy opravdu umění.

Touha je žít, zůstat a neodejít,
touha je padnout a vstát a rány nevnímat.
Je to tlukot srdce, je to poklad v ruce.
Je to jak třpyt, jako sluneční svit,
úžasná měsíční zář, je to jak boží tvář,
je to skrytá síla, je to zlatá žíla.

Touha je zázrak, takže přej si, co chceš.
Probouzej sílu, s ní už neklopýtneš.
Touha jsou čáry, v hloubi duše je máš.
Touha je zázrak, kámo, zázrak,
vždyť to už znáš

text: Daniel Landa

Listování

17.10. 2008 - 32.den 365

Dnes je pátek. Od rána nestíhám vše, co bych měla a k tomu se mi ještě přidružila již zmiňovaná brigáda na hrabání školkové zahrady. Za těmito pastelkovými vraty se nachází naše školka. Obě moje holčičky sem rády chodí. Majda sice už jen na návštěvu, ale stejně pořád vzpomíná na 3roky strávené zde. Byla to její první integrace! Tady poprvé dostala šanci zařadit se i s vozíčkem do kolektivu zdravých dětí. Jsme moc rádi za to, že Evička s Věrkou (tehdejší p. učitelky) nehleděly na to, jaké jim tento krok přinese starosti a rozhodovaly se čistě podle srdce- vyšlo to! Dodnes jsme v kontaktu a naše vztahy už dávno nejsou pouze pracovní :-)

Tak takovou hromadu listí se mi podařilo navršit po hodině usilovného ohánění se hráběmi . Na zahradě to vypadalo jako by tam řádil krtek- všude samá hromádka - naštěstí jen z listí.


No a večer vzhůru za kulturou ;-)

AUTOautoportrét

16.10. 2008 - 31.den 365

V P 365 by se autor měl 1x za měsíc odtajnit... no, takže dnes je den D! Pokusila jsem se vyrobit AUTOautoportrét :-) uměleckou hodnotu tato fotka rozhodně nemá, ale zato mi zabralo celý den vymýšlení, cobych a jakbych ... A protože už v P 365 "jedu" měsíc, tak bych asi měla napsat, že děkuju Diny, že mě vůbec na tuto myšlenku přivedla, zbrouzdala jsem díky ní mnoho blogů a viděla spoustu krásných fotek, přečetla hafo krásných textů- poetických, smutných, humorných a hlavně lidských! ...
P 365 mě obohatil o několik věcí: 1. dělám si sama svoje www, což by mě ještě v létě ANI NENAPADLO!! /jsem čiště humanistického zaměření, s PC kamarádím pouze díky mailu :-)/ , 2. poznala jsem několik virtuálních postav, které by rozhodně stály za "zhmotnění", 3.denně beru foťák a určitě se dívám na svět očima otevřenýma víc než kdykoli předtím :-)) , 4. píšu!! Moji kamarádi, známí... čekají na mail i týdny, ale tenhle "365 deník" píšu opravdu poctivě- denně!! Za P 365 díky, bezva nápad, skvělá myšlenka... snad to vydržím ;-)

Kočka školní a dobré skutky

15.10. 2008 - 30.den 365

Tak tohle je moje kočka školní :-) Vídáme se pravidelně. Dneska se věnovala hře s listy. Líbilo se jí, jak šustí a lehce se pohybují a je jich halda, ve které se může pohodlně vyválet. Já z množství listí na zemi zas takovou radost nemám... na dveřích školky visí žádost o pomoc rodičů při hrabání listí na školní zahradě, a tak do svého pestrého denního rozkazu musím zakomponovat ještě hodinu hrabání :-)
No ale velkým důvodem k radosti byla dnes radost z toho, že se Majda přihlásila do dramaťáku v našem DDM, ale jak víme, když má někdo místo dvou nožek k dispozici čtyři kola, není to vždy jednoduché zapojit se do činností, které jsou pro většinu populace naprostou samozřejmostí... Paní Jana M., která kroužek vede, si ale zaslouží velkou pochvalu!!, protože se toho nebála, řekla, že to s Majdou zkusí, dojednala vyrobení nájezdu na jevitě a včera mi řekla, že Majda je v pohodě a může chodit pravidelně. :-) Majda byla šťastná!! A já taky. Obešlo se to všechno bez naší asistence, nic jsme nemuseli zařizovat, nebyl žádný problém... takže: děkujeme za to, že se najdou lidi, kteří konají dobré skutky a zbytečně kolem toho nemluví a já si jen přeju, abych je potkávala často- nejlépe denně :-)

Úplněk

14.10. 2008 - 29.den 365

Fotka není kvalitní, ale musela jsem ji zkusit pořídit, protože jsem včera večer zjistila, že žiju podle kalendáře, který vůbec neodpovídá skutečnosti :-) Rok jsem tedy trefila, měsíc ani náhodou... Diny, díky, žes mě uvedla do reality, k očnímu zajdu, dám si to jako novoroční předsevzetí a drobná písmena, ať se třesou už teď! Budu mít zrak jako rys :-)

Ovšem za událost dne bych považovala věc, která se tak pravidelně jako úplněk neopakuje- tou je koupě plaveckého setu = koupací čepice + plaveckých brýlí- naší Martince. Paní lektorka na plavání řekla dětem, ať si donesou brýle do vody. Martinka žádné neměla. Navíc po každé lekci trávíme 15minut sušením vlásků, kdy stojíme u fukaru s horkým vzduchem, obě rudé jako raci, náležitě rozcuchané proudem teplého vzduchu... - každý týden opouštíme plavecký stadion a vypadáme jakobychom opouštěly spíše peklo ;-) Dnes jsem se- patrně pod vlivem Luny v úplňku- rozhodla učinit tomu přítrž :-) Zakoupila jsem roztomilou koupací čepici s motivem kočky a k tomu modré brýle. Martina byla nadšená. Sama si to vybrala. Doma jsme čepici hned vyzkoušeli, nasadila si i brýle a nehodlala to sundat! Takže takhle třeba nastoupila k večeři :-)


Ve vaně nasadila brýle a lovila z vody zvířátka, potápěla se a nehodlala vanu opustit. Takže nebýt toho, že zapomněla zavřít pusu pod vodou a zakuckala se... potápěla by se asi ještě teď ... :-)