Štafeta nemocí

27.4. 2009 - 223.den z 365

Včera se Wlk v nemocnici zdržel dlouho do večera. Majda totiž opět vytáhla blitíčko :-( Prý si stěžovala na léky- odporné a nedají se spolknout. Achjo. Kanylu jí museli vyndat, má totiž tak kvalitní žilní výbavu, že když kapačka vydrží 24hodin, můžeme mluvit o velkém štěstí.

Takže dnes ráno jsem dala Martinku do školky a s obavami se vydala do nemocnice. Cesta byla rychlá- myslím, že dnes jsem trhla rakord: 45minut! Ale o kvalitě snad raději pomlčet. Autobus č.167 byl narvaný už v nástupní stanici. Narvaný tak, že se člověk nemohl ani otočit, lidi na dalších zastávkách nadávali, že už se nedostali do kolikátého spoje ...

Motolská nemocnice je gigant. Zde je dětský pavilon- právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí:

A tady je pavilon pro dospělé pacienty.

Nově opravené prostory vypadají velmi pěkně. Prostoru dominuje nerez a mramor. Vše působí vzdušně a čistě. Přehledné barevné orientační tabule ukáží cestu i takovým ztracencům jako jsem já ;-)

Majda ráno nebyla v dobrém rozmaru. Bručela, že je jí špatně a že jistě bude zvracet... Překonala jsem potřebu zařvat na ni, ať už si přestane vymýšlet nové choroby, že ta jedna nám bohatě stačí!!! A dala jsem se do konstruktivního dialogu. Vyšlo najevo, že Majdě strašně nechutnají tablety antibiotik. Už ta ranní ji vyděsila, že ta odpolední bude zase hnusná...
Konzultovala jsem to s paní dr. Po delší debatě jsme dospěly k názoru, že nejmenším zlem bude zkrácení léčby ATB o jeden den. Majdě se rázem ulevilo, svět byl ihned růžovější, rozpovídala se a začala jíst a pít, jak jsem požadovala. Někdy stačí málo....
Majda dýchá dobře, zázračně se uzdravila. Dneska se na ni taky všechny sestry, co sloužily v pátek, chodily dívat, jak ožila a jak vypadá.

Mně ty předešlé dny připadají jak zlý sen. Mám dojem, že jsem jen viděla nějaký film, ve kterém na mě (proti mé vůli) vybyla taky jedna role. Tentokrát se naštěstí konal happyend. Kolikadílný film to bude ???? , to je ve hvězdách.

Majdu ještě dnes v noci čeká kontrolní měření- jak vypadá její dýchání ve spánku. Takže stráví noc napojená na takovou mašinku, která ráno vytiskne dlouhý papír a grafem, jehož křivka přesně zaznamená dechy a přítomnoust kyslíku.
Tak snad bude mašinka milosrdná a nakreslí Majdě obrázek tak, aby se líbil odborníkům :-)

Vyfotila jsem si ještě znak motolské nemocnice. Říkáme mu s Majdou "meandrové srdce" - nebo v tom vidíte něco jiného? :-))

Je mi líto, že štafetu nemocí teď převzala malá Klárka. Doufejme, že bude brzy z nemocnice doma a bude drandit na svém novém vozíčku! Držíme palce moc a moc, protože ono to asi opravdu pomáhá ;-)