Už je tu zas létajících draků čas

3.10.2009

Včerejší den zdaleka neskončil tak příjemně, jak se do pozdního odpoledne tvářil. Nějaká nevolnost hupla i ma mne. Do postele jsem zamířila už před půlnocí!!! a pro jistotu s emitkou ;-)
Ráno-nicmoc.
Vlk měl domluveno jít s kamarádem na ryby...
Celé dopoledne jsem se radši držela pěkně zpříma- předklony mi nedělaly dobře. Já s tím vůbec neumím pracovat! Nesnesu pocit, že mě tělo neposlouchá a obtěžuje!! Vzala jsem si tedy nějaké Majdiny léky na žaludek, po obědě vyhnala Vlka na ryby a odpoledne jsme šly pozorovat létající draky na políčko u lesa.

Tenhle byl extra velký a létat se mu moc nechtělo :-)

... a že se ho k nebi snažila dostat se celá rodinka...

Zbytek dne jsem strávila v zajetí fyziky. Musela jsem s Majdou dohnat zameškané učivo, a protože si Majda usmyslela, že ji fyzika nebaví a nezajímá, tak mě docela vytočila :-(
Jak já k tomu přijdu, že se mám ve volném čase zabývat rovnoměrným pohybem a zkoumat a počítat, zda žirafa může předhonit dostihového koně, když pubescent zasněně hledí a každou minutu se neopomene podívat na budíka, jak už čas pokročil???
Tak následovala výchovná lekce- a lítalo to! Pěkně.

Vlk si to přikvačil v 8večer, donesl pořádného kapra a nějaké dvě další kostnaté potvory a nestačil se divit, jak hbitě převádím rychlost z metrů za sekundu na km za hodinu :-)

V sobotu jsem šla spát pro změnu zas až 2 hodiny po půlnoci... nějak mě to bouřlivé odpoledne s prvorozenou rozhodilo. Přemýšlela jsem o všem možném... minulý týden byl na zážitky opět bohatý, ani to nestačím zpracovávat... kdyby i na moje problémy existovaly nějaké vzorce, kam by se jen dosadilo a vyšel by nějaký konkrétní výsledek, nějaký údaj... ale kdepak. Můj život s rovnoměrným pohybem opravdu nemá nic společného...