Noční hra


23.10.2009

Hodiny ukazují 00:20, právě se chystám zalézt do postele. Vycházím v pyžamu z koupelny- a slyším Majdin hlas: "Je mi blběěě! Jdu zvracet!"
Reaguju už automaticky, letím do kuchyně, po paměti beru škopík a pár skoků stačí k tomu, aby Majda byla ve vyhovující poloze.
Zíráme na sebe s Vlkem celkem nevěřícně. Zdá se, že náš pyžamový mejdan právě začíná.
Majda ne a ne přestat. Zvrací opakovaně.

Po určité době váhání mi to nedá a v 1:15 volám na Bulovku- rozespalá sestra mi dává číslo na lékařský pokoj, ať se domluvím přímo s panem doktorem. Samozřejmě vím, že by bylo slušné počkat do rána, ale s Majdou to fakt neriskuju. Minule se během 4hodin totálně rozložila a nemohli ji dát dohromady ani po 2dnech intenzivního napojení na kapačku.

Službu má stejný pan dr. jako minule. Musí být nevýslovně šťasten ;-), ale je příjemný a říká, ať tedy radši přijedeme- dostal už od starších lékařů pokyny a ví, že s Majdou nejsou žerty...
Balím rychle do tašky pár nezbytností, proběhne rychlá provozní porada s Vlkem o tom, kdo a kdy bude pracovat a kdo bude hlídat v nemocnici. Já ráno musím do práce, Vlk jde až na odpoledne, takže do rána bude s Majdou v nemocnici on.

Ve 3hodiny ráno je Majda konečně napojena na kapačku. Povedlo se to sestřičce z novorozenecké JIPky- Majda má totiž žíly jak nitě a ještě z nich nic neteče :-(

Hodiny na tachometru ukazují, kolik bylo, když jsem zaparkovala před domem a hodlala jít alespoň něco naspat:


Nešlo to.
Ráno jsem honem odvezla Martinku do školky, cestou z práce nakoupila pár drobností a jela vystřídat Vlka do nemocnice.

Majda už nezvracela. Vypadala docela spokojeně, teplotu neměla.

S chutí jsem slupla nemocniční rajskou a chtělo se mi strašně spát. Majda ovšem chtěla hrát hry a povídat, tak ...
Přišla velká vizita. Všichni doktoři nás srdečně zdravili. Mají nás tam už jako vlastní... Dohodli jsme se, že když nebude žádné zvracení a Majda bude jíst a pít podle pokynů, pustí nás večer domů. jupíí! To nám zvedlo náladu! :-))

Podařilo se mi Majdu vyfotit, jak píše SMS vleže- to jednou nějakou maminku zajímalo, tímto tedy odpovídám názorně ;-) Jde to! Když jí o něco jde, poradí si.

Nemocniční p.učitelky nevěděly, co by Majdě donesly, když viděly, že se jí ulevilo. Půjčily nám několik variant her s písmenky- na styl scrabble a potom jednu, která mi připadala super k zábavnému procvičení sčítání a odčítání :-)
Jmenuje se LOBO 77.
Karty s čísly se vykládají tak, aby jejich součet nepřesáhl 77. Tak přidávám i fotku, třeba někomu poslouží jako tip na vánoční dárek :-)



Večer ve 20:30 jsme dorazili všichni domů. Majda si dala bramborovou kaši, ochotně se nechala přemluvit, že přečte Martině pohádku. Martina byla natěšená, vypadalo to, že vůbec neusne. Je na Majdě hrozně závislá. Ačkoli se pořád popichují a dohadují, jakmile jedné něco je, s druhou pak nic není.

Moc děkuju všem, kteří mi celý den posílali sms- povzbudivé, poradní, pomocné... a i maily, které mě tu čekaly, byly vesměs velmi milé.
Je to fajn pocit, když máte někoho, kdo umí pohladit duši- třebas jen virtuálně :-))

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

vy máte vůbec rády bojovky,očekávám pokračování...bude z tebe svatá Markéta.Holky moc držím palce,ať to nic není.Marcela

Anonymní řekl(a)...

Smekám před tebou ,že po noční bojovce ještě fotíš čas .Majdě přeju ať je jen líp.Pavla

Gabro řekl(a)...

Ještě že je ta bojovka už za vámi a jste doma!!! Zjistila jsem, že se mi u tebe neaktualizuje blog v tom mém seznamu blogů :-(. Zůstala tam naposledy ta pěkná houbička, a tak se to této story dozvídám se zpožděním. Tak hlavně že už je líp!!!