koeficientem k výpočtu bohatství byly čokoládové bonbony, pak bych jistě patřila mezi horních 10 :-)) Takhle vypadá moje domácí sbírka po provedení inventury k poslednímu květnu.
Nejhorší na tom je, že je opravdu všechny spasu.... a plavkové období na krku :-(
Tento týden tedy začal... pondělí bylo dnem, kdy už v půl deváté ráno je člověku jasné, že by si měl jít radši lehnout a tvrdě usnout, aby už nic dalšího nepokazil. Jenže já toto tušení ignorovala, a tak se mi odpoledne podařilo ztratit peněženku, kde nosím všechny karty- tedy mám tím na mysli i ty zdravotní, knihovní a tisíce jiných důležitostí, takže moje peněženka neskutečně tlustá a možná budí dojem, že je plná peněz. Vůbec jsem si toho samozřejmě nevšimla.
Když jsem šla s Majdou z rehabilitace, bliklo mi, že máme jít na rovnátka!! Koukla jsem do diáře- a následoval šok- neměla jsem je s sebou. Trochu podstatný detail. No, vydala jsem se tedy s Majdou k poliklinice s tím, že se alespoň omluvím a s politováním konstatuju, že jsem osoba nesvéprávná a nespolehlivá. U vstupu do budovy mi zazvonil mobil- volala rehabka, že jedna maminka asi našla moji peněženku. Koukla jsem do kabelky a zjistila, že ji tam fakt nemám!! Svoji tlustou milovanou peněženku!! Zaparkovala jsem Majdu u polikliniky a letěla přes trávník zase zpátky. Mnohokrát děkovala poctivé nálezkyni toho pokladu! Mezitím jsem za běhu volala Wlkovi, jestli je doma- že by mě mohl zachránit z průšvihu- a rovnátka mi dovézt. No, doma nebyl. Nebyl ani v dosahu signálu... klasika. Dolítla jsem v rekordním čase zpátky k poliklinice, nahnala Majdu do výtahu a čekal nás úkaz téměř nevídaný: v čekárně, kde jindy není kam šlápnout, nikdo nebyl. Kontrolovala jsem čas- hodiny ukazovaly 15:35 - čas objednání 15:30. Vyšla sestra. Překvapeně na nás hleděla. Co my tam?? A v tuto dobu?? Paní dr. už tam nebyla... měla jsem tam být v 15:00. Tak jsem se omluvila. To, že s sebou nemám ani rovnátka, to jsem radši vůbec neříkala nahlas.
A když už jsem si říkala, že "pro dnešek mám vybráno", zvonil mobil a volala paní ze sociálky... že by se přišla na Majdalenku podívat....
Dolezla jsem domů. Děti jsem pro jistotu předala Wlkovi a šla tvořit úkol z němčiny. Šlo mi to od ruky úplně stejně jako všechny předchozí akce... když se daří, tak se daří..
Tak snad zítra bude líp. ;-)
Když jsem šla s Majdou z rehabilitace, bliklo mi, že máme jít na rovnátka!! Koukla jsem do diáře- a následoval šok- neměla jsem je s sebou. Trochu podstatný detail. No, vydala jsem se tedy s Majdou k poliklinice s tím, že se alespoň omluvím a s politováním konstatuju, že jsem osoba nesvéprávná a nespolehlivá. U vstupu do budovy mi zazvonil mobil- volala rehabka, že jedna maminka asi našla moji peněženku. Koukla jsem do kabelky a zjistila, že ji tam fakt nemám!! Svoji tlustou milovanou peněženku!! Zaparkovala jsem Majdu u polikliniky a letěla přes trávník zase zpátky. Mnohokrát děkovala poctivé nálezkyni toho pokladu! Mezitím jsem za běhu volala Wlkovi, jestli je doma- že by mě mohl zachránit z průšvihu- a rovnátka mi dovézt. No, doma nebyl. Nebyl ani v dosahu signálu... klasika. Dolítla jsem v rekordním čase zpátky k poliklinice, nahnala Majdu do výtahu a čekal nás úkaz téměř nevídaný: v čekárně, kde jindy není kam šlápnout, nikdo nebyl. Kontrolovala jsem čas- hodiny ukazovaly 15:35 - čas objednání 15:30. Vyšla sestra. Překvapeně na nás hleděla. Co my tam?? A v tuto dobu?? Paní dr. už tam nebyla... měla jsem tam být v 15:00. Tak jsem se omluvila. To, že s sebou nemám ani rovnátka, to jsem radši vůbec neříkala nahlas.
A když už jsem si říkala, že "pro dnešek mám vybráno", zvonil mobil a volala paní ze sociálky... že by se přišla na Majdalenku podívat....
Dolezla jsem domů. Děti jsem pro jistotu předala Wlkovi a šla tvořit úkol z němčiny. Šlo mi to od ruky úplně stejně jako všechny předchozí akce... když se daří, tak se daří..
Tak snad zítra bude líp. ;-)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_v_fRlb5r4GngKKOOlmadfBxIJ-NJKOmmHpfHnBqHeBEGH2zlKWEq9yzWLgx0cnYP6tn5XfLAjKC7sW8etpulzEuR4b0hs2KSiEKYYYGSxy2SUJqEpvNHxjt67dK-lJbczgHDI=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_t1aYGuQi0SMI3seyGvqsf-1Njk2IypuFPjqJdD2_yYACBkPpo6TdvD5wrzFychUYXBSflaeR_3KMrhPrAMP4vTCVyYRY2wUCNdXpKnlgPHc9tMnGDNEw47erLasfz7iw7HhDhn6aiyPA=s0-d)
8 komentářů:
Wlcice, někdy se opravdu zadaří den blbec. No, ale ten začátek byl slibný:-) Kdybyste nebyli tak z ruky, s radostí bych se obětovala pro to, abys vypadala dobře pro plavkovou sezonu:-))).Tchyně drahá mi pořád říká, že bych měla přibrat.
Zrovna jsem dnes marně prohlížela zásoby, už jsem vše dobré vyž...la.
Janka
Určitě bude líp! Hned zítra!!! A pro jistotu bych to posichrovala jednou z bonbonierek :-)))
No já bych řekla,že na všechna prožitá traumata je jedna bonboniera málo:-))Hlavní je,že to všechno dobře dopadlo.Ende gut alles gut :-))
Jak se říká u nás: "Problémy, stejně jako houby mají tendenci se shlukovat." Nebo, jak říká můj kamarád: "Čert kálí vždycky na jednu hromadu."
Co se týče čokoládových zásob, jsme na tom zhruba stejně, takže se aspoň co do čokoládové solventnosti přidávám do skupiny horních 10 :-)
Problém u nás nastal, že malá Val o těchto zásobách ví - copak o to, nikdy jsem neměla důvod je před ní zatloukat, ustanovily jsme se bez potíží na nepsané dohodě, že může denně jen maličký kousek, a že zůstane jen u toho maličkého kousku. Jenže před deseti dny jí diagnostikovali mononukleózu, takže o čokoládě si může nechat na dlouhou dobu jen zdát... Zatím to nese statečně a rozumně, ale je vidět, že je jí to líto. A na to, aby čokoláda náhle zmizela (přemístěná mnou tajně na jiné místo) mě nenapadá adekvátní vysvětlení, které bych jí podala. Vzpomněla jsem si na heslo, co tady na blogu zaznělo: "Buď zván, kdo bez čokolády přicházíš!" Stále jsou zejména starší příbuzní, pro které jsem tyranka, že Val teď držím tak zkrátka a že přece by jí trochu té čokolády nemohlo ublížit a snaží se jí Val podstrčit...
u nás se používá ještě peprnější pořekladlo o takovém nepěkném sledu událostí. Není publikovatelné.
Doufám, že jste si to vybrali na dlouho dopředu..
Hlavne, že všetko akotak dobre dopadlo.
A zásoby závidíííím, u mňa by nemali šancu sa takto nazhromaždiť, hlavne keď vidím, že sú to samé kvalitné dobroty.
(Faktom je, že pri kojení sa to na mňa neukladá, horšie bude po jeho skončení ...)
Den "blbec" taky znám, s tím se nedá nic dělat, jen se snažit přežít...
Zásobu čokolád si nestíhám utvořit, neboť je spasu ihned. Začala jsem chodit cvičit, což je sice fajn, ale zjistila jsem, že moje spotřeba čokolády vzrostla a já jsem tam, kde jsem byla:-( Já si myslím, že za to může to hnusné počasí!
No o čokolídě mi ani nemluv..sežeru všechno a nezhubnu nikdy!
Okomentovat