Vánoční výstava v Betlémské kapli

30.12.2011

Kampak mají Santové vstup zakázán? :-) No přece na výstavu českých betlémů!
Nic proti Santovi nemám, aŤ si řádí na zbytku zeměkoule, ale k českým Vánocům patří přece Ježíšek &spol. ;-)!

Každoročně probíhá v katakombách Betlémské kaple výstava betlémů a ručně vyráběných ozdob. Letos jsem vyrazila s Martinkou a s naší mezinárodní delegací. Paráda! Všichni nadšeni, ba unešení - karta digifoťáku se rychle plnila, a teď je obtížné vybrat pár obrázků na ukázku. ;-)

- postavičky z vosku

- postavičky z lipového dřeva- autor si mě získal tím, že pamatoval i na ZTP občany :-)

- modro-bílý šitý betlém

- a taky soustružený betlém kočičí :-)

- staročeská výzdoba světnice - pouze z přírodnin!

- k vidění byly ozdoby z nejrůznějších materiálů - zde luxusní paličkované

 - a nebo ozdoby z vánoční stuhy
(zatím jsem nevygůglila návod, jak je stvořit, ale myslím, že při své šikovnosti musím nejpozdějí příští měsíc začít, mají-li viset na vánočním stromku :-)

Cestou domů jsme neplánovaně zapadli do kavárny U Červené židle v Liliové ulici. Byla to dobrá volba! Příjemné prostředí, milá obsluha, bohatá nabídka kávy, čokolády a mlsků všechmožných chutí....

A čokolády se tam i prodávají!
Myslím, že si na své přijdou i znalci. Na pultě se nabízely  čokolády desítek příchutí - s obsahem až 100%  v lákavých obalech... z různých končin světa- i z Madagaskaru - takže sem se jistě ještě pro nějaký dárek vrátím :-)

Coleda Cabaretu Calembour

19.12.2011

Andrea zorganizovala hromadnou kulturu. Vyrazili jsme na Kampu- do malého divadélka na představení - fraška na divoko :-)) - "Borůvčí". O legraci nebyla nouze :-))
Stojí za vidění, milovníci češtiny, improvizace a hudby si přijdou jistě na své.

Andrea napekla pro publikum asi 150perníčků s logem kabaretu, které bohužel zmizely dříve, než jsem je stihla zaznamenat na foto ;-) Byly krásné a dobré...jak to ta ženská dělá?? :-)) 

Jeden originální betlém :-)

a jedno originální calambouří přání :-))

Štědrý den

24.12.2011

Jak se všechno postupem času mění... Děti se nemohly dočkat, až nastane okamžik "O" a budou moci vniknout ke stromečku a rozbalovat dárky.

I já si dobře vzpomínám, jak jsem kdysi dávno počítala minuty a den se neúnavně vlekl a u večeře mi připadalo, že dospělí záměrně zdržují a nejvíc mě dokázala rozčílit klasická otázka mámy, když se ptala stolovníků: "Nedáte si ještě někdo něco?" ... a vždy se našel někdo, kdo chtěl ještě trochu salátu, či kousek ryby .... ;-)

Role se vyměnily. Připadá mi, že den děsně letí a já nestíhám podle časového harmonogramu, který jsem si sama pro sebe sestavila. Od rána kmitáme, aby se nazdobil stromek, připravily pochutiny na večer- děti přepínají televizi a loví oblíbené pohádky a já s hrůzou zjišťuju, že jsou tři hodiny odpoledne a že ještě  musím na hřbitov. Musím, protože chci. Překvapilo mě, kolik lidí má stejnou potřebu: navštívit svoje nebožtíky právě dnes... Po čtvrté hodině odpoledne už byla tma, pršelo, na většině hrobů plápolaly plamínky svíček a pohybovalo se tam docela dost lidí.

Pak ještě zaběhnout k sousedům s dárečkem a s rybí polévkou - a honem nachystat stůl na večeři. To nám ten den rychle utekl! ;-) 

V šest večer jsme  skutečně zasedli ke společné večeři. Bylo nás osm. Parádní rodinná sešlost :-)  Český kapr chutnal i zaoceánské sekci :-))

Pod stromečkem měl každý překvapení. Ježíšek si dal práci a opravdu každého něčím překvapil - až šokoval :-))
Ozývaly se různé výkřiky údivu a díků, o babičku se několikrát pokoušel stav šílenství- to pokaždé, když rozbalovala krabici s "nějakou elektronikou". Děda totiž propadl kouzlu plastů a elektroniky. Vše nakupuje ve velkém stylu- mnohdy netuší, k čemu ta věc doopravdy slouží, ale reklama je mocná čarodějka, a tak se naše domácnost hemží vysavači všeho druhu, kávovary, TVpřijímači... a vrcholné číslo se mu povedlo, když na vánočním večírku vyhrál myčku na nádobí :-)) - takže i myček je tu dostatek :-))

Je s nimi legrace. Ještěže pan Wlk umí vše zprovoznit a popřípadě i opravit - ne každý přístroj vydrží naše neodborné zacházení :-)

Děti se nakonec nejvíce radovaly z darů obyčejných: z  kuličkové dráhy, kterou si moc přála Martinka; Majdu potěšila nějaké paráda a lávová lampa, kde se prohánějí modré bubliny. Samozřejmě nechyběly knihy a CD- ale to už se tady bere automaticky- to by spíš asi vzbudilo údiv, kdyby se něco takového pod stromečkem neobjevilo.

A tak jsme vybalovali a hned všechno zkoušeli a povídali a pili víno a kávu a mlsali kdeco... a spát se šlo samozřejmě dlouho po půlnoci.

Děkujeme za krásný večer strávený pohromadě a taky za spoustu dárečků... zasloužili bychom si i méně! ;-)

Vánoční kočičí žertování

24.12.2011

Tobin se na Vánoce taky těší. On se totiž těší na všechny akce spojené s chystáním většího množství jídla, protože jak správně předpokládá- čím víc se chystá, tím víc zbyde ;-)

Je to svérázná kočičí povaha. Nenechá si nic vnutit, poslouchá velmi neochotně. Má své jasné představy o tom, jak to bude v naší domácnosti vypadat, a nehodlá je měnit jentak.

Vánoční svátky přijela do Čech slavit i mezinárodní sekce naší rodiny. Dům je tedy plný lidí a je tu rušno téměř nonstop- žije to tu i v noci :-)

Tobin návštěvníky pěkně "vyškolil". Jednou v noci- cca ve 3h. ráno - šel J. na WC. Neprozřetelně nechal otevřené dveře do ložnice. Tobin využil této nepozornosti a ihned vyhřátý pelíšek obydlel. Když se po chvíli J. hodlal vrátit, aby pokračoval ve spánku, Tobin se jal bojovat! Syčel, prskal- a rozhodně neměl v úmyslu vzdát se bez boje. Chvíli to vypadalo tak, že J. stráví dlouhý zbytek noci v obýváku v křesle- a pěkně vyčká, až kocour dostane chuť na snídani, a lože opustí. :-) Nakonec se nějak dohodli.
J. skočil do postele a pečlivě za sebou zavřel :-))

Celodenní šichta- hlídání kapra a jeho příprava - Tobina zmohly natolik, že ke stolu ani neusedl. Obdržel sice místo s jmenovkou, ale usnul dřív, než se začalo servírovat.

Tak hezké Vánoce, ať  už  má vaše vánoční pohoda  jakoukoli podobu :-)

Vánoční vycházka

23.12.2011

Pátek byl ve znamení dodělávek a chystání se na dětmi tolik očekávaný Štědrý den.

Navečer jsme se ještě vydali na vycházku do centra Prahy, aby holky viděly, jak je krásně nasvícené a vyzdobené Staroměstské náměstí a aby to čekání  rychleji utíkalo. Já vím, ozvou se hlasy, že je to barevný kýč pro turisty, ale k Vánocům přece světýlka v ulicích i za okny patří.

Rozsvícený strom vzbudil u našich dětí nadšený obdiv ....

Dekorace v podobě mincí je nápaditá a nepamatuju si, že bych ji tam kdy viděla...

...ale každá věc má svůj rub- a tak jsem strčila objektiv i do zákulisí- tedy ke kmeni starého smrku-  tolik světýlek potřebuje ke svému provozu kilometry kabelů a skoro i svoji elekrtárnu ;-)

Rozsvícenému náměstí dominuje červeno-zlato-bíle nasvícená královská koruna

U stánků se nabízí všelicos. Něco méně, něco zas více vkusné. My jsme asi nejvíc okukovali háčkované ozdoby- stromečky a adělíčky- a nakonec jsme nevydrželi a  jednoho anděla ze sisalu zakoupili.

A tenhle anděl na všechno dohlíží pěkně z dálky.

Děti vyžebraly trdelník, na svařák nedošlo, neb jsme byli autem :-( a pít v jednom je neslušné :-).

Cestou domů můj stoicky klidný manžel ještě pokoupil vánoční dárky... času dost, žádný spěch...

 Dlouho do noci jsme pak ještě balili dárky a chystali bramborový  salát, aby Štědrý den nic nenarušovalo ;-) 

Vánoční

23.12.2011

Fotografie je samozřejmě vlastní :-) Vánoční pohoda v našem obýváku...

Smuteční průvod na Hrad

21.12.2011

Nedalo nám to. V předvánočním shonu jsme s Wlkem  se vším sekli a šli naposledy doprovodit pana prezidenta na Hrad.

AlespoŇ stručně popíšu můj subjektivní dojem z celé akce:
Smuteční průvod byl velkolepý. Už dlouho jsem nebyla uprostřed takové masy lidí.
Poslední masová akce, které jsem se zúčastnila, byla asi právě revoluce v roce 1989. Nejsem pouliční typ, nechodím demonstrovat za zvýšení platů, ani za zrušení čehokoli... ale tohle mi přišlo úplně samozřejmé.

Směrem ku Hradu proudily krátce po osmé hodině davy lidí. Všichni šli klidně, spořádaně- policajti různě odkláněli dopravu z exponovaných částí centra (pobavilo mě, kolik řidičů vůbec nerozumí policejním signálům... ) - kupodivu nikdo nedělal scény, všichni to chápali.

Ač jsme k branám Hradu dorazili kolem deváté hodiny- tedy hodinu před očekávaným příchodem průvodu- neměli jsme šanci dostat se blíž. Stovky lidí spořádaně stály  a čekaly. Mně se podařilo zachytit jen vršky praporů. K tomu zněla hudba a dusot vojenských bot.

Všichni  jakoby se zklidnili. Mlčeli, vzpomínali, přemýšleli, rozjímali...

A pak zazněl poslední potlesk pro Václava Havla a symbolické zvonění klíčů... 

 ... velmi působivé a dojemné. jen těžko šlo zadržet slzy  a dojetí. Pánové sňali pokrývky hlavy a nad hlavami davů se vlnily ruce znázorňující  "vítězná véčka"

Víc takových osobností-  a možná by svět vypadal jinak...

R.I.P.

V.H.

18:12.2011

 Poslední adventní neděle byla nejen zlatá, ale taky smutná.
Všechna média zaplavila zpráva o smrti Václava Havla. Člověka, jehož jméno je spjato se změnou politického systému v této zemi- se sametovou revolucí a pro mne i se specifickým smyslem pro humor a taky s absurdním dramatem, kterému jsem se tehdy  před 20lety -coby studentka - musela učit rozumět.

Je zvláštní, že u některých lidí si nechci jejich smrtelnost vůbec připustit.  Zůstávají mi v mysli zafixovaní tak, jako by se zastavil čas. Podobu Václava Havla si asi už navždy budu pamatovat právě díky tomuto plakátu, který  na přelomu roku 89 visel na všech nárožích a na všech nástěnkách.

                                                                             foto: zdroj internet

Miloval lidi a byl jimi milován. Možná pro to, že jej ani vysoké fukce nezbavily lidských vlastností.

 Ráda jsem poslouchala Hovory z Lán- nebo jak se přesně ten rozhlasový pořad jmenoval. A byl to taky první politik, jehož projevy jsem si se zájmem poslechla až do konce- už pro jazyk a styl, jakým byly psány.

Havlovo jméno je dnes skloňováno ve všech pádech. Bohužel už jen v minulém čase.
Mnoho nesmrtelného však po něm zůstane...


"Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni."
                                                                                                     Václav Havel

Barování - závěrečná kapitola

12.12.2011

Závěrečná kapitola Barování by mohla vypadat třeba takhle:
Díky divákům, kteří byli ochotni zaplatit za vstupenku dvojnásobnou částku, se vybralo pro dospělé oddělení motolské onkologie cca 35tisíc korun.



Díky za hezký večer samozřejmě patří všem účinkujícím hostům.

 Hvězd ten večer zazářilo mnoho. Já dávám jako ukázku Lucíu Šoralovou- týden před plánovaným termínem porodu (Lucía je živým příkladem toho, že těhotenství není nemoc :-)): - Zpívala a řádila v doprovodu Ondry Brzobohatého, kterému evidentně nebylo nejlíp, ale přesto přišel zahrát- ač k naší velké lítosti společnost opustil nezvykle brzy.



A dalším obdivuhodným člověkem je Martina Bártová. V soutěži "Robin Hood" působila nevýrazně a odtažitě- alespoŇ na mě- ale co ta dokáže! :-)
Její vystoupení jsou vždy perfektně připravená. Dokonalý zpěv- a co víc: Martina si pokaždé připraví  nějaké zajímavé a vtipné aranžmá - tentokrát samozřejmě variace na vánoční téma ;-)




A ještě pokus o koledu v podání  těch, bez kterých by to nešlo :-)

Vánoční koncert

11.12.2011

V neděli měla Martinka svůj první koncert :-))
Chodí na flétnu na soukromé hodiny k panu učiteli. Pan učitel je starý pán, kterému už prošly rukama desítky dětí. Je zkušený a s dětmi to náramně umí, ví, co na koho platí...  Žádné rozmazlování, pěkně zostra ;-) Martina z něj má vítr, což je v jejím případě jedině ku prospěchu věci .-), ale na hodiny chodí ráda.

Pan učitel učí žáky ve věkovém rozpětí od 4 do důchodového věku. :-) No a 2x do roka pořádá ve svém domě koncert. Aby se žáčci mohli předvést publiku.

Žáčci se mnohdy vzájemně neznají- tedy rozhodně nemají čas se spolu sehrát, takže scénář koncertu je překvapením i pro ně ;-)

Martinka hrála mj. se "sousedovic klukem" :-) Filip je o dva roky starší - hraje už dlouho a moc mu to jde. Přišel pěkně vystrojený a měl nový účes! Tak jsem mu ho chválila :-)) a maminka mě ujistila, že toho kohouta si načesal kvůli Martině, aby nebyl menší ;-)!


(samozvaná tanečnice nebyla k odehnání. Navštívila prý Ukrajinu a viděla, že tam ženy tančí samy... tak ji to uchvátilo, že nebyla k zastavení...)

A závěrečnou skladbu si dali všichni :-))




Byla to příjemná akce. Neumím si tedy představit, že se mi takový dav prožene bytem v předvánočním čase :-), ale toho starého pána obduvuju! Mít tolik elánu a být ještě takhle schopná a užitečná pro ostatní, to bych v tom věku taky chtěla umět... :-)

Perníčky

10.12.2011

V této kapitole se nedozvíte vůbec žádné vychytávky, co se pečení a zdobení perníčků týče. Perníčky léta nepeču. Neumím to exkluzivně jako některé moje kamarádky, což mě demotivuje- a tak to nedělám. ;-) Jenže Martinka letos nedala jinak- a já pod nátlakem slíbila, že zadělám těsto a budeme péct. Našla jsem si tedy na internetu recept podle klíčových slov "perníčky ihned k jídlu" :-),  a vrhla se na akci.

Lekci zdobení jsem si vyžádala u kamarádky, která vyniká svou dokonalostí ve vyrábění čehokoli. Je neuvěřitelně šikovná a pečlivá- tedy i trpělivá. Zlákala jsem Andreu na pracovní návštěvu. Neodporovala. Přislíbila jsem něco k jídlu a něco k pití :-) ... a domluveno.

Děti jásaly. Martinka hned radostně volala: "Tak až s Andreou nazdobíme perníčky, může si s námi za odměnu zahrát Zooloretto!"
...no, jasně- to je správný pohled na věc: Pěkně k nám přijďte- a sotva budete mít hotovou práci, můžete si s našimi dětmi ZA ODMĚNU pohrát! :-))

Andrea opravdu dorazila. Přišla vybavená vším: zdobičky, polevu, časopisy s náměty na zdobení... prostě dokonalá hospodyňka. Perníčky jsme nazdobily. Vypadaly umělecky a  jsou opravdu jedlé ihned ;-) Musela jsem je zapakovat do plechové bedýnky, protože lákaly i kocoura.

Zooloretto jsme nakonec hráli do půl jedenácté, pak jsme zahnali děti spát a dárkovou megaláhev vína jsme vypili do dna.  Andrea nakonec jela domů až dlouho po půlnoci taxíkem :-))
Bylo to bezva předvánoční posezení-taková malá soukromá besídka.

Óda na zlost

6.12.2011

Martina hraje na flétnu už dva měsíce. ;-)
Blíží se první vánoční koncert a pan učitel zapsal do sešitu s několika vykřičníky, že má víc cvičit nějakou koledu. Martina si totiž ráda věci dělá "po svém", což v hudbě není až to pravé- tedy pokud se zrovna nejedná o improvizaci nebo jinou vlastní tvorbu. Pan učitel trvá na tom, že noty budou mít příslušný počet dob a že se bude dodržovat i určené tempo.

Wlk už asi nemohl poslouchat moje počítání a zakoupil metronom. Ať si tu cvaká, jak chce, Martina si hraje, jak se jí to hodí. Tak jsem si řekla, že ji to odnaučím důsledností ;-)

Jakmile zahrála špatně, hned jsem ji stopla: "Tak to není, hraj, co je v notách!"
A moje svéhlavé dítě mělo po ruce vždy hned nějakou zdůvodňující odpověď-třeba: "Je to tak! ty tomu nerozumíš, to se tak má hrát!"
Vysmečovala jsem to vždy nějakou klasickou rodičovskou  replikou jakože asi neznám klasické koledy, aŤ mi nevěší  bulíky na nos a hraje podle not!!!

Martina praštila s flétnou a běžela z pokoje ven.
Potlačila jsem svoji okamžitou potřebu vystartovat po ní a se řevem ji přitáhnout zpět ke stojanu s notami. Výstražně jsem volala: "Okamžitě se vraŤ, přestaň bulit, nebo ti nudle potečou do dírek u flétny a pojď trénovat. Víš, co říkal pan učitel- kdo nebude cvičit a bude to kazit, dostane do ruky zvoneček a bude jen zvonit! A jestli ty budeš takhle řvát, tak budeš zvonit leda na zvonek u dveří! Ostudo!!"
Ostuda vzlykala a hulákala z druhého konce bytu: "Nene, nebudu. A budu hrát. A ty mi do toho nebudeš povídat!!"
Moje chuť přetrhnout to dítě na dva kusy rostla. "Okamžitě sem pojď, nebo si pro tebe dojdu!!!"

Nic. Ticho. Slyším blížící se  ťapkání bačkor. Martina se potutelně usmívá, rukávem roztírá poslední slzy po celé tváři  a v ruce si nese nějaký papír. Položila ho na stojan a pronesla: "Tak a do tohodle mi povídat nebudeš. Tohle neznáš. To umím hrát jen já..."

Vzteky vymrskla vlastní směsici not :-))

Odešla jsem. ať si vrže, jak chce. Já si klidně v čase adventním poslechnu i zvonění na zvonky. :-)

Jak jsme vyráběli hořické trubičky

3.12.2011

Tak tohle je moje kamarádka Lenka. Bydlí v Hořicích, což každému mlsounovi jistě navodí asociaci, při které se mu nutně zjeví  mls v podobě hořické trubičky.

S Lenkou se známe už dlouho. Paradoxně nás sblížila věc velmi nepěkná- totožná diagnóza našich dětí.:-(  No ale to samozřejmě k přátelení nestačí :-) Prostě je to jeden z lidí, o nichž víte, že jim můžete zavolat i dlouho po půlnoci, což skutečně v krizových stavech občas činím (mám tím na mysli naše nemocniční výjezdy s Majdou a takové "lahůdky"). Takže tahle moje "osoba blízká" zorganizovala náš výjezd na východ. Poté, co jsme navštívili nechanický zámek, vydali jsme se na návštěvu do Hořic.

Program byl poetický: nic nedělat :-)) To se tedy nakonec moc nepovedlo. ;-) Lenka naservírovala luxusní  svíčkovou (jedla i naše potravní specialistka Majda, které zpravidla k životu stačí vzduch a voda :-))

Po obědě jsme s Wlkem projevili zájem o rozestlání postele. Byli jsme z toho jídla úplně znavení! Ale k tomu nedošlo. Wlk byl odvelen na detašované pracoviště- zprovoznit dědovi PC-( dědovi vypadl skype a byl celý nesvůj ;-))

Naše dámská sekce se vrhla na výrobu domácích hořických trubiček. Recept tu nezveřejním, není k mání. Je to jedna z věcí, které se zde v kraji dědí z generace na generaci, a tak jsem jen pochytila pracovní postup, jak z tajně upečené placky hořickou trubičku umotati a při tom si prsty nespáliti a trubičku nerozmačkati :-))

Ve zkratce to vypadá asi takto- a jí se to mnohem rychleji, než se to vyrábí. Dobré jsou naplněné šlehačkou, což jsem s ohledem na blížící se Vánoce nepratikovala. 

Návštěva se nečekaně protáhla. Děti a mládež se odebraly do vedlejší místnosti- hrály hry a nikdo o nich ani nevěděl. Martinka jim zvládla asistovat :-)

Lenka se opět vrhla do kuchyně a začala smažit řízky... nechápu!! myslím, že touto návštěvou jsem definitivně vyčerpala svůj příděl masa pro letošní rok!! Vše bylo výborné!

Domů jsme dorazili až pozdě večer, což vlastně nikomu nevadilo, protože byla sobota! :-)
Děkujeme za vlídné přijetí a budeme se snažit vám to oplatit 28.prosince u nás v Praze!! Těšíme se! ;-)

Vánoční prohlídka Hrádku u Nechanic

3.12.2011

V sobotu jsme se vypravili do Hrádku u Nechanic. Zámek je částečně zrekonstruován, zámecká zahrada na svou úpravu teprve čeká, ale je vidět, že se na ní intenzivně pracuje.

V tomto období zámek nabízí vánoční prohlídkový okruh. V každé místnosti je výzdoba laděna do určité barvy, přičemž jsou používány ozdoby "ze starých časů". Bohužel  focení bylo během prohlídky zakázano :-(
Paní průvodkyně povykládala o zvycích, které naši předkové v čase vánočním dodržovali- jak kupříkladu mladé dívky zjišťovaly, kdy a za koho se vdají (třesení bezem, klepání na kurník..:-)), jak se předpovídala budoucnost (brrr, někdy lepší nevědět!!) , jaké pokrmy se servírovaly a z čeho všeho se ozdoby vyráběly.

Prohlídka trvala asi 3/4hodiny, takže ji zvládnou i předškolní děti a celý tento "malý okruh" je bezbariérový! Zámek má otevřeno i o víkendech a můžete se tam vypravit i na některý z adventních koncertů.

Po porohlídce většina vymrzlých návštěvníků (na zámku se netopí) míří do zámecké kuchyně. Ta je plně v provozu a nabízí teplé voňavé nápoje :-), cukroví a perníčky a spoustu suvenýrů. Můžete posedět v teple  a obdivovat dobové vybavení a výzdobu.

Obsluha má dobové obleky.

K vidění je i historické nádobí:

A tihle utopenci vypadali velmi lákavě ;-)

Děkujeme Lence za tip, byli jsme moc spokojeni a můžeme všem doporučit! :-)

Doktoři

5.12.2011

...co kus, to originál. Stali jsme se rodiči dítěte, které do vínku nedostalo to, co jiní dostávají automaticky- zdraví :-(, a tak jsme byli proti své vůli strženi do víru, z něhož nelze  uniknout- návštěvy mnoha specializovaných ambulancí. Pravda- za ty roky jsme vše minimalizovali. Došli jsme k názoru, že tato snížená zdravotní péče naše dítě nezahubí, a co víc- možná si  bude  žít spokojeněji.

Za ty roky jsme taky poznali snad všechny typy lékařů. Já vím, jsou to taky "jenom lidi", ale... na rozdíl od jiných pracují v oborech, kde zkrátka tu a tam jde o život. Takže jejich nálady a nenálady toleruju velmi nerada. Podle mého do ordinace nepatří. Vadí mi, když jako doprovod vážně nemocného pacienta mám poslouchat, jak je vše drahé a jak nejsou peníze... a jak se mají špatně a kolik mají práce... Připadá mi to nevkusné, přesto jsme to s Majdou již mnohokrát zažili. Obvykle se ráda ptám: "A co pro to můžu udělat já osobně?" ... no asi nic. jen to vyslechnout. nebo vyjádřit své politování na stavem pokladny?? Nevím, co se po mně chce.  A většina doktorů si ještě  taky myslí, že Majda tyto řeči nevnímá. Nejednou pan doktor hovoří na Majdu prostřednictvím mě. Někdy je to fuška, vnutit mu vzorec, že ve svém věku (téměř 15let) je schopná své obtíže popsat mnohem lépe sama.

 A tak tu máme pana doktora, který při vstupu do ordinace kývne hlavou od PC a ptá se suše: "Tak co jí je?"
V rámci svého tajného programu "já vás vychovám" :-)) odpovídám lhostejným tónem: "Komu?"
"No JÍ!", znechuceně nad mou tupostí kroutí hlavou pan otitulovaný.
"Jo, tak to se JÍ musíte zeptat..." , odsekávám už úmyslně arogantně, aby pan doktor zaregistroval, že "TO" na vozíku je živá bytost.
"Aha",  otráveně a bez nějakého začervenání ON na to. "Tak co tě trápí, princezno..." , opravil se dotčeně. V duchu si říkám, že to snad hraje, že takhle tupej nemůže být, že tímto oslovením by možná polichotil slečně v 1.třídě, ale v deváťačce?? !!!  Ale jak se zdá, je to "neotesanec".


Další akce: práce s PC nás o tom jen přesvědčila. Nejdříve hudruje na pojišťovnu, co si všechno navymýšlí, poté na počítač, nejblbější je údajně program, z něhož nejde vytisknout to, co potřebujeme- a nakonec jsou blbé i ty formuláře... Wlk tedy v těchto případech s oblibou říká, že "závada je někde mezi židlí a klávesnicí", ale obávala jsem se, že tenhle fór by pan dr. jistě pochopil úplně jinak- a tak jsem radši mlčela. Čekaly jsme  a čekaly, než se panu doktorovi asi napočtvrté podařilo vytisknout dva poukazy na požadované pomůcky pro Majdu. V autě jsme si pak mezi čtyřma očima  vysvětlily, že titul opravdu není zárukou kvality člověka... bohužel.

 K napsání tohoto příspěvku mě ovšem donutila zkušenost zcela jiná. V pondělí ráno jsem musela s Majdou na kožní. Příběh k tomu je dlouhý, asi by nemělo cenu jej zde rozepisovat- nicméně jistá neochota a pohodlnost v něm své zatoupení má. Opět jsem byla uvržena do role Slepičky, co sháněla vodu Kohoutkovi. Tento scénář  znám už celkem důvěrně, a tak vím, že pokud něco chci, musím to dohrát až do konce. Je to vždy jen otázka času.

Řešila se celkem banální záležitost- otlak na obratli, který se tu a tam objeví- ve formě puchýře, a pak pálí a otravuje. Samozřejmě, že než jsem oslovila naše dvorní interní lékaře, vyzkoušela jsem několik volně prodejných prostředků.
Problém byl celkem jednoduchý: "je to drahé", to si budete asi muset nějak sehnat finance...  Ano, souhlasím. Je to drahé. Ale zároveň si dovolím podotknout, že oleženinu si nikdo nepořizuje z rozmaru, u nepohyblivého pacienta se tomu zkrátka těžko vyhnete- můžete polohovat a podkládat- stejně tu a tam se někde během noci něco omačká. Bojím se těch otevřených, a tak jsem měla potřebu to řešit nějak aktivně.

Skončily jsme tedy na kožním. Interna to prý řešit nemůže. Dobrá. Snažím se tomu uvěřit. A velmi nerada beru doporučení na kožní. Venku leje, fouká, pavilon hledám v areálu nemocnice, klasicky tam není kde zaparkovat...sama sebe tedy ještě pěkně vytáčím... V kartotéce mě vítá celkem schopná sestra. Bere si ode mne papíry, nechá mě vyplnit vstupní dotazník a odvelí nás do příslušné ordinace.


Tak a zde velký střih!

Paní dr. na kožním je neskutečně  milá. Při vstupu do ordinace vyskočí ze židle a představuje  se - a podává ruku mně  a vzápětí stejně samozřejmě i Majdě! Ptá se Majdy,  zda jí  nevadí, když budou vyšetření přihlížet medici- a okamžitě se MAJDY vyptává, co ji trápí.

Pochváluje nám samoléčbu a odbíhá někam z ordinace. Vzápětí je zpět v doprovodu sestry z lůžkového oddělení. Okukukují svorně všechny omačkaný obratel, sestra vybíhá  z ordinace a za chvíli se vrací se štosem různých krytíček (to jsou takové zázračné polštářky (vypadají jako velká náplast- odborně prý "imitace lidské kůže"-vypadá to opravdu věrně- a hlavně: funguje to!!) napuštěné čímsi, které otlak zmírŇují a léčí- nevýhodou je snad jen ta cena 100Kč za kousek :-(( .

Paní dr. Majdu ujišťuje, že se vůbec nemusí obávat, že to dáme do pořádku a že teď dostane na testování několik krytí, aŤ si vybere, co jí bude vyhovovat a v lednu že na kontrolu a předepíše, co bude potřeba. Dává nám telefon-kdyby bylo třeba, že můžeme volat- a pak nabízí termíny další návštěvy, kdy nám to bude vyhovovat dostavit se na kontrolu. O nedostatku financí a ceně léčiv nepadne ani slovo.

Odcházíme z ordinace a já jsem v šoku.  Nechápu...

Neskutečně mě to potěšilo, že opravdu existují doktoři, kteří krom znalostí mají i jistou úroveň vystupování.  A jak jsem tak měla truchlivou, tak mi depresi prohloubilo pomyšlení, že jsem už ve fázi asi úplného rozpadu- mě prostě šokuje, když někdo jedná slušně, vstřícně a ochotně... čili to, co by mělo být základním standardem.

Já opravdu nevím, jestli někdy doktory napadne, že jsou třeba i lidi, kteří by byli nejšťastnější, kdyby vůbec nikam do ordinace nemuseli, ale bohužel mají obcházení kontrol na "plný úvazek". Pro některé pacienty je výjezd k lékaři určitou společenskou událostí- k jiným třeba nemají vůbec příležitost... takže poslouchat v této pozici, jak je vše drahé, nebo snášet nerudné chování pana doktora- to mi připadá poněkud nejapné.

P.S. Ten anděl v ordinaci se jmenoval MUDr. Anna Jiráková. :-))
Děkujeme! Přejeme si víc takových- všechny- to je asi utopie :-(

Vánoční Praha - královská

1.12.2011

Letošní výzdoba Staroměstského náměstí je laděna do zlaté a bílé.

Návrháři k dekoraci použili královské prvky- lilie, halapartny, královsko korunu, jablko a trubky...

...a taky figury  hry králů ...

Letošní vánoční strom pochází z Kladenska a je jím dvacetimetrový smrk ztepilý. Ozdoby jsou taktéž v královském duchu- zajímavě vypadají zejména půlmetrové zlaté mince.

A všude voní svařák, grog, pečící se trdelníky a taky pečené kaštany. U stánků lze nakoupit dárečky a suvenýry všeho druhu. Cizinci jsou fascinováni především ozdobami:

 

 A všude je spousta lidí...  přesto neopomeneme každoročně toto turisty přesycené centrum navštívit.

Makropulos jako výhra

27.11.2011

Soutěžím ráda. Je mi celkem jedno, jaká bude odměna. Hřeje mě pocit, že znám odpověď na otázku, nebo jsem schopná jinak vyhovět požadavku. ;-)
Vyhrála jsem už několik cen, které lze právem označit jako "velmi zajímavé" :-))

Tentokráte jsem jentak "od boku" střihla odpověď na otázku z mého oblíbeného pořadu "Divadlo žije!" - a vida! Vyhrála jsem.
Skvělé je to, že si v tomto případě můžete vybrat dvě vstupenky do divadla "na co chcete". Já jsem poptala Věc Makropulos ve Stavovském divadle. Představení velmi diskutované, chválené i zatracované. Každopádně stále vyprodané.

Pan manager se mnou měl svatou trpělivost :-) jednou mi nevyhovoval termín, pak se mi zas nepozdávaly vstupenky... Ano, pryč jsou studentské časy, kdy jsme postávali za pár korun na 2.galerii a pohled na jeviště připomínal pohled do Macochy. Mám svoje tipy na dobrá místa- a chci v divadle dobře vidět a slyšet. ;-) Vyměnili jsme si několik mailů- až "to klaplo" :-)) pan manager to komentoval slovy: "kdo si počká, ten se dočká" - a poslal dva luxusní lístky do lóže ve zvýšeném přízemí.

Uvaděčky se zde činí. Myslím, že díky jejich vystupování nikoho nenapdane "zlobit". Nikdo nerušil, všichni byli společensky oblečeni a chovali se kultivovaně. ;-)

Věc Makropulos v pojetí Stavovského divadla se určitě nebude líbit každému. Zpracování je opravdu velmi netradiční- kostýmy, účesy, líčení herců, minimalistické kulisy... to všechno může milovníky klasiky znechutit až tak, že odcházejí (skutečně se dvě dámy zvedly, vzaly své kabáty - a znechuceně odešly :-(( )

Měla jsem tu výhodu, že jsem toto dílo znala pouze z literatury. Nikdy předtím jsem ji na jevišti neviděla. Neměla jsem s čím  srovnávat, a proto mě představení uchvátilo.

Soňa Červená v roli femme fatale.- Emilia Marty -je prostě dokonalá. Jí to musíte věřit, že už po světě běhá 337let! (zvídavější mohou vygůglit datum narození této dámy- obdivuhodná a energiií nabitá bytost!!!)

Život ji už nebaví, nudí se, je otupělá vůči citům  ... ale na druhou stranu se tak moc bojí smrti.
A tak to, co jiní považují za štěstí -  být nesmrtelný- ji svazuje a deprimuje. Smrt je pro každého z nás jistým mezníkem- víme, že náš čas na Zemi je vyměřen.

citace pro ilustraci:
Emilia: „…My – my staří víme příliš mnoho; ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonečně víc!     Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždyť ani nemůžete víc chtít! Vy aspoň žijete, ale v nás se život zastavil, Kriste Ježíši! a nemůže dál – Bože, ta hrozná samota!“

Prus: „Proč tedy jste si přišla… pro Věc Makropulos? Proč chcete ještě jednou žít?“

Emilia: „– Protože se strašně bojím smrti…“

A tak po skončení představení máte o čem přemýšlet- je prodloužený život a nesmrtelnost opravdu to, po čem toužíme? Učiní nás právě toto šťastnými?

Skvělý zážitek!
Konečně jsem taky viděla hlavní tvář Barování- Filipa Rajmonta- na prknech, co zanamenají svět! Super! Bylo mi líto, že postava Janka měla jen omezené trvání ;-) Pan Rajmont hrát umí :-)) (nesleduju seriály TV Nova - a tak jsem doposud mohla hodnotit jen  a pouze jeho moderátorské schopnosti :-)) 

Večer jsme zakončili procházkou přes vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí... ale to až v dalším příspěvku.

Začíná advent

26.11.2011

...letos nezvykle brzy! S vánoční výzdobou to nehodlám přehánět, ale něco přecejen v naší domácnosti přibyde.
Adventní věnec jsem letos po dlouhé době nevyráběla. Dostala jsem ho darem. Moc mě to potěšilo, neb dárkyně mi k němu připojila ještě velice milé věnování. Tak děkuju!! :-))

Martinka je posedlá nezkrotnou chutí stále něco tvořit a vyrábět. Zpracuje cokoli, co se chystáme vyhodit do odpadu- krabičky, obaly, kartónky, provázky, zátky, špunty, víčka... asi si tím dobře cvičí fantazii, protože vytvoří z nemožného domeček, zvířátko, prostírání...
Užila bych nějakou místnost, kde bych všechny ty výtvory vystavovala a shromažďovala ;-)

V sobotu po obědě chtěla jít do DDM na vánoční tvoření. Časově se mi to do plánu vůbec nehodilo, ale nakonec jsem přehodnotila situaci a dospěla k názoru, že smejčit doupě můžu i jindy- a vyrazily jsme. Moje vize byla optimistická: odvedu Martinu do DDM, lektory zná, chodí tam ráda- zaplatím vstupy na jednotlivé akce- a zmizím :-) ... no, nestalo se tak.

Nejžádanější byla  výroba věnců, kam se hnal dav- tak tam jsme nešly.
Andělíčky z korálků jsme taky vyrábět nechtěly, neboŤ je naše babička vyrábí celoročně :-)) (zejména v červenci jí jde práce od ruky) 

Šly jsme tedy tam, kam nikdo jiný nešel- a vlastně jsme ani netušily, co se tam bude vyrábět :-)
Dílna se jmenovala PLSTĚNÍ. 

Nabízela se výroba broží z filcu a taky z ovčího rouna. Tak to jsem neznala. zatímco se jedna slečna věnovala Martince, druhá se snažila nalákat i mne na výrobu čehosi. Chvíli jsem váhala (chtěla jsem přece odejít!!), ale pak mi to nedalo. Zaplatila jsem symbolických 30Kč- a vrhla se na plstění :-) Velmi uklidňující činnost!!! Určitě někdy v budoucnu zopakuju!!
Tady je moje první brož - na fotce tedy nicmoc, ale na svetrech vypadá fakt zajímavě!

Martina se vrhla na šití. Vyučoval PAN lektor :-) Šili rybičku. Seděli u vedlejšího stolu a rozhovor, který ke mně doléhal, byl velice zajímavý- pro Martinu dost typický.
"Tak Máťo, už jsi někdy šila na šicím stroji?", ptal se ten dobrák.
"NE!" , chtivě odpověděla moje Martina.
"Tak se to spolu naučíme."- a začal Martinu poučovat, jak se co dělá.
Martina se snažila dávat pozor,  a pak s klidem řekla: "Ale musíš mi říct, kdy mám přestat šít,jo? " Lektor překvapeně: "No to snad uvidíš, ne, kde je konec?"
"Já nemám čas koukat, já budu přece šít!", oponovalo to moje astrální stvoření ... no a panečku, jak pan lektor hlásil zřetelně: "Konec, stop!"  :))

Rybička vypadá takto- je vycpaná levandulí, takže lze použít do prádelníku a nebo jentak na poličku- nebo k dárku. měla z ní velkou radost a hned se vnutila, že ušije ještě jednu ;-)

Taky jsme ještě stihly ve vedleší dílně upéct perníky- polovinu jich MáŤa snědla dřív, než jsme došly domů :-)

Bylo to moc vydařené odpoledne. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se vypravila. Bezva relax! Martinka spokojená, protože vyrobila i dva vánoční dárky a ještě než jsme opustily budovu, už se ptala, jestli za rok půjdeme zas :-))

Majda strávila odpoledne s babičkou v Tescu. Ačkoli jsem jim ro rozmlouvala, vyrazily. A přijely spokojené- ba přímo nadšené.  A o to vlastně šlo ;-)

Romeo a Julie v podání DPB

23.11.2011

Velice jsem si oblíbila ostravské Divadlo Petra Bezruče. Mám štěstí! Poměrně často jezdí tento soubor hostovat do Prahy, a tak stačí jen počíhat si ve správný okamžik na lístky a kvalitní kulturní zážitek je zaručen ;-)

Tentokráte Bezruči hostovali v Divadle v Dlouhé, a protože hráli tradiční klasiku "Romeo a Julie", nabídla jsem Majdě, jestli nechce jít s námi. Samozřejmě chtěla :-)

Bezruči opět nezklamali. Tradiční hru pojali velmi netradičně, co se jednoduchých kulis (obýváková stěna se spoustou dveří, skříněk a šuplíků, z nichž jednotlivé postavy vystupují a za nimiž zase mizí), netradičních kostýmů (většina jich je ušita z hnědo-béžových televizních dek s motivy obrovských zvířat :-))  a prostředí týče.
Pro text autoři použili pžeklad Joskův překlad (miluju Hilského, ale tohle vůbec nebylo špatné!)

zde lze přehrát ukázku

Výkonem určitě zaujmou představitelé hlavních rolí- pro mě doposud neznámé mladé tváře: Pavla Gajdošíková a Michal Sedláček. Vyloženě jsme se těšila na Norberta Lichého v roli chůvy - zaslouží potlesk! ;-)

Pojetí je zaměřené na mladší publikum, čemuž je přizpůsoben i program- velmi zajímavě a atraktivně vyřešen- i pár testovacích otázek se v něm najde- hle:

Všechno bylo fajn, až na chování některých diváků. Já to vážně nepochopím, proč se někdo vypraví do divadla- aby si s kámošem hlasitě povykládal, aby pojedl 20deka brambůrků a jiných křupek, aby lemtal colu z 2litrové PETláhve, která čím je prázdnější, tím větší rámus vyluzuje... Řada, kde seděla celá skupina "kámošů", dělala dojem, že přiletěli Marťani- obličeje ve ztemnělém sále modře osvícené displeji mobilů téměř nepřetržitě. Pravda, nikomu mobil nezazvonil, ale smskovalo se, hry se hrály... prostě žádná nuda! 

To, že přijdu 10minut po začátku a rvu se na místa uprostřed řady a zvednu tím 15lidí- abych zjistil, že mě to nebaví a po půlhodině se s klidem vydal opačným směrem směrem k baru.... nechápu. 

 Poté, co jsem přestávala slyšet herce z jeviště, jsem toho měla tak akorát a vyzvala veselou skupinu sedící za mnou, zda-li by se nechtěli přesunout na bar, že by si v klidu mohli povídat a já že bych mohla v divadle sledovat hru a ne poslouchat jejich duchaplné komentáře. Tak jsem si vyslechla: "Drž hubu, vole, bába (to jako JÁ ! :-)) - neslyší. Bába se tedy otočila znovu, sjela je pohledem otázala se, zda bylo rozuměno povelu :-)) - a pak byl klid. Co si mysleli, to je mi jasné, nějak mi to v tu chvíli bylo jedno. Podotýkám, že to nebyly děti, ale dospělí mladí lidé cca 20let.

Byla jsem z toho otrávená na nejvyšší míru. Nechápu, proč tohle neřeší uvaděčky, proč pozděpříchozí není usazen někde stranou, aby nerušil ostatní- kde seděly celou tu dobu, že tenhle humbuk neslyšely?? 

Takže kdo má rád netradiční pojetí klasiky a rád srovnává, nechŤ určitě  na tuto verzi R&J zajde. Kdo trvá na balkonové scéně v kalsickém podání, nedočká se jí ;-)

Na Bezruče zase ráda zajdu, ještě mám v jejich repertoáru vyhlídnutých pár "kousků" ;-)

Návštěva z daleka

17.- 19.11.2011

Ještě musím napsat pojednání o návštěvě, na kterou jsme se velice těšili, kterou jsme dlouhé měsíce plánovali, neb návštěvníci měli problém opustit rodnou slezskou hroudu a Praha pro ně představovala všudečíhající nebezpečí ;-)

Nakonec se zadařilo, naši milí Slezané se rozhodli, že volných listopadových dní využijí k výletu. Ještě bych měla říct, že ač obě naše rodiny mají stejné příjmení :-), nemáme společný rodokmen. Seznámili jsme se před 8lety v době, kdy jsme hledali asistentku k Majdě- a slečna Katka si nás z dlouhého seznamu žadatelů vybrala právě kvůli tomu příjmení :-)) Dneska to vypadá tak, že se máme rádi všichni- Katka je prostě "naše" a její rodiče taky.

V naší rodině fungují jakési tajemné síly... Zhruba ve stejném okamžiku, kdy na ostravském nádraží nastupovali naši přátelé do žlutého vagonu RegioJetu, jala jsem se dokončit úklid dopěte a doutírat prach-   zjistila jsem, že je v obýváku skoro studené topení. Vyplísnila Wlka, proč ho vypíná??!! Wlk se hájil, že on nic (ale to dělá běžně ;-) ... a šel se ujistit ke zdroji. No a co se nestalo... plynový kotel byl mrtev. Nehodlal se nechat oživit běžnými praktikami. Oblil mě studený pot. Představa, že se sem táhne návštěva přes půl republiky a já je uvítám v místnosti, kde skoro mrzne a voda z potoka by možná byla teplejší, mi navozovala mdloby.

Wlk neváhal, kotel rozebral a naskytl se nám zničující pohled: základní deska byla úplně ohořelá. Státní svátek- dvě hodiny odpolene. kde koho sehnat? Kde ji rychle- nejlépe hned- koupit?  Ten kotel fungoval zcela bez problémů, ale své 10.narozeniny (skoro na den přesně!!) hodlal zřejmě oslavit dnem pracovního klidu, a tak kiksnul. Wlk vytáhl svoje kufry, pájky, kleště... dvě hodiny to mordoval- no a ...spravil!! :-) Byl na sebe náležitě pyšný, muselo se i chválit :-))- tentokrát bylo vážně za co!! ...návštěva už se tou dobou přiblížila ku Praze na několik kilometrů.

Vlak dorazil na minutu přesně. Jela jsem  autem k metru návštěvu vyzvednout, protože  chlapci měli lístky na hokej, což znamenalo obratem naskočit do tramvaje a jet na stadion, aby Jiří viděl na vlastní oči, jak hraje SPARTA!! ;-)

Druhý den jsme vyrazili do města. Na Vyšehrad.
Praha je prostě úchvatná. Letos jsem si provádění návštěv (i cizokrajných :-)) užila, baví mě sledovat, jak jsou návštěvníci nadšeni, jak se kochají a žasnou... ale nakonec skoro shodně konstatují, že žít by tu nechtěli- moc lidí, moc aut, hluk... nojo, to všechno k Praze také patří. :-(

Na Vyšehradě jsme se zdrželi déle, než bylo v plánu. Na hrobu Františka Hrubína ležel roztomilý vzkaz:

Svoji pouť jsme zakončili na Smíchově- v osvědčené hodpodě U Anděla. Skvělá kuchyně, vlídná obsluha a dobré pivo :-)

Nakonec jsme se ještě narychlo rozhodli, že zajdeme do divadla. 

Mně -patrně ze samé radosti- naskočil opar nebývalých rozměrů, takže jsem vypadala jak havajský domorodec po nezdařené plastické operaci rtů. Bylo to velmi neestetické, bolelo to a pálilo a pro konzumaci čehokoli to bylo značně nepraktické :-(( Zkrátka předvedli jsme návštěvníkům vše, co se dalo :-)

Na poslední chvíli se nabízely  vstupenky na muzikál Vražda za oponou v HDK. 

Divadlo je krásné- udělalo dojem ;-)

Představení jako takové bych tak minimálně o hodinu zkrátila. Je to veselá komedie (jak už český název napovídá)  s detektivní zápletkou, kde exceluje několik postav - pro mne osobně třeba O.Brzobohatý, M.Absolonová a I.Chýlková - ale chvílemi jsou tam "hluchá místa- prostě nuda".  Takže představení mě nijak nepobouřilo, avšak ani nenadchlo. 

Zatím nemám v úmyslu jej navštívit opakovaně ;-)

Stihli jsme toho ještě mnoho, ale zdaleka ne všechno :-)

Návštěva prchala na pendolino v sobotu navečer. 

Doufáme, že se zase brzy uvidíme! VždyŤ jsme si nestihli ani pořádně popovídat ;-)