Akční úterý

7.4. 2009 - 203.den z 365

Jsou dny, kdy se opravdu od rána nezastavím. Toto úterý bylo jedním z nich.
Martinka chtěla jít plavat, a tak jsme ráno odvezly Majdu do školy a pokračovaly do Lagoonu. Do školky se jí nechtělo, a tak jsme šly do Tesca koupit něco k snědku, a já jsem Martince nabídla, zda by nešla na hodinku do dětského koutku, že bych si potřebovala koupit kalhoty na jaro.
Martinka nadšeně souhlasila, požadovala jen svačinu s sebou ;-)

Dětský koutek byl moc pěkně vymalovaný, vítaly nás dvě milé slečny, které ihned Martince nalepily cedulku se jménem, podepsaly jí láhev s pitím a Martina se se mnou ani nerozloučila a zahučela do bazénu s barevnými plastovými míčky.

Během hodinového těkání po obchůdkách se mi skutečně podařilo ulovit kalhoty. To je vzhledem k mému znamení celkem úspěch. Jsem Váha, a tak pokud mám na výběr více jak jednu položku, váhám a váhám. Nákupy jsou pro mě za trest. Požírači času!
Martince se z koutku moc nechtělo- nemusela jsem ani spěchat. Nechala se nalákat na to, že najde číslo skříňky. Ty byly zakomponované do vagonu vláčku. Dobrý nápad, že?

Jenže v tu dobu tam pobíhal divoký chlapeček, který prudce zabuchoval dvířka pootevřených skříněk, a tak v momentě, kdy Maťa zblejskla naše 23, vztáhla ruku... a bylo hotovo. Chlapeček jí přibouchl prsty do dvířek tak, že tekla krev, Martina řvala jak blázen a chlapečkova maminka ji upozornila, že musí dávat pozor a odešla středem.

Takže koutek byl úžasný, ale Martina odcházela s brekem :-(

Majda měla odpoledku a venku bylo krásně, tak jsme pro ni odpoledne šly spolu s Martinkou procházkou přes park s mezizastávkou v knihovně.

Tak alespoň udělám trochu osvětu: ze života vozíčkáře :-)

Získat od naší neuroložky předpis na vozík nebylo jednoduché (o tom možná někdy později). Víceméně se už léta s někým o něco dohaduju. Překonala jsem vývojové stadium "zblázním se" a mám to spíš jako sport a jsem ráda, že je pak (většinou) po mém ;-))

Dnešní vozíky nabízejí už i nadstandardní vybavení- to je sice drahé, ale zato zase užitečné pro praktický život. Paní dr. měla přadstavu, že napíše nejlevnější verzi vozíku a hotovo - má přece limity od pojišťovny, jenže my jsme si pro Majdu vymysleli spoustu "vychytávek", které by jí její život mohly alepsoň trochu zpříjemnit. Jednou z nich byla funkce "zdvih sedáku".
Majda si může sedačkou vyjet tak, aby mohla s lidmi diskutovat "z oka do oka" ;-) , protože málokoho z dvojnožců napadne, že by se měl při rozhovoru s někým na vozíku "snížit" na jeho úroveň???
Tuto (dle neuroložky úplně zbytečnou funkci) využívá Majda i v divadle a nebo třeba v knihovně, kdy si potřebuje vybrat z výše umístěných polic.
Jsem ráda, že mě tenkrát neuroložka vytočila tak, že jsem se nenechala odradit a vybudila mě k aktivitě - rozhodně to za tu námahu stálo :-))

Martinka je v knihovně taky jako doma. Už ví, kde jsou police s knížkami pro ni. Vybrala si, co potřebovala a hned se vrhla ke stolu, kde měli pro malé návštěvníky připravené velikonoční omalovánky a puzzle. Naše knihovna (Ládví) je prostě úžasná. Knihovnice umí poradit, vybavení knihovny je bezvadné... chodíme tam často a vždycky táhneme domů tašku knih.

Den jsme zakončily návštěvou ORL, kde jsem potřebovala jen předepsat nějaké léky, ale dr. hned s chutí Martinu i vyšetřila (pořád řešíme, zda je nahluchlá, nebo natvrdlá ;-)
Dneska slyšela jako rys- asi že bylo hezky....

Večer přiletěl náš strýc Jenda z Kanady, takže dalších pár dní toho díky několikahodinovému posunu opět moc nenaspíme :-)