Prázdniny skončily

31.8.2010

Datum v kalenáři mluví jasně: letošní prázdniny vyčerpaly svůj poslední den. Včera večer jsme ještě z okna vyfotila nádhernou duhu, ale dneska od rána lilo, foukalo a na obloze byly k vidění pouze odstíny všech šedí... Nevytáhly jsme ani paty.

Martina od rána lítala po bytě s aktovkou na zádech a s čipem na obědy pověšeným na šňůře na krku... (samozřejmě ho hned v několika svých jídlech -včetně jogurtu- omáchala...)

Majda řešila oblečení- svoje, moje, Martinky... protože jak známo, já jsem úúúplně nemožná. Sice umím číst a psát, ale dívat se na mě vážně nedá... ;-)  No bílé legíny a minisukni už skutečně nosit nehodlám, pokud se k tomu nenaskytne nějaká vyjímečná příležitost, jakou je třeba silestrovský karneval ;-) ...ale fakt, že "je to moderní a že to všichni nosí", ten tedy opravdu nemohu akceptovat :-))

Nakonec si vybraly, ale Madlena to ještě v půl deváté večer přecejen změnila...  A to ještě přišla s tím, že potřebuje oživit melír!! U kadeřnice nelze- nezajede k mycímu zařízení...takže doma. Normálně to dělá teta Lenka, jenže ta  momentálně nebyla  po ruce :-( Dala jsem se do toho.  Bylo to zábavné. Jsem tak rychlá a zručná, že než jsem napatlala další patro proužků kolem hlavy, ty spodní na druhé straně už měly požadovaný odstín... to byl stres! A puboš do toho jen povzbuzoval: "Ať nevypadám jako debil! Ať to mám všude stejný! A co budeme dělat, když to zkazíš??" ...někdy mám nutkavou potřebu utéct- a na návrat vůbec nepomýšlet.

Tak s Madlenou rychle do vany- to je taky dobrá rozcvička, omýt tu páchnoucí barvu a vysušit vlasy- do toho tady lítá kocour, který si našel zábavu v tom, že skáče na vyskládané hromady věcí v obýváku- vždycky se na něj něco sesune, já to pak seberu a "někam" to položím... tady už to snad nikdy nikdo nedá dohromady!!!

Nakonec  jsem byla za melír i pochválena! No vida, třeba ze mě jednou něco bude ;-)!
Obě děti jsem nacpala úderem 20.hodiny do postele, zkontrolovala obsah tašek -  a teď tu sedím a cpu se, abych uklidnila svoji nervovou soustavu a psychicky se připravila na ranní vstávání....

Přeju všem školou povinným, aby byl nový školní rok bezproblémový a zběsilými výmysly nového ministra nepoznamenaný ;-) Snad to nějak přežijeme všichni :-))

Škola zase volá

30.8.2010

Dnes jsem se vypravila do škol.

Martince bylo třeba zaplatit obědy a vyzvednout čip, takže osobní návštěva byla nezbytná.

Mnozí se mě ptají, proč jsme Martinku nedali do stejné školy, co chodí Majda, že by to bylo jednodušší... to jistě ano.
ALE!!! Naštěstí bydlíme v části Prahy, kde ve stejné vzdálenosti cca 1km můžeme vybírat ze šesti ZŠ. Doma jsme to s Wlkem dlouze rozebírali a došli jsme k názoru, že pro Martinku bude lepší škola jiná. Vybrali jsme školu menší (ta Majdina je gigant se 700žáky :-( ), ředitel Martinčiny školy na mě udělal velmi dobrý dojem, některé učitelky znám osobně, a tak jsem si vybrala i paní učitelku, kterou znám. Vím, že je zkušená a trpělivá a nebude moje dítě stresovat. A v neposlední řadě jsem zvažovala i fakt, že nechci, aby Martinka přejímala některé naše povinnosti- znáte učitelky- budou neustále srovnávat se starším sourozencem a nejednu napadne tu a tam něco vzkázat ...  Majdě doma Martinka samozřejmě pomáhá, ale nechci, aby hned měla nápelku, že je to "ta od té na vozíčku" - Já vím, že dospělým může připadat, že jsou to drobnosti, ale děti jsou děti a někdy dovedou být i docela kruté- už s tím nějaký ten rok máme zkušenost, takže jsme zvolili toto - pro nás nepohodlné - řešení.

Poté, co jsem vyřídila potřebnou agendu, vydala jsem se ještě za třídní učitelkou do Majdiny školy. Chtěly jsme probrat některé organizační věci ohledně Majdy. A potřebovala jsem oměřit průjezdy do učebny chemie, jestli tam vozík projede a kde bude moci parkovat, když tam jsou místo lavic takové ty pracovní stolky s umyvadýlky.
 Vstup do budovy školy mě značně vyděsil. Ocitla jsem se uprostřed staveniště! Moc si neumím představit, že za 2dny do toho vběhne pár stovek dětí???

Budova je sice 40let stará a je jasné, že rekonstrukce všeho je nevyhnutelná, ale nevím, zda to nešlo naplánovat lépe časově. Taknějak mi směsice dětí a  a volně se pohybujících desítek dělníků různých národností připadá ne příliš vhodná...

Paní učitelka měla už třídu vyzdobenou, uklizenou a vypadalo to, že se na ty svoje "puboše" opravdu těší.  Sešla jsem se i s asistentkami. Od září nám totiž zase nastupuje k Majdě jedna nová paní. Musím říct, že mě to poslední dobou nějak zmáhá... Změna je život - já vím,  ale když si Majda má každou chvíli zvykat na někoho nového a když ji neustále někdo chodí "okukovat"... nedělá mi to moc dobře :-(  Novou paní jsem našla během srpna na inzerát a padla mi do oka hned při první návštěvě.nechala si všechno vysvětlit a hned se hrnula, že si to chce zkusit... taky komunikovala s Majdou!
Někdy přijdou asistentky, jsou plné pouček a vědomostí, ale s klientem komunikují prostřednictvím mě :-((, což je pro mne znamením, že to "zase bude fuška" - vysvětlovat po Xté, že osoba sedící na vozíku je také člověkem vnímavým a komunikativním... a lze na ni mluvit lidskou řečí...

Probíraly jsme Majdinu účast na letošním zážitkovém kurzu - jistě vzpomínáte- loni touto dobou- jak jsme se s Wlkem vypravili a tvrdě integrovali...
Letos to paní učitelka opravdu začala trochu zajišťovat, takže se jí podařilo získat finance na ubytování, stravu a dopravu pro asistentky. To je bezva...jenže zas nemáme ty asistentky. :-(  Obě slečny, které připadaly v úvahu,  nám "vybouchly"... takže Majda už byla smířená s tím, že bude doma.
Pak se ovšem stalo něco, co jsem nečekala... školní asistentky kývly, že by jely na 4dny s Majdou! To by bylo skvělé. Tak uvidíme, jak to dopadne...odjezd je ovšem již tento pátek- tedy hned 3.září!!

Doma pokračuje přestavba. Wlk smontoval novou postel ... to se to spalo! ;-)

Budujeme zdravé spaní

29.8.2010

Uplynulých 13let jsme náš byt dost zanedbávali, neb jsme se začali věnovat výchově dětí... netušili jsme, jak to dá člověku zabrat :-)
Čas zkrátka strašně letí a to, co nás jaksi "akutně nepálí", odsouváme na "neurčito". Jedním z takových bodů byla naše ložnice, která se běhěm těch let stala spíš odkladištěm. Rozhodli jsme se, že pokoj předěláme od podlahy, kterou sice pokrývaly parkety, ale nalakované značnou vrstvou nějakého šíleného laku. Já hlasovala pro vytrhání a položení nové.

Wlk vše pečlivě nastudoval a  pravil, že je zkusí renovovat, a pak ev. vytrhat :-). Přitáhl domů zvláštní mašiny. Vypadaly všechny jako sekačky na trávu, byly těžké jako hrom a při spuštění vydávaly neuvěřitelný randál. Některé měly takovou sílu, že spíš ONY tahaly po pokoji  Wlka... Wlk jim měnil brusné kotouče a postupně serval tu lakovanou vrstvu, až vykouklo pravé dřevo...

A nevypadalo to špatně! ;-) Tak pak nastalo natírání nějakými speciálními laky, což při rozměrech pokoje šlo celkem rychle, ale muselo se čekat vždy několik dní, než to pořádně zaschne...takže tím se úprava nečekaně protáhla. :-(

Výsledkem je to, že už týden kočujeme po bytě. Věci v krabicích a na hromadách... nikdo neví, co kde je...  Do toho lítá kocourek, který už se osmělil a chce poznávat byt. Já se trochu bojím, že už ho v těch hromadách nenajdu :-)

V pátek jsme se vydali do specializované prodejny  PURTEX  pro matrace. Prodejna plná postelí. Každou můžete ozkoušet a na přiloženém vzorku hmatem prozkoumat složení matrace, které je také podrobně a odborně vysvětleno na cedulce. Ozkoušela jsem skoro všechny - je to zajímavá podívaná. Lidi přijdou do obchodu a postupně se vrhají na postele- aby vyzkoušeli jejich tvrdost a pružnost :-)) Pan prodavač se tam asi nenudí...  ale byl moc ochotný a radil odborně. Vybrali jsme!! Tak jsem se radovala, že nebudeme muset o víkendu obrážet další matracové štace :-)

V současné době Wlk montuje nábytek. Po celém pokoji má rozložené díly, šroubky, úchytky a návody... tak snad se zadaří vytvořit z toho skutečně to, co potřebujeme  :-)

Pojď na procházku!

... a nenech se přemlouvat ;-)

Pobavil mě sousedův pes.
Ujal se hopkajícího králíka a začal ho vodit po zahrádce :-))
Králíkovi to očividně vůbec nevadilo a pes si konečně vyzkoušel práci s vodítkem i z toho druhého konce :-)

Řekni to obrázkem

27.8.2010

Minulý týden se u nás točilo všechno kolem koček., takže jsem z blogu vytěsnila všechny ostatní členy smečky, ale oni tu samozřejmě byli a ten kočičí smutek a následnou radost z nového kočičáka prožívali každý po svém.

Majda studovala atlas koček a odborné rady, jak se starat o kotě. Ví snad úplně všechno. ;-) Mohla by si otevřít kočičí helpline.

Martinka Mikešovi namalovala obrázek na rozloučenou. Sama od sebe. Najednou přišla  a měla přeloženou čtvrtku- jako rozvírací - a tam byl namalovaný kočičí král v černém, zalitý slzami, že je mu to taky líto, že od nás musí odejít. A na to smuteční oznámení ještě napsala jeho jméno. A protože byl náš, dala mu i naše příjmení... jenže jej umí napsat jen v ženské podobě ;-)

Tak mě zase dostala, holka jedna... svérázná... 

Když už jsme měli  vyhlédnutého nového kocourka, začala malovat zrzavé kočky. Náznak lze vidět vlevo. Ptala jsem se, co to je? Jestli je to nějaký lupič koček???
A ona povídá: "No, to měl být náš nový kocourek, ale on mi nešel namalovat, takže jsem z něj udělala zastávku. A tohle je opilec na zastávce..."

Tak se moc těším, až začne malovat obrázky ve škole a bude paní učitelce ke každému dávat i slovní výklad :-))
To budu muset asi vytvořit i zamčenou sekci blogu :-)

Spaní po obědě

26.8.2010

Tak jsme tu šelmu už trochu polidštili :-))
Toby je mazel a denně provede tolik legračních věcí!
Pak mám něco stihnout, když neustále sleduju, co ten lotr provádí ;-)

Zítra se jde k veterináři... to zas bude rodeo :-(

P.S. Pro ty,co se zajímali, jak reagovala paní majitelka na kočičí dopis- reakci jsem zkopírovala do komentářů předchozího příspěvku ;-) 

Kočičí dopis

25.8.2010

Tak jsme se dneska konečně trochu vyspali!
Kocourek si přišel na to, že jeho žalozpěvy zřejmě nikdo z původní rodiny neuslyší, a tudíž nikdo na pomoc nepřijde, tak to dneska zabalil a jakžtakž chrněl. Měla jsem velkou radost, že konečně můžu paní majitelce napsat něco pozitivního, protože kdyby kocourek pořád naříkal, asi bychom ho opravdu museli vrátit.

Přišlo mi to sdělení tak významné, že jsem rozepsanou SMS smazala a napadlo mě vytvořit pro paní kočičí dopis :-))   (ze samé radosti mi tak trochu šplouchá na maják-snad to pochopí  :-) )

...........................................

Ahoj, kočky a kočičáci!


Posílám pozdrav ze svého nového domova.


Pražákům jsem to pěkně nandal. Já jim dám spát a v noci se mě nevšímat...! Dal jsem pěkně VOLUME doprava... a jak panečku začali cvrkat! :-)
Koupili mi pelíšek. Rád jsem ho přijal, ladí mi totiž krásně s mým  kožíškem. Dali mi do něj chlupatou kožešinku, ta mi dělá společnost, abych tolik nenaříkal, že jsem tam sám.


Pražáci však taky trochu napálili mě!
Šel jsem si brousit drápy. Paničce se totiž nelíbí, když si dělám manikúru o koberec, tak jsme se dohodli, že budu chodit na drápadlo...a jak tak drápu a brousím, najednou vidím, že na mě kouká úplně stejný kočičí kluk...vyjel jsem po něm a řádně jsem mu nafackoval- byl ale takový hladký a studený, pořád na mě koukal a vůbec se nebránil....  Pražáci se smáli, že se peru se zrcadlem... to jsou mi vynálezy. Ale pro jistotu jsem mu jich ještě několik nandal pravou přední tlapkou- aby si pamatoval, že na MĚ koukat nebude!!


Není to tu špatný. :-) Mají tady taky bezednou misku, a to je hlavní.
Občas se mi stýská, a tak začnu křičet. Vždycky někdo přiběhne a pohladí mi kožich a mě to nutí vrnět. Hladí mě tu často a taky mi pořád něco vypravují.


Tak se mějte krásně a o mě se nebojte! Já to tu nějak zvládnu ;-)

Váš

Tobínek

Ochočování kočkovité šelmy pokračuje

23.-24.8.2010

Vytoužený kocourek nám dává co proto. Samozřejmě si na nové prostředí musí zvyknout, ale tím, že jsme si Mikeše tenkrát vzali až jako 2letého vychovaného kocoura, netušili jsme, co taková na první pohled roztomilá šelma dokáže.

Ze soboty na neděli jsem nezamhouřila oka, jak to zvíře naříkalo a volalo svou původní rodinu.

Z neděle na pondělí to nebylo o moc lepší, s tím, že šel hlídat Wlk. Ustlal si na zemi, aby měl ke kocourkovi blíž, ale nepomohlo to. Řičel stejně.

Během dne se kocourek měl na pozoru přede všemi. Zapasoval se za skříŇ s hračkami a usilovně mňoukal, aby se vědělo, kde se nachází a hlavně aby se neodcházelo z místnosti. V tom případě vypálil ze své skrýše, usadil se za dveřmi a spustil neuvěřitelný nářek.

Martinka seděla  celé dopoledne  na koberci a vyprávěla  mu smyšlené příběhy, aby se naučil poslouchat naše hlasy. Skládala si při tom puzzle a byla nesmírně vytrvalá.

Majda měla na každý výchovný problém hned radu. Celý týden pečlivě studovala chytré příručky a kočičí weby, takže ji téměř nic nezaskočilo ;-)

V pondělí Tobyho konečně hlad donutil s námi kamarádit. Konzumace potravy je jeho oblíbenou činností. Od misky nikdy neodchází, dokud není vidět její celé dno. Vypadá pak jako by spolkl tenisák - takový má břich.

Ostražitost ale nepolevila- kdykoli někdo vstoupil do pokoje, Toby šup pod postel, nebo za skříň. Když  jsme jej chtěli z nějakého úkrytu vylovit, syčel jako papiňák, ale už nezdrhal a nekousal.

Sympatické na něm je, že už jako 3měsíční kočičí kluk důsledně používá kočičí WC. Utíká k němu vždycky se řevem- asi má strach, aby doběhl :-), a pak  po sobě  pěkně uklidí.

Báli jsme se další noci. Službu jsem měla opět já ;-) Psala jsem paní majitelce, co by mi poradila za fígl, jak ho obelstít a uchlácholit. Byla z toho chudák taky špatná, dokonce nabízela výměnu kocourka za jiného, nebo chtěla přidat kočičku, aby neplakal a měl společnost. :-))

I třetí noc kocourek prořval- ale koncertovat začal až k ránu ve 3:38. Nechal se hladit v pelíšku, ale běda, jak moje ruka polevila- opět spustil jako: "Koukej drbat rychleji a  otevři oči, já tu nebudu sám!!" ;-)
Tak snad mu to nějak vymluvíme...jinak budou patrně naše děti brzy bez maminky...a bez tatínka :-)

Přes den už si chtěl hrát a po pokoji se pohyboval sebejistěji. Začal prozkoumávat terén. To je nových věcí! Skočil Majdě na postel a pak couval. Cítil, že je na kraji postele , a tak se chytil okraje peřiny, jenže se nějak odrazil a spadl přímo do odpadkového koše (takový ten plechový válec) - a na něj hupla i ta peřina... to bylo rodeo :-) ještěže tam děti smějí vyhazovat jen papíry...

Večer jsme si s ním ještě dlouho hráli, aby se utahal a v noci dal pokoj.
Vzhledem k tomu, že předěláváme ten pokoj a nemáme děti kam dát, dá se říct, že po celé dny oba pilně pracujeme, tudíž potřeba spánku je už akutní!!

Tobias Nafuhari Paka

21.8.2010

 ... není zaklínadlo z arabské pohádky, ale jméno našeho nového člena rodiny. Děti se konečně dočkaly. Uprosily nás, abychom koupili kocourka a nejlépe hned. Jak jsem již psala, není to rozhodnutí jednoduché. Jedná se o živou bytost, a tak člověk musí mít na paměti jistou zodpovědnost... říkala jsem si cestou v autě, jestli není moc brzy a že jsem se jistě unáhlila.
Paní chovatelka po telefonu působila velmi mile. Vydali jsme se v sobotu odpoledne směr Mladá Boleslav.

Po příjezdu na místo určení jsme byli uvedeni do kočičího ráje :-)
Nikdy jsem totiž kočky nechovala profesionálně. Provázejí mne sice od malička, ale pokaždé to byly venkovské kočky neurčitého původu (jak říká kamarádka Lenka "láska pěti vesnic" :-) ).  Žily s námi, mazlily se, nebyly náročné na stravu- o nějakých granulích a special konzervách se jim ani nezdálo. Nepohrdly ani zbytky od oběda. Spát chodily obvykle na půdu do sena a ráno mňoukaly na zápraží, aby dostaly svou misku mléka. Přes den lenošily a hlídaly, aby se jim do rajonu nedostala nějaká myška.

Paní chová britské kočky všech barev a druhů. Nádhera! Vznešené a ušlechtilé šelmy kočičí obydlely celou jednu velkou místnost jejich rodinného domu, kde bylo všechno jen pro ně: v řadě vyrovnané kočičí záchody, na protější straně zástup misek s granulemi a vodou. Všude pelíšky, kočičí hračky, velká drápadla, tunely a jiné prolézačky... některé kočky spaly, jiné dováděly a kočkovaly se mezi sebou...

Holky byly úplně v tranzu. Martina proháněla koťata, každé chtěla pochovat. Majda by si nejradši koupila koček hned několik. Náš kocourek se poznal hned: byl jediný červený s proužky :-) Byl veselý, skákal a dováděl. Paní majitelka hned předvedla jeho želvovinovou maminku a donesla i taťku, jímž byl modrý britský megakocour.  Mně se třela o nohy bílá kočička a majitelé volali: "A to je jeho babička! " ..takže rodokmen se nám předvedl in natura v celé své kráse a vznešenosti.
Paní povykládala, co kocourek rád jí, jakou má povahu... předala nám očkovací průkaz a kupní smlouvu!! No prostě to byl zážitek.

Kocourka jsme šoupli do košíku, v autě začal tak naříkat, že jsme jej vyndali do připraveného pelíšku a hladily jej celou cestu- až domů.

Doma brečel. zalezl pod postel a nechtěl se nechat vyndat ven. Po dvou hodinách jsme porušila všechna doporučení z chytrých příruček, neboť jsme to už nemohla poslouchat, a pokusila se kocourka vyndat ven z úkrytu. Slízla jsem to pěkně- kousl mě do prstu, aby bylo jasno, že si nepřejě být rušen - a řval jak tygr dál.

Nakonec se nám to nějak podařilo. Vypadal vystrašeně a důvěrou k nám rozhodně neoplýval. Nic nejedl, bručel a trucoval.

Peklo nastalo v noci. Začal kvílet, ale úplně strašně. Sáhnout na sebe nenechal v žádném případě a vydržel řvát až do rána.

Neděle nestála za nic. Kocour kvílel, chtěl svoji smečku, já bulila, chtěla zpátky svýho Mikeše a začala jsem nabývat dojmu, že výchovu tohoto zvířete prostě nezvládnu a že ho potupně půjdu majitelce vrátit.

Psala jsem jí o radu. Byla milá, opravdu radila, co by se všechno dalo zkusit. Pak i volala, že by nám přidala kočičku, aby mu nebylo smutno, nebo že si máme přijet vybrat jiného, hlavně, ať je Majda spokojená.

Kocourek - říkáme mu Toby- prořval neděli. nejedl.Nepil, na WC taky nešel. Jen kvílel a kvílel. Navečer ho Wlk odlovil s tím, že buĎ ho rozvrníme, nebo to prostě nepůjde. Kocour měl povinné mazlení. nacpal si břich a konečně spustil vrnění. :-))

Pořád si ho prohlížíme a říkáme mu, jak je krásnej. On opravdu je ;-) 

Změna je život

20.8.2010

V pátek nastal velký třesk. Kupci si přijeli pro věci vydražené v aukru, takže nábytek z naší ložnice je fuč. Bude se malovat, brousit, natírat, montovat nový a kam se vejdou ty hromady věcí, které mám momentálně vyštosované po celém bytě???... to bych potřebovala vědět, abych měla trochu klidnější spaní.

Na sobotu máme domluveno, že jedeme pro kocourka. S dětmi je k nevydržení.
Já sama z toho mám takové smíšené pocity, které asi nepochopí ten, kdo nikdy žádného chlupatého kamaráda neměl :-((

Mikeš byl zkrátka členem rodiny a strávil s námi 8dlouhých let.
Vzali jsme si ho v roce 2002 - od jedné rodiny, co bydlela v Karlíně- měsíc před tím, než tam vtrhla povodeň... to mu byly 2roky a už by asi nebyl mezi živými, protože hladina vody tam tenkrát stoupla nečekaně rychle až na 4metry, lidi taktak stihli utéct,ale  potom se tam několik týdnů vůbec nesmělo.

Měl za sebou bouřlivé mládí, jelikož původním majitelům asi 4x vypadl ze 6. patra- lovil holuby a na plechovém parapetu se drápky neměl čeho zachytit, takže vždycky letěl volným pádem. Kočka má údajně 9životů, a tak všechny ty pády přežil, jen měl obě přední nohy po zlomeninách a sádrách, které pak nosil, vytočené směrem ven, takže jeho chůze připomínala chůzi baleťáka.

Bylo to neskutečně milé modrooké  chlupaté stvoření, které  jsme měli pro radost a mazlení.

No a tak jsem nevěděla, co mám dělat. Mikeš mi samozřejmě chyběl, ale vůbec jsem se necítila na to, pořídit si hned nějakého "náhradníka". Jenže děti byly neúprosné a Majda nakonec objevila ten inzerát na britského kocourka...  kývla jsem, protože byl roztomilý, a pak jsem si to vyčítala... ale schůzka už byla domluvená a mně přišlo nevkusné a nevýchovné ji rušit.

Smířila jsem se s tím, že si asi ke 42.výročí srpnového převratu si pořídíme kocourka a stylově bude "červený" - tak se ušlechtilým zrzounkům odborně říká ;-)

Jen je těch změn najednou tolik....

Vy jste se snad zbláznili...

19.8.2010

... prohlásila naše šestiletá Martinka dnes dopoledne v momentě, kdy slyšela, jak si táta Wlk domlouvá s kamarádem výlet na ryby.
Jak výstižné!  Připadám si přesně tak.
A kdo nemá pochopení pro milovníky koček, může přestat číst už TEĎ ;-)

Včerejšek za moc nestál. Celý den jsme tu truchlili a nebylo zbytí- odpoledne už ten kočičí kožich chyběl všem, a tak jsme rozjeli akci: "koupím kotě". No to bylo něco! Děti vzaly kalendář -máme ten s kočičími jmény- a začaly se hádat, jak se bude jmenovat nový kocourek.

Tak jsme Mikeška pohřbili- Wlk mu vykopal hrob-  a doufáme, že pochopí, že bez kočičího ducha náš dům nemůže být. Jsme prostě zvyklí, že u nás na okně sedává kočka, že při každém bouchnutí lednice je u vašich nohou kočka, že první, co ráno slyšíte je "mňau-mňau" ...a dneska nic :-((    Ticho. Člověk ho automaticky pořád hledá.
Prohledali jsme inzeráty, každý seděl u svého PC a vzájemně jsme si z jedné místnosti do druhé  mailem posílali odkazy na své "objevy". Když už jsme se na nějakém dohodli a já tam volala,  kocourek byl prodán. To se několikrát opakovalo :-(  Wlk už šílel, že dojede kamkoli, jen aŤ už dáme POKOJ!! ... že je jedno, co to bude, jen ať už je to doma :-)

Děti byly nesnesitelné. Martina neustále chodila a vymýšlela, co a jak budeme dělat a jak ho budeme vychovávat... Majda zas na internetu šmejdila, čím ho budeme krmit, aby mu nic nechybělo...

Jenže: tato událost přišla zcela neplánovaně!! Mikeš nevypadal, že se chystá umřít, a tak jsme na toto období  měli naplánované úúúplně jiné činnosti. Po letech jsme se rozhodli, že předěláme byt. Začali jsme ložnicí. Všechno pryč a začneme pěkně od podlahy... Wlk aktivně rozprodal na aukru veškeré zařízení (šlo to velmi rychle!) a zrovna dneska aukce skončily, takže tu zvonil od rána mobil a všichni se dožadovali toho svého. (já byla mile překvapena, neb jsme vše dali za korunu a ceny se vyšplhaly na tisíce :-) )

Problémem bylo snad jen to, že panička včera oplakávala kocoura tak, až ani na monitor neviděla a ráno byla lehce v šoku, když měla mít vyklizenou 2metry dlouhou skříň plnou hadrů a ještě postele s úložnými prostory.
Pak jsme zjistili, že tu starou skříň nemáme pánovi, co ji vyaukroval,  do čeho zabalit, tak vznikla zcela spontánně nová akce: blesková koupě nové skříně- to abychom získali ty kartony, které Wlk nedávno vyházel ze sklepa, že je nebudeme potřebovat ;-) Tak sebral kamaráda a jeli spolu koupit novou skříň, protože já musela hlídat děti a asi bych mu s tou almarou stejně moc nepomohla.

V současnosti je celé území našeho bytu pokryto obsahem skříní a komínky knih. Není kam šlápnout! Nábytek z ložnice zmizel a bude se malovat. Náramně jsem se vyžívala při výběru barev- zkuste si to taky :-)) ZDE
Vybírala jsem si scény a střídala barvy... a tak jsem vážně zvědavá, co z toho vznikne... :-)) Z těch nudných bílých stěn to po letech bude docela šok!

...no a do toho ještě kotě... bude to (ASI) britský červený kocourek. V sobotu se na něj pojedeme podívat. Pelíšek i deku jsem vyprala, usušila a má vše nachystané- je to obydlet. Paní majitelka nám poslala fotky a je tuze krásný, moc se všem líbí, myslím, že je rozhodnuto už teď.

Zítra ovšem bude velké obchodování s nábytkem a taky velké malování. Tak snad jen kontrola ze sociálky by ještě mohla dorazit, aby ten cirkus byl úplný :-))

Mikešův příběh

18.8.2010

...skončil dnes ráno.

Mikeš se už neprobudil. Za těch 8let, co nám dělal milou kočičí společnost, jsme si na něj tak zvykli, že od rána vlastně nedělám nic, než bulím jak želva.
100x si můžu říkat, že je to tak nejlepší a že jsme nic nezanedbali a že se netrápil..., když už tady není. Srdíčko ho prostě náhle zradilo.

Děti vzaly atlas koček. Dlouhosrsté (ty česací ;-)) jsme zavrhli rovnou, a  dohodli jsme se, že si pořídíme  britského kocourka. Nikdy jsme ušlechtilou kočku neměli.... a líbí se nám jejich kulaté hlavy a statná těla (je co hladit ;-) ) a vychvalují i jejich inteligenci a mírnou povahu, je vhodná k dětem- tak uvidíme, zda i k těm našim.
Okukujeme fotky v inzerátech a až se trochu vzpamatujeme, vyrazíme na nákup "náhradníka"  :-(( Bez kocoura to tu prostě nestojí za nic...

Mikeš stůně

16.8.2010

Je to neuvěřitelné. Během roku mám dojem, že na nic nemám čas a kolotoč: děti- škola- práce-domácnost mě zcela pohltí... zjistila jsem však, že o prázdninách je to ještě o něco horší. Chybí mi asi ten rozvrh hodin. Ráno se nikam nepospíchá, a tak vlastně ráno promeškáme a máme rovnou dopoledne a pozdní hodiny večerní. Blog zanedbávám- a docela mě to mrzí, protože jestli si u něčeho odpočinu, tak právě u svého grafomanství ;-)

Dnešní příspěvek bude o Mikešovi:  Jak Mikeš dělal pacienta.

V sobotu počasí vypadalo všelijak, a tak jsme zůstaly s Majdou doma, zatímco Wlk s Martinkou jely gratulovat paní tchánové k narozeninám.
Kolem 21.hodiny přišel Mikeš "na kus řeči". Skočil k Majdě do postele a dorážel. Pěkně vrněl a dožadoval se nějaké legrace. Začala jsem ho "kočkovat" a on vrněl, až se zalykal. Majda se chechtala...a najednou Mikeš začal chrčet a lapat po dechu. (díky Majdě mám uši na chrčení všeho druhu docela vycvičené) - tak jsem ho nějak začala křísit- otevřela jsem mu dveře na balkon, strčila jsem mu tam misku s vodou a nenapadalo mě nic, čím bych mohla Majdu i sebe uklidnit, že "to nic není". Tak jsem ho hladila a vykládala mu nějaké nesmysly,. on se trochu zklidnil a už dýchal celkem pravidelně.

Majda konstatovala: "Nojo, mami, je to stařík, nevydržel tolik vzrušení, musíš na něj opatrně :-)"
Vůbec mi to nešlo do hlavy... z takové radosti najednou málem smrt.... Vyděsil mě. Po nějaké době pozorování se mi zdál být stabilizován ;-), Honem  jsem odtáhla Majdu do vany... a vtom zas začal chrčet. Nechala jsem Majdou Majdou (ještěže máme to úžasné lehátko a nemůže se nikam ponořit) a šla zas křísit kocoura. Prima večer - takový akční. Pak jsem oba uložila ke spánku , a když kolem 23.hod. dorazil Wlk, byli jsme všichni v polospánku.

V neděli ráno to vypadalo mnohem líp. Mikeš dorážel na lednici a vyžadoval snídani = dobré znamení.... jenže k večeru se zas choval divně. Vůbec nereagoval na bouřku- a že v Praze byla pořádná!! Jindy se běží schovat do sklepa a tentokrát klečel v chodbě, nikam neutíkal, měl zavřené oči a nechtěl nic jíst...

Takže bylo rozhodnuto: musíme k veterináři. veterinárních ordinací máme v okolí několik, problémem však bylo, jak toho našeho divocha někam přepravit. Bylo jasné, že budeme muset jet oba. Jeden bude řídit a druhý se bude snažit kocoura udržet uvnitř vozu. Byla jsem "ten druhý" ;-) - mám několik škrábanců, ale neutekl!!

Děti byly v tranzu, Mikeše milují, chtěly jet s námi- to jsem zamítla okamžitě (to by bylo rodeo- zjančený kocour, Magdaléna těkající sem a tam na vozíku, uječená a věčně poskakující Martina, hysterická a hlučná matka a duchem nepřítomný otec.... moc pěkná představa ;-) )
Zavelela jsem, že buď si doma pustí nějaké DVD a budou tu maximálně hodné s mobilem nadosah, nebo se nikam nejede. Slíbili jsme, že nafotíme, co půjde, zavoláme a ještě vše povyprávíme. Souhlasily.

Padlo ještě několik kreativních návrhů, v čem Mikeše přepravit. Nikam s námi nejezdí, tudíž nemá ani žádnou profi přepravku... Nakonec jsem popadla sportovní tašku, vyházela Wlkovy sportovní boty a strčila ho do tašky. Vůbec nechápal, co se děje. Šlo o to, rychle dovřít zipy, protože šílel!!!

Neustále vyllézal, vystrkoval hlavu, packy na střídačku... v autě nejel 8let! :-)

Tady už stoupáme po schodech do ordinace. Mikeš úplně zapomněl na to, že se mu včera chtělo umřít. Plnou silou se opřel do života :-)

Pan dr. byl velmi příjemný. Na vše se vyptal. Pochválil Mikeškovi jeho modré oči a nechal ho vyndat na stůl. Sestřička mu změřila teplotu - v normálu. Pan dr. navrhl RTG, aby mu koukl na srdce.

Pokaždé, když tuto proceduru absolvuju s Majdou, mám pocit, že jsem vylezla na jednu z nejvyšších vrcholků světa. Ty miniaturní kabinky a úkol svléknout pacienta, který nestojí a ještě jej pak udržet v poloze, aby RTG k něčemu byl...to je úkol nad moje síly. Tak Mikeš mi dokázal, že jsou i složitější případy... začal sebou mrskat jak píďalka, takže jsem si moc nedělala naději na čitelnost snímku. Taky že jo. Po 15minutách nás volali, že bude třeba ještě jeden snímek, že srdce je tam jen kus. Pan dr. šel chlupatého pacienta držet taky. Natahovali jsme ho chudáka jak králíka. Ale vyšlo to.
... no, Mikešíček je kardiak. Pan dr. pravil, že má   "hypertrofickou kardiomyopatii" ...hm, tak to u nás ještě nikdo neměl :-(   Prý se to léčit nedá, jen zamedikovat, aby neměl kočičák ty potíže. Tak ho nemáme rozčilovat, ani moc vztekat a hned, jak se to zase zopakuje, přijít, že mu zkusí dát nějaké léky.

Nutno podotknout, že Mikeš se v ordinaci  choval jako naprosto zdravý jedinec. Já  jsem ještě zapaltila účet v plné výši, neb pan Chlupatý není zdravotně pojištěn :-), ale čert vem pár stovek,  potřebovala  jsem nutně vědět, co mu je a jestli ho to nebolí.

Takhle nevraživě hleděl, když byl vložen zpět do tašky na cestu domů :-)

Snad s námi ještě nějaký ten rok vydrží....

Zvířata v akci

12.8.2010

Zakoupili jsme si rodinnou celoroční vstupenku do ZOO Praha. Bydlíme nedaleko, procházka tam je vždy příjemná. Můžeme pobýt jen krátce a nemusíme spěchat, kdykoli se můžeme vrátit- a to taky děláme. :-)
ZOO Praha zkrátka nezklame a nebylo tomu jinak ani dnes. Moje představa byla vyjet ráno v 10hodin, projít kousek, dát si oběd  a hajdy domů. Skutečnost byla taková, že nás v 16:05 vyhnal déšť :-)

Martinka šmejdí prstem po mapě a vybírá, co ještě navštívíme.

Prošly jsme Afriku- u žiraf byl naučný stánek, kde nám slečna povyprávěla několik zajímavostí ze života žiraf, hrochů a pštrosů. Nechlala kolovat žirafí parůžek, obrovský obratel a kus hroší kůže, která je mimochodem za života velmi citlivá- až po usušení ztvrdne jako kámen.

Žirafy se předvedly v celé své vznešené kráse, a my jsme zkoušely rozeznávat jejich druhy podle zbarvení a vzoru kůže.

Potom jsme se vydaly velkým okruhem k restauraci "Oceán" na oběd. S drobnými zastávkami cesta trvala přes hodinu ;-)

Po výborném obědě jsme zakotvily u vzdělávacího centra, kde se měl konat pořad "Lovci a jejich dovednosti".  Usadily jsme se na připravená sedátka rozmístěná kolem předváděcího pultíku, Majda zaparkovala, aby nepřekážela a vyhlížely slibované "zvíře v akci".  Po chvíli dorazil symaptický mladík vyzbrojený ozvučovací technikou

... a taky podivnými rekvizitami a přenosným zvířecím boxem :-)

Za okamžik z přepravky vykoukla čiperná fretka. Ošetřovatel o ní moc pěkně a zajímavě vypravoval. Upozornil zejména na její ohebnost, což ihned názorně předvedl:

Z trubky (komínovky) připravil pro fretku bludiště. Zauzloval rouru, jak jen to šlo- a pak fretku vpustil dovnitř. Prolezla hravě. na konci ji čekala chutná odměna. Tu slupla a už s e  těšila na další úkol. Celé vystoupení natáčel profi kameraman pro ČT, takže fretka své dovednosti opakovala několikrát a jednou dokonce zvědavě nahlížela přímo do objektivu kamery, až jí to nedalo a celý jej olízla :-)) Kameraman měl hned jiné starosti ;-)

Aby děti měly zážitek se vším všudy, dostaly podržet průhlednou rouru a fretka proběhla mezi nimi.

Další atrakcí byl skunk. Vlastně skunčice :-) jménem Uršula ;-) Dozvěděli jsme se, jakými zbraněmi skunk disponuje a jak je využívá např. k získávání potravy z těžko dostupných míst (hlubokých nábob a pod.)

V závěru se ještě předvedlo káně Pedro.

Pan ošetřovatel byl velmi trpělivý a s chutí vtipkoval na adresu maminek neposlušných dětí.
Všimla jsem si současného trendu "volné výchovy" dětí.  Často žasnu nad tím, co všechno maminky svým ratolestem tolerují, co všechno jim připadá k smíchu a někdy se bojím o ty jejich děti za ně.
A často mne taky napadá, že se "osobnost " mnohdy stává "spratkem" jen díky nesoudnosti svých rodičů.

V tomto případě šlo konkrétně o to, že pán si pruhovanou páskou vytyčil prostor, kam nikdo nebude vstupovat, ani ruce strkat, aby ho šelmy nekously. Zopakoval to 2x- jasně, srozumitelně i dost nahlas. Děti to respektovaly. Až do té doby, než jedna z maminek poslala svého broučka dopředu, aby viděl: "Jdi až tam k té lasičce", pravila. Pán dítko opakovaně napomenul do mikrofonu, takže všichni opětově slyšeli, že nemají lézt za tu pásku, aby FRETKA omylem nekousla... a nic. Maminka broučka nezavolala. Poslala tam ještě i toho druhého- aby hlídal toho mladšího. A tak pan ošetřovatel pěkně a soustavně ty dva odháněl a byl z toho celkem nervózní. Maminka těch dvou pokladů se usmívala a byla spokojená, že jsou úplně nejblíž, jak to jen jde a vidí nejlíp ze všech.

Já si prostě myslím, že osobnost lze pěstovat v oblastech názorů, umění, a nevím čeho všeho...ale jsou jistá pravidla chování ve společnosti, která platí pro všechny- od útlého věku. Pokud je záměrně porušuju, nevychovávám osobnosti, ale sebestředné spratky, kteří si za pár let už nebudou malí a roztomilí a budou si opravdu dělat, co uznají za vhodné bez ohledu na to, co je a není obecně platné. Možná čím dřív nějaká šelma "osobnost" rafne, tím líp pro její další vývoj.

ZOO opět nezklamala.  Po 6hodinách našeho pobytu začalo pršet, a tak jsme se vydaly k domovu, aby Majdě nezmoklo vozidlo. Máme sice pláštěnku, ale neradi ji sušíme a skládáme :-)

Naši dámskou ZOOjízdu jsme si opravdu užily! :-)

Pizizubka

10.8. 2010

Konečně se Máťa dočkala... a vypadl jí první zub! Jak to je všechno pěkně načasované - 3dny po 6.narozeninách. Další znak předškoláka - zuby jak noty na buben ;-)

Máťa je ovšem neskutečně šťastná, každému zub několikrát ukázala ze všech stran. (vypadl sám - při obědě zahryzla a byl venku)

 Tatínek už se na to nemohl dívat, tak zub vzal a zabalil jej do ubrousku... to ovšem maminka nepostřehla, a tak při sklízení ze stolu ubrousek i se zubem vyhodila do koše. Pak následoval nářek původní majitelky zubu a zběsilé jeho hledání - a když postupným vyšetřováním vyšlo najevo, kde je, musela se maminka ponořit mezi odpadky a vyhrabat tu cennou trofej... jistě si dovedete představit, jaká zvuková kulisa celý tento proces doprovázela ;-)

Teď už je poklad uložen v dřevěné krabičce přímo pro tento účel vyrobené.

Ve školce dostávali předškoláci na rozloučenou knihu a krabičku na zuby :-))
Co všechno podnikavci nevymyslí... :-))

Dětský mejdan

9.8. 2010

Na pondělní odpoledne měly naše děti naplánovanou oslavu Martinčiných narozenin. Majda neustále sledovala  mapu srážek, a podle toho, jak postupovaly nad územím ČR, měnila datum oslavy. Nakonec tedy vyšlo pondělí :-) 

Dětské narozeninové mejdany jsou v módě. V Praze se už nabízí se kdeco- od klasického  (a mnou zatracovaného) MacDonalda... až po pronájem bazénu či luxusního salonku v hotelu... , mnozí rodiče upřednostňují organizované "party", kdy si zaplatí animátora + občerstvení a nemusejí se o nic starat. Já nerada pluju s davem ;-) Podle mojí teorie je lepší děti vtáhnout do děje- takže naše děti si vymyslí a vyrobí pozvánku, napíší si, co chtějí koupit k jídlu, prostřou si stůl pro hosty ...no a potom tedy odpadají stížnosti typu: "..a my jsme ještě chtěli tohle a ono to tam nebylo..." a stejnětak je to i se zábavným programem. Starší děti už mají svoje nápady a představy o hrách- tak je mohou realizovat.

Děti přišly přesně na čas ověnčené dárkovými taškami :-) Začalo se klasicky přípitkem a dortem :-) - a potom už se rozjelo odpoledne her a soutěží - letos ve stylu "voda a všechno, co v ní žije"

Wlk - starý rybář- byl pověřen výrobou ryb, které se budou lovit pravým rybářským prutem. Je dokonalý- naskenoval, namnožil ve skutečné velikosti všechny sladkovodní ryby, opatřil drátěným očkem a výlov našeho namalovaného rybníka mohl začít. ;-)

Byl to boj! zapojili se všichni a pro velký úspěch se jelo i 2.kolo!

... pak se běžel slalom s kelímkem  živé vody  ...

Další disciplínu jsme někde vyčetla- spočívala v přenášení papírových rybiček brčkem ze souše do moře, které jsem vyrobila ze svého parea. Děti byly úplně skvělé. Tuhle soutěž neznaly, takže chvíli trénovaly, jak rybičku "nasát" brčkem, aby po cestě nespadla... a pak už lítaly sem a tam.

Potom jsem je tam Wlkovi nechala na čtvrt hodinky hlídat a vyrazila se staršími směrem do lesa připravit "bojovku". Hlavně, aby se šlo "po fáborkách" :-)

Starší děti už mají to výsadní právo, že si vymyslí atrakci-a tu pak realizují. Třeba Majda měla knihu hádanek, vybrala jich asi 5 a předčítala a děti hádaly.

V lese si zahrály na "lovce kožešin" , pak ještě hledaly v pískovišti 10 ukrytých velkých mušlí a nakonec se šlo "za pokladem" - krom jiného v něm byla ukryta i svačina :-))

Poklad byl nalezen, spravedlivě rozdělen a částečně sněden.  Šlo se zpátky na základnu, kde už Wlk roztápěl gril. Děti mezitím ještě hrály na schovku a na honěnou a blbly ve stanu...

V 7 večer jsme rozdali diplomy a každému taky skupinovou fotku na památku :-) a slíbili jsme, že "zase za rok" :-))

Uf, byla to tedy šichta, ale stálo to zato! :-)

... jen nějaká paní na domácnost by se nám hodila domů... já to fakt nesíhám a hlavně mě ty domácí práce ukrutně nebaví. Samozřejmě v 10večer došlo na žehlení, protože ta hromada mi už pomalu začínala přerůstat přes hlavu ... a to je při mém vzrůstu na pováženou :-))

Slonovinové

8.8.2010

...tak se podle mně dostupných pramenů nazývá 14. výročí svatby.
Jojo, je to dnes právě 14let, co jsem své originální příjmení vyměnila a dobrovolně se stala řadovou  Wlčicí :-)
Musím říct, že za ty roky jsem si na to zvířecí příjmení už zvykla a nelituju. Taknějak jsem se s panem Wlkem sžila :-) Je dobře, že je rozvážný a tolik klidný... jiný by mě asi zabil ;-) - závidím mu (hned několikrát denně) jeho nadhled ...ten my cholerici pracně hledáme až po výbuchu emocí :-(

Nechci tu vytvořit další  "ódu na manžela" po vzoru manželek (bývalých)předních českých politiků, to ne ( tak úžasný jako Jirka Paroubek samozřejmě není ;-)   )
Ať jsme si, co jsme si... je to táta, na kterého se děti těší, který si s nimi umí bezvadně hrát a umí jim uvařit všechno, co si jen vzpomenou -a na rozdíl od maminky - to dělá rád!! :-) ...a ani po těch letech nezapomněl donést kytku a šampáňo... tak doufám, že to spolu ještě nějaký rok vydržíme ;-)

Uplakaný narozeninový den

7.8.2010

Konečně se Martina dočkala. Dneska je jí 6let.

Nikdy nezapomenu na den, kdy se narodila. Byl to pro nás prostě příjemný "společenský" večer :-) ...pravda: v trochu netradičním prostředí :-)) Tím, že se narodila o měsíc dříve, jsme nestihli nic plánovat a organizovat- a bylo to tak nejlepší. Měli jsme štěstí- na personál, na to, že se nedostavily žádné komplikace i na to, že miminko mělo všechno, co mělo mít...

Tak a tady máme naše miminko po šesti letech pěstování a šlechtění... sfoukává svíčky, až oříšky z medovníku lítají po pokoji ;-)

"K šestým narozeninám se musí dostat školní taška", dožadovalo se naše moudré dítě už několik měsíců předem. Vybrala si "smajlíkovou" od Topgalu. Miluje smajlíky a stále je kreslí. Byla dárkem nadšena. Tašku prozkoumala, ihned ji nasadila na záda a okamžitě se zajímala, co bude mít na 1.den k svačině :-)) Do školy by mohla vyrait hned zítra- tak moc se těší!! Dále se bavila tím, že nandavala  a vyndavala cvičky do přiloženého pytlíku na obuv. ;-) (jak málo někdy stačííí)

Majda  pro Martinku vyrobila stylové přáníčko ...

 Oslava byla decentní, ta pravá vypukne až v pondělí odpoledne, až přijdou kamarádi (čekáme na hezké počasí).

Den nám dost kazily zprávy z oblastí, kde vytrvalý déšť způsobil povodně.
Stačil pohled z okna: celý den šedá obloha, z níž vydržely nepřetržitě padat kapky deště :-(

Je to hrůza, ale už se to stalo takovou prázdninovou tradicí- záplavy, povodně, nekončící lijáky a neskutečné škody, nešťastní lidé... :-((
Tak snad zítra bude líp!

Generálka na oslavu

1.8.2010

První srpnový den připadl na neděli. Babička s dědou nám odlétají na dlouhou  dovolenou  až za oceán, tudíž s námi nestihnou oslavit Martinčiny šesté narozeniny, takže neděle byla rozlučková a oslavná zároveň.

Rozhodly jsme se s babičkou, že vyrobíme dort na přání :-) - tedy moderní "heloukitový", jak říká naše Máťa. Mně osobně už kočička Hello Kitty leze tak trochu na nervy, protože trika a všechny ostatní věci s jejím obrázkem jsou znatelně dražší (ne však kvalitnější) a naše malá slečna netouží po ničem jiném :-(

Já dorty nepeču. Ráda je jím, ale obávám se, že by výsledek mého pachtění se nebyl tak exkluzivní- neznám všelijaké cukrářské vychytávky- radši dort objednám u nás v cukrárně... ale babička je názoru, že dobrá hospodyňka má všechno zvládat, a tak mě přinutila ke spolupráci.
Koupily jsme marcipán. Vyšel dost draho, neb se do košíku vešly i nové boty a asi 150 jiných "maličkostí" ;-)

Nastudovala jsem videonávod, jak potahovat dort marcipánem...
Babička upekla korpus, vystřihly jsme šablohu té komerční potvory  a takhle to dopadlo :-))

Pravda, fotogenický byl dort pouze z jedné strany. ;-)
Majda ještě dotvořila mašli, bez které prý by to nebyla "pravá Kitty" . Martinka měla radost velikou a hned se do něj pustila. My jsme si udělali radost frankovkou - byla stylově taky růžová a chutnala výtečně  :-))

Cukrářskému kouzlu jsem nepropadla. Zjistila jsem jen, že "když je to třeba, udělám to", ale nadále hodlám zůstat pravidelným konzumentem- nikoli výrobcem cukrovinek. :-)