Změna je život

20.8.2010

V pátek nastal velký třesk. Kupci si přijeli pro věci vydražené v aukru, takže nábytek z naší ložnice je fuč. Bude se malovat, brousit, natírat, montovat nový a kam se vejdou ty hromady věcí, které mám momentálně vyštosované po celém bytě???... to bych potřebovala vědět, abych měla trochu klidnější spaní.

Na sobotu máme domluveno, že jedeme pro kocourka. S dětmi je k nevydržení.
Já sama z toho mám takové smíšené pocity, které asi nepochopí ten, kdo nikdy žádného chlupatého kamaráda neměl :-((

Mikeš byl zkrátka členem rodiny a strávil s námi 8dlouhých let.
Vzali jsme si ho v roce 2002 - od jedné rodiny, co bydlela v Karlíně- měsíc před tím, než tam vtrhla povodeň... to mu byly 2roky a už by asi nebyl mezi živými, protože hladina vody tam tenkrát stoupla nečekaně rychle až na 4metry, lidi taktak stihli utéct,ale  potom se tam několik týdnů vůbec nesmělo.

Měl za sebou bouřlivé mládí, jelikož původním majitelům asi 4x vypadl ze 6. patra- lovil holuby a na plechovém parapetu se drápky neměl čeho zachytit, takže vždycky letěl volným pádem. Kočka má údajně 9životů, a tak všechny ty pády přežil, jen měl obě přední nohy po zlomeninách a sádrách, které pak nosil, vytočené směrem ven, takže jeho chůze připomínala chůzi baleťáka.

Bylo to neskutečně milé modrooké  chlupaté stvoření, které  jsme měli pro radost a mazlení.

No a tak jsem nevěděla, co mám dělat. Mikeš mi samozřejmě chyběl, ale vůbec jsem se necítila na to, pořídit si hned nějakého "náhradníka". Jenže děti byly neúprosné a Majda nakonec objevila ten inzerát na britského kocourka...  kývla jsem, protože byl roztomilý, a pak jsem si to vyčítala... ale schůzka už byla domluvená a mně přišlo nevkusné a nevýchovné ji rušit.

Smířila jsem se s tím, že si asi ke 42.výročí srpnového převratu si pořídíme kocourka a stylově bude "červený" - tak se ušlechtilým zrzounkům odborně říká ;-)

Jen je těch změn najednou tolik....