Kočičiny kocoura Tobina

7.3.2011

Náš kocourek s námi bydlí už půl roku. Za ty měsíce se dokonale naučil využívat všech požitků, které naše domácnost nabízí. Na každého člena rodiny něco platí, on jediný má perfektně zmapováno, co to je.

Za nejdůležitější úkol považuje hlídání své misky. Jakmile se něco kolem šustne, už letí a vymňoukává, aby dvojnožec nedělal cavyky a koukal něco nasypat. Bere všechno. A když si někdo svůj naservírovaný talíř nehlídá, Tobin neváhá a udělá mu z něj dietní porci.
O tom by asi nejvíc mohl vyprávět děda. Tobin s ním rozehrál (dle mého dost nebezpečnou) hru ;-)
Zatímco si chystá   jídlo, Tobin se maximálně soustředí na to, jak dědu okrást. Téměř pokaždé se mu to podaří. Nedávno švihnul  dědovi z talíře plátek knedlíku a už s ním upaloval po schodech nahoru do pelíšku. Děda se nemohl dopočítat a kdybychom krádež nenahlásili, byl si jist, že si místo pěti nandal jen čtyři. Stejnětak když si ráno mazal housku. Připravil si plátky šunky- a najednou zjistil, že mu jeden přebývá. Tobin si pro jednu máslem mazanou houstičku sáhl a odtáhl si ji do úkrytu. Zlodějnu provozuje i s plným břichem- dožere misku- a už šmejdí, co by kde uzmul. Pokud k nám přijde návštěva a dostane něco ke kávě, je důrazně upozorněna, aby si to urychleně snědla, nebo aby si talířek bedlivě střežila :-)

Nejvíc ovšem zlobí babičku. Denně jí rozhází v koupelně všechny lahvičky se šampony a vším možným, co tak běžně v koupelnách na okraji vany stává. Pohlavkuje lahvičky packami a s radostí v oku sleduje, jak dopadají na dno vany.

Vyvrcholilo to tím, když si Tobin zahrál na bankovního lupiče, zmocnil  se babiččiny bankovní karty a zkoušel, jestli náhodou taky není jedlá. :-)

Nebyla. 

Babička zatím odolává pokušení ho zabít, ale mnohdy mu nepěkně vyhrožuje. :-)

S příchodem jara se v Tobinovi probudily hormony. Je mu přesně devět a půl měsíce a začal si značit své teritorium. Kočkoznalcům nemusím asi blíže vysvětlovat, co to znamená. Těm, kteří se značkujícím kocourem nikdy v jedné domácnosti nežili, to ani nedoporučuju. Puch jak od ropuch! Skoro bych řekla, že i v pavilonu opic se mi dýchá líp. ;-)

A tak jsem volala veterináři, abych Tobina objednala na kastraci. Děkuji Ivy za odbornou konzultaci- samozřejmě jsem sáhodlouze řešila, kdy je nejvhodnější čas a co a jak- názory jsou různé a já jsem Váha... nepříznivá kombinace :-(
.
Wlk rezolutně prohlásil, že další 2měsíce, než bude kocourovi rok, on tady s kolíčkem na nose chodit nebude... což tedy chápu, je tu fakt děsně neútulno. Babička se snaží přebít to parfémy, já zas savem- příroda je ovšem mocnější a on asi o to víc značí, aby zas přehlušil tu naši chemii :-))

Zkrátka včera jsem pročítala na internetu kdeco, hledala výsledky studií, jak ovlivňuje kastrace vývoj močových cest... měla jsem nutkání zavolat veťákovi, že to ruším, že ještě ne. Ale když se zas ráno bytem rozlila ta vůně jeho kočparfému, je rozhodnuto. Musí se svého mužství zbavit a snad mi to odpustí. :-(  Ve středu ráno jde. Nejstrašnější na celé věci je ovšem to, že 20hodin před zákrokem (provádí se v celkové anestezii) nesmí to zvíře bezedný žrát! To vážně nevím, jak zvládneme...