Jak to neklaplo

13.3. 2010

V sobotu pokračovalo počasí v předvádění své nevlídnosti. Fučelo a padal sníh. Před odjezdem na sjezdovku opět  proběhlo odhazování sněhových závějí a ometání auta :-(
Pan domácí se divil, že se nám chce vůbec jít ven ... :-)

Měli jsme domluvenou zase slečnu instruktorku. Zatímco se Martina bude pod odborným dozorem zdokonalovat v technice lyžování, budeme s Wlkem hoblovat přilehlé sjezdovky.

Jaké bylo moje překvapení, když se Wlk od auta blížil bez lyží. Hned mě napadlo, že ten dobrák ztratil klíče. Strašná představa- jak prohledávám závěje a nakonec zoufale jedu do Prahy v lyžákách a BUSEM!!?? Hned jsem halekala: "Co se děje? Kde máš lyže??"
"No, já jsem si nějak zapomněl v chlupě lyžáky..." Bylo jasné, že žádné společné lyžování neproběhne.
Potlačila jsem chuť ho něčím praštit. Alespoň hůlkouuuu!! a jen zavyla: "No to snad není možný! Hlavně žes mě 5x zpéroval, jestli mám všechno!! Tak si tady buď. Já jedu."
Popadla jsem skipas a šup na vlek.

Wlk chodil po sjezdovce sem a tam a dohlížel na Martinu. :-))

Večer jsme hráli s Martinkou karty. Úplně se tetelila blahem, že má oba rodiče jen pro sebe. Poprvé v životě!! V 18:45 jsme ji upozornili, že má v televizi večerníčka, tak ať se jde dívat... a ta duše prostá povídá: "Já se dneska dívat nebudu. Já chci s vámi hrát karty. To se hnedtak nevidí..." :-))
No není to vyznamenání? ;-) ..tak jsme hráli dál. Zrovna dávali mého oblíbeného maxipsa Fíka...