Svátek všech svatých

31.10. 2008 - 46.den 365

Poslední říjnový den vykouklo sluníčko!
Dnešní den byl podle staré keltské tradice slaven jako svátek všech svatých a noc měla magickou moc, neboť se duše zemřelých setkávaly s živými. S ohledem na pěkné počasí a na víkendový program, kdy budeme mimo domov, jsem se rozhodla zajet s dětmi na hřbitov už dnes. Alespoň se vyhneme těm hromadným návštěvám nebožtíků, které se během víkendu na hřbitovy nahrnou.
Já na hřbitov chodím ráda. Ne, nemám žádnou úchylku ;-) Jen mám ráda ten klid, alej vysokých starých javorů a výhled na barokní kostel sv. Klimenta ...

Tatínek pracoval, a tak jsme měly opět dámskou jízdu. Děti s sebou beru jen výjimečně, tentokrát to na ně nějak zapůsobilo. Majda pročítala náhrobky a byla šokována, když objevila nápis věnovaný 3leté Vlastičce. Patrně měla smrt a umírání spojené výhradně se stářím... Vyptávala se zas na nejrůznější věci kolem umírání ...
A Martinku zase facinovali holoubkové, jak jeden pro druhého pláče. "Mami, povídej, jak mu umřel ten druhej, co se mu stalo... a proč říkáš, že je smutnej..." Dostaly mě obě!!

Zapálily jsme svíčku, já si v tu chvíli vybavila všechny ty, které jsem měla tolik ráda, a s jejichž odchodem na věčnost jsem vždy měla dojem, že končí svět... Dědu, jehož oči měly zvláštní ledový odstín světlemodré barvy, babičku- laskavou, trpělivou s úplně bílými vlasy stočenými do drdůlku, tetu Růženku- vždy naondulovanou a sečtělou dámu, která v reálném světě marně hledala ideál, jež by odpovídal románovým postavám ...

.... a ještě jsem vyfotila onu javorovou alej. Paní hrobnice (nebo jak se říká té, co má hřbitov na starost???) právě hrabala listí, a tak byla cestička pěkně vystlaná. Radši jsem fotila směrem k východu z hřbitova :-)