Na útěku v Ungeltu

5.6.2010

Na sobotní večer se mi podařilo získat lístek do divadla Ungelt (díky, Jitko :-) )

Divadlo Ungelt se naleznete v centru Prahy  ve sklepení  budovy, jejíž základy pocházejí  z 11.století.  Je to velmi komorní scéna pro necelou stovku diváků. Zakladatelem a majitelem tohoto divadla je Milan Hein.
V předsálí divadelního sálu, se nachází vinárna, v níž můžete posedět na židlích, které darovaly významné osobnosti kulturního života.

 Každá z nich je opatřena jmenovkou  dárce. Nechodím sem moc často(je stále vyprodáno), ale pokaždé mě baví okukovat jednotlivé židle, zkoumat, komu patřily a vybavovat si tváře ke jménům  uvedeným na mosazných štítcích.

Repertoár divadla tvoří především konverzační hry pro 2-3herce. O tom, že jsou hry úspěšné nejen u diváků, ale i u kritiků, svědčí i vystavená sbírka  cen Thálie. Pravidelně zde koncertuje také Marta Kubišová.

Dnes večer patřila scéna dvěma dámám: Janě Štěpánkové a Zlatě Adamovské. Hrály v komedii francouzských autorů Pierra Palmada a Christopha Duthurona "Na útěku".

Tyto dvě hrdinky se sejdou v noci u silnice, kde hodlají stopovat auta.
Claude je dáma v letech, od života už mnoho nečeká a rozhodla se utéci z domova důchodců, kam ji umístil starostlivý syn a ona považuje pobyt v tomto zařízení za nesnesitelný.
Margot je žena ve středních letech, která má už pokrk streotypního rodinného života, a tak v den, kdy její dcera dosáhne plnoletosti, sbalí kufr a uteče z domova. Ani jedna z nich neví, kam jedou. Nemají cíl. Chtějí se jen dostat pryč. Na své cestě mají několik zastávek a neustále  si porovnávají svoje životy, ujasňují si svoje priority a starší a zkušenější Claude ukazuje naivní Margot, co všechno může "vytěžit ze života" tím, že jí líčí svoje zážitky a milostné aférky.
Dialogy jsou vtipné, plné ironie, ale tu a tam člověka až zamrazí, jak moc jsou pravdivé..
.
Útěk nemusí být nutností, někdy  nemá ani cíl. Vyskytnou se v životě zkrátka takové chvíle, kdy jde jen o to,  získat čas "k nadechnutí se", aby si člověk utřídil myšlenky, nabral síly a zase mohl jít dál.  Jsou to prostě útěky ODNĚKUD nesměřující  však NIKAM.

A i takové jsou  potřeba. Důležité je, aby si "na útěku" člověk ujasnil, co a jak, aby třeba i našel přijatelné řešení pro něj dále neúnosné situace a aby zkrátka našel dostatek sil a optimismu  a mohl pokračovat dál...


Večer jsme zakončily (byla to dámská jízda ;-) ) posezením v divadelním klubu (já na židli Milana Kňažka) u láhve šampaňského a rozebraly jsme nejen hru, ale především skvělé herecké výkony.
Jana Štěpánková je vážně neuvěřitelná a to, že se narodila v roce 1934, to snad musí být překlep :-)