Od doktora k doktorovi

22.-23.3.2010

Přání "hodně zdraví" už dlouhá léta nepovažuju za pouhou frázi. Pokud se totiž někdo do vínku "hodně zdraví" nedostane, má o zábavu postaráno a lékařské kolečko- tedy tak říkáme obíhání jednotlivých specializovaných pracovišť- nikdy nekončí.

Nejinak je tomu s Majdou. I v době, kdy je relativně zdravá- tedy v době, kdy ji krom základního onemocnění netrápí ni "navíc", neustále máme diář prošpikovaný termíny návštěv různých ordinací.
A to o každém odběru a vyšetření diskutuju. Každý doktor si s chutí vyplní žádanky na vyšetření čehokoli, ale jiný už zprávu od kolegy jen zběžně přelítne očima a chce vyšetření znovu- "svoje".
Návštěva jakékoli ordinace mi vyvolává svírání žaludku, nechuť k jídlu a k životu vůbec a to mám ještě vystresovanou Majdu uklidňovat, že se "nebude nic dít", přičemž si tím sama mnohdy jistá moc nejsem.

V pondělí jsme šly na ortopedii. Pan dr. je docela rozumný. Majdu zběžně ohledá, vyptá se na potíže, jednou za čas pošle na RTG a předepíše požadované pomůcky bez takových těch proslovů "že je to drahé a že má limity..." Tentokrát trochu bojoval s vytištěním formulářů pro revizáka, ale sestra ho od PC odehnala a bravurně to vytiskla. Návštěva byla za půl hodiny odbytá se vším všudy, tak jsme se radovaly, že jsme se domů stihly vrátit včas.

Na úterý pro změnu vyšla neurologie.
Minulý měsíc jsem odmítla hospitalizaci v nemocnici. Paní dr. chtěla Majdě provádět interní vyšetření a prý tak 3-4dny na to budou stačit. Jsme z Prahy, a tak nevím, proč bych kvůli spirometrii a kardiologii měla být s Majdou  zavřená 4dny v nemocnici, když si tato vyšetření mohu zajistit v nemocnici, kterou máme 10minut od domu a domluvím si termín, který bude vyhovovat nám všem. Tak, aby Majda zbytečně nechyběla ve škole, já v práci a vůbec...  navíc tam mají Majdu v péči od cca jejích 2let, tudíž odpadá jistá vlna stresu, protože se vzájemně znají a už vědí, jak na ni ;-)   A to nemluvím o tom, že každý Majdin odjezd do nemocnice špatně snáší i Martinka. Takže jsem si potřebná vyšetření domluvila a včera paní dr. odvezla jen výsledky.

V čekárně mě zaujala nástěnka. To jsem nevěděla, že se někde dají poplatky platit pomocí SMS. Určitě je to velmi praktické opatření. Než hledat automat  po areálu nemocnice a lovit drobné.

Obě mise lze považovat za úspěšné, neb se mi podařilo získat předpis na úpravu vozíku, což  není zrovna levná záležitost (cca 40tisíc), dále nové pneumatiky - po vzorku už ani památky ;-), takže smyky jdou skvěle...dále předpis na úžasný antidekubitní sedák na židli (ten nafotím, až ho budeme mít- doufám, že se firma polepší v komunikaci se zákazníkem a bude to ještě letos), dále nový korzet- Majdě déle jak rok díky růstu nevydrží a pak ještě předpis na speciální "ortézu pro sed" - čili sedačku do vozíku. Sumasumárum... radši ani nepočítat... ale tohle jsou věci, bez nichž se Majda zkrátka neobejde. Teď se to tedy sešlo všechno naráz, ale zas bude na dlouho pokoj- tedy SNAD!! ;-)

Cestou domů jsem to vzala pěšky přes centrum. Bylo krásně. Na Václaváku panoval čilý ruch, lavičky plně obsazené, davy turistů obdivující  a fotící cokoli...  Koupila jsem si kafe v kelímku, sedla si a pozorovala ten ruch. Jen tak.

Bylo mi líto jet domů metrem- v tunelu toho k vidění moc není, a tak jsem šla ještě dál pěšky až na náměstí Republiky a jela tramvají a ještě se cestou kochala pohledem na Hradčana ... ten se nikdy neomrzí.

Uf, a to bych se ještě měla jít pochlubit k mojí dr. se svým krkem na ORL... ale nejdu, nemám na to. Subjektivně se cítím dobře a objektivně by mi ještě něco mohla najít :-))