Tulipánový den

29.4. 2009 - 225.den z 365

Dnešní den byl v Motole Tulipánový- a taky Propouštěcí ;-)

Za týden intenzivního docházení do této meganemocnice jsme pochytila, že pro dlouhodobě pobývající pacienty zde pořádají různé zábavné akce. Ty se zpravidla odehrávají na "náměstíčku", což je částěčně zastřešený prostor v dětském pavilonu.
Dneska byl na programu Tupipánový den- pořádaný pod záštitou Velvyslanectví Nizozemského království.

Na náměstíčku byla připravena stanoviště, kde děti mohly plnit úkoly a získávat drobné odměny.
Zde je k vidění slalom:

Pro pasivní účastníky tančily sličné tanečnice:

Těm, kteří nemohli jít soutěžit, donesly hostesky na pokoj alepoň nafukovací balonky.


Majda dnes měla být propuštěna domů. Těšila se a my taky.
Leží na pokoji se skoro stejně starou holčičkou, takže jsou nadmíru spokojené obě. I my s maminkou jsme si dneska povídaly.

Den v nemocnici se pomalu vleče, a tak jsme dětem udělaly soukromé multikino :-)
Přenosný DVD přehrávač jsme daly na stolek, aby všichni viděli- a už jsme byli "Za plotem" a u "Shreka"

Holky byly spokojené, chechtaly se- pak si posílaly blbiny před bluetooth.

Pak přišla velká vizita- to je tedy docela otrava. Motol je nemocnice fakultní, tudíž zde musíte počítat s možností, že vás navštíví hejno mediků a budou vám postupně všichni sahat tam ,kde vás to právě bolí, aby získali "grif" a v praxi pak švihali podle pohmatu diagnózy od boku ;-)
Je to otravné. Sama jsem to zažila na ORL- když se vám postupně do krku dívá 8 lidí, věřte, že pak je problém zavřít pusu a srovnat si vykloubené čelisti. Ale pořád jsem se utěšovala tím, že sloužím lidu, aby se to omladina naučila a mohla pak odborně léčit.
Z 12mediků, kteří se vměstnali do pokoje, však zhruba polovina sledovala především displej svého mobilu, než aby se snažili vyzpovídat pacienta a lapat informace. :-( Nechápu. S vedoucím lékařem vedli plodný dialog sotva čtyři z nich.

Majda vypadala spokojeně, dr. neměli žádné připomínky, jen nás seznamovali se všemi těmi přístroji, které by ev. mohly Majdě příště pomoci překonat ty její dýchací potíže.

V minulém příspěvku jsem se zmínila o BiPAPu a vykoledovala jsem si tím záplavu dotazů, co to je a jak to vypadá.

Takže zvědavci, pozor - tady je přístroj se záhadným názvem v celé své kráse:

Vlevo visí taková "plynová maska" - hadice - kyslík- nádoba se sterilní vodou.

Přístroj zezadu vypadá takhle:

Tady se nastaví hodnoty, jaké má hlídat. Pokud pacient klesne pod- přístroj mu "vnutí" vdech. Používá se to třeba v noci, protože v noci je to riziko, že dojde k nějakému výkyvu v dýchání a v hodnotě saturace, větší.
Je to takový "přidýchávač"- taková dechová rehabilitace "zevnitř"- to se Majdě v akutních stavech vážně hodí. Sama to po jistém boji uznala.

Majda dojela dneska domů ve 20:30. Vypadá dobře a spokojeně. Martinka na ni čekala a radovala se, Mikeš vrněl, až mu zaskakovaly sliny- jsem ráda, že je naše smečka zase pohromadě a přeju si, aby to bylo na dlooouhooou dobu.

Dr. mě překvapili. Skoro všichni se přišli osobně rozloučit. Děkovali za spolupráci a nešetřili pochvalnými výroky na adresu nás rodičů... já snad ještě na stará kolena zpychnu :-)
Tak prima, ještě kdyby trochu řešili i kvalitu života- ne jen ta svoje čísla a tabulky!!
Majda musí za 14dní na kontrolu :-( a asi i na "kontrolní příjem"- to je prostě otrava!!!

Já jsem z nemocnice vypadla ve 3hodiny, letěla pro Martinku do školky na druhý konec Prahy. Cestou nakoupila cosi k jídlu a usilovně přemýšlela, jak během 20minut vyrobím ekologickou čarodějnici, kterou měli mít na večerní "pálení čarodějnic" do školky. Cestou jsem ještě musela stihnout zaplatit pokutu v knihovně, kam jsme zapomněla v tom chaosu vrátit knihu ... prostě tradiční každodenní kvapík.
Domů jsem dorazily v 17hpdin - a v 17:35 Martinka odcházela s čarodějnicí směr školka.

Není to sice žádný zázrak, ale ekologická je a byla zhotovena v rekordním čase ;-)
Martinka byla spokojená. Akce začínala v 18:00. Mraky visely dost nízko a vypadalo to, že začne každou chvíli lejt- a takyže začalo: v 18:20 lilo a padaly i drobné kroupy. Na akci šla Martinka s babičkou.

Já mezitím s Mikešem vařila něco k snědku. Asistoval vydatně při krájení masa:

Jsem ráda, že jsme zase všichni spolu. Kéž by to vydrželo - nejlépe napořád!! :-)

Díky moc všem, kteří psali příspěvky a komentáře a maily a sms. I když jsem třeba na některé nestihla reagovat, potěšily mne.
Na opakovanou připomínku: "Jak můžu v takové strašné situaci psát do blogu??" odpovídám: Je to moje terapie-proto jsem si jej založila.
Navíc mám kolem sebe tolik lidí, kteří se ptají co a jak u nác doma, že nemám čas všem psát osobní maily a sms (ačkoli ty mají své velké kouzlo)- tak píšu blog, aby příznivci naší family viděli, že jsme živí, i když nejsme zdraví :-)

Tak se opatrujte, ať se nedostanete doktorům do rukou- oni vás potom hnedtak nepustí! ;-)