Pumpkin

31.10.2009

Sotva se v obchodech objevily oranžové dýně, začaly naše holčičky vymýšlet návrhy, jak ji letos vyřežeme. Nejsem sice příznivcem přenášení amerických zvyků do českého prostředí, ale tyhle dýně jsou mi sympatické. Jiné jejich smysluplné využití mne totiž nenapadá, s dýňovou polévkou bych doma asi nikoho neoslnila ;-), a tak pokud mohou sloužit jako veselá dekorace na zápraží domu, je to docela fajn oživení v mlhavě šedých podzimních dní, ne? :-)

Zachytila jsem šikovné ruce pana Wlka, které našeho dýňáka stvořily.

Ani se při tom nepořezaly :-) a všechno to dohadování, jak má mít oči, nos a jestli bude mít zuby nebo úsměv, s klidem sobě vlastním ustál a vyřezal krásného trojzubce dýňového.

Navečer přišla naše dvorní rehabka Hanka, aby Majdě protáhla tělo a zaktivovala dýchací svaly. Majda chvílemi nesnesitelně kvílela. Hanka se pak ovšem zcela nečekaně vrhla i na moje záda- tedy na můj hrb, abych byla přesná, čímž Majdě navodila neskutečně dobrou a veselou náladu ;-)

Večer jsme si s Wlkem otevřeli láhev řeckého redwine. Jenže jsem nedopila ani skleničku a v poloze lenochoda usnula na křesle.
Hrůůůza! Ty noční bojovky- kakat, čůrat, kašlat, zvracet mi fakt dlouhodobě nesvědčí...

Jak je v doupěti?

31.10.2009

S politováním musím konstatovat, že projímadlo fungovalo ještě dnes v noci :-( Víc jak 2hodiny spánku v kuse jsem neurvala, protože buď bylo "kakat", nebo "kašlat" a já už pak jen ležela v posteli a přemýšlela, jestli bych neměla jít dělat něco užitečnějšího, než se jentak válet..
Noc Majda přestála, chrchle pořád, ale (nechci to zakřiknout!!)tragicky to nevidím...

Maťa se těší, že budeme /konečně/ vyřezávat halloweenskou dýni. Já ani ne, protože už teď si dovedu představit ten sesterský souboj o to, jak bude pumpkin vypadat... známe svoje lidi ;-)

A teď je 10hodin a já jdu hrát šipky s Wlkem o to, kdo uvaří oběd. Tak jestli ho nerozdrtím... mám zkaženou náladu až do večera :-)

-----------------------------------
12:30

K obědu byl pangasius v těstíčku. Made by Wlcice. Svět je někdy děsně nespravedlivej...

Odpoledne se pojedu uklidnit na hřbitov. Tam mě snad nikdo nenaštve ;-)

Zase pohromadě

30.10.2009

... jedovatě se mi chce dodat "... a na jak dlouho...?"

Dopoledne jsem měla zavolat do nemocnice, jak dopadly výsledky odběrů a domluvit se, jak s Majdou dál. Službu měla "naše" paní dr. , co nás přijímala.

Řekla mi suše, že výsledky jsou dobré, ale že Majdu pustí až v pondělí. Tak jsem jí stejným tónem oznámila, že bych ráda, kdyby mi vysvětlila, z jakého důvodu má být napojena na kapačku, když jí a pije a léky polykat může. Odvětila, že to pro ni bude výhodnější. Tak jsem požádala o přeložení na Bulovku, protože denní dojíždění mi opravdu bere drahocenný čas a jejich léčbu považuji za celkem svéráznou. Ona se dotčeně ptala, co tím myslím?? Vysvětlila jsem:
Majda byla hospitalizována s dýchacími problémy- zahlenění, které nemůže odkašlat.
Po celou dobu pobytu za ní nebyla ani jednou rehabka, že by jí provedla dýchací cvičení, inhalátor dostala 1x (slovy jedenkrát!). To prý nedali kvůli teplotě. (Včera měla ale celý den 36,6. )
Ale zato dostala projímadlo.
/Majda prožitou noc popsala jako "pěknej cirkus"- chodila prý na WC každé 2hodiny a sestra z toho měla očividnou radost :-( /


Po půlhodině dumání a porady paní dr. změnila názor a Majdu vydala. Jel pro ni Vlk.

K dokreslení celé situace jen přidám skutečnost, že tato paní dr. Majdě předepsala léky, které se v dané gramáži 375 vůbec nevyrábějí-půlit léky není vhodné- a na receptu navíc uvedla špatný kód pojišťovny. Tak si Vlk ještě zažil dobrodružství, jelikož lékárna v nemocnici měla inventuru - takže tyto skutečnosti zjistil až v dalších- vzdálenějších, kde se pokusil lék vyzvednout. Vracet už se nechtěl. Poslala jsem ho na Bulovku-tam je lékárna velmi dobře zásobená - a na pediatrii je to kousek, kdyby bylo potřeba vystavit recept nový.
Inu nic nejde jednoduše. Majda strávila v autě docela dlouhou dobu, byla zácpa (jako vždycky v pátek) a ještě tyhle zdržovačky...


Zkrátka tentokrát mě zdravotnický personál o špičkovosti této kliniky svými činy nepřesvědčil. Co oddělení - to jiný přístup. Musím říct, že o patro výš- na pneumologii, tam to jinak cvrkalo. Ani jsem se nestačila divit.... Pochválila jsem je tenkrát u vedení nemocnice... teď snad raději nikam psát nebudu. Nějak jsem to ještě nevstřebala.

Já jsem prožila den s Máťou, která je dneska v nějaké nepohodě a prudí a prudí. Je toho na ni taky moc. Nikdy neví, co ji ten den čeká. Žádné rituály, všechno je jinak-pořád jinak. A to není pro tuto věkovou kategorii asi optimální :-(
Šly jsme na procházku a Maťa se neustále dožaduje nějakých úkolů "pro školáky" :-). Dostala za úkol počítat psy a kočky. Jednoho macka jsem vyblejskla. Seděl na sloupku před domem jako socha :-)

Zdá se, že se Majda uzdravuje, už se z pokoje zase ozývá dohadování a ječení, tak to snad bude dobré...
Doufám jen, že Majda zas něco nevymyslí, protože si vůbec neumím představit, že se vracím do nemocnice a službu má .... ;-)

Asi abychom se nenudili...

29.10.2009

Vlk strávil dopoledne s Majdou, žádné poplašné zprávy nepřicházely.

Já jsem zůstala doma s Maťou. Zatímco stavěla domečky z lega, tak jsme převlíkla postele, trochu pracovala, pak hrála jednu společenskou hru, při níž se Maťa několikrát rozčílila k nepříčetnosti :-), honem sjela na nákup do nejbližšího Kauflandu, kde nebylo ani kam zaparkovat, jak všichni vyrazili pro výhodné potraviny. Moje chyba- nečtu letáky, tak ani nevím, co půjde "na dračku" a jaké davy výhodná nabídka přitáhne... Vietnamci nebyli za přeplněnými vozíky ani vidět, fronty u pokladen- jediné, co mě pořád drželo v dobrém rozmaru byly lístky na večerní koncert Radůzy. Cestou domů jsem ještě musela do knihovny, neustále máme část jejich sbírek doma a některé knihy už bylo třeba vrátit.

Odpoledne jsem zas vyrazila já směr: Motol. Sraz na koncert jsme si dali na Černém Mostě- pro neznalce Prahy dodám, že je to na zcela opačném konci města - tedy vzdálenost cca 30km- tj. hodina cesty.

Majda vypadala dobře, měla dobrou náladu, nelitovala se a nebědovala. Posadila jsem ji, že si budeme povídat a poručila si sušenky TUC, že má chuť na něco slaného, tak se začala ládovat sušenkami. Po chvíli ztuhla a řekla, že jde kakat. No, miluju tohle sloveso v kteroukoli denní dobu ;-) A říkám jí: "Vždyť táta hlásil, že už jste byli- co máš?"
"No, oni mi dali nějaké projímadlo, že prý chodím málo..."

Zatmělo se mi před očima. Projímadlo! Ležícímu pacientovi, který je 2dny jen na infuzích- zdá se jim, že kakat ob den je málo... tak šup tam projímadlo. "Já jsem sestřičce říkala, že jsem byla dopoledne a že to nechci, ale řekla ať si to koukám vzít. Tak jsem musela." nešťastně tlumočila Majda.
To jsme tu ještě neměli. Přijdeme s dýchacími problémy. Rehabka na dechová cvičení tam nebyla ani jednou, inhalaci dostala jednou!!!, antibiotika po 16hodinách od přijetí, ale projímadlo natošup. Asi abychom se nenudili...
Řeknu vám, že není opravdu větší rozkoš, než když nepohyblivý pacient má průjem, musí na mísu a k tomu má v pokoji 2 cizí spolubydlící. Lahůdka.

Přišla sestra. Ptám se, proč Majdě podali lék, který nebyl nezbytně nutný, když už dnes na velké byla. No, prý se dr. zdálo, že se navypradňuj tak, jak má. A že to je běžná praxe. - a to neměla říkat!
Řekla jsem, že bych uvítala, kdyby se starali o její dýchací cesty a problémy výměny látkové řešili aktivně až po domluvě s námi, že tam denně 6-8hodin pobýváme a ať to OKAMŽITĚ škrtne z rozpisu léků. Že zítra jdeme domů a že bych nerada, aby se mi pos... v autě.
Ona na to: "O tom ale nerozhoduju já!"
"To jsem rozhodla já. Vyřiďte to paní doktorce, až tu bude!" odsekla jsem.
Koukala jak jojo. Já byla úplně běsná.
V 17:55 jsem sestrám popřála přiíjemnou noční službu a odešla. Těšení na koncert mě nějak opustilo.
Něco dělám špatně. Ale proboha co?! Ať mi tedy dá někdo návod, jak se domluvit s lékaři, že mým prvotním zájmem je mít dítě v domácí péči a ne denně jet přes celé město do nemocnice, zatímco doma se na mě věší druhé dítě a ptá se, kdy přijdu a jestli mě ještě před spinkáním uvidí.
Žádná kloudná myšlenka mě ovšem při cestování nenapadla.

Koncert Radůzy se konal v Horních Počernicích v krásně zrekonstruovaném (bezbariérovém ;-) ) divadélku Pohoda.
Radůza začala koncertovat po delší pauze, behěm které se stala dvojnásobnou maminkou. To ale na kvalitě jejího hlasového projevu vůbec neubralo. Repertoár rozšířila o ukolébavky a písničky věnované dětem. Vydala dokonce i knížku a 2CD (... budou Vánoce :-)! )
Koncert byl moc vydařený, plný nových písní. Radůza vystřídala harmoniku, kytaru i klavír a zábavně glosovala i svůj soukromý život- zejména noční péči o své děti :-) Pravila, že si teď chodí na podium odpočinout. Tak tomu rozumím velmi dobře! ;-)

Na koncertě jsme se setkali s bloggerkou Gabro. Bylo to moc prima. Pěkně jsme si popovídali, Gabro přinesla pro naše marodící holčičky obrázkový pozdrav od jejích hočiček. (děkujeme!!)

Večer jsme zakončili v pizzerii, protože jsme krátce před 22.hod. zjistili, že jsme nějak opomněli večeřet- ono totiž ani nebylo kdy a kde :-(
Obsluha byla vlídná, pizza výborná, takže nakonec závěr dne už ani nemohl být lepší :-)

Pozdravy od spolužáků :-)

29.10.2009

Přišla mi včera SMS "Cist tvuj blog-to je o nervy!" :-)
No, to jo, a ještě horší než číst, je to psané zažívat ;-))
Má pravdu, ta připomínka... jdu se polepšit!!

Paní uč. třídní dala dětem prostor, aby Majdě napsali nějaký vzkaz, když je zase nemocná. Podmínkou bylo, že bude upřímný- tedy to, co tě napadne- teď hned napiš.
Některé byly vskutku originální.
Pár kousků pro pobavení /přepisuju bez korektury ;-) /:

- Brzy se uzdraw! (obliba dvojitého W v českých slovech je u malaďochů značná.... To jsem ani netušila, jak budu IN, když jsem si v roce 2000 pořídila nick "wlcice" :-) )

- Majdo, vrať se rychle!! Ve 23 se nedaj prudit učitelé! - (normálně jich je ve třídě 24 :-))

- Majdo! Uzdrav se. Už se mi stýzká po zvuku tvého vozíku!

- Seš COOL s kolama :-) - (tak to mě tedy dostalo :-))

... všechny ty vzkazy byly moc milé, vesměs autoři přáli brzké uzdravení.

Majdu to potěšilo dvojnásob, protože letos ve třídě moc pohoda nepanuje. Já to přičítám tomu věku (13let) ... ale je samozřejmě mnohem více faktorů. V každém případě je to složité. Složité vysvětlování, žití, kamarádění... ale jak je vidět, puboši mají i světlé chvíle :-)


Po zvětšení je ukázka originálů psaných vzkazů k přečtení zde:

P.S. Podle dnešních ranních zpráv z nemocnice se Majda má docela dobře. Jen pořád kašle :-( Odpoledne za ní jdu. Martinku jsem do školky dát nemohla-je taky nemocná...jen to tu nikdo nijak neprožívá :-(
Naštěstí je opravdu zlatá, asi má nějaký smysl navíc, že kdykoli se cokoli s Majdou děje, zaleze si, hraje si a snaží se vůbec nezatěžovat. Chrchle taky pěkně, tak nastoupil náš kamarád Ambrobene sirup.

Co 28.říjnový den dal...

28.10.2009

Dnes je státní svátek. Z rodinné pohody toho asi moc nebude. Ráno jsem udělala nejnutnější, naplánovali jsme si s Vlkem den, rozdělili služby u dětí- a já vyrazila k motolské nemocnici. Dneska byla ještě dál než obvykle. MHD jezdila podle nedělního jízdního řádu, takže se cestování lehce natáhlo. Cíle jsem dosáhla po 65 minutách a 3 přestupech :-)

Na úvod dávám foto cedule, která visí na nemocničních dveřích :-) Takové optimistické přivítání:

Majda noc přestála bez obtíží. Volala jsem sestrám hned ráno, abych věděla, nač se mám duševně chystat ;-)

Ležela v pelechu a čučela na TV. Horší se mi rozhodně nezdála, i když optimistickou odpověď jsem od ní nedostala. Tak jsem ji zas postupně přesvědčila, že budeme sedět, pít a povídat si i o něčem jiném než o tom, co ji bolí, pálí, štípe, a bude bolet a píchat... už mi z toho hrabe. Budu muset někde nastudovat psychologii pacienta dřív, než ho roztrhnu na 2 až 3 kusy.

Přišla paní dr. Jiná. Taky hodně mladá, ale usmívala se na mě ! ;-) Ptala jsem se na výsledky a na léčbu. Podala raport, když viděla, že se "trochu" orientuju v hodnotách- optala se, co a jak se s Majdou obvykle provádí. Vše odkývala a řekla, že antibiotika asi tedy radši nasadí, i když u "normálního" dítěte by to neudělala.
(Včera jsem dostala zpucung, že ATB nasazuje pouze lékař po zralé úvaze - ne že JÁ si usmyslím!! a už vůbec si nebudu diktovat, co to má být za druh!!)

Tak ještě odbočím: pročetla jsem všechny komentáře k minulému příspěvku - díky všem autorům ;-)
Ono včera asi ani nešlo o ty moje pocity z jednání paní dr. (Zavařila jsem si to sama - víme čím, že? :-)) - navíc to pro mne byla během 30dnů 3.hospitalizace, takže o nějakém dobrém rozmaru a optimistické mysli taky nemohla být řeč....
Ale ta mladá paní DOKTORKA prostě vystupovala v roli: "Já jsem lékařka nejlepší nemocnice v republice- a kdo je víc"- a mně zas blesklo hlavou, že ten úšklebek patří všem těm, kteří mi Madlenu pomohli vypiplat bez toho špičkového vybavení, které motolská nemocnice k dispozici má. Doktoři na Bulovce před 10lety léčili hlavně astmatické a alergické dušnosti (to není správný termín-to je moje označení) a holčička s SMA najednou nereagovala tak, jako ostatní. Nezlepšovala se a všechno trvalo dlouho a často se komplikovalo zvracením. A ty "moje" paní doktorky všechno načetly, nastudovaly- i na mobil mi kolikrát volaly, co by ještě šlo udělat, aby to bylo lepší... a já si jich za to vážím!!
Pro ně jsme my rodiče plnohodnotní partněři k diskuzi o našem dítěti. A to je hrozně moc. Ony neopovrhují námi a my máme dobrý pocit, když mají službu právě ony. Je to skutečně jen v přístupu a ve způsobu jednání.
Paní dr. docílila jen toho, že se nasazení léků zpozdilo o půl dne. Ale bylo po jejím. A o to tady patrně šlo... Nebudu se tím zabývat. Nemůžu a ani nechci. Zbláznila bych se. Jen jsem to chtěla ještě dovysvětlit. Paní dr. je jistě odbornice ze špičkové kliniky, ale kolik dětí se SMA už léčila, to bych si skoro troufla odhadnout...

Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj...
Kdepak já to jen slyšela? ... asi v nějaké pohádce :-)

Tak po výchovné vsuvce ještě doplním, že Majda trochu jí. K obědu donesli uzené kuřecí stehno??? Tak to tedy nepřijala ;-) (já zas s klidem) Nemocniční strava mě nepřestává fascinovat.
Navečer tam jel ještě Vlk, aby ji uložil ke spánku. Měla teplotu. Pokašlává a nevykašlává :-( Dostala prý nějakou spolubydlící, tak bude mít veselo. ;-)

Na zítra máme koupené lístky na koncert Radůzy. Majda se tak těšila- a má smůlu... Kdyby tedy někdo chtěl- kulturně se vyžít- tak Radůza vystupuje v Horních Počernicích od 19.30 a my máme volný lístek pro vozíčkáře + doprovod. Já se těším, že si dobiju baterky. Mám ráda její písničky, obdivuju její talent na učení se cizím jazykům, její schopnost psát krásné texty ... Je to člověk, ze kterého ta energie úplně prýští.

Tak snad zítra napíšu něco čtivějšího, pohodovějšího a vlídnějšího :-)

...a jsme tam, kde jsme byli

noc z 27. na 28.10. 2009

Majda mě od rána cvičila- sekýrovala a já jsem opravdu za celý den nedělala nic jiného, než poskytovala servis osobních služeb. Odpoledne mi oznámila, že chce do nemocnice, že se jí špatně dýchá. O tom s ní nerada diskutuju, protože v její kůži nejsem, zlehčovat její problémy nechci, ale zase si troufám říct, že už po těch letech odhadnu, kdy je zle a není zbytí... a mně se to dneska na tu nemocnci moc nezdálo.

Nicméně kolem 18.hod. jsem zneklidnila- představa toho, že vezu dušné dítě někam ve 3ráno... tak jsem zavolala na Bulovku, jestli vy nás neohledali... :-) Neohledali. Paní dr. rovnou řekla, ať nejezdíme, že nemá místo- a že to vytelefonuje s Motolem. Jelo se do Motola. Máme to opravdu přes celou Prahu, takže i v době, kdy není vůbec žádný provoz, cesta trvá půl hodiny. Jinak i 3x tak dlouho :-(
Na ambulanci vlídná paní dr., přemlouvala Majdu, že by jí dala domů dejchadlo- a že bychom to ještě mohli zkusit... Ale Majda trvala na svém, že jí bude zle a ještě hůř... takže šli hledat místo, kam ji uloží. Na pneumologii nebylo kam, prý tam jsou samí kluci, což by se jí asi nelíbilo. Tak na diabetologii. No, proč ne, hlavně, že bude kapačka.

Ilustrační foto je z čekárny před ordinacemi na centrálním příjmu.

Přijímala nás mladá paní dr., kterou jsem si ve dveřích spletla se sestrou, což se jí viditelně velmi dotklo a po celou dobu našeho dalšího rozhovoru se to se mnou táhlo ;-)
V podstatě to, co jsme s Majdou dělali doteď, je hodné pouze toho, aby se nad tím kroutilo hlavou. Neměla jsem sílu, ani chuť někomu dokazovat, že praxe je trochu jiná ... Každopádně to trvalo 2 a půl hodiny, než jsme se dobrali k tomu, co jsem řekla hned v úvodu: kapačku a možná nějaká ATB a třeba na noc lehce kyslík. - Jo! ty nám budeš radit, když nepoznáš doktorku od sestry.
Sestra, která se nám věnovala, vynikala extrémní nešikovností a nedůvtipností- až jsme se s Vlkem museli smát. Jen jsme měli obavy, aby jí neupadly ty pracně získané zkumavky krve na zem.

Majdu jsme ponechali svému osudu. Má kapačku. Dostala dejchnout ventolin a ATB se uvidí,jak dopadnou výsledky z krve.

Jdu spát. Mám na to zhruba 6hodin. Ráno vyrážím směr Motol.
To zas bude pěkný volný den... to už tady dlouho nebylo. Potřebuju, aby jí bylo dobře hodně rychle, dneska jsem neměla vůbec dobrý pocit. Z ničeho. Ani ze sebe- ( Jsem debil, co nepozná doktorku ) :-))

Tak opatrujte své ratolesti, nechť se vám podzimní virozy vyhýbají obloukem.

Co s těmi dětmi dělám špatně?

26.10.2009

Kulturní a nákupní relax nedělní odpoledne se vydařil velice-popíšu v jiném příspěvku, abych si to nepokazila ve vzpomníkách ;-)

Večer jsme měla v úmyslu v relaxaci pokračovat u TV!! Jo, naordinovala jsem si KLID. No ale ze sledování filmu "Želary" nebylo nic. Vlk chtěl jít s klukama do hospody- tak jsme usoudila, že je to přednější, má taky právo dobít si baterky. Večer jsem strávila obskakováním Majdy. Přemluvit k jídlu, vsugerovat jí myšlenku, že jí zdaleka není tak špatně, jak si myslí, že jí je. Přeměřit teplotu, že už opravdu klesla a netřeba se znepokojovat. Namasírovat, protáhnout, namazat, léky podat, položit, podložit, srovnat... K TV jsem dosedla ve 21:20.

Pak jsem tu tak zevlovala a nebyla schopná ničeho. Ani to odporné žehlení jsem už neměla sílu vytáhnout.

Vlk dorazil domů poměrně brzy. Tak jsme povídali a dodělávali resty z práce každý na svém PC.

Ve 4:38 se z chůvy ozvalo strašné chrčení. Letěla jsem do pokoje k dětem. Do tmy zařvala: "Kdo to je? Kdo kašle nebo co to dělá?"
Madlena ospale zakňourala: "Já ne. To ONA!"
Rozsvítila jsem tedy a začala ohledávat Martinu. Jo, jasně: štěkavý kašel - laryngitida jak vyšitá. Ochladit vzduch, dát mokrý ručník na topení... a ráno k dr. radši ať ji poslechne- jeden nikdy neví.

Dr. nevěřila. Předala jsem jí i propouštěcí zprávu Majdy z nemocnice. Seděla na židli a zírala. Pak se mě ptala, jestli může něco udělat konkrétně pro mne. No, napadlo mě snad jen, že by napsala poukaz na odebrání dětí. Co dělám špatně, že se mi ten chov potomků tak nedaří? ;-)
Furt jsou nemocné... to už fakt není normální!!

Madlena není rozhodně horší, ale dobře jí rozhodně není. Její záchvaty sebelítosti jsou k nesnesení. Chápu, že je to otrava, když to její tělo tolik zlobí a neposlouchá, ale taky si myslím, že "veselá mysl-půl zdraví",
Tak uvidíme. Pokračuju v zavedené léčbě. Dr. mi /kupodivu/ nic nevytkla, chtěla si Majdu přijít poslechnout domů, ale to není nutné-kdyby něco, stejně jedu hned do nemocnice. To už máme nacvičené... takže tak to u nás vypadá.
Zatím všichni živí, každý si chrchle ve své tónině, v lékárně jsem dnes nechala bez pár korun tisícovku... tak snad bude líp!!!

Zdravím a za všechny zprávy, náměty a i připomínky samozřejmě děkuji!!

Domácí lékař

25.10.2009

Tak šamana nikdo neposlal ;-), na výzvu se chytla jen "naše rehabka"- hned se nabídla, že odpoledne přijede Majdu prodýchat svými chvaty. (Je zlatá, díky, Hanko, kdybych ve svém životě potkávala jen takové vstřícné a chápavé lidi - to by se to žilo! :-))

Noc proběhla v klidu. Jen naše děti odmítly vzít v úvahu časový posun, takže iluze, že si naspím "hodinu k dobru", se v 7 ráno ukázala býti marnou... Mám jít dnes odpoledne s Martinou do divadla (to je ta snaha vynahradit druhému dítěti to věnování se tomu nemocnému... v praxi značně sebezničující..) a Martina si to vyložila tak, že se už v 7 hodin ráno oblékne do šatů, aby neprošvihla začátek představení (v 15hod.) :-)

Hned jsem šla zkoumat Majdu. Moc radostně nevypadala. Teploměr naměřil 38,5 °C :-( a Majda chrčela. Zas ty hleny...
Majda ovšem v takových chvílích nehoří touhou po uzdravení se- tedy rozhodně se nehodlá do procesu uzdravování aktivně zapojit. Heká, brání se všemu, co po ní chci, nechce jíst a pít- tak přemlouvám, domlouvám, vyhrožuju... propadám zoufalství- obvykle to končí tak, že si "po zlém" prosadím svoje, a pak se to někdy zlomí a pacient začne spolupracovat.

Takže jsme se dohadovaly o inhalátor, o to, zda se posadí, o to kolik vypije, jestli bude snídat piškoty nebo jen vodu... a jestli pojedeme do nemocnice, nebo bude spolupracovat a zůstane doma s námi.

Mezitím jsem musela několikrát odejít, protože vím, že za vraždu v afektu může být sice osvobozen, ale doživotí na psychiatrii - to asi taky není to pravé. Odešla jsem vždy, abych se zklidnila a znovu asi po tisící vysvětlila, proč je důležité to či ono.

Podařilo se mi prosadit, že budeme inhalovat každou hodinu 10minut, že vypije kelímek vody, že spolkne piluli, že se posadí a vydrží sedět 5minut... Mezitím jsem masírovala hrudníček a vyslechla si, jak to dělám blbě a moc a málo zároveň... a to všechno jsem VYDRŽELA!!!

A výsledek se dostavil- Majdě se hlen uvolnil, mohutně odkašlala- a mávnutím proutku bylo líp. A aby moje školení dosáhlo dokonalosti, sotva se jí ulevilo, začala mě poučovat, jak jí prospěl ten inhalátor, jak si občas musí sednout, aby se to prodýchlo a jak pěkně pije...
... tak jsem zas musela odejít, protože stavy nepříčetnosti na mě jdou i několikrát denně :-)

Tak se jdu nachystat do toho divadla, nechám je tu s tatínkem napospas a hodlám se stavit v nákupním centru Palladium a štědře se odměnit nákupem čehosi- třebas něčeho úplně nepotřebného :-))

Uvidíme, co zas bude navečer.

Pro ty, kteří se dotazovali, co používám na léčbu, jsem vyfotila naše klasické zátiší. Na pozadí krabice papírových kapesníků a kelímku s pitím :-)

Erdomed - je na předpis, doporučují na odkašlávání a zředění hlenu. Dělá se i jako sirup- pro menší děti.


A mentolová mastička (tu si Majda chválí) , která má uvolnit dýchací cesty. kelímek volně prodejný za 62Kč.

Tak večer napíšu, jaká byla kultura a jak se daří marodovi.
Tak se pěkně opatrujte a ve volných chvílích držte palce, ať se tentokráte obejdeme bez špitálu...

Zdraví

Wlcice t.č. už pološílená... ;-)

Kdo nezažil, neuvěří

24.10.2009

Majda ráno vstává a pokašlává.
O mě se pokouší infarkt. Mám příliš mnoho zkušeností, než abych optimisticky věřila, že "to nic není".
Odpoledne měla 38°C, pokašlávala...prostě bez rýmy, ale už je zahleněná.
Tak já nevím...
Nasadila jsem všechny léky- panadol, na odhlenění erdomed, vincentku do inhalátoru a metolové masáže hrudníku... víc nevím, neznám, neumím...

Pošlete někdo nějakého šamana... a dobrého psychiatra... prosííím!!

Noční hra

23.10.2009

Hodiny ukazují 00:20, právě se chystám zalézt do postele. Vycházím v pyžamu z koupelny- a slyším Majdin hlas: "Je mi blběěě! Jdu zvracet!"
Reaguju už automaticky, letím do kuchyně, po paměti beru škopík a pár skoků stačí k tomu, aby Majda byla ve vyhovující poloze.
Zíráme na sebe s Vlkem celkem nevěřícně. Zdá se, že náš pyžamový mejdan právě začíná.
Majda ne a ne přestat. Zvrací opakovaně.

Po určité době váhání mi to nedá a v 1:15 volám na Bulovku- rozespalá sestra mi dává číslo na lékařský pokoj, ať se domluvím přímo s panem doktorem. Samozřejmě vím, že by bylo slušné počkat do rána, ale s Majdou to fakt neriskuju. Minule se během 4hodin totálně rozložila a nemohli ji dát dohromady ani po 2dnech intenzivního napojení na kapačku.

Službu má stejný pan dr. jako minule. Musí být nevýslovně šťasten ;-), ale je příjemný a říká, ať tedy radši přijedeme- dostal už od starších lékařů pokyny a ví, že s Majdou nejsou žerty...
Balím rychle do tašky pár nezbytností, proběhne rychlá provozní porada s Vlkem o tom, kdo a kdy bude pracovat a kdo bude hlídat v nemocnici. Já ráno musím do práce, Vlk jde až na odpoledne, takže do rána bude s Majdou v nemocnici on.

Ve 3hodiny ráno je Majda konečně napojena na kapačku. Povedlo se to sestřičce z novorozenecké JIPky- Majda má totiž žíly jak nitě a ještě z nich nic neteče :-(

Hodiny na tachometru ukazují, kolik bylo, když jsem zaparkovala před domem a hodlala jít alespoň něco naspat:

Nešlo to.
Ráno jsem honem odvezla Martinku do školky, cestou z práce nakoupila pár drobností a jela vystřídat Vlka do nemocnice.

Majda už nezvracela. Vypadala docela spokojeně, teplotu neměla.

S chutí jsem slupla nemocniční rajskou a chtělo se mi strašně spát. Majda ovšem chtěla hrát hry a povídat, tak ...
Přišla velká vizita. Všichni doktoři nás srdečně zdravili. Mají nás tam už jako vlastní... Dohodli jsme se, že když nebude žádné zvracení a Majda bude jíst a pít podle pokynů, pustí nás večer domů. jupíí! To nám zvedlo náladu! :-))

Podařilo se mi Majdu vyfotit, jak píše SMS vleže- to jednou nějakou maminku zajímalo, tímto tedy odpovídám názorně ;-) Jde to! Když jí o něco jde, poradí si.

Nemocniční p.učitelky nevěděly, co by Majdě donesly, když viděly, že se jí ulevilo. Půjčily nám několik variant her s písmenky- na styl scrabble a potom jednu, která mi připadala super k zábavnému procvičení sčítání a odčítání :-)
Jmenuje se LOBO 77.
Karty s čísly se vykládají tak, aby jejich součet nepřesáhl 77. Tak přidávám i fotku, třeba někomu poslouží jako tip na vánoční dárek :-)

Večer ve 20:30 jsme dorazili všichni domů. Majda si dala bramborovou kaši, ochotně se nechala přemluvit, že přečte Martině pohádku. Martina byla natěšená, vypadalo to, že vůbec neusne. Je na Majdě hrozně závislá. Ačkoli se pořád popichují a dohadují, jakmile jedné něco je, s druhou pak nic není.

Moc děkuju všem, kteří mi celý den posílali sms- povzbudivé, poradní, pomocné... a i maily, které mě tu čekaly, byly vesměs velmi milé.
Je to fajn pocit, když máte někoho, kdo umí pohladit duši- třebas jen virtuálně :-))

Rozhovory

21.10. 2009

Obě moje děti neustále hovoří. Buď mezi sebou, nebo se mnou, nebo Martina promlouvá k Mikešovi a i s hračkami vede dialogy. Odpověď nečeká. Hlavně, že mluví.

Dnes ráno jsem zaznamenala dvě celkem vtipné konverzace :-))

1/ Rozhovor o ledvině

Ráno mi povídá: "Mami, víš, jak vypadá ledvina?"
"Já to vím. A ty?" (téma vypadá slibně, copak se za touto otázkou ve skutečnosti asi bude skrývat-napadne mě okamžitě)
"No, já jsem ledvinu potkala včera ve školce."
"Cože? Ledvinu ve školce?" (nenapadá mě honem žádná situace, při které by člověk mohl potkat ledvinu- natožpak ve školce???)
"No, mami, on k nám na návštěvu chodí pan kostlivec a ty věci, co my si nosíme tady uvnitř (poklepává si dlaní na břicho) , ty on si nosí v pytlíku. On je samá díra, tak by je jinak ztratil..."

Tak jsem hned vzala foťák, že to musím vidět ;-)) A tady ho máme, pana kostlivce - jak má sbaleno :-)) - ve školce zrovna probírají "Tělo", tak zkoumají názorně ;-)

2/ Rozhovor s pomelem


Všichni jistě znáte giganta z rodiny citrusovitých- vypadá jako grapefruit a v obchodech se zhruba kilové kousky prodávají balené v celofánu a v síťce s uchem. Martina ho spatřila v chodbě u košíku s ovocem a hned se na něj vrhla a začala k němu promlouvat:

- "Ty jsi ale veliká hruštička!"
Odpovídám z koupelny: "To není hruška, to je pomelo."
- Trvá na svém a opakuje: "Ty jsi véééliká hruštička."
"Jsi hluchá?", ptám se. "Říkám, že je to P-O-M-E-L-O!! Copak mluvím maďarsky?"
- "Jo, tak ty jsi maďarská hruštička???..." :-))

... snad z toho vyroste ;-))

Víkendové zážitky, postřehy a zamyšlení

17.-18.10. 2009

Na tento víkend jsme měla naplánovaný výjezd mimo Prahu. OS Mirabilis, pro které trochu pracuju, totiž pořádá semináře pro asistenty, kteří během roku pomáhají rodinám s postiženými dětmi - aby byli vzdělaní a aby si s dětmi lépe dokázali poradit. Asistenti /většinou SŠ a VŠ studenti/se mohou u dětí setkávat s různými diagnózami, proto je cílem našeho sdružení připravit pro ně zajímavé přednášky, aby získali pokud možno co nejvíce informací. Už jsem se tu kdysi zmiňovala o semináři, kde byla hlavním tématem práce s nevidomými. Ten asistenti velmi kladně hodnotili, a tak letošní podzimní setkání bylo zaměřeno na autismus. Tedy na děti s autismem- jak s nimi pracovat, co to vůbec autismus je, co takové děti rády a co zas vůbec nerady. Všechny přednášky byly velmi poučné a zajímavé - radili odborníci na slovo vzatí (díky, Šárko, opravdu jsi mě svým vystoupením nadchla!)

Znám několik rodin, kde mají právě dítě s touto diagnózou a musím říct, že je to pro všechny členy rodiny velmi náročné. Myslím, že asi nevýstižnější ( a pro mne nezapomenutelná) je výpověď jedné maminky už dospělého autisty- velmi těžce zvladatelného. Při rozhovoru povídala: "... jo, rodinná dovolená, to je něco! ... první telefonát po návratu je k psychiatrovi- a pak při pohledu do zrcadla- ke kadeřníkovi ..."

Den byl zakončen večerním promítáním filmu "Bílá vrána" (toto téma už zpracoval na svém blogu Wlk a pěkně mě tím naštval- grrr ;-) - ale můžete k němu tedy nahlédnout :-)
Film otevřel pohled na rodinu pečující o postižené dítě ještě z jiného pohledu. Ukazuje, jak obtížné to někdy je pro zdravého sourozence. Jak se musí s různými věcmi vyrovnat- a nikdo to neřeší, protože na to buď není čas, nebo to rodiče mnohdy ani nepokládají za důležité... Doporučuju ke zhlédnutí, opravdu je tam hodně momentů k zamyšlení.
Sama na sobě vidím, že i když se na to všechno snažím doma myslet, jsou věci, které mi vůči Martince "ulítnou", pak mě to mrzí a mám na sebe zlost, že jsem nebyla předvídavější- nechala třeba nějaký konflikt vyhrotit, nebo nezohlednila při nějakém rozhodnutí vše, co bylo třeba ... ale ono to při tom běhu událostí prostě nejde, nejde, NEJDE!!! a nebo možná jde... ale já to zkrátka tak dobře neumím :-((

V sobotu bylo (navzdory všem předpovědím počasí) docela vlídně. Vytáhli jsme děti na vycházku do lesa. I na podzim má své kouzlo. Děti pravda pro jistotu okukovaly borůvkové keříky... kdyby náhodou :-) - inu zvyk z léta :-)) No ale nebylo- ani náhodou!

K vidění byla i výstražně červená muchomůrka:

Takhle vypadala naše výprava- mladší děti se pochytaly jak magnetky kolem Majdina vozíku. Bylo hezké, jak se vzájemně mezi sebou strkaly, až si každý našel to svoje místo, kde půjde a nebude nikomu překážet v chůzi :-)

V neděli lilo.
Byla s námi i nevidomá (a moc šikovná) Lucka. Vyprávěla o výstavě obrazů, které vytvářejí nevidomí. Samé zvláštní techniky- Můžete si zkusit taky- potrápit smysly.

Zapotřebí je papír a svíčka. Zavřete oči a kapejte vosk tak, abyste vytvořili nějakou kresbu. Druhý pak může se zavázanýma očima prsty "přečíst", co jste malovali :-)

Po obědě už nepršelo, a tak jsme šli k rybníku krmit labutě. Všichni se snažili dohodit svůj kousek chleba co nejdál, aby je přilákal ke břehu.
V dáli už plavou ;-)

Bylo to velice příjemné setkání. Mám zas o čem dumat :-)

Jo! A taky jsem řídila náš nový minibus :-)) Je to tedy nezvyk. Ale snad si na sebe zvykneme. Tolik prostoru kolem sebe... podařilo se mi zaparkovat MEZI dvě auta (Pravda- mezera byla trochu širší, ale zas to vedle stojící auto bylo Lenky, takže o to větší byl můj stres :-))
Ale už jen to, že to jelo, kam jsem chtěla, považuju za úspěch! :-) )

Vyrážíme :-)

16.10. 2009

... tak nám držte palce... vyrážíme se žluťákem na víkendovou jízdu. Snad to přežijeme všichni bez úhony ;-)
Budeme mimo dosah sítí, takže zážitky si budu střádat, a pak je vychrlím všechny najednou :-)

Klidný víkend všem ( i sobě)

Wlcice

Šedo-černé vidění

15.10.2009

Od rána byli všichni ovlivněni nepříznivým počasím. Nebylo člověka, aby neokomentoval to, jak to venku vypadá.
Mám na svém PC dole na liště krátkodobou předpověď počasí. Jentak. Aby bylo se na co těšit... ;-) Od minulé soboty se tam ovšem střídají pouze ikonky šedých mraků. Liší se pouze počtem šedých mraků a tím, co z nich zrovna padá...

K podzimu deštivé a chladné počasí jistě patří, ale letos zkrátka přišlo náhle a nečekaně a přírodě jaksi vypadla ta přechodná fáze. Tím lidi značně naštvala a já bych jí tento nestandardní postup s dovolením taky vytkla. ;-)

Událostí dne nebyla jízda novým obrvozem, jak si všichni mysleli a od rána mi chodily žertovné sms a maily... Však počkejte, já vám ukážu! jen co pochopím princip, na kterém ta žlutá příšera funguje, kliďte se mi z cesty :-)) Na moje řízení totiž vůbec nedošlo... nebyl čas. Práce, povinnosti a pak pro změnu práce...

Událostí dne byla jízda plošinou!
Už kdysi jsem tu psala o nevyhovujícím stavu školní plošiny. Majda z ní má hrůzu, technik ji jezdí opravovat každý měsíc. Poslední generálka proběhla 1.týden v září. Uplynul měsíc- a už zas bylo třeba odborného zásahu. Mně to jako normální nepřipadá. V červnu jsem zašla za zástupkyní, která má tyto záležitosti na starost- pojednala o nespolehlivosti tohoto zařízení, o bezpečnosti provozu... ale řekla mi, že to není tak dramatické, jak říkám, že to vidím zbytečně černě.

- Možná je to tím, že to vystresované dítě na plošině je moje.
- Možná je to proto, že se už doma bojí, jestli ZAS bude plošina "cukat".
- Možná je to proto, že šílím při představě, jak ji z mezipatra tahají deváťáci a tělocvikář a říkám si, co by se asi dělo kdyby prostě spadla. ... to jsou ty "primitivní" důvody, proč to vidím černě.

Toto pondělí plošinu opravoval technik, ve středu už zlobila a dneska ráno se s Majdou zasekla hned v první zatáčce. Vezla ji zrovna paní učitelka (naše strašně hodná p.uč. třídní), prý z toho měla šok. Zavolali tedy hasiče, ať Majdu přijedou sundat. Majda vypravovala, jak přijelo houkající auto, vykočili tři silní muži a na ráz-dva-tři vozík drapli a sundali.

Tak mě napadá, jestli by to fakt nevyšlo levněji, kdyby se po sedmi letech přestalo říkat, že "nejsou peníze" a udělalo se všechno pro to, aby byl ve škole výtah (posílám paní zástupkyni tu a tam odkazy na granty, nadace- nikdy na to ale nereaguje. Ani kladně, ani záporně. Tváří se neutrálně, že nejsou peníze). Vždyť jen za ty opravy musí škola (nebo zřizovatel) platit šílené účty... a to nepočítám ty nervy a rozčilování se asistentek a Majdy- ty jsou jako bonus ZDARMA ... a výjezd hasičů jistě daňové poplatníky taky něco stojí... ale možná to vidím zbytečně černě...

No, tak a teď mi pohled na ty šedé mraky připadá vlastně docela optimistický... Je totiž velká pravděpodobnost, že přejdou. Což se o problémech s plošinou s jistotou říci nedá :-((

Žluté auto

14.10. 2009

Žluté auto na obrázku je naše. Po čtyřech měsících čekání dnes konečně doputovalo až k nám domů a mně najednou připadá neskutečně veliké. A tak zatímco všichni chlapi kolem jásají a rozplývají se nad motorem, na mě sedá větší a větší deprese z toho, že tenhle kolos budu muset řídit a úplně nejhorší představa, která mě zrovna napadá, je parkování na vyznačené místo.

Auto jsme museli pořídit kvůli vozíku, který denně přepravujeme. Samozřejmě tomu předcházely dlouhodobé dohady a debaty o kladech a záporech stávajícího a "nového" vozu.
Nakonec jsme se rozhodli pro Renault - Trafic. Vozy hojně využívané společností DHL k rozvozu velkých zásilek ;-)

Náš Fiat Dobló nám věrně sloužil celých 6let. Já osobně ho mám moc ráda a výborně se mi s ním jezdí. Máme jej vybavený plošinou pro nájezd vozíku a upravený tak, že na kratší vzdálenosti může Majda přejíždět usazená přímo ve vozíku. Má tam dodělané ukotvení do podlahy a svůj bezpečnostní pás. Jen jednu chybu Dobló má: když jedeme někam na delší dobu a máme vzít děti, vozík, zavazadla... tak se tam prostě nevejdeme. Musíme vymontovat plošinu, sbalit věci do jednoho kufru, který se "na výšku" postaví vedle vozíku a jedné cestovní kabely a tu pak usadíme do vozíku. Majda už jezdí ve vozíku pro dospělé. Je velký a neskladný. Zkrátka po všech těch nekonečných debatách a obcházení autosalonů padlo rozhodnutí: objednali jsme Trafica.
Takhle vypadá jeho úložný prostor: (myslím, že ve volných chvílích mohu jako vedlejší činnost provozovat logistiku :-))

Za volant jsem odmítla sednout. Svezla jsme se jen jako spolujezdec- a celou dobu jízdy jsem měla pocit, že sedím na střeše. Vše je vysoko. I pohled na silnici je "z výšky". Všichni mě přesvědčují, jak budu spokojená a jak se mi to bude řídit... zatím jsem úplně opačného názoru. Zas mám něco, co jsem nechtěla...
- Nikdy jsem si neuměla představit, že budu řídit auto. Nakonec jsem si řidičák přecejen udělala, pro případ, že by někomu šlo o život.
- Několik let jsem nejezdila (proč taky- měla jsem manžela, který řídil výborně- proč se ztrapňovat a vysilovat...)
- Jenže potom se narodila Majda a s ní přišly nestandardní situace, které bylo třeba řešit hned a rychle. Začala jsem tedy řídit. Nejdříve starého favorita. Zlobil mě strašně. Jednou mě dokonce vytočil tak, že jsem zavolala TAXI a jela do školky taxíkem!! (inu my cholerici to někdy máme v životě dražší ;-) )
- Pak jsme pořídili fiata- byla jsem z něj nadšená, konečně už jsem trochu uměla řídit a složila jsem do něj Majdu, později přibyl i kočár s Martinkou... a když mi to všechno tak pěkně šlape a klape, dostala Majda větší vozík a auto začalo být těsné...
... už je zas čas to změnit... uáá a já zas můžu jít znova do autoškoly...

Momentálně máme sbírku žlutých vozů :-))

Dobló se ale musí prodat- a to mě mrzí velice. Netušila jsem, že k neživému plechu může člověk získat citový vztah ;-)

Tak dobrou noc. Já se jdu připravovat na zítra. To už bude platit havarijní pojistka a já po setmění vyrazím na parkoviště přilehlého Bauhausu. Budu trénovat jízdu sem a tam a taky zajíždění do těch namalovaných chlívečků na parkovišti....

Snad mě dnes nenavštíví žádná žlutá noční můra ;-) ...

Psi a kočky mohou i pršet ;-)

13.10.2009

Zdá se, že překrásné babí léto se mávnutím proutku změnilo v zimu se vším všudy. Hory pokryl sníh dříve, než bývá zvykem a níže položené oblasti dostávají denně značný příděl studené dešťovky. Já vím, příroda to potřebuje, zemědělci jistě plesají, ale my - majitélé dětí- důvody k radosti hledáme obtížně. Děti kašlou, smrkají a ranní oblékání mnoha vrstev- zejména pak tak nesnesitelného oblečení, jakým punčocháče bezpochy jsou.... to zabere nejen spoustu času, ale zkazí to náladu hned poránu :-(

Poslední dva dny jsem nabyla dojmu, že mám patrně někde na těle- na mně neznámém místě ;-) - umístěné čidlo, které spustí liják, sotva opustím zastřešenou budovu. Včera jsem dokonale zmokla 3x. Stačilo mi to. Deštníků vlastním několik. Jen jsem ani jeden neměla po ruce, když to bylo aktuální :-(

Dneska ve 13:30 vypadal pohled skrz čelní sklo mého vozu takto:

Líbí se mi obrat, který používají pro šílené deštivé počasí Angličani: " ... raining cats and dogs "
... já to totiž vidím úplně živě :-))

Barvy podzimu

11.10.2009

Zdá se, že babí léto skončilo a podzim nám nabídne už jen dny vlhké, šedé a chladné :-(
5denní předpověď počasí, která se mi zjevuje a dolní liště PCmonitoru, skutečně moc optimisticky nevypadá...

Chtěli jsme jít původně pouštět draka, kterého tatínek zkonstruoval. Děti ho dopoledne namalovaly. Jenže pak začalo pršet a odpoledne už zas nefoukal takový vítr, který by byl schopen našeho poctivého HOME MADE českého draka :-) vynést do výšin.

A tak jsem navrhla procházku a děti vytáhla ven, ačkoli z toho radost neměly a protestovaly, že budou hodné a že si budou hrát. Známe svoje lidi- šlo se ven- nekompromisně ;-) Nechali jsme tatínka pracovat (topil se v papírech a účtech a horlivě zpracovával DPH, tak můj zběsilý nápad s venčením vítal)
Nakonec to nebylo tak špatné, jak prorokovala Majda. Dívaly jsme se, jak pilní zahrádkáři ukládají ke spánku své zahrádky, prořezávají stromy, ryjí záhony... Povídaly jsme si a obdivovaly, jak se některé listy dokáží vybarvit:

Barevné listy vytvořily plotu pestrý přehoz:

... já to pořád říkám: předpovědi jsou zavádějící a nemusejí být vždycky tak nepříznivé, jak odborníci vypočítají... rukavice a čepice už asi v příštích dnech budou potřeba, ale když budou slušivé a hřejivé... tak to zas nebude taková tragédie, ne? ;-)

4tet má novou verzi koncertu

10.10.2009

Tento sobotní večer jsem si vyčerpala svůj druhý narozeninový dárek. Dostala jsem vstupenky na koncert vokálního seskupení čtyř mužů s neskutečně krásnými hlasy- 4tet- do divadla Kalich. Mají novou verzi svého vystoupení a premiéru měli právě 30.září v Ostravě :-) - tak to bylo takové stylové... Dostala jsem samozřejmě i jejich nové CD 4tet 3rd - je úúúžasné.

Bylo vyprodáno. Divadlo Kalich mi vzhledem k mému vzrůstu moc nevyhovuje. Řady jsou tak natěsno a sedadla tak úzká, že člověk vyšší než 160cm a těžší než 55kg má problémy se pohodlně usadit. Ani jeden z požadovaných parametrů nesplňuji, tak jsme se s Vlkem nějak usadili a na nepohodlí rychle zapomněli, protože zážitek z koncertu byl opravdu silný!
Ti čtyři chlapíci zkrátka umííí! Koncert trval 2hodiny bez přestávky, kromě krásně sladěných mužských hlasů jsme vyslechli i spoustu vtipných poznámek a průpovídek účinkujících.
Publikum naprosto odbourala písnička "Dobrý den". Je to budovatelská píseň, u níž ti čtyři vyvádějí doslova psí kusy... a pokud jste ji ještě neslyšeli, napravit to můžete ZDE :-)

Já to prostě nechápu, jak někdo může mít takový talent od přírody, mít absolutní sluch a ještě krásně zpívat... to chci taky- teď hned!!! ;-)

4tet má svůj styl, Jiří Korn- zakládající člen tohoto seskupení- jen potvrzuje známou věc, že člověk na sobě musí pracovat celý život a že na věku pak ani nezáleží.

Děkujeme 4tetu za krásný večer, určitě zajedem zas!

Scény z rodinného života

8.10.2009

Naší Martince je 5let. Ze všeho nejvíce touží chodit do školy (narozdíl od své skoro 13leté sestry ;-) ) Ochotně plní úkoly v časopisech, kde může, tam se podepíše, se značným předstihem vybírá tašku do školy a neopomene se pochválit: "Koukni, jak jsem šikovná. Já už jsem jako školačka..."
Majda ji občas vyučuje- dělá jí soukromou školu, ale běda, když se nálada během výuky přehoupne a trpělivost dojde ;-)

Martina pořád mluví. Obě moje děti neustále mluví.... Martina vede dialog i s botami, které si obouvá, promlouvá ke svým plyšákům... zkrátka trvalým mottem je: "Nemlčet!"

Scéna první: V ložnici

Někdy o víkendu, když nemusíme ráno pospíchat do školy, Martina přijde na mazlení do postele. Jednou se mi ještě nechtělo, bylo krátce po 7.hodině, tak jsem jí chvíli něco povídala, a pak jsem jí dala budík, ať sleduje ručičky: až bude ta velká na 12 a malá na 8, tak půjdeme na snídani...
Tak jo. Martina úkol pojala zodpovědně- komentovala každý pohyb ručiček. Pak ji to rozčílilo a povídá: "Teda ty ručičky se vůbec nehejbou ty jsou tak pomalý!!"
"Mami, já mám nápad. Ta velká ručička, to je jako táta, ta malá to je jako Majda. Ti jsou s tatínkem taaak pomalí. A ta červená, ta pořád běhá dokola. To jsi jako ty!!" :-))
Tak takové přirovnání ke vteřinové ručičce mě odrovnalo- spaní rázem přešlo... šlo se snídat ;-)

Scéna druhá: V koupelně

Večerní hygiena je spojena s nezbytným vodohospodařením Martiny. Má na vaně v plastovém košíku různé nádobky, injekční stříkačky a vodu přelívá, nalívá- zkrátka nechová se moc ekonomicky, zato ji to náramně baví ;-)
Včera jsem ji vyndavala z vany a povídá mi: "Čuchni, mami, jak voním?"
Nenapadlo mě honem rychle nic inteligentnějšího, tak odpovídám: "Mmm, voníš jako kytička..."
Martina protočila oči (po vzoru našeho puboše hodila i grimasu, která jasně naznačila, že takhle nemožnou odpověď může vymyslet jen JEJICH VLASTNÍ MATKA) a povídá: "Houby jako kytička. Voním jako lední medvěd!"
To jsem potřebovala vysvětlit. "A jak voní lední medvěd?"
"No ledně, přece, ty ťululum..."

No a takhle to u nás chodí... Tak se snažte kmitat jako vteřinovky a pěkně vonět- třebas i ledně ;-))

Cafeidoskop

6.10.2009

Minulý týden jsme jaksi díky nečekaným událostem rodinným nestihli s Vlkem ani posedět a oslavit naše společné svátkonarozeniny. Vlk vymyslel bezva akci- bez dětí!! No to se nedalo odmítnout;-), neb to znělo velmi slibně!!

Tvářil se tajuplně a asi 2hodiny před avizovaným odchodem mi poslal odkaz na Cafeidoskop. Ten podivný novotvar jsem slyšela poprvé. Ale to "cafe" mě v názvu docela uklidňovalo, tam kde se vaří café, tam to nemůže být úplně špatné :-)

Koukla jsem na web a zjistila, že tato krásná rodinná kavárna v centru Prahy nabízí krom mnoha druhů kávy a různých mlsků také komorní pořady!
Na úterní večer byl v programu koncert písničkáře Franty Vlčka (kdo rády kytaru a příjemné texty může okusit ZDE).

Franta Vlček byl roztomile roztržitý :-) a dobře naladěný.

Hrál na kytaru a svoje písničky prokládal vyprávěním. Jeho hosty byl Milan Dvořák- známý z TV jako překladatel z ruštiny a angličtiny.

Další součástí tohoto "poetického" večera bylo autorské čtení povídek (mně dosud neznámé) Zory Šimůnkové. Více o ní najdete na jejím blogu, který Zora neotřele nazvala "Přiměřené deprese Zory...." . Zde jsou k mání ukázky z její tvorby a taky pohled do soukromí a vůbec takové hezké všelijaké čtení. Píše krásně- lehce, vtipně... její čeština opravdu velmi lahodila mému uchu :-)

Večer to byl náramný, kavárnu Cafeidoskop mohu doporučit (má i předzahrádku), kulturní program pro mne byl nečekaným bonusem a Vlkovi tímto děkuji, že se snaží pečovat o mé duchovno... ono to moc potřebuje, protože se mnou to nemá jednoduché, když "pořád nemám čas " ;-)
Díky a zas někdy příště zajdeme .....

Psí kusy

5.10.2009

Dneska nabízím komiks :-)

V parku jsem viděla opravdu zajímavou drezuru psa. Pán viděl, že fotím, tak byl tak laskav a předvedl 2x - pes byl totiž tak rychlý, že ho můj digi nestíhal zachytit :-)

1/ Páníček schovává klacek do koruny stromu

2/ Vysvětluje psovi, kde klacek je...

3/ Pes neváhá ani minutu a začne jako veverka šplhat po hladkém kmeni stromu, aby páníčkovi mohl aport doručit- pokudmožno EXPRES ;-)

4/ Vítězoslavný psíkův pohled: "Mám ho!!"

5/ "Už letíííím!" ;-)

6/ Hup na zem.

Na základě těchto fotografií by se dalo diskutovat o pravdivosti rčení, že "starého psa novým kouskům nenaučíš"... já bych byla PRO to vždycky alespoň zkusit :-))

Zatracený zvíře

4.10.2009

Dnes mají svátek všechna zvířátka- mazlíčkové- je Mezinárodní den zvířat.
Jak zpívají Svěrák s Uhlířem:

Je jeden jeden,
kdy nikdo nebude sněden,
je den jeden- svátek zvířecí...

Napíšu tedy o našem Mikešovi, který si poslední dobou spíš koleduje o výprask než o gratulaci ;-)

Tady ho máme- pana Nenažraného!
A že nějak divně hledí? Nojo, kdo z vás by hleděl jinak, kdyby vylízal třetinu kelímku rostlinného tuku, že?

Mikeš si poslední dobou udělal z kuchyňské linky samoobslužný pult- takový Eurest.
Nikdy takhle nezlobil, ale na stará kolena má asi pocit, že je třeba objevovat nové chutě a nové úhly pohledu a pohled na svět mu patrně připadá nejzajímavější právě z pultu linky kuchyňské.

Snažíme se kuchyň zavírat, ale nejsme na to zvyklí, a tak se prostě tu a tam zadaří zapomenout.
V neděli jsme mazala dětem housky, nesla ji Majdě do pokoje, ta mě samozřejmě zaúkolovala něčím dalším- a já úplně zapomněla, že mám v kuchyni otevřenou Floru. Upřímně řečeno- nenapadlo mě, že zrovna tato potravina bude lákadlem pro našeho cocoura... a byla.
Po chvíli jsem slyšela takové "Huuup!" - zvuk, který už znám. Vydá ho vždy Mikešovo tělo při dopadu na kuchyňskou podlahu. Hned jsem po něm vyjela... a naskytl se mi tento pohled: vanička od Flory byla dokonale vylízána.

Spráskl dobrou třetinu. Olizoval se až za ušima a upaloval z kuchyně.
Majda se zalykala smíchy a volala: "Mami, ten jel jako po másle, viď?"

Nevím, co ho to popadlo. Ale je to už několikátý prohřešek stejného druhu za poslední měsíc:
- jednou v něděli se v době oběda vloupal do kuchyně a vylízal olej z pánve, na kterém se smažily ryby...

- minulý týden se zase pustil do sýrů. Děti mají rády mozzarelu - třešinky. Prodávají je v takových kelímcích, kde se louhují v nějakém nálevu. Koupila jsem pravé- italské. Zbylých pár kuliček jsem nechala ledabyle stát na pultě a šla jíst ( a to byla ta chyba!!).
A najednou zase slyším ono : "Huup!" - letěla jsem do kuchyně s válečným pokřikem a zkoumala, co to zvíře zas mohlo sežrat, když tam není nic, po čem by NORMÁLNÍ cocour toužil... a bylo: Mikeš vypil vodu z těch mozzarel. Placatily se na dně kelímku skoro na suchu...

Já to nechápu. Jeho miska je téměř bezedná. Funguje na pokyn: zamňoukáš- dostaneš. Ale to ho zřejmě neuspokojuje. Vyhledává dobrodružství...
Nebo má možná dojem, že my si jíme něco lepšího...

"... kočky dělají psí kusy,
psi se zase kočkujou..."

Už je tu zas létajících draků čas

3.10.2009

Včerejší den zdaleka neskončil tak příjemně, jak se do pozdního odpoledne tvářil. Nějaká nevolnost hupla i ma mne. Do postele jsem zamířila už před půlnocí!!! a pro jistotu s emitkou ;-)
Ráno-nicmoc.
Vlk měl domluveno jít s kamarádem na ryby...
Celé dopoledne jsem se radši držela pěkně zpříma- předklony mi nedělaly dobře. Já s tím vůbec neumím pracovat! Nesnesu pocit, že mě tělo neposlouchá a obtěžuje!! Vzala jsem si tedy nějaké Majdiny léky na žaludek, po obědě vyhnala Vlka na ryby a odpoledne jsme šly pozorovat létající draky na políčko u lesa.

Tenhle byl extra velký a létat se mu moc nechtělo :-)

... a že se ho k nebi snažila dostat se celá rodinka...

Zbytek dne jsem strávila v zajetí fyziky. Musela jsem s Majdou dohnat zameškané učivo, a protože si Majda usmyslela, že ji fyzika nebaví a nezajímá, tak mě docela vytočila :-(
Jak já k tomu přijdu, že se mám ve volném čase zabývat rovnoměrným pohybem a zkoumat a počítat, zda žirafa může předhonit dostihového koně, když pubescent zasněně hledí a každou minutu se neopomene podívat na budíka, jak už čas pokročil???
Tak následovala výchovná lekce- a lítalo to! Pěkně.

Vlk si to přikvačil v 8večer, donesl pořádného kapra a nějaké dvě další kostnaté potvory a nestačil se divit, jak hbitě převádím rychlost z metrů za sekundu na km za hodinu :-)

V sobotu jsem šla spát pro změnu zas až 2 hodiny po půlnoci... nějak mě to bouřlivé odpoledne s prvorozenou rozhodilo. Přemýšlela jsem o všem možném... minulý týden byl na zážitky opět bohatý, ani to nestačím zpracovávat... kdyby i na moje problémy existovaly nějaké vzorce, kam by se jen dosadilo a vyšel by nějaký konkrétní výsledek, nějaký údaj... ale kdepak. Můj život s rovnoměrným pohybem opravdu nemá nic společného...

Národní Technická Knihovna

2.10.2009

Na dnešní den jsme měli domluvenou exkurzi do NTK v Dejvicích- asi nejmodernější knihovny v ĆR. Byla otevřena teprve před měsícem- onoho magického data 09/09/09 ;-)
S ohledem na události, které předcházely, jsem výlet chtěla odvolat, ale Majda se dušovala, že je zdravá jako řípa /opravdu žádné léky nebere/ a rozhodně půjde do školy (tedy až v pondělí) a v žádném případě nic rušit nebudeme.

Budova se nachází mezi několika fakultami technického směru a vypadá takto: (po zvětšení obrázku si přečetete i základní údaje o jejích rozměrech)

Přesně ve 14hod. na nás čekala paní Eva H., která toto všechno zorganizovala a domluvila a věnovala nám svůj čas. Provázela nás celou šestipatrovou budovou a zahrnovala nás zajímavostmi všeho druhu. Tady zrovna diskutuje s Majdou.

Zde je informační pult. Do této části je vstup možný pouze s průkazkou. Celá budova má stěny z broušeného šedého betonu, takže na někoho může působit jakýmsi nedokončeným dojmem.

Na stropě jsou vedeny kabely různých barev a tlouštěk a taky tam jsou umístěna požární (a jistě i jiná) čidla a trysky na hašení případného požáru. Paní Eva pravila, že se požár nemůže hasit vodou, ale vodní mlhou, což prý knihy lépe snášejí a méně je to poškozuje.

O výzdobu na stěnách se postaral mladý rumunský umělec Dan Perjovschi, který uspěl v konkurzu. Nám se ty obrázky líbily moc. Byly jednoduché, vtipné a i pravdivé. Spoustu jsem si jich vyfotila - budou jako odměna pro ty, kteří se prokoušou článkem až na konec :-)


V kontrastu s šedí zdí je barevná podlaha. Je to prý fyzikální mapa- kde jsou tlaky největší-tam je červená, kde nejmenší, tam je modrá. Geniální nápad. A těch tam bylo nepočítaně! Já vůbec nejsem technický typ. Moje vidění světa je značně nevědecké, ani mě nenapadne o některých věcech přemýšlět... Pobavil mě třeba nápad označit každé schodiště nějakými údaji. Např. kolik kalorií spotřebujete pro zdolání určitého počtu schodů:

Takhle vypadá pohled do jiných podlaží:

A tady je vidět "les" samoobslužných panelů, kde si můžete knihy vybírat a objednávat. Taky je tu pěkně vidět ta barevná "fyzikální" podlaha ;-)

Páni technici samozřejmě neopomněli označit střed budovy a opatřit jej všemi souřadnicemi:

Další zařízení, které mě fascinovalo, byl tento samovracecí box. Knihu můžete vrátit jako třeba lahve v obchodě. Vložíte výtisk sem:

Vyjede vám potvrzení o vrácení a kniha dále putuje do připravených kontejnerů a sama si hupsne do toho správného...

Jinou vymožeností je, že si studenti mohou pronajmout své studijní boxy- jakési garsonky. Na jeden semestr 800Kč a máte k dispozici malou pracovnu s pacovním stolem, internetem a regály, kde si můžete nechat svoje věci, protože vstup je na kartu. Boxy jsou očíslované- vtipně mají na dveřích uvednou i výši IQ :-)) a mají tu jeden i pro vozíčkáře!! Takže velké plus ;-)

Všude jsou k dispozici pohovky a odpočívadla, které při pohledu z výšky připomínají chemické vzorce všelijakých těch butanů .... Martina musela vyzkoušet každé sezení i ležení :-)

V knihovně je spousta studoven. Jsou prostorné, vzdušné, u každého stolu je možnost připojení na internet pro váš notebook.

V pátek odpoledne pilně studoval jen jeden zoufalec. V lednu to tu bude vypadat asi jinak :-))

A když se jeden studiem unaví, může "na vzduch". V 6.podlaží jsou 2 atria "open air" - židličky zkonstruované tak, aby se v nich nedržela dešťová voda, deštníky proti slunci... co víc může návštěvník žádat.

Na závěr prohlídky Majda dostala knihu o NTK (moc pěkná práce!) a dokonce ji podepsal i pan ředitel, protože naši návštěvu musel schválit. Děti mladší 15let se tam prý nedostanou.

Byl to opravdu zážitek. Zvláště pro takové, kteří ještě pamatují doby, kdy se přehrabovali v papírových katalogových lístečkách a pracně podle abecedy vyhledávali výtisk, aby pak vystáli frontu u obsluhy, aby jim po dalších minutách hledání v regále sdělila, že je kniha vypůjčena...
Já si zkrátka připadala jak na návštěvě v budoucnosti :-)

Pár slíbených obrázků pro pobavení:

Jojo, bibli asi každý nečetl, ale kdo z nás nikdy nebyl na googlu? :-)

ME-YOU... můj věčný problém- s velikostí...

No a to nejvýstižnější na závěr:

Návštěvu jsme zakončili v Café Technika nad šálkem výborné kávy a úžasného čokodortíku (kdeže je mé včerejší předsevzetí, že od prvního nemlsám...)

Děkujeme paní Evě, za ten nápad připravit nám tento program. Moc se nám v "jejich" knihovně líbilo a tolik jsme se toho dozvěděli!
Díky, že jsou lidé, kteří mají potřebu dělat druhým radost. Jen tak...

Já jako NEtechnický typ jsem byla unešená. Ze všech těch promyšlených detailů, to prostředí je zvláštní- hypermoderní ;-), všechny věci spolu ladí- neokoukaný a velmi účelný nábytek, IT vybavení, barvy...
Tak si troufám říci, že ten TECHnický typ, ten tu musí zažít naprostý stav blaženosti :-)
/Wlk okukoval všechny ty kabely a čidla... prostě díval se na věc svýma technickýma očima :-) a večer pravil, že je rád, že to s námi stihl :-)), že to bylo skvělýýý! /

A kdo nevěří, ať tam běží, protože v následujících dnech probíhá akce "Týden knihoven v NTK", a tak případný zájemce může zajít na exkurzi s odborným výkladem- více najdete ZDE