Umění lyžovat

11.3.2010 - čtvrtek

Den jak malovaný. Sluníčko, modrá obloha, sněhu dostatek- ideální podmínky pro brázdění sjezdovek.

Martinka nemohla dospat, takže jsme hned ráno vyrazili, abychom ji zapsali do lyžařské školy. Bezva věc. Dítě dostane instruktora, který se mu intenzivně věnuje a má už ozkoušené fígle na to, jak žáčka zaujmout a zasvětit do tajů lyžařského umění. Na Severáku k tomuto účelu mají i speciální dětský koutek. Je umístěn v mírném svahu, vybavený dvěma jezdícími pásy, které slouží jako průprava na jízdu na vleku:

A je tam také zimní kolotoč. Místo sedaček děti sedí v jakýchsi měkkých barevných "pneumatikách".

Martinku lyžování bavilo. Všechno, co jí lektorka ráno ukázala, poctivě  a neúnavně trénovala až do 16.hodiny- pak už zavírali :-)

My s Wlkem jsme se střídali v lyžování. První šel na hodinu on. Já jsem z pohodlí dětského koutku sledovala postavy na svahu. Děsila mne už jen ta představa, že budu muset nasednout na pomu. Sjezdovka (označená jako MODRÁ) mi připadala jako neskutečný krpál. Hodina mi utekla velmi rychle. Wlk se přiřítil a jásal, jak lyže pěkně jezdí a jak je to skvělé.... a už mi předával kartičku, že jsem na řadě já!!!

Došlo k nejhoršímu. Nazula jsem lyže, které údajně budou zatáčet samy ;-),  a vyrazila do fronty k vleku. Blížila jsem se k turniketu a začínala šílet. Najednou jsem měla strašně moc věcí na ty dvě ruce. Hůlky, rukavici, kartičku... Kam s tím?? Kartičku jsem natáčela ze všech stran, ale ne a ne se mi rozsvítit zelená. Odjely dvě prázdné pomy, já už pološílená ze své nemožnosti....  a nějaký snowborďák mi povídá: "Pani, to stačí jen přiložit tady dole na ten panel, to nikam necpěte..." Tak "pani" hůlky šoupla pod křídlo, rukavici pod druhé, kartou zamávala, jak chlapec poradil, vrazila ji mezi zuby a jala se lapit další pomu. Celou cestu nahoru jsem trnula, že mě poma setřese dolů a já toho dobráka ještě sejmu i s jeho prknem ... naštěstí se mi podařilo vystoupit v cílové stanici bez karambolu. ;-)
Uložila jsem si kartičku do kapsy, o jejímž významu jsem marně dumala. Je totiž umístěná na levém předloktí. Přišlo mi to nelogické. Co si tam kdo může dávat? Kapesník? Droné?... Aha. Vida. Ono je to na skipas a bezdotykovou kartu čtečka pohodlně přečte i skrz bundu. Takže žádné štrachání a vytahování... Nojo, za těch 12let se změnilo opravdu všechno.

Svah jsem sjela. O estetičnosti jízdy nemohu psát, neb jsem měla úplně jiné starosti :-)
Ale bylo to fajn. Asi se to opravdu nezapomíná. Nebo jsou ty lyže fakt tak chytré :-) Jezdilo to skoro samo a byl to bezva relax!
Vydrželi jsme na svahu až do zavíračky. Večer mě bolely i svaly, o jejichž existenci jsem léta neměla ani tuchy.

Spalo se nám všem dobře ;-)