Velký pátek

10.4. 2009 - 206.den z 365

Achjo. Tak Majda nic moc. Chrchle a má teplotu přes 38°, což normálně nemívá :-(
Volala jsem do nemocnice takové naší hodné paní dr. na pneumologii a ona už věděla, že s Majdou "neco není v pořádku" - tamtamy fungují a svět je malej ... ;-)
Potřebovala jsem se jen ujistit, jak nadávkovat ATB + další medikamenty, abych Majdu neotrávila, a pro jistotu ohlásila, že možná přijedeme na víkend ;-) Oni už nás znají ...

Majda pospává, jdu tedy zabavit Martinu- jdeme něco vyrábět.

Všem dobrým duším děkuju za vzkazy a maily, které přišly po zveřejnění včerejší zprávy. Člověka to potěší, "že v tom nelítá sám" ;-) S Majdou je to vždycky bohužel chvíli tak, a za chvíli - bez varování- úplně jinak. Tak jsem se radovala, že je hezky a lup, je to horší než v sychravém zimním počasí. Kdo se v tom má vyznat.


Přeju poněkud klidnější a veselejší Velikonoce všem!
---------------------------------------------------

Ve 14:30 bylo jasné, že Majda musí na kapačku. Zavolala jsme do nemocnice a vyrazili jsme. Službu měli dva mladí páni doktoři a bylo evidentní, že se s touto diagnózou často nesetkali. Naštěstí jsem po telefonu chytla "naši" paní dr., a ta napsala stručný "návod", jak sMajdou zacházet ;-)

Majda měla 38,5° a moc do smíchu nám nebylo. Napojit ji na kapačku byl velký problém, protože žíly praskají a obvykle se to zadaří až na opakovaný vpich. Tentokrát si sestry radši zavolaly na pomoc sestru z porodnice- tam jsou na nítěnky zvyklé- byla sice protivná a všem nám musela naznačit, jak jsou nechopní a nemožní, ale napíchla na podruhé, takže sláva!
A mohlo se kapat!

Majda vše doprovázela opakovaným zvracením, což nám vždy velice komplikuje situaci a prodlužuje pobyt v nemocnici. Zůstala jsem tam s ní. Doslaly jsme sólo pokoj- hurá! Všude kolem uřvaná mimina- inu babyboom (nic proti nic, ale Majda je tak náročný pacient, že sdílet pokoj se řvoucím tvorečkem- to by bylo asi na naše síly)
Sestry byly milé a snaživé. Chodily jí sosustavně měřit glykemii a saturaci... s nevalnými výsledky potom odcházely za panem doktorem, který šílel, neb mu Majda nezpadala do žádné tabulky ;-)
Pak přišel "na poradu" vytáhl z kapsy bloček se skládaným papírem a "čínu"! :-) Prostě pravé čínské pero s takovou tou zlatou šipičkou, které směřovala přímo k hrotu. To už jse tedy léta neviděla v akci!
No a na všechno se ptal a všechno si psal. Bloček se mu pomalu odvíjel a jeho zápisky měly po chvíli skoro půl metru... byl spokojen. Vzpomněl si, že už jednoho takového pacienta ošetřoval, ale byl to prý malý klučík. Alespoň, že nemachroval. Tak jsme se domluvili, co dál, co se s Majdou obvykle dělá.
Majda dostala gluózu a augmentin. Víc se v tu chvíli dělat nedalo....

Velikonoce budou letos patrně netradiční.... a asi ani ne moc veselé :-((