Dny vánoční

24.12.- ... 2015

Tolik lidí mi letos přálo krásné Vánoce, že jsem uvěřila tomu, že nemohou být jiné! ;-) Proběhly v klidu, takže se dá mluvit o kráse. Každopádně krásno spatřuji třeba i v tom, že jsme je slavili ve stejném počtu jako loni. To je u nás měřítkem blaženosti.

Martina se nemohla dočkat. Chvílemi byla tím těšením až otravná. Poskakovala po bytě, šílela a vyhlížela "zázrak".

Zatímco jí den neutíkal vůbec, já nabyla dojmu, že hodiny někdo naprogramoval, aby poskakovaly 2x tak rychle. Ale všechno jsme zvládli.

Konečeně se setmělo! 
A za okny zářil můj nový svícen. Dárek, který jsem rozbalila o pár dní dříve, ale patřil  mezi největší překvapení.  Nepíšu, abych se vychlubila novou věcí, ale spíš tím, že "někdo" přesně věděl, co bych chtěla (jen několik let nebyla schopná si zakoupit) a neváhal pro to dojet (až na Kladno ;-)) a krabici mi předat stylem jakobych ji někde zapomněla a on mi vlastně jenom dovezl... Takže je to svícen s příběhem a o to je cennější a bude součástí našich Vánoc.

A protože nikomu nezaskočila rybí kost, Wlk rozjel školu manipulace s otevřeným ohněm. Naštěstí jsou prskavky baleny jen po 10 kusech.

A pod stromečkem samozřejmě každý našel svoji hromádku překvapení. 
Babička byla chvíli smutná, ztratily se totiž její dárky. V tom chaosu jsem popadla tašky se zbylými papíry a stužkami a šup s nimi do ložnice (mám tam pod postelí báječný skoro bezedný úložný prostor) - a tak se taška s dary zamotala mezi balicí materiál a vypadalo to, že babička zlobila tolik, že nedostane nic.... Nakonec to dobře dopadlo a babička se stala majitelkou nové čtečky, která ji naprosto uchvátila.

Kocourovi Ježíšek nadělil pochutiny a myši (= 2morčecí slečny) dostaly tyčinky, pro které jsou ochotny chodit po zadních. Delikatesa! Takže i čtvernožci určitě souhlasí, že to byly krásné Vánoce...

Předvánoční ladění II.

23.12.2015

Vyrazily jsme s Martinkou "na Rybovku na Hlavák".

Zajímavá akce a překvapilo mne, žë předchozích 14 ročníků úspěšně unikalo mé pozornosti. 

Bezva nápad. Ne každý je ochoten vyrazit do kostela či hudební síně, aby vyslechl klasickou Rybovu Českou mši vánoční. Ale zastavit se na 3/4 hodinky v odbavovací hale Hlavní nádraží v Praze, to zvládne v obědové pauze docela dost lidí. Všichni si užili báječný koncert pod taktovkou Lukáše Prchala, který si pěkně vylezl na hliníkové schůdky a přesně ve 13hodin se na jeho povel rozezněly tóny tohoto více jak 200let starého díla. 

Alespoň kousek atmosféry jsem si ukořistila do mobilu :-)




Tak se těším na další ročník- aktuálně lze sledovat na FB (Rybovka na Hlaváku)

Předvánoční ladění I.

22.12.2015

Předvánoční ladění u nás probíhalo v tom nejsmutnějším tónu. 22.prosince jsme se šli naposledy rozloučit s naším dlouholetým přítelem Tomášem. 

Smrt ho překvapila nečekaně ve věku 47let. Takové události  člověka vždycky donutí zastavit se a zapřemýšlet o životě. 

Byl to zvláštní den. Plný moudrých vět a pevných stisků rukou. 
Smutečním obřadem začíná pozůstalým nová kapitola života, v níž už nikdy nic nebude jako dřív.  
Už jsem mnohokrát byla poučena, že se něco vždycky děje pro něco- snažím se s tím pracovat. Je dobré umět si některé věci sám pro sebe zdůvodnit... nicméně při odchodu z obřadu mě v takových chvílích napadá vždycky stejná otázka: "Pane Bože, jak jsi TOHLE myslel?"

Tak je tu zas vánoční čas...

24.12.2015

... a s přáními všeho druhu se roztrhl pytel. Mám na stole i pěknou hromádku těch klasických "papírových". Je to fajn, že ještě někdo má potřebu sednout ke stolu a sepsat vlastnoručně pro potěšení tomu druhému pár řádků "na míru". To mě vždycky potěší. 

Já píšu ráda. Na výtvarno mi v tomto období moc času nezbývá, ale pokud přání kupuju, vyhýbám se těm předtištěným. Ráda si text vymýšlím sama. 

Co mě bezpečně uzemní jsou rýmované SMS a přeposílané maily. A ještě hromadně přeposílané maily, kdy spolu s nevkusným obrázkem obdržím i adresář příjemců. To jakože tomu dotyčnému už nestojíme ani za to, aby dopsal oslovení a místo jednoho hromadného naklikla třeba 30 sólo přáníček. Nemáme čas a čas jsou peníze- takže šetříme, kde se dá... 

A tak děkuju všem, kteří si na mě  a moji smečku vzpomněli a osobně v jakékoli podobě napsali. Vězte, že my to doma opravdu zkoumáme a tvoříme si vlastní hitparádu - TOP10 :-) 

Přeju všem jen to dobré. 

Vánoce prožité v klidu a bez zbyteřných emocí a v novém roce pevné zdraví a více času na své přátele a  nebo i peněz na rozmary... 

Zkrátka ať je ten přestupný rok 2016 podle Vašich představ....

Já jsem letos opět nevěděla, kterou fotku vyberu jako podklad pro elektronické PF. Byly doby, kdy se mi to vyřešilo až na Štědrý den :-) (rozbitá ozdoba, převrácený stromeček...) - Letos zvítězila fotka pořízená na Mikuláše kousek za Prahou. 
Připadá mi, že je v ní spousta metafor a symbolů - ať už ten hořící západ Slunce a nebo ty tři stromy. Každý si roste po svém, ale přesto jsou si nablízku...

Příhody adventní

14.12. 2015

Z adventu zbývá už jen pár dní. S hrůzou zjišťuju, že poslední zápis jsem zde zveřejnila v září. Díky všem za milé vzkazy a maily, na blog kvůli práci nezbýval čas. Chci to změnit. Zatím nevím jak. 

U nás se pořád něco děje. Všichni živí, ale občas tu jde někomu o život :-)

Martina roste jako z vody a zdá se, že zdědila smysl pro zvláštně drsný humor. Už nám rodičům skvěle smečuje, což je prima, protože nám to skoro 4roky dost chybí. 
Těší se na Vánoce, ale letos již došlo na zjištění, že Ježíšek neexistuje. :-( 
Tatínek ji uvedl do reálu- a ona pak za mnou chodila a dávala mi doplňující otázky. 

"A jak je možný, že se pod stromečkem vždycky objeví dárky, ale přitom tam nikdo z nás není??"  (to by koukala, jak hbitě v šatech potmě skáču přes postele v ložnici a vytahuju dary ze skrýší-než jakoby poklidně usedám k večeři ;-) )

"A co zlaté prasátko?", pokračovala systematicky ve výslechu Martina.

"No, tak ať v tom máme jasno: to taky neexistuje.",  nerada odhaluju zákulisí hry, která mě léta bavila.  

"A co adventní kalendář?", dožaduje se neustále dalších podrobností nezletilá...

"Tak ten mělo na svědomí zlaté prasátko...", oznamuju stroze a pokouším se o soustrastný výraz ve tváři a v duchu si lebedím, že už nebudu letos muset vymýšlet 24nesmyslů a balit je do malých balíčků.

"Nene, to ne! Adventní kalendář nosil Mikuláš- a to jsi byla ty! Takže adventní kalendář může být dál!!", pronáší rozhodně lstivá Martina.

Nojo, takže jsme společnými silami vyrobily adventní věnec a každý den Martinu u snídaně čeká všelijak tvarovaný balíček s číslem. Pokaždé jásá, ať je tam cokoli. 

Wlk je trpělivý. Zejména se mnou. Zatím bydlí ve společné domácnosti  :-)
Zařídil (si) novou kuchyň. Má ji krásnou. Občas mu tam chodím uklízet ;-) 
On vážně vaří bezkonkurenčně!

Babička si 1.prosince OMYLEM zlomila nohu. Na třikrát. Na podrobnosti není vhodné se ptát.
My jsme ale domácnost otevřená nepřizpůsobivým jedincům, takže  problémy s mobilitou jsme operativně vyřešili- oprášili vozík, plošinu - máloco nás v tomto domě zaskočí ;-) 
Babička si sádru během několika hodin  díky své životní energii rozlomila, a teď mě nutí, abych to opravila, protože nepůjde s takovou prkotinou k doktorovi!  S dětmi přeci pořád něco vyrábím, sádru mám ve sklepě, tak co je to za problém???  
Trvám na tom, že do toho nejdu. Má dvě berle, ale chodí bez nich. Všechno zvládá. Nechápu...

Snažím se v tomto hektickém období pochytat dárky a nestresovat. Obojí se mi daří střídavě.

A ještě se chci vychlubit jedním tapetovým kýčem. 
To je západ Slunce, jak vypadal nedaleko Prahy na Mikuláše. Mám těch fotek asi tucet.. Běhala jsem po poli a cvakala spouští. Boty obalené od bahna jsem po chvíli nemohla ani uzvednout. Ještěže se stmívalo tak rychle! Některé věci mě úplně fascinují a chci je vlastnit. Tak mám několik západů Slunce, které se liší jen počtem  aut projíždějících v tu chvíli kolem po silnici - a tahle jediná je bez aut ;-)

Nejoriginálnější dárek

18.9.2015

Letos v září se z mého pana Wlka stal půlstoletý stařík :-) 
Slavíme vehementně, rádi a hodláme v tom pokračovat celý měsíc.

Gratulanti řeší dary ponejvíce se mnou, takže všechna "sousoší s jeleny" jsou snad zažehnána ;-)  Ti, kteří chtějí překvapit i mne, nakupují samostatně. 

Včera přišel Wlkovi balík z Moravy. Velká krabice byla pečlivě zabalená v černé fólii. Sotva Wlk dorazil domů, zvědavě balík oblížel a začal rozbalovat. Po chvíli přišel s tím, že balík je nějaký mokrý. 
"Jak mokrý, když byl celý zabalený v igelitu?", oponovala jsem.
"No, on je taknějak mokrý uvnitř", nedůvěřivě konstatoval příjemce.
Velká papírová bedna byla pečlivě vycpána bublinkovým igelitem, do něhož byla zasazena krásná společenská hra PUERTO RICO, přičemž spodní díl byl úplně mokrý, a na vrchu leželo nádherné přání s motivy kreslených koček. To bylo zcela suché.
Po chvilce zkoumání bylo jasné co se stalo... ono to vlhko totiž mělo i pachovou stopu- a my dobře víme, že odesílatelé jsou  zároveň i chovateli dvou koček- čili v tomto případě  viníků onoho zvlhnutí. Než odesilatel stačil balík zapáskovat, stihla tam některé šelma kočičí ještě něco přidat :-)

Dostali jsme s Wlkem  záchvat smíchu. Tekly nám slzy a jedna "vtipná" hláška stíhala druhou. Vůbec jsme nemohli přestat. 
Krabici jsme hodili na chodbu, kde ji začal lustrovat náš kocour. Byl jak magnet. Vůbec se nechtěl odtrhnout, protože- jako každá kočka - krabice miluje- no a když jsou navíc ještě označkované... ;-)

 

My jsme se předháněli v tom, jak to našim přátelům sdělíme. Asi by se slušelo zahrát si na diplomaty a dělat, že se nic nestalo... Poděkovat za dárek a zahrát vše do autu. Jenže to by pak celá historka navěky musela zůstat v utajení a já miluju věci s příběhem! 

Navíc jsme se shodli v tom, že jsme vlastně  utrpěli morální újmu: to, že Moraváci mají na Pražáky spadeno, to je všeobecně známé, ale že až takhle! To tedy bylo přes čáru! jakoby D1 nebyla dostatečnou mstou!! :-)) 

Večer jsem tedy nelenila a došlo na telefonní hovor. Ihned po poděkování za dar jsem zahájila výslech ve stylu: "Přivěďte kuchaře, co polévku vařili..." - tedy: "Kdo byl přítomen při vypravování zásilky z domu?"

Dárkyně okamžitě začala podezírat vlastní děti- cože provedly. Já na to, že děti to asi nebyly. Tak na druhý pokus už bylo slyšet jen:"Ježiš, kočky. Že ony se tam vys... "

Já na to, že nevys... to druhé zvládly bezvadně"

Následovaly opět výbuchy smíchu. Jak na Moravě, tak v Praze bylo veselo, protože tohle prostě nevymyslíš! Vzájemně jsme si schválili autorská práva na publikování této příhody, přičemž jsem byla protistranou škodolibě upozorněna na fakt, že za pár dní se budou slavit i moje narozeniny, čímž mě humor lehce přešel a rozhodně žádné zásilky nepřejímám!! A z Moravy už vůbec ne! Jedno vítězství o nejoriginálnější dárek jim přece musí stačit! 

-----------------------------------------------------------

Asi změním své životní motto: Daruj zážitek! na Daruj příběh! :-)) ...a to se pak teprv budou dít věci!! 

Na pokračování

19.8.2015- začátek psaní příspěvku

Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem měla "aktivní volno" - tedy stav, kdy mám dojem, že je vše podstatné hotovo- a já si můžu dělat, co chci. Teď volný čas většinou využiju ke spaní.

Během léta jsem stihla spoustu akcí, zážitků na román ;-), ale nezbyl čas je zaznamenat. Momentálně jsem ale na akci, která je jedinečná a moc poučná. Tábor pro děti se spinální svalovou atrofií (SMA). Na běžné tábory nemohou, a tak se podařilo sehnat partu nadšenců, kteří se snaží připravit dětem na vozíku zážitkový týden.

 Fotky k vidění zde: https://www.facebook.com/prokekt.sma?ref=aymt_homepage_panel

3.9.2015 -pokračování psaní příspěvku

Můj blog by zasloužil nového majitele... to je jisté. Dnes jsem napsala už tolik různých zpráv, hlášení, pracovních mailů a vyřídila tolik telefonátů, že Tmobile musí hořce litovat, že mi vnutil neomezený tarif na volání s 20% slevou, protože se určitě proti své vůli stal mým sponzorem.

Denně vstávám s tím, že udělám jen to, co mám napsané na seznamu. Jo, jsem stará škola, píšu si "To DO LIST" ručně a těším se na okamžik, kdy zvýrazňovačem přejíždím vykonané skutky. Má to jen jednu vadu- v průběhu dne do něj dopisuju, takže výsledkem je to, že vlastně nikdy nezažívám stav "nemám co dělat".

Zážitky se mi kumulují a jsou víc než pestré!  Začátek školy, návštěva pediatra, účast na školení s úřednicí MPSV, záhadné nemoci v naší rodině, o přiměřenosti trestu za úmyslně konané dobro, o přípravě oslav na půlstoleté narozeniny ...  tak snad postupem času vše sepíšu- než to zapomenu :-)

Turecký bazar

20.6.2015

Turci rádi obchodují. Ve všech příručkách se dočtete, jak máte smlouvat o ceně, jenže... někdo slevu rád vyzindá, jiný raději zaplatí požadovaný obnos a jde si po svém. Patřím k té druhé skupině. Šla jsem nakupovat s tím, že buď mi cena bude vyhovovat, nebo jdu jinam.

 V nabídce obchodníků je úplně všechno. Dominuje ovšem koření a cukrářské speciality. Vše nádherně naaranžované. Při koupi koření nestačilo jen říct,co a kolik chci, ale musela jsem poctivě všechno očichat, takže po chvíli se mě zmocnilo kýchání a málem z obchodu sešlo ;-)

 Koření je v klasických hliněných nádobách, kde vytváří různé vzory

anebo vyskládané do hromádek a pyramid-jako třeba žlutá karipyramida. ...a ta vůůůně!

Turci jsou naprostou jedničkou ve výrobě zaručeně značkových trik, bund, džínů, obuvi a kožených doplňků... co nemá na skladě jeden, vyběhne ven z krámku a sežene od konkurence...

Mě naprosto ohromil tento monolit: kalhoboty v džínovém provedení. Jak říká Wlk: "No, tak to se za tebou otočí i kdejaká ženská..."

 ...zde je detailní foto- jakože nohavice opravdu končí botou.

Koupí tohoto kusu oblečení bych si zajisté vydobyla výsadní postavení na blogu "módní peklo" na několik týdnů ;-)  Praktické otázky typu: jak se to obléká/svléká a jak se to pere-nedokážu zodpovědět - ani nevím, co za tu parádu obchodník požaduje. ;-)

Nakoupili jsme pár nesmyslů, jaké turisti běžně nakupují. Mlsky, koření a podobné důležitosti.

Zásadu, že nebudu smlouvat jsem porušila. A to tedy když se mi cena zdála tak nepřijatelná ,že jsem věc prostě vyndala z tašky, že ji nechci. Obchodník slevil hbitě 2eura a cpal mi to zpátky. Konverzce probíhala německo-anglicky. Turci raději mluví německy, přičemž moje německé vyjadřování je velmi strohé, protože němčina mi prostě nejde:-) A tak jsme hráli hru: já věděla, že víc jak 10eur mu za ten nákup nedám- takže cokoli on řekl, já nekomentovala, jen jsem vždyckytu věc vyndala z tašky a dala zpátky na hromádku. On ji vzal, nacpal do tašky a něco mlel. Nakonec řval, že "zehn" a "Minimum"- no a už jsme byli tam, kde jsme měli být hned. Dostal desetieurovku, já si věci v tašce pěkně porovnala, poděkovala a šla.

Líčila jsem Wlkovi tu příhodu jako značně nejapnou a ponižující- ale Wlk konstatoval, že oni jsou tu doma a že oni určují pravidla, tak ať jim to nekazím. Prý byl určitě neméně spokojen i obchodník... ;-)

Žrádlomat

20.6.2015

Zkolaboval mi foťák. Zánovní- byl to vánoční dárek a nebyl úplně zadarmo. Zmetek!

S jeho předešlým kolegou jsem si žila spokojeně 7let, než jsem ho upustila na náledí a způsobila mu smrtelné zranění. Nástupce zřejmě hodlal svého staršího bratra pomstít a k přechodu do režimu "mrtvý" si vybral zrovna den před odjezdem na výlet do krásného městečka Side. Učinil to bez varování. Takže následující fotky jsou pouze mobilní - vydolované z mého prehistorického samsungu. Každopádně "mně jde o obsah" :-)

Památky v Side jsou opravdu krásné- a taky na ně dojde, až se mi podaří fotky přeposlat, protože internet tu taky není úplně nejrychlejší a často kolabuje. :-(

Na náměstí v Side jsem objevila něco, co neznám. Pracovně jsem si to nazvala "žrádlomat".
Je to takový elegantní krmelec pro zvířata- tedy pro pouliční psy a kočky, která se po měste líně potulují. Asi aby neotravovala turisty...

 

detail samoobslužného pultu :-) Vlevo granule- vpravo voda.

Fronta strávníků tam naštěstí zrovna nebyla. Všichni už asi byli po "O":-)

Dá se říct, že "tady chcíp pes"-a ne jeden :-)

 ...doufám, že to mají opravdu jen z vedra!;-)

Pohodová dovolená?

18.6.2015

Martina už je zdravotně OK. Uff!
No a bychom jentak nezevlovali, vytáhl nemoc Wlk. Přes rok na to není čas, tak všichni se na dovolené budou předhánět v hitparádě hypochondrů.

Wlk má oteklý krk. Nic ho nekouslo. Pravá strana krku mu v jednom místě natekla. K tureckému doktorovi jít nechtěl, prý radši zemře přirozenou smrtí. Co s ním, s chlapem. Doktor je přímo v areálu, ale rvát ho tam násilím... Teplotu neměl, nebolelo ho to, polykat mohl, dýchat taky- ponořila jsem se do internetu. Během několika minut vyloučila rakovinu a příušnice, nasadili jsme klidový režim bez slunce a domluvili se, že kdyby to bylo horší, tak že i turecký doktor bude smět zasáhnout dříve než koronér a já určím ten čas!

Fakt mi z téhle rodiny šlehne.
A to mám zákaz používato dovolené  pracovní mail, abych opravdu odpočívala- haha! V práci je mi nejlíp! Vím to!! Tam obvykle řeším to, čemu alespoň trochu rozumím a vím, že tím nikoho neohrožuju bezprostředně na životě.

Když je mi ouvej obvykle mám potřebu přebít to nějakým silnějším zážitkem. Ovšem ne vždycky jsem jaksi při smyslech.

Odpoledne jsem podlehla a nechala se Martinou zatáhnout do místního aquaparku. Propletený útvar barevných různě točitých skluzavek, kterému vévodí ve špici zavěšené vědro ve tvaru pirátské lebky. To se v nevypočitatelných intervalech naplní vodou a převrhne, takže prudký proud vody z výšky zkropí všechny dole. Z dálky to lze takto jednoduše a přehledně  popsat.

 

Samozřejmě zcela jiná situace nastává v momentě, kdy člověk do takového zařízení vstoupí. Martina totiž vůbec nezohledňuje náš věkový rozdíl. .-)
 Hulákala na mě: "Teď jdeme na modrou, bacha! Poleje tě kýbl..." - zatímco jsem se snažila sledovat plnící se vědro, abych včas uhnula tomu přívalu vody, zaujali dva ruští chlapci pozice u vodních děl a považujíce mne za nepřítele číslo jedna pálili proudy vody přímo na mě.  Prostě rázem mi naskočila asociace z mého socialistického dětství, kdy jsme žili seriálem "Čtyři z tanku a pes":-))

 

 Martina mě popoháněla po schodech k nástupu do tobogánu. Školila mě, co mám dělat, aby mi to jelo rychle... no díky své váze s rychlostí jízdy nemívám problémy ;-)
Martina byla blažená. Výskala radostí a vyřvávala: "Dobrý,viď?"
Poctivě jsem oklouzala všechny skluzavky. I ty, v nichž je absolutní tma, což mi vůbec žádnou rozkoš nepůsobí. Naštěstí v pět hodin zavírají. Vodu jsem samozřejmě měla všude. Chrastilo mi v uších. Záda natlučená od svárů na skluzavkách, které se dostaly do střetu se zapínáním na plavkách. byla jsem ráda, že jsem tuto povinnost splnila. Martina halasila, že to bylo super a že zajdem zas!

Marod na pokoji se nezlepšil, ale ani nezhoršil: čili jeho stav byl stabilizovaný. Myslím, že po mém vypravování zážitků z aquaparku byl rád, že byl díky svému nálezu od těchto vodních hrátek osvobozen.

Zábavné večery

17.6.2015

Hotel organizuje prosvé hosty večerní programy. Některé jsou ve stylu "Ein Kessel Buntes", jiné jsou docela příjemným zpestřením večera.

Odpoledne běhali mezi plážovými lehátky členové animačního týmu a zvali na turecký večer s bohatou tombolou. Měli jsme si kupovat lístky a zvýšit tak svoji pravděpodobnost na získání atraktivních cen.

Martina se takové "pravé tomboly" nikdy neúčastnila, nepočítám-li akce školní družiny, kdy každý lísteček vyhrával. Martina pak po zbytek dne řešila, co budeme dělat s tím, co v tombole vyhrajeme- a fantazie jela na 200% :-) 
My s Wlkem jsme na sebe jen pomrkávali a nechtěli jsme tomu nebohému dítěti kazit iluze, že gen štěstí ani od jednoho z nás prostě do své výbavy zdědit nemohla. Nikdo z nás neměl sílu ukázat na ni prstem a říct jí pravdu do očí\: "Ty nikdy nevyhraješ, protože jsi naše a my trapné materiální statky nevyhráváme! my je pracně získáváme- a v tom je patrně naše výhra... :-) "  - koupili jsme lupeny dva, ať má pan animátor taky nějakou tržbu- a oba jsme veděli, že to jsou vyhozené prachy...

Večer začal. Martina se nemohla dočkat. Taneční čísla byla obdivuhodná,

břišní tanečnice nás fascinovala a dumali jsme nad tím, jak má asi uspořádané všechny ty svoje vnitřní orgány, když s nimi denně tak pohazuje a láme je do nepřirozených úhlů. Ale byla krásná!

 A pak došlo na tombolu.
Ve hře byly i takové lahůdky jako poukaz na tureckou masáž nebo poukaz na pedikúru do salonu Dr.Fish (tam vám prostě strčí nohy do akvária a ryby už se postarají, jak odstranit přebytečné zrohovatělé kůže a při tom na vás ještě hledí kolemjdoucí- tak tohle asi ani zadarmo), dále vodní dýmka, příšerně veselé keramické hrnky.... zkrátka asi 50 takových radostí- a ač moderátor čísla vyvolával ve třech jazycích, ani jednou se do našich netrefil :-))
Martinka byla zklamaná.
Zase došlo na naše slova... ;-)

Symbolika

17.6.2015

s odkazem na předchozí příspěvek... přecejen jsem jedno ilustační  foto ulovila... značka zdejší sanity k mnohému vybízí :-)

Zážitky cestovatelské

15.-16.6.2015

Zážitky cestovatelské nemusejí být vždy pozitivní, v každém případě bývají poučné. Ten náš se dostavil nevyžádaně. Nezletilá vytáhla obtíže zvané "cestovatelský průjem" a k tomu i zvracení, bolest hlavy, křeče v břiše, teplota...

V této souvislosti bych ještě zmínila jeden fakt, a to cestovní pojištění. Naše rodina je díky dlouholetému cestování s vozíčkářem vyškolená a zodpovědná a bez pojištění neopouštíme rodnou zemi ani na pár hodin.Známe se.. ;-) Jak jde o potíže, těžko hledáme konkurenci.

Každá cestovní kancelář svým klientům cestovní pojištění nabízí. Nebývá to úplně zanedbatelná položka. v naší tříčlenné posádce cena hned naskočíla o téměř dva tisíce.
Pojištění si každoročně bereme od své zdravotní pojišťovny (OZP), která nabízí svým klientům zdravotní pojištění za symbolickou cenu a nebo letos dokonce zdarma a vše se dá pořídit online. Takže jsme se jen připojistili pro případ, že někomu způsobíme nějakou milionovou škodu a vesele jsme vyrazili do světa s jediným přáním: žádnou pojistku nečerpat.

V CK jsem samozřejmě musela podepsat papír, že nebudu obtěžovat delegáta, až mi bude ouvej a že všechna rizika jdou na můj vrub. Dělám to s klidem. Doby, kdy jsem věřila tomu, že zapaltím-li cestovce slušný obnos, bude mi v případě nouze delegát oddaně k dispozici, ty jsou pryč. V praxi to v případě nouze vypadalo tak, že delegátka zrovna obhospodařovala jiného pochroumaného klienta, takže se na mě zkrátka nedostalo. Byla to zkušenost, velmi drsná, z níž mi vyplynul závěr, že pojistit ano, vždycky,ale nespoléhat na ničí služby- mít vždy dost peněz a nebo platební kartu a taky umět i jinak než česky popsat, co mi schází. Někdy se musí platit ošetření rovnou- a teprv následně v ČR pojišťovna peníze proplatí zpět.

Wlk se mi směje, že  moje lékárnička obshuje jistě i skalpel a v případě ohrožení života budu klidně i operovat. Tak vyspělé moje úplněsoukromé zdravotnictví bohužel  není :-), ale pravdou je, že vybavenost je širokospektrá.

V den příjezdu jsme měli s naším delegátem schůzku. Delegát je v ceně. Nemůžete se ho zříct a jeho služby neplatit. Můžete jej pouze nevyužívat.  Ten náš na infoschůzce neřekl nic podstatného. Tytam jsou časy, kdy úvodní schůzka začínala přípitkem, delegát všem poděkoval za to, že si vybrali právě jejich CK, rozdal mapy přilehlého okolí, svoje vizitky s mobilním číslem pro přípd nouze, poučil účastníky o zvyklostech domorodců, upozornil na vhodné suvenýry, nejlepší koupání...
Nic takového. Na letišti u pultíku suše dostanete obálku s nakopírovanými informacemi- a počtěte si. Do hotelu jedete sami- ubytování a případné reklamace jsou plně ve vaší režii.  Náš průvodce byl na první schůzce zklamán, že jsme od něj nechtěli předražené výlety do okolí, z nichž má provizi, a proto je horlivě nabízí. Dále nabídl, že nás doprovodí do obchodu s koženým zbožím, zaručeně pravým!!(pokud se vydáme na nákup sami,riskujeme padělky a ošizení) - on tam pořídil značkovou bundu za 7litrů, jinak v New Yorku za tu samou by dal litrů patnáct. A taky nás ihned poučil, že pokud budeme mít nějakou nehodu, úraz či zdravotní potíže, rozhodně on nebude tlumočit a cokoli vyjednávat- bez ohledu na to, jestli cestovní pojištění sjednala CK,protože on není doktor. To musíme kontaktovat přímo pojišťovací agenturu nebo doktora. No, tak to těm účastníkům zájezdu, kteří si i pivo objednávají pomocí gestikulace všech končetin, rohodně nezávidím.
Po pár minutách jsme shledali,že je to ztráta času. Poděkovali jsme a šli si po svých. Jak a kde  rezervovat místo v rybí restauraci a že je třeba objednat si místa i v  místním autobusu, pokud chcete jet do sousedního města- to jsem se dozvěděla úplně náhodou v recepci.

Naše Martina se v pondělí roznemohla celkem rychle. Tvářila se, že jí nic není, a tak jsme si  první dávku, kdy začaly  lítat turecké šavle na všechny strany, odbyli pěkně na veřejnosti mezi hustě obsazenými lehátky u bazénu, kudy jsme si vykračovali po snídani na vytoužený minigolf. Paráda. I ruské dámy se divily, co se to děje???  Poklidila jsem tu spoušť, nadílku spláchla vodou k palmám a šlo se na pokoj.

Načetla jsem,co všechno mám udělat, abych hned neotravovala doktora, který tady v hotelu má ordinaci, a zahájili jsme léčbu. S Wlkem jsme se střídali v roli zdravotního bratra/sestry u pacienta, který kvílel a litoval se a zlobil s pitím, posléze se dožadoval banánu, který tady prostě není kde koupit, protože trh je jen v neděli. Tak jsme strávili celé dva dny. Zítra se uvidí... jestli marod už dojde do jídelny. Ale navečer už lehce ožila a toužila po společenských hrách a posílání SMS, tak snad se nepo... zas někdo další z naší výpravy.

Tentokráte bez obrázku.Záběry by asi byly dost naturalistické ;-)

Vedro a líno

14.6.2015

Dnes ráno jsme se s Martinkou vydaly na místní  trh. Wlk pravil, že se tétoakce nezúčastní a  zatím se bude chystat na pláž. Tato procerdura mu zabírá totiž dost času:-)

Martina se těšila, jak roztočí své kapesné...

 Trh byl od hotelu cca 10minut rychlé chůze, ale to vedro... nejvíce se nám na trhu líbila sekce "ovoce-zelenina", jenže toho  máme v hotelu tolik, že kupovat jsme ho nehodlaly.

Sekce módy byla naditá zaručeně značkovými oděvy :-)
České turistky 55+ smlouvaly a vybíraly značková trika pro své rodinné příslušníky. Vysvětlujte Turkovi, jaká ramena má váš zeťák :-) Když už byl Turek celý orosený a výběr se zúžil a vypadalo to, že dojde k uzavření obchodu, jedna babča odhodila celý štos předvybraných triček a pravila kolegyni: "Maruško, mně se stejně nejvíc líbí támhleto s tím krokodýlem.." (alá Lacoste) - aTurkovi začalo další kolo vybalování a nabízení.

My nekoupily nic. Martina po ničem netoužila a já nakupuju strašlivě, protože jsem Váha, a tak jak mám možnost výběru více jakze dvou, trpím a zdržuju a vůbec.... ;-)

S Wlkem jsme objevili úžasný hotelový koutek- RELAX. Do bazénu a okolí nesmějí děti mladší 13let. Bezva nápad. Je tam opravdu klid od ječících dětí a na ně hulákajících rodičů. Paráda! ;-)

Dnešní den byl líný, protože bylo vedro. Shrnu ho jen do několika vět:

Martina projezdila celkem zánovní plavky na skluzavkách. Divila se, že to jde.

V jídelně si po několikaminutovém výběru z desítek druhů vynikajících dobrot  na talíř nandá obvykle suchou bagetu, pár rajčat a k obědu špagety.

Turek nám zásadně nosí teplé bílé víno. Máme k tomu různé (nepublikovatelné) komentáře a přirovnání. Nechápeme, proč jsou lahve s červeným vínem nachlazené a ty bílé nikoli.

V hotelu je opět velké procento hostů ze země, kde zítra znamenalo již včera. Dnes byl v jídelně ruský večer. Rusové obvykle hromadí na svých talířích kusy melounů. Dnes se vrhli na třesně. U servírovacího pultu způsobili chaos a paniku, jak se drali. Nosili si jich ke stolům hromady, které nemohli absolutně zkonzumovat!! Seděli, jedli a k tomu dozobávali třešně. Musím se zeptat nějakého "rusofila", v čem všem spočívá pro tento národ pocit štěstí.

Dnes jedna skorodospělá  slečna přijela do jídelny na kolečkových bruslích. Kličkovala tam mezi lidmi, kteří si nosili naservírované talíře, tu a tam do někoho vrazila...  Lidi mají různé nápady. Nenechala se ale jentak odbýt! Ona je přece host... to musí personál pochopit.

Každé druhé dítě jí u stolu s iPadem před očima.  Rodiče nic nenamítají.

Večer se konečně ochladilo pod 30°C. Procházeli jsme se podél moře a pozorovali zapadajícím sluncem  osvícené mraky, které se ukázněně drží za horami.

Inu Turecko...

12.-13.6.2015

Odjet na dovolenou byl nejvyšší čas.

Ve tři ráno jsme u odbavení na letišti vyfasovali  místa do předposlední řady. Já mručela, že polezu přes celé letadlo, Wlk si liboval, že ti vzadu mají  větší šanci na přežití případné letecké katastrofy. Optimista.
Cestu jsem prospala. Ani nevím, jak letuška poučovala, co dělat, když se letadlo hodlá zřítit- čili jak elegantně zemřít za použití všech pomůcek umístěných pod sedadlem a nad sedadlem...

TravelServis se rozhodl snížit nadváhu nejen zavazadlům, ale i cestujícím. Zavazadlo smí mít už jen 15kg, cestující stanovenou hranici nemá, ale během letu už není přikrmován.

Letos byl náš odjezd poněkud chaotický. Jindy mívám sbaleno a vytipováno,kam bychom jeli. Letos nebylo ani jedno.  Hotel jeovšem  luxuxsní. Až moc! Připadám si tu nepatřičně- jak indián v rezervaci. Řecko je Řecko, ta svoboda pohybu... letos tedy k sousedům- Turecko - Antalya.

 K pláži se dojde krásnou palmovou alejí.

Zahrada hotelového resortu je krásně upravená. Zkoumám květy rostlin, jejichž jména ani neznám.

Pláž je dlouhá, jednotlivé hotely ji mají rozparcelovanou, myslím, že tam nikomu nic nechybí. Moře čisté, teplé a občas zvleněné.

Mají tu i speciální místo pro vozíčkáře, kde se počítá i s parkovištěm pro vozík. Po dřevěné lávce pak dojede až skoro do moře.

Součástí zahrady je několik skluzavek a vodních atrakcí. Martinu skoro nevidíme.
 Klientelu tvoří převážně Germáni a Rusové.
Martina je družná, a tak se nám  hned odpoledne chlubila: "Už mám kamarádku! Je to Ruska", dodala poněkud provinile, "nevadí?"
Koukli jsme na sebe s Wlkem a Wlk suše komentoval: "Pokud nebyl její děda v osmašedesátém v Praze, tak nevadí" ;-)
Nezletilá otočila oči vsloup,což dělá vždy, když  jí naše vtipy přijdou nemístné.
"A jak si s Mášou povídáte?", vyzvídala jsem já.
"Ona to není Máša, jmenuje se na A.", upřesňovala Martina, "my si povídáme spíš rukama"...
"Tak hlavně, že si máte co říct ...":-)

Pokojská se snaží vytvářet různá aranžmá z ručníků a přikrývek. Martina by to chtěla i doma. Už se vidím, jak v chaosu všedního dne vinu labutě a živé květy na každé z postelí. :-)

Místní kuchaři jsou borci. Vaří výborně a hlavně servírují pro oči.
Dnes jsem si do jídelny pospíšila, protože turista na estetiku příliš nedbá a krásně naaranžované mísy po chvíli vypadají jak hromada zbytků :-(

Zítra vyrážíme na trh. Smlouvat ale neumím. Tak snad mi zbyde alespoň peněženka;-)

Rychlý běh života

 11.6.2015

Poslední dva měsíce žiju strašně. Rychle a  nezrdavě. Sama sebe obelhávám, že je to jen "dočasně", ale nevím, kdy nastane ta doba, že si řeknu "Tak, dneska mám všechno hotovo."
Nechodím za kulturou, neuklízím, jak bych měla, žehlení mě asi jednou zavalí úplně... Pořád čekám, že se to v práci "zklidní". Být zaměstnancem je opravdu zajímavá zkušenost. ;-)

Denně se něco děje. Dnes jsem strávila den příjemně a užitečně. Některé lidi by měli klonovat a pak je dosazovat místo těch, co o práci jen rádi mluví- a někdy ani to ne. Miluju ty, kteří mají svůj obor rádi a dovedou vám o něm vypravovat tak, že vás tou horlivostí úplně nakazí.

Doma už se na mě ale všichni mračili, že pořád nemám čas ... takže jsem dneska odpoledne v běhu z práce koupila konečně dovolenou. Zabralo mi to asi 10minut. A pak ještě při jiné zastávce koupit plavky, neb staré jsem v afektu vyhodila už při vánočním úklidu, aby mne nenapadlo v nich ještě někde vylézt... ale bez nich by to asi nešlo ;-)
Jediným stresujícím okamžikem je skutečnost, že ve za pár hodin máme být už na letišti :-) Obědvat už budmeme jinde.

Dítě šílí od radosti. Já taky- ale z poněkud jiných důvodů. A tak jsme si  vyjasnili, že s sebou nepovezeme na čtení Rychlé šípy, kteréžto váží skoro tolik, co povolený limit kabinového zavazadla.
Kdy se to moje dítě probere do reality?? :-) Minulý týden je propašovala do batůžku na výlet- aby se prý nenudila! Kdo tu knihu vydanou ve formátu A4 na křídovém papíře zná, patrně ví, proč na cesty doporučuju knihu jinou.

Při pohledu na tarifní ceny mimo EU je skoro zbytečné si s sebou brát na dovolenou i mobil. ;-) Taky to bude mít své výhody.

Stačila jsem vyžehlit, sbalit- spát raději nepůjdu, abych to nějak nepřehnala ;-) A těším se, že ve volných chvílích snad dopíšu i blog!

Rozdíly

8.5.2015

Dalším květnovým oslavenecem, který na slavení narozenin dostává od státu volno, je moje mamka. Kolik dnes slaví, to se nesmí říkat nahlas- a kdo by chtěl hádat, určitě by prohádal. :-) 
Letos si dala darem přestavbu domu. Už jsem se vzdala myšlenky, že tu bude klid, ticho a uklizeno, protože babička vymýšlí nové a nové věci, které vy se v domě měly změnit...

Naše domácí zvířena si po dvou měsících zvykla na ruch, který vyrábějí dělníci. Morčata už nezalézají do domečku, v klidu si lebedí na jeho střeše- a pozorují cvrkot. Kocour sice ztratil díky všudypřítomnému jemnému prachu  lesk své značkové srsti, ale zjistil, že zvyšující se rámus zvyšuje i dávky pamlsků- aby šelma netrpěla, tak ji zcela nevýchovně uplácíme ;-), takže kocour na dokončení přestavby rozhodně nepospíchá...

Řemeslníci  se tu střídají, jak na běžícím pásu- občas se vloudí organizační chybička a sejdou se i dvě party současně. Ale to nevadí, však mezioborová spolupráce je taky potřebná. ;-)

Po dvou měsících jsou konečně povrchy na chodbách a schodišti na svých místech, takže i ten méně bystrý jistě registruje rozdíl na první pohled patrný.

A ten, který nejvíc škodil a sabotoval celou akci, šlapal, kam neměl- a to opakovaně! - si to náležitě užívá. Hned běžel zkontrolovat, zda je miska zpátky na svém původním místě. Byla, ale práznáa on byl viditelně znechucen!

 Tak se vrhnul alespoň na hygienu.

Už tu stačili zaúřadovat i malíři, takže stěny už mají nekonflikní barvu holubích per :-)

Paradoxem je snad pouze fakt, že přestavba kuchyně, která byla původně v plánu, ještě zahájena nebyla. Hrabeme se tu v návrzích a v plánech. vybíráme barvy, spotřebiče a snad v ní uvaříme alespoň novoroční oběd :-)

Co udělá morče, když má narozeniny?

1.5.2015

Naše morče jménem Květuška slaví narozeniny v den státního svátku. Na svět přišla v jednom venkovském stavení nedaleko Mladé Boleslavi přesně na Svátek práce. 

Letos oslavila své třetí narozeniny. 

A co dělá morče, když má narozeniny?

Nejprve je vykulené z toho, že je má. To obvykle zjistí, až když mu to hlavní chovatelka a majitelka důrazně připomene.

Poté rozešle pozvánky na narozeninovou párty. Program obvykle bývá dost jednotvárný: chci dostat dárek a beru jen ty jedlé. 

A samozřejmě na hostinu pozvu svou spolubydlící - Cyrilku. A pak spolu hodujeme. Jupí! Cyrilka taky slaví narozeniny v den státního svátku- slavíme tak i Cyrila a Metoděje, kterého zatím nemáme... :-)

V pracovní době ani za příplatek

24.4.2015

V mém životě se pravidelně opakují období, kdy opravdu nevím, kam dřív skočit. Do našeho rozbitého bydla, které snad ještě někdy bude připomínat lidský příbytek a ne pobočku sběrného dvora, se ještě moje tělo rozhodlo stárnout a obtěžuje mě různými neduhy. Dokážu je ignorovat, protože nemám problém dělat k lékaři někomu doprovod- všechno vykomunikuju, zařídím... ale jakmile jde o mne, tak tam je problém. Hrozně nerada a víceméně pokaždé pod nátlakem výhružek a šílených případů, které se "skutečně staly" jdu se "svojí kůží na trh". Ze svého hypochondrického seznamu vyberu dnes jen jednu diagnózu :-) - tenisový loket. Já -lenoch a odpůrce jakéhokoli organizovaného pohybu- jsem si pořídila diagnózu s atraktivním sportovním názvem. V praxi to znamená, že moje pravice při každém pohybu bolí jako čert, neunese žádný náklad a problém je i při jízdě autem, protože mě bolí řadit. 


A tak jsem po 6týdnech marné samoléčby, kdy jsem ruku kdečím mazala a vázala, sebrala odvahu a vyrazila ke své praktické paní dr. Paní dr. byla milá, napsala mi hned několik žádanek na různá vyšetření, protože s hrůzou zjistila, že preventivní prohlídka mé osoby proběhla před hezkou řádkou let. 

Měla jsem si nejprve dojít na rentgen a následně ortopedovi. K ortopedovi jsem se objednala hned. Sestra byla vlídná a našla dřívější termín než "za 3týdny". Měla jsem tedy  tři dny na to, abych si opatřila RTG svého lokte. Takže jsem volila nejbližší polikliniku- a pěkně v pátek dopoledne při přebíhání z jednoho svého pracovního stanoviště na druhé jsem přibrzdila v suterénu polikliniky, abych do svého těla vpustila nezbytnou dávku elektromagnetického záření. 

V čekárně byl jen jeden pán. Hurá- bude to bez fronty! Posléze se ukázalo, že moje  jásání bylo předčasné- nejen že to nebude bez fronty, ale nebude to vůbec! 

Pán se mnou začal komunikovat: "Už tu čekám takovou dobu a nikdo nevychází. Už jsem i klepal..."
Pročetla jsem všechny vylepené cedule. Ordinační doba v pátek do 14:00- a bylo přesně deset. Za dveřmi ordinace bylo slyšet štrachání. Po dalších pár minutách vylezla starší sestra (nebo laborantka), otřela si hřbetem ruky pusu, polkla sousto a hnala se ke mně. Sápala se po žádance, kterou jsem držela v ruce. Její chování mi od prvního gesta nebylo příjemné.   

"Pán tady byl dřív", snažila jsem se věci uvést na pravou míru, abych nepředbíhala.
"Pořadí určuju já", řekla odměřeně a něco si mumlala. Pán ani necekl. Podala jsem jí tedy žádanku o vyšetření. Vyžádala si ještě průkazku pojištěnce. Dlouze oba doklady studovala, pak se zeptala, jeslti jdu k panu dr. Nějakéjméno. "Ne", odpověděla jsem. "Jdu k panu dr. XY, ten má ordinaci na Proseku"
Koukla na mě skrz brýle stylu 80.let: "A proč nejdete na rentgen na Prosek? Proč jdete sem?"
"Protože to sem mám 2minuty pěšky a proto, že tu dneska není fronta", odpověděla jsem. "Nebo na základě této žádanky mohu navštívit jen vybraná pracoviště?" 

"No to ne. Ale já vám to tady zadarmo neudělám. Budu chtít 50kč za CD", snažila se mě všemožně odradit ta osoba.
"Zaplatím klidně 50Kč za CD. Nepojedu zbytečně autem 5km na Prosek, tam bude fronta a ještě budu řešit parkování. Chci vaše CD i za 50Kč- ale hned!"

"No hned to tedy nebude. Dostanete ho v pondělí!", řekla nekompromisně. 
"Cože? takže kdybych měla zlomenou ruku, tak vy mi ji v pátek zrentgenujete a v pondělí se podíváte na snímek??"
"Vy nemáte zlomenou ruku, vy si máte jít na rentgen tam, kde máte doktora!", spustila drze. "Já tady dneska doktora nemám, tak není, kdo by vám popsal snímek"
"Já si můžu na rentgen jít, kam uznám za vhodné - na tom jsme se už přece shodly. Ale hlavně tady nikde nevidím, že by váš pan dr. měl dnes dovolenou. Akorát tady ztrácím čas, vám se evidentně nechce pracovat, což jste si sem na ty dveře možná mohla napsat a ušetřily bychom si čas obě. Dejte sem ty papíry, vy mě prostě ošetřovat nebudete!"

"Já se vám tady slušně snažím vysvětlit, co to obnáší. Tady je frmol od rána a vy chcete všechno hned!"
"Já jsem zatím jen pochopila, že mám zaplatit 50korun za něco, co bude možná v pondělí. A frmol typu dva lidi v čekárně- to bych taky chtěla v práci mít! Takže s dovolením- dejte sem ty papíry, poptám ještě nějakého vašeho kolegu, snad bude ještě ochoten v pátek v pracovní době dělat to, co má."

"Já vám rentgen udělám, ale snímek vám nedám"
"Ne. Vy si pokračujte ve svém nicnedělání a já jdu jinam. Ono nám to prospěje oběma!", bafla jsem papíry a šla. Sestra zírala a pronesla jen: "Děkuju vám".

To snad není pravda! Ona se mnou bude 10minut polemizovat, jestli v pracovní době bude a nebo nebude dělat to, co hradí moje zdravotní pojišťovna a zbytek si doplatím v hotovosti.
Sedla jsem do auta, popojela těch pár kilometrů. Cestou jsem si celou situaci rozebrala znovu. No, nebyla jsme úplně "za dámu", ale já si prostě některé věci nechci nechat líbit. 
U prosecké polikliniky jsem pracně hledala místo k zaparkování, vyseděla 10minutovou frontu a komunikovala na stejné téma s jiným personálem. Nikdo mě neotravoval zbytečnými dotazy- ke kterému lékaři jdu a na co to chci... Šlo to hladce, na počkání a ještě o 10kč levněji ;-) 

...jen  další důkaz toho, jak mocný je ten zatracený lidský faktor 

----------------------------------------

Návštěva ortopedie proběhla po 20.hodině večerní!  
Ortoped byl "řízek" :-) Vysvětlil mi, že je to od PCmyši- doporučil speciální podložku (kterou nesnesu). Loket mi opíchl. Viděla jsem všechny svaté- jen je vybarvit!  Takže mě to bolí ještě víc, než před zahájením léčby :-) Prý to přejde. Chci tomu věřit. Nosím ortézu. Je to taková tlustá černá páska na předloktí. několik lidí se vyděsilo, že mi zas někdo umřel- a mám smuteční pásku... Lidi mají tendence vidět věci černě :-)

 

Aprílový měsíc

25.4.2015

Duben mi letos natropil  spoustu žertů. 
Přestavbou bytu počínaje- a přestavbou svého profesního života pokračuje... nevím, jak to všechno vstřebám. každopádně jisté je to, že i můj krátký spánek je poslední dva týdny značně narušen novou pracovní smlouvou a úvahami nejrůznějšího rázu. Dalo by se říct, že testuju na vlastní kůži, jak moc platí "pálí ho dobré bydlo" - čili jak si zkomplikovat život snadno a rychle. To už bych pomalu mohla vyučovat na vyšší škole životního stylu.

Mistr zednický včera sbalil své nářadí a po dvou měsícíh té prašné a rušné symbiózy nás opustil, aby šel o dům dál :-) Dlažba leží na svém místě. je to nezvyk! Připadám si ve vlastním bytě  jako na návštěvě! Sklep taky značně prokoukl. Tak ještě malíři, aby na nás měli čas... a zas to bude trochu veselejší. 

Aktuálně se bavíme návrhem naší nové  mikrokuchyně. Paní architektka je kouzelnice! Má skvělé mikronápady- miluju ty její vychytávky- poličky, šuplíčky, výsuvné systémy- aby zkrátka linka a pracovní pult zůstaly prázdné. Líbí se mi, že s námi diskutuje, naše připomínky zapracovává do přepracovaných návrhů a myslí hodně prakticky. Už ladíme barvy :-) Pak ještě naladit truhláře- a další akce může vypuknout.
Asi to není úplně standardní vymlouvat se půl roku na to, že doma  "není uklizeno". Momentálně likviduju vrstvy prachu, které se usadily úplně všude. Večer pak chvíli lelkuju u PC. Snažím se studovat všechny ty nové pracovní věci- posléze omdlím do postele. Už se mi ani nic nezdá. Ráno mám dojem, že se probouzím z komatu. 

Před několika dny poránu jsem zírala na svůj obraz v zrcadle a přemýšlela nad tím, jak ze své zombie vizáže udělám něco, co bude esteticky přijatelné i pro spolucestující v MHD. Vtom vtrhla do koupelny Martina. "Jé, mami, co tady děláš? Jak ses vyspala?", švitořila. Narozdíl ode mne vstává totiž ráda a časně. 
Na odpověď nečekala a pokračovala v monologu: "Jak to vy dospělí děláte, že nikdy nejste unavení?"
Tak to jsem tedy monolog musela přerušit ve snaze uvést věci na pravou míru: "Co tě vede k tomuto závěru při pohledu na mě??!!"
"No, ty jsi moje krásná maminka. A unavená nikdy nejsi proto, že piješ hodně kávy, žejo. ViĎ?"
"Jo, to bude asi tím... ", nezmohla jsem se na odpor. Dvě-tři kávy denně navíc- a je po starostech! ;-)

Velikonoční Barování

4.4.2015

Mám výročí! Přesně před pěti lety - na Velikonoční pondělí 5.4.2015 jsem poprvé navštívila Barování. Tehdy jsem neměla ani místo k sezení. Lístky na tuto (tehdy mně neznámou) akci jsme dostali a já byla otrávená už v předsálí, kde byla hlava na hlavě. Poté jsme  celý večer  strávili na okenním parapetu, kde šíleně táhlo z klimatizace a připadalo mi tam neúnosně zakouřeno... Na všechno jsme postupně v průběhu večera zapomněla, protože to, co se odehrávalo na jevišti, to zkrátka němelo chybu!! - no, jak je vidět - vždycky jde jen úhel pohledu :-)

Na okenním parapetu už nesedám (díky, paní ředitelko :-)), zakouřeno mi vadí stále, ale jednou za měsíc se to dá vydržet- učím se být tolerantní ;-)- a když se člověk soustředí na obsah a nemá kuřáka-dýmáka hned vedle sebe, dá se to v pohodě přežít.

Tentokrát asi něco viselo ve vzduchu... v naší barovací  cca 15členné rodině proběhly neuvěřitelné šachy s lístky. Jedni je neměli vůbec. Zapomněli je totiž doma. Takže velký okruh Prahou, najeto 50km navíc a hrozba, že se začne "bez nich" :-), ale dopadlo to dobře- další zoufalec s sebou měl lístky na Barování budoucí a minulé, ale nikoli na to aktuální. Naštěstí se všechno vyřešilo a my mohli zasednout ke stolečkům v Malostranské besedě.

Bylo opět vyprodáno. A tentokrát i květinově vyzdobeno- paní ředitelka Sandra totiž slaví v dubnu narozeniny ;-) , a tak se ve své písni zamýšlela nad svým věkem, až dospěla k názoru, že "ve stáří nevěřííí..."  - no on taky v jejím případě  zatím není důvod ;-)





Hudební menu pro tento večer bylo samozřejmě pestré a jeviště slučovalo zdánlivě neslučitelné. Míša Doubravová diváky ohromila operní árií. Kde se v tak útlé bytosti bere takový hlas?? ;-)



Po dlouhé době potomci pustili na jeviště Lucíu Šoralovou. Zpívala toho mnoho- od halekaček až po balady. Takhle zněl v jejím podání upravený Nezvalův text "Písně o vřesu"




Skvělá a  talentovaná Dora Bondy- zpěvačka a skladatelka- určitě má těch funkcí mnohem více, každopádně na každý její výstup se těším!




Filip Rajmont prokládal jednotlivá vystoupení svými komentáři a postřehy "ze života". Politické glosy na téma "pan prezident a jeho excesy" podrobně tlumočit nemá cenu. Všichni už asi víme, že tehto přehmat bude stát českou republiku ještě hodně ostudy  aže největší chybou tohoto člověka je, že ani když neví, tak nemlčí... 

Filip s oblibou dává k lepšímu i historky ze svého soukromého života, což je ve většině případů velmi černě-humorné, ale o to vítanější :-) Tentokráte své pojednání o setkání s revizorem v metru uvedl dost univerzálním konstatováním: "...znáte asi to, když víte, že se chováte jako DEBIL a nejde s tím vůbec nic dělat..." -jojo, známe- velmi důvěrně ;-)

Vítaným hostem na Barování bývá další potomek slavných - Kryštof Michal. Tváří se ledabyle, obvykle přichází za dramatických okolností :-) a zpravidla se líbí moc!

Ani dnes nechyběla Věra Nerušilová - za pár dní oslaví v Besedě své hodně kulaté narozeniny ;-), za houslového doprovodu Vojty Lavičky vyšvihla několik písní, Sandře k narozeninám popřála japonsky...její elán a originalita nemají hranice.

Gratulanti přáli většinou písní - Vašek Tobrman ve svém nezaměnitelném "TOBRstylu" :-),





a Ondra Ruml s písní na rtech a s růží v ruce ;-)

Novinkou na podiu byla Kristýna Kubíková. Za doprovodu bubeníka Petra Zimáka a vlastního na klavír zpívala parádně! (opět zafungoval úhel pohledu- na Kristýnu jsem neviděla, takže snad ji zveřejní někdo, kdo na klavír viděl ;-)

Premiéru měl i "zoufalý člověk"- jinak herec Matěj Nechvátal.

Tomáš Měcháček předvedl Zemana, což tedy -čistě soukromě- nepovažuju za úplně to nejlepší, ale poté si vylepšil image svými zpěvavými výstupy, kdy byl vtipný, zábavný a "fakt dobrej" ;-)


...a příště v Besedě oslavíme konec 2.světtové války... další kulatiny, takže 8.května 2015 na slyšenou!

Můj dům- můj polorozbořený hrad

2.4.2015

Už mnohokrát se mi v životě povrdilo, že všechno se vším souvisí, že svět se skládá z maličkostí, které do sebe dřív nebo později pěkně zapadnou- a běda, když pak nějaká chybí nebo přebývá, a že nikdy nic nejde podle plánu, i když v němy byly zohledněny nejrůznější faktory... u stavby čehokoli to platí na 200%.

Stoupačky a elektrorozvody jsou na svých místech. Hurá! Došlo na povrchy. Dlažba s psychedelickými motivy z 80.let je fuč. Zedník ji odsekal, přičemž stačil jemným šedým prachem pokrýt dokonale všechny věci v domácnosti. Žádné zalepování dveří nefunguje!
Dal se do vyrovnávání rovin. Neustále tu pobíhá s vodováhami v nadživotních velikostech - vždycky ji někam položí a zaúpí, že je to "křivý jak..." - přirovnání bývají různá-ne vždy slušná ;-)

Momentálně je naše domácnost ještě zajímavější než obvykle. Zedník neustále nanáší vrstvy čehosi, které pečlivě vyhlazuje a denně nás důrazně poučuje, kam smíme šlapat zlehka a kam vůbec ne!

Proces schnutí se dá urychlit pouze otevřením okna, což při počasí, kdy se nahodile střídá chumelenice s vichřicí není úplně využitelné. Schne to tedy déle. Zedník nám zde vyrobil takové lávky- z úzkých dřevěných hranolů. Jedině po nich se dostaneme z místnosti do místnosti. Naše místnosti totiž nejsou průchozí, přes chodbu se musí.

 

 Je to velmi zábavné. Po týdnu už zvládám chůzi bez opory. Přenesu si z kuchyně i jídlo ke stolu, přebehnu i s kbelíkem vody, abych setřela prach v jednotlivých pokojích- ba i sklenku s vínem donesu beze ztrát ;-) Možná mě Berousek ještě na stará kolena angažuje ;-)
Ovšem pokud zvoní mobil v jiné místnosti, málokdy ho doběhnu, takže ještě pár dní to budu muset trénovat.

 Schody mají vyznačená místa povolených nášlapů a ten nejvyšší je třeba překonat přes speciální dřevěnou konstrukci.

Včera byl apríl, a tak se náš kocour rozhodl otestovat zedníkův smysl pro humor. Sotva ten člověk opustil teritorium, vydala se šelma na průzkum. Ne že by na schodech někdy něco důležitého měla! No takže v pečlivě uhlazeném povrchu zůstalo několik kočičích tlapek. Jsou celkem hluboké- kocour není žádná muší váha, ale poctivý Brit, co jídlo rád :-)

Zedník ráno dorazil... řval, že kocoura upeče, že to snad není možný!!  Vyslechli jsme si pojednání, na téma- jak takhle vzdělaná rodina může mít tak pitomý zvíře :-))
Nakonec se zklidnil, zaklekl a prohlásil, že je vlastně rád, že nemáme koně  :-)

Pokud se mě někdo ptá, jak dlouho ještě budeme stavět, pak odpovídám, že už asi pořád.