Čtvrtek (bez přívlastku)

25.3.2010

Dnešnímu dni raději žádný přívlastek dávat nebudu.

Pár minut po 6.hodině ranní se z naší elektrochůvy ozvalo Majdino zaúpění: "Mně je špááátně. Strááášně!! "

Na tyto projevy si moje tělo vypěstovalo jakousi automatickou reakci. Vyskočí z postele v jakoukoli hodinu, mílovými skoky letí přes chodbu do dětského pokoje a bleskurychle zjišťuje, co se děje. Majda chtěla zvracet a kakat zároveň, co je vzhledem k jisté pohybové indispozici celkem nesplnitelné přání.

Mně se úplně zatočila hlava - z toho, že zvracení doma málokdy vyřešíme bez kapačky- a pokud má dítě průjem, nemůže na dětské oddělení, ale musí na infekci- a při našem štěstí je mi jasné, že tam smeteme bůhví jakou exotickou chorobu.

Jsme s Wlkem už opravdu sehraný tým- Wlk zajišťoval "kakat"- já "zvracet"- oba jsme měli plné ruce práce a okamžitě jsme museli zorganizovat denní program.

Volala jsem hned školní asistentce, co se u nás zase děje. Měla pochopení- její syn měl stejně rušný víkend- asi něco lítá vzduchem. Slíbila, že Majdě napíše učivo a doveze nám i školní oběd.

Celé 2hodiny to nevypadalo moc optimisticky. V 8hodin jsem vyslala Wlka s Martinkou do školky a na nákup. Majdu jsem se snažila přesvědčit o nutnosti pít!!
Nacpala jsem jí helicid (to bere na žaludek) a imodium (to mám v cestovní lékárně právě pro případ průjmu). Kolem 9. hodiny si Majda vyžádala knihu-že si jde číst. To je dobré znamení!! :-) Jakmile sáhne po knize, je to známka toho, že stav není kritický.
Ze samé radosti jsem hned začala smýčit doupě. Nejdřív WC dostalo dávku SAVA :-), nacpala jsem do pračky ručníky a vůbec všechnomožné no a chtěla jsem ještě vytřít.
Všechno jsem si pěkně nachystala, oblíkla si rukavice a ... zazvonil mobil. na displeji kamarádka- sotva jsme se pozdravily, už jsem tušila, že se něco děje. Po zážitcích z uplynulých měsíců jsem tedy měla opravdu myšlenky nejčernější a hned jsme na ni vybafla: "Co se děje?!"
Ona úplně zhroucená, že má strašně velkou prosbu, že by potřebovala odvézt k veterináři, že psovi je hrozně zle a že se bojí, že to nevydrží. (pes = krásný 50kg  retrívr). Uf, to se mi ulevilo! Sekla jsem se smetákem a domlouvala jsem se s právě přicházejícím Wlkem, jestli bude na základně, že Majda už vypadá líp, že jdu psovi dělat saniťáka. Wlk má pochopení. :-) (naštěstí) Obratem jsem volala kamarádce zpátky, ať se nachystají, že za čtvrt hodiny jsem tam (bydlí kousek za Prahou). Pes špatně chodil, tak se nám náramně hodila nájezdová plošina do auta. Rozložila jsem mu ji, pěkně vystoupal do úložného prostoru- obě jsme si oddychly, že ho nemusíme tahat ručně ;-)
Cestou domů jsem ještě stihla poštu, doma žádná další katastrofa- vytírání na mě počkalo :-)
No a ve 12 hodin jsem letěla do práce.

Někdy se mi chce zařvat, že už NEMŮŽU, ale pak se ukáže, že to vlastně není pravda...

Nestihla jsem ani nic pořádného vyfotit, tak snad jen vyhublá rolička- po celodenní šichtě ;-)

Majda se má docela dobře. K večeři dostala rýži a zítra se prý chystá do školy a babičce hned v záchvatu smíchu hlásila, že jsem dneska dělala psí sanitku ;-)

Pes byl u veterináře důkladně vyšetřen a diagnóza ještě není jasná-čeká se na výsledky laboratoře.

Já jsem šla z práce domů pěšky, abych všechny ty zážitky dnešního dne nějak zpracovala...

Směnu jsem zakončila matematickou hodinkou. Majda si totiž v půl osmé večer vzpomněla, že musí spočítat nějaké příklady- a celý den na to neměla čas. Takže jsem počítala nějaké šílené slovní úlohy.
Taková pěkná tečka za tím dnešním dnem... přívlastek si každý doplní dle vlastního vkusu. ;-)