Makropulos jako výhra

27.11.2011

Soutěžím ráda. Je mi celkem jedno, jaká bude odměna. Hřeje mě pocit, že znám odpověď na otázku, nebo jsem schopná jinak vyhovět požadavku. ;-)
Vyhrála jsem už několik cen, které lze právem označit jako "velmi zajímavé" :-))

Tentokráte jsem jentak "od boku" střihla odpověď na otázku z mého oblíbeného pořadu "Divadlo žije!" - a vida! Vyhrála jsem.
Skvělé je to, že si v tomto případě můžete vybrat dvě vstupenky do divadla "na co chcete". Já jsem poptala Věc Makropulos ve Stavovském divadle. Představení velmi diskutované, chválené i zatracované. Každopádně stále vyprodané.

Pan manager se mnou měl svatou trpělivost :-) jednou mi nevyhovoval termín, pak se mi zas nepozdávaly vstupenky... Ano, pryč jsou studentské časy, kdy jsme postávali za pár korun na 2.galerii a pohled na jeviště připomínal pohled do Macochy. Mám svoje tipy na dobrá místa- a chci v divadle dobře vidět a slyšet. ;-) Vyměnili jsme si několik mailů- až "to klaplo" :-)) pan manager to komentoval slovy: "kdo si počká, ten se dočká" - a poslal dva luxusní lístky do lóže ve zvýšeném přízemí.

Uvaděčky se zde činí. Myslím, že díky jejich vystupování nikoho nenapdane "zlobit". Nikdo nerušil, všichni byli společensky oblečeni a chovali se kultivovaně. ;-)

Věc Makropulos v pojetí Stavovského divadla se určitě nebude líbit každému. Zpracování je opravdu velmi netradiční- kostýmy, účesy, líčení herců, minimalistické kulisy... to všechno může milovníky klasiky znechutit až tak, že odcházejí (skutečně se dvě dámy zvedly, vzaly své kabáty - a znechuceně odešly :-(( )

Měla jsem tu výhodu, že jsem toto dílo znala pouze z literatury. Nikdy předtím jsem ji na jevišti neviděla. Neměla jsem s čím  srovnávat, a proto mě představení uchvátilo.

Soňa Červená v roli femme fatale.- Emilia Marty -je prostě dokonalá. Jí to musíte věřit, že už po světě běhá 337let! (zvídavější mohou vygůglit datum narození této dámy- obdivuhodná a energiií nabitá bytost!!!)

Život ji už nebaví, nudí se, je otupělá vůči citům  ... ale na druhou stranu se tak moc bojí smrti.
A tak to, co jiní považují za štěstí -  být nesmrtelný- ji svazuje a deprimuje. Smrt je pro každého z nás jistým mezníkem- víme, že náš čas na Zemi je vyměřen.

citace pro ilustraci:
Emilia: „…My – my staří víme příliš mnoho; ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonečně víc!     Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždyť ani nemůžete víc chtít! Vy aspoň žijete, ale v nás se život zastavil, Kriste Ježíši! a nemůže dál – Bože, ta hrozná samota!“

Prus: „Proč tedy jste si přišla… pro Věc Makropulos? Proč chcete ještě jednou žít?“

Emilia: „– Protože se strašně bojím smrti…“

A tak po skončení představení máte o čem přemýšlet- je prodloužený život a nesmrtelnost opravdu to, po čem toužíme? Učiní nás právě toto šťastnými?

Skvělý zážitek!
Konečně jsem taky viděla hlavní tvář Barování- Filipa Rajmonta- na prknech, co zanamenají svět! Super! Bylo mi líto, že postava Janka měla jen omezené trvání ;-) Pan Rajmont hrát umí :-)) (nesleduju seriály TV Nova - a tak jsem doposud mohla hodnotit jen  a pouze jeho moderátorské schopnosti :-)) 

Večer jsme zakončili procházkou přes vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí... ale to až v dalším příspěvku.

Začíná advent

26.11.2011

...letos nezvykle brzy! S vánoční výzdobou to nehodlám přehánět, ale něco přecejen v naší domácnosti přibyde.
Adventní věnec jsem letos po dlouhé době nevyráběla. Dostala jsem ho darem. Moc mě to potěšilo, neb dárkyně mi k němu připojila ještě velice milé věnování. Tak děkuju!! :-))

Martinka je posedlá nezkrotnou chutí stále něco tvořit a vyrábět. Zpracuje cokoli, co se chystáme vyhodit do odpadu- krabičky, obaly, kartónky, provázky, zátky, špunty, víčka... asi si tím dobře cvičí fantazii, protože vytvoří z nemožného domeček, zvířátko, prostírání...
Užila bych nějakou místnost, kde bych všechny ty výtvory vystavovala a shromažďovala ;-)

V sobotu po obědě chtěla jít do DDM na vánoční tvoření. Časově se mi to do plánu vůbec nehodilo, ale nakonec jsem přehodnotila situaci a dospěla k názoru, že smejčit doupě můžu i jindy- a vyrazily jsme. Moje vize byla optimistická: odvedu Martinu do DDM, lektory zná, chodí tam ráda- zaplatím vstupy na jednotlivé akce- a zmizím :-) ... no, nestalo se tak.

Nejžádanější byla  výroba věnců, kam se hnal dav- tak tam jsme nešly.
Andělíčky z korálků jsme taky vyrábět nechtěly, neboŤ je naše babička vyrábí celoročně :-)) (zejména v červenci jí jde práce od ruky) 

Šly jsme tedy tam, kam nikdo jiný nešel- a vlastně jsme ani netušily, co se tam bude vyrábět :-)
Dílna se jmenovala PLSTĚNÍ. 

Nabízela se výroba broží z filcu a taky z ovčího rouna. Tak to jsem neznala. zatímco se jedna slečna věnovala Martince, druhá se snažila nalákat i mne na výrobu čehosi. Chvíli jsem váhala (chtěla jsem přece odejít!!), ale pak mi to nedalo. Zaplatila jsem symbolických 30Kč- a vrhla se na plstění :-) Velmi uklidňující činnost!!! Určitě někdy v budoucnu zopakuju!!
Tady je moje první brož - na fotce tedy nicmoc, ale na svetrech vypadá fakt zajímavě!

Martina se vrhla na šití. Vyučoval PAN lektor :-) Šili rybičku. Seděli u vedlejšího stolu a rozhovor, který ke mně doléhal, byl velice zajímavý- pro Martinu dost typický.
"Tak Máťo, už jsi někdy šila na šicím stroji?", ptal se ten dobrák.
"NE!" , chtivě odpověděla moje Martina.
"Tak se to spolu naučíme."- a začal Martinu poučovat, jak se co dělá.
Martina se snažila dávat pozor,  a pak s klidem řekla: "Ale musíš mi říct, kdy mám přestat šít,jo? " Lektor překvapeně: "No to snad uvidíš, ne, kde je konec?"
"Já nemám čas koukat, já budu přece šít!", oponovalo to moje astrální stvoření ... no a panečku, jak pan lektor hlásil zřetelně: "Konec, stop!"  :))

Rybička vypadá takto- je vycpaná levandulí, takže lze použít do prádelníku a nebo jentak na poličku- nebo k dárku. měla z ní velkou radost a hned se vnutila, že ušije ještě jednu ;-)

Taky jsme ještě stihly ve vedleší dílně upéct perníky- polovinu jich MáŤa snědla dřív, než jsme došly domů :-)

Bylo to moc vydařené odpoledne. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se vypravila. Bezva relax! Martinka spokojená, protože vyrobila i dva vánoční dárky a ještě než jsme opustily budovu, už se ptala, jestli za rok půjdeme zas :-))

Majda strávila odpoledne s babičkou v Tescu. Ačkoli jsem jim ro rozmlouvala, vyrazily. A přijely spokojené- ba přímo nadšené.  A o to vlastně šlo ;-)

Romeo a Julie v podání DPB

23.11.2011

Velice jsem si oblíbila ostravské Divadlo Petra Bezruče. Mám štěstí! Poměrně často jezdí tento soubor hostovat do Prahy, a tak stačí jen počíhat si ve správný okamžik na lístky a kvalitní kulturní zážitek je zaručen ;-)

Tentokráte Bezruči hostovali v Divadle v Dlouhé, a protože hráli tradiční klasiku "Romeo a Julie", nabídla jsem Majdě, jestli nechce jít s námi. Samozřejmě chtěla :-)

Bezruči opět nezklamali. Tradiční hru pojali velmi netradičně, co se jednoduchých kulis (obýváková stěna se spoustou dveří, skříněk a šuplíků, z nichž jednotlivé postavy vystupují a za nimiž zase mizí), netradičních kostýmů (většina jich je ušita z hnědo-béžových televizních dek s motivy obrovských zvířat :-))  a prostředí týče.
Pro text autoři použili pžeklad Joskův překlad (miluju Hilského, ale tohle vůbec nebylo špatné!)

zde lze přehrát ukázku

Výkonem určitě zaujmou představitelé hlavních rolí- pro mě doposud neznámé mladé tváře: Pavla Gajdošíková a Michal Sedláček. Vyloženě jsme se těšila na Norberta Lichého v roli chůvy - zaslouží potlesk! ;-)

Pojetí je zaměřené na mladší publikum, čemuž je přizpůsoben i program- velmi zajímavě a atraktivně vyřešen- i pár testovacích otázek se v něm najde- hle:

Všechno bylo fajn, až na chování některých diváků. Já to vážně nepochopím, proč se někdo vypraví do divadla- aby si s kámošem hlasitě povykládal, aby pojedl 20deka brambůrků a jiných křupek, aby lemtal colu z 2litrové PETláhve, která čím je prázdnější, tím větší rámus vyluzuje... Řada, kde seděla celá skupina "kámošů", dělala dojem, že přiletěli Marťani- obličeje ve ztemnělém sále modře osvícené displeji mobilů téměř nepřetržitě. Pravda, nikomu mobil nezazvonil, ale smskovalo se, hry se hrály... prostě žádná nuda! 

To, že přijdu 10minut po začátku a rvu se na místa uprostřed řady a zvednu tím 15lidí- abych zjistil, že mě to nebaví a po půlhodině se s klidem vydal opačným směrem směrem k baru.... nechápu. 

 Poté, co jsem přestávala slyšet herce z jeviště, jsem toho měla tak akorát a vyzvala veselou skupinu sedící za mnou, zda-li by se nechtěli přesunout na bar, že by si v klidu mohli povídat a já že bych mohla v divadle sledovat hru a ne poslouchat jejich duchaplné komentáře. Tak jsem si vyslechla: "Drž hubu, vole, bába (to jako JÁ ! :-)) - neslyší. Bába se tedy otočila znovu, sjela je pohledem otázala se, zda bylo rozuměno povelu :-)) - a pak byl klid. Co si mysleli, to je mi jasné, nějak mi to v tu chvíli bylo jedno. Podotýkám, že to nebyly děti, ale dospělí mladí lidé cca 20let.

Byla jsem z toho otrávená na nejvyšší míru. Nechápu, proč tohle neřeší uvaděčky, proč pozděpříchozí není usazen někde stranou, aby nerušil ostatní- kde seděly celou tu dobu, že tenhle humbuk neslyšely?? 

Takže kdo má rád netradiční pojetí klasiky a rád srovnává, nechŤ určitě  na tuto verzi R&J zajde. Kdo trvá na balkonové scéně v kalsickém podání, nedočká se jí ;-)

Na Bezruče zase ráda zajdu, ještě mám v jejich repertoáru vyhlídnutých pár "kousků" ;-)

Návštěva z daleka

17.- 19.11.2011

Ještě musím napsat pojednání o návštěvě, na kterou jsme se velice těšili, kterou jsme dlouhé měsíce plánovali, neb návštěvníci měli problém opustit rodnou slezskou hroudu a Praha pro ně představovala všudečíhající nebezpečí ;-)

Nakonec se zadařilo, naši milí Slezané se rozhodli, že volných listopadových dní využijí k výletu. Ještě bych měla říct, že ač obě naše rodiny mají stejné příjmení :-), nemáme společný rodokmen. Seznámili jsme se před 8lety v době, kdy jsme hledali asistentku k Majdě- a slečna Katka si nás z dlouhého seznamu žadatelů vybrala právě kvůli tomu příjmení :-)) Dneska to vypadá tak, že se máme rádi všichni- Katka je prostě "naše" a její rodiče taky.

V naší rodině fungují jakési tajemné síly... Zhruba ve stejném okamžiku, kdy na ostravském nádraží nastupovali naši přátelé do žlutého vagonu RegioJetu, jala jsem se dokončit úklid dopěte a doutírat prach-   zjistila jsem, že je v obýváku skoro studené topení. Vyplísnila Wlka, proč ho vypíná??!! Wlk se hájil, že on nic (ale to dělá běžně ;-) ... a šel se ujistit ke zdroji. No a co se nestalo... plynový kotel byl mrtev. Nehodlal se nechat oživit běžnými praktikami. Oblil mě studený pot. Představa, že se sem táhne návštěva přes půl republiky a já je uvítám v místnosti, kde skoro mrzne a voda z potoka by možná byla teplejší, mi navozovala mdloby.

Wlk neváhal, kotel rozebral a naskytl se nám zničující pohled: základní deska byla úplně ohořelá. Státní svátek- dvě hodiny odpolene. kde koho sehnat? Kde ji rychle- nejlépe hned- koupit?  Ten kotel fungoval zcela bez problémů, ale své 10.narozeniny (skoro na den přesně!!) hodlal zřejmě oslavit dnem pracovního klidu, a tak kiksnul. Wlk vytáhl svoje kufry, pájky, kleště... dvě hodiny to mordoval- no a ...spravil!! :-) Byl na sebe náležitě pyšný, muselo se i chválit :-))- tentokrát bylo vážně za co!! ...návštěva už se tou dobou přiblížila ku Praze na několik kilometrů.

Vlak dorazil na minutu přesně. Jela jsem  autem k metru návštěvu vyzvednout, protože  chlapci měli lístky na hokej, což znamenalo obratem naskočit do tramvaje a jet na stadion, aby Jiří viděl na vlastní oči, jak hraje SPARTA!! ;-)

Druhý den jsme vyrazili do města. Na Vyšehrad.
Praha je prostě úchvatná. Letos jsem si provádění návštěv (i cizokrajných :-)) užila, baví mě sledovat, jak jsou návštěvníci nadšeni, jak se kochají a žasnou... ale nakonec skoro shodně konstatují, že žít by tu nechtěli- moc lidí, moc aut, hluk... nojo, to všechno k Praze také patří. :-(

Na Vyšehradě jsme se zdrželi déle, než bylo v plánu. Na hrobu Františka Hrubína ležel roztomilý vzkaz:

Svoji pouť jsme zakončili na Smíchově- v osvědčené hodpodě U Anděla. Skvělá kuchyně, vlídná obsluha a dobré pivo :-)

Nakonec jsme se ještě narychlo rozhodli, že zajdeme do divadla. 

Mně -patrně ze samé radosti- naskočil opar nebývalých rozměrů, takže jsem vypadala jak havajský domorodec po nezdařené plastické operaci rtů. Bylo to velmi neestetické, bolelo to a pálilo a pro konzumaci čehokoli to bylo značně nepraktické :-(( Zkrátka předvedli jsme návštěvníkům vše, co se dalo :-)

Na poslední chvíli se nabízely  vstupenky na muzikál Vražda za oponou v HDK. 

Divadlo je krásné- udělalo dojem ;-)

Představení jako takové bych tak minimálně o hodinu zkrátila. Je to veselá komedie (jak už český název napovídá)  s detektivní zápletkou, kde exceluje několik postav - pro mne osobně třeba O.Brzobohatý, M.Absolonová a I.Chýlková - ale chvílemi jsou tam "hluchá místa- prostě nuda".  Takže představení mě nijak nepobouřilo, avšak ani nenadchlo. 

Zatím nemám v úmyslu jej navštívit opakovaně ;-)

Stihli jsme toho ještě mnoho, ale zdaleka ne všechno :-)

Návštěva prchala na pendolino v sobotu navečer. 

Doufáme, že se zase brzy uvidíme! VždyŤ jsme si nestihli ani pořádně popovídat ;-)

Už máte CHYTROU kuchařku?

19.11.2011

Vaření nepatří mezi mé hobby. Čas strávený v kuchyni mě netěší, čímž tedy neříkám, že tuto činnost neprovzuji ;-), ale jsou zkrátka věci, které dělám s větším nadšením. Zelenou u mě mají recepty, jejichž realizace netrvá déle než půl hodiny.

Majda domů přinesla bezva věc. Dostala darem autorský výtisk kuchařky, kterou stvořila její paní asistentka Karla Šponarová. A tak dávám k nahlédnutí, protože v tomto čase může posloužit i jako tip na vánoční dárek.

První dojem: jedním slovem skvělý!
- neotřelé grafické zpracování
- praktická kroužková vazba- kniha s e nezavírá, pěkně drží otevřená na vybrané straně
- formát velikosti klasického CD- to je pro můj mini pracovní pult ideální!
- stránky jsou z  tužšího papíru - dobře se otáčejí a nenasakují tolik případné kuchyňské nečistoty ;-)

- zde je náhled do  obsahu:
(celkem má kniha 78stran)

Pokyny jsou psány jasně a stručně - v "tykací formě" - přilej, nakrájej, osol, nastav troubu na 200 ° ...atd.

U každého receptu je uvedena i další možná varianta úpravy a já jsem si moc oblíbila sekci: BAZAR MYŠLENEK :-) To kuchařku činí čtivou- jsou tu na několika řádcích popsány různé příhody vztahující se k receptu, nebo "know-how" -jak si přípravu usnadnit - nebo něco úplně jiného :-)

V období skoroadventním jako ukázku dávám stránky s recepty na úpravu ryb:

A ještě pro ilustraci detaily ilustrací...

------------------------------------

K mání je i kuchařka pro úplné začátečníky, která má sice stejnou grafickou úpravu, ale je dílem zcela samostaným.

Potěší zejména začínající hospodyňky, protože v ní jsou recepty na "klasické pokrmy":

Knihy si lze objednat přímo u autorky na adrese kajina@gmail.com  ( cena za kus je 150Kč + poštovné dle tarifu ČP) -  lze si vyžádat i podpis či věnování (alespoŇ si to myslím :-))  ... hehe, chce se mi zlomyslně napsat, že při uvedení správného hesla vám autorka přijde pokrm sama připravit, ale bohužel takové heslo ani v jedné z uvedených knih není :-(  Asi chyba tisku. Inu každá věc má své klady a zápory ;-)


Jinak je k dostání a k nahlédnutí na několika místech v Praze:

Občanské sdružení ONŽ
Voršilská 139/5, Praha 1 - Výtisky tomuto  OS autorka věnovala, a tak koupí přispějete  na dobrou věc.

ORIGINÁL MÓDA
Jungmanova 4, Praha 1

DOBRÁ TRAFIKA
Korunní 42, Praha 2

MLSNÁ ŽIRAFA
Ke Strašnické 5a/3304, Praha 10

ALCHYMISTA
Jana Zajíce 7/975, Praha 7

TRAILPOINT
Jirečkova 7, Praha 7

KNIHKUPECTVÍ JANA ŠIMSOVÁ
Třeboradická 1067/31, Praha 8

ATELIÉR A GALERIE
Přemyslovská 29, Praha 3



- ceny v těchto prodejnách se mohou lišit od té výše uvedené!!

Tak DOBROU CHUŤ! :-)

Ledová krása a Windows 2011

16.11.2011

...právě dnes jsem pokořila Windows 2011 - tedy umyla jsem všechna okna v naší IT domácnosti, čímž považuji  letošní vánoční úklid za zahájený...  Odporná práce.

Venku je dnes trochu líp- tedy smogmlha se lehce rozplynula, tudíž viditelnost se o pár metrů zlepšila. Nicméně ráno oškrábat tan namrzlý humus z čelního skla, to je výkon!

A klouže to! Takže autem jet mi nečiní potěšení, zatímco když vyrazím po svých- tu a tam ztrácím nad chůzí kontrolu.

Člověk si má na všem hledat pozitiva- a tak jsem zjistila, že jestli někomu ta namrzlá směsice smogu sluší, pak jsou to naše rostlinky na zahrádce.

Ledokráska

Mražené  růže

A listy s ledovými kraječkami

Svatomartinské slavnosti na Letné

13.11.2011

Každý důvod k oslavám je dobrý ;-)
Rozhodli jsme se tedy navštívit svatomartinské slavnosti v Národním zemědělském muzeu na Letné, které probíhaly během celého víkendu. Program vypadal lákavě. Zkusila jsem mailem poptat bezbariérový přístup. Odpověď přišla obratem. Pan manager psal, že NZM disponuje všemi druhy zdviží a plošin, ale bohužel tu venkovní mají mimo provoz. Do budovy asi 10schodů..  nic pro nás :-(

Během chvíle přišel další mail. Tentokráte s návrhem- trochu krkolomným, ale umožňujícím vstup do muzea nouzovým východem... lehce mě zneklidŇovala poslední věta mailu: "A dejte prosím vědět, jak to dopadlo!" ...to slibovalo mnoho dobrodružného ;-)

Vyzbrojila jsem děti pitím a svačinou, vytiskla inkriminovaný mail - a utěšovala se, že když to nepůjde- projdeme se v Letenských sadech a budeme taky spokojeni.

Na Letné nebylo tradičně místo k zaparkování. Svatý Martin vyjel na bílém koni- naštěstí jen symbolicky... leč zahalen smogovým závojem :-(( ... inu typická podzimní Praha.

Ve dvoře muzea probíhal trh. Nabízelo se spoustu dobrého, zajímavého i voňavého- pro každého něco ;-)
Nechybělo svatomartinské mladé víno....

Peklo se, smažilo i pražilo...libě to vonělo a báječně chutnalo :-)

..no ale kinderčokoláda z vlastních zdrojů taky není špatná ;-)

.. anebo snad moravský koláček? Tak kolik mám ukrojit??

...a copak to tu máme v kotlíku? Odpověď, že guláš nestačí... jaký je?

no přece pštrosí... nene, pštrosy my nejíme... těch je nám (nelogicky) líto :-(

to my radši pečínku...

V zahradě bylo i spousta zajímavých a naučných věcí: bluditě a prolézačky pro děti, poznávačka dřevin a taky tohle.

Kdopak ví, co to je? ...odpověď dám až na konec článku, aby se tu nechytračilo a nešvindlovalo. ;-)

A když už jsme byli dostatečně nasycení (děti si libovaly, že jedly ten nejlepší a největší trdelník- zde zvaný "motanec" -v Praze), vzdělaní a vymrzlí, šli jsme vyzkoušet ten bezbariérový vstup. Musím říct, že veškeré jednání s personálem bylo velice příjemné a bez komplikací. Sotva jsem zabušila na obrovská vrata a dožadovala se vpuštění, přišel otevřít starší elegantní pán a vítal nás slovy: "No, tak už jste tady! Vím o vás a jsem rád, že vám otevírám právě já. Můžu vám i něco o strojích říci, kdybyste chtěli..." ...měla jsme dojem, že sním!!!

Prošli jsme expozici traktorů a jiných zemědělských strojů, pán nám byl stále nablízku a ochotně vykládal pikantnosti o modelech 100let starých.

Dále nás dovedl k internímu výtahu- tím jsme pak pohodlně vyjeli do 3.patra na výstavu mysliveckých a lesnických uniforem a dále pak v 1.patře zhlédli naučné expozice o stromech a lesních obyvatelích zvířecí říše.

Odpoledne uteklo jako voda. Bylo moc vydařené.

Pravda, někteří byli asi nemile překvapeni, když nenašli auto tam, kde jej zaparkovali... policajti se činili. Letná je jedna velká modrá zóna, takže s parkovacími místy je to bída :-(( ...ani sv. Martin neuděluje výjimky!

a slíbená odpověď na hádanku. Ano, správně- onen přístřešek není uměleckým dílem, ani skladištěm otopu, nýbrž hnízdištěm pro včely samotářky a jiný hnízdivý hmyz :-))

Tak zase za rok se svatým Martinem a tetkou rohatou na viděnou! :-)

V oblacích

9.11.2011

Ocitla jsem se na akci, kam jsem se sice typově vůbec nehodila, ale brala jsem to jako příležitost poznat společnost managerů a jinak vytížených lidí.
Večírek se konal v naší nejvyšší 27 patrové budově: City Tower v Praze na Pankráci.

Takhle vypadá pohled na smogem zahalenou Prahu z výšky 109metrů (uši mi zalehly hned v superrychlém výtahu a odlehly až druhý den ráno ;-))

 

Program oficiální části večírku zahrnoval ocenění pracovníků podávajících skvělé a neobvyklé pracovní výkony. Dostali pugéty nádherných -převážně exotických- květin v nadživotních velikostech a hodnotné odměny. Akci moderoval Milan Hein a myslím, že on i Marta Kubišová, která se snažila hlučnému davu cosi zazpívat a sdělit, byli značně rozladěni chováním těch draze oděných hostů.

Hosté neřešili, co se sluší a patří, a tak se během produkce nerušeně bavili, k samoobslužnému bufetu přicházeli s použitými talířky- aby si jako přidali a nešpinili při tom další nádobí, někteří nelenili a nabírali si ta jedlá umělecká díla přímo vlastní vidličkou...

Servírovalo se to, co běžně k vidění není :-) Moučníky, masíčka, sýry- to vše naparáděné... zvláštní kapitolu tvořila japonská sekce- tedy ochutnávka 12leté japonské whisky a nabídka sushi. Nic z toho bohužel neumím konzumovat, ale znalci tvrdili, že je to vynikající a že to v Aureole umí skvěle!!

Vše bylo dokonale sladěné, a tak i nevšední květinová výzdoba byla ve stylu sushi- tedy "květinové sushi". Vypadalo moc krásně! Hyacinty, pryskyřníky, hortenzie a pár zelených listů nanaranžovaných v misce a obaleno širokým zeleným listem čehosi. Bezva nápad ;-)

Hosté mohli během večera ochutnávat doutníky, vína a taky zkusit přistát letadlem na trenažéru.
Šla jsem to zkusit. :-) Pobřeží Hawaje není úplně ideálním terénem pro začátečníky :-)) jednalo se o nouzové přistání- instruktor zlomyslně vypnul motor a pásl se na tom, jak hobluju vrcholky hor a posléze přistávám kolmo na hladinu Pacifiku. :-(
Škoda, kybych byla bývala více trénovala, mohla jsem získat láhev dobrého vína... achjo, proto nemám ráda podmiňovací způsob. ;-)

Večer byl tedy i poučný :-) a hlavně! Potkala jsem tam spolužáka- a on mě i po letech poznal! Povídali jsme, řehtali jsme se vzpomínkám a slibovali si, že určitě uspořádáme třídní sraz :-)

Takže rozhodně nelituju, že jsem šla, ale jen jsem se ujistila v tom, že tyhle hypermoderní budovy nejsou pro mne..  ale pokud si chcete dát oběd v oblacích, je City Tower tím správným místem! ;-)
Budova je plně bezbariérová!

Barománie pokračuje II.

dodatek:

No a jaké bylo listopadové Barování?

No přece skvělé ;-)!!
Ono je vždycky fajn, ale tento díl považuju co se obsahu a formy týče mezi ty zdařilejší. Hodně se improvizovalo, hodně se zpívalo v nahodilých seskupení - a to je vždycky zábavné a napínavé, jak pro účinkující, tak pro publikum. (to bylo tentokrát kultivovanější- žádný extra narušitel zmožený alkoholem se nikde poblíž nevyskytoval) - a na scéně zářily i zcela nové objevy.

Mne třeba zaujal Vít Soural- čerstvě 15letý, ale už teď dost šikovný:



Báječná byla i Lucía Šoralová- měsíc před porodem je ve výtečné kondici. Zpívala opět na výbornou.



Několikrát s e na jevišti objevila i Sandra Nováková- ředitelka pořadu, ale při nahrání jejího videa na youtube na mne vykouklo nějaké výhružné upozornění ohledně autorských práv, takže raději nepublikuju :-( Musíte asi vidět osobně ;-)

Objevil se i Xindl X, Martina Bártová...Michal Hrůza, Honza Nedvěd a spousta dalších.




Závěrečné části večera se ujali "cikáni" :-) Naši oblíbení. Vojta Lavička posbíral cestou přes Žižkov a Karlín zas jinou sestavu, kterou žertovně nazval "After Last Minute"-  rozjeli to "po jejich". Publikum vydatně tleskalo a hvízdalo- parádní vystoupení.



Skvělý večer nám vždy kazí jen pohled na hodiny, které pravidelně sdělují, že už běží minimálně 2.hodina ze dne nového- a představa ranního vstávání do práce :-(

Bylo to moc příjemné posezení. Doufám, že ulovíme lístky i na prosincové benefiční Barování s magickým datem 12.12.2011 ;-)

Barománie pokračuje ;-)

7.11.2011


Sedmý listopad a s ním VŘSR  jsme neoslavili v Moskvě, jak praví klasik, ale v Malostranské besedě.
Bavili jsme se opět výtečně (a já moc děkuji Maríně za obstarání lístků!)

O akci napíšu víc- časem, dnes mi z pochopitelných důvodů padá čelo na klávesnici :-)

Ale alespoŇ jednu ochutnávku na důkaz toho, že z MB se prostě před půlnocí odejít nedá!!! :-)

Elton John a L.Pavarotti počesku :-))



Nejraději na Barování mám vystoupení, na nichž je v přímém přenossu vidět improvizace. Závěrečná píseŇ z muzikálu- tedy lyrikálu- Kudykam je toho krásným příkladem.
Krom poslechu úžasného zpěvu Věry Nerušilové určitě stojí za pozornost komunikace klavíristy Ondry Brzobohatého a bubeníka Petra Zimáka. Jsou to profíci... všichni tři ;-)



------------------------------------------------------

Na návštěvě

5.- 6.11.2011

Návštěvu s Marcelou jsme složitě domlouvaly na několik pokusů. Jenže neustále měl někdo rýmu, kašel nebo jiné neduhy- a tak se termíny rušily, posouvaly... a máme tu listopad. Největší motivací k rychlé domluvě byl patrně  jejich rozbitý notebook :-) Najít volný víkendový termín je pro workholiky typu "Slávek" problém - a tak jsme do Vraného jeli v sobotu "na noc".

V sobotu večer nás čekala vynikající kačenka a příšerně nedietní knedlíky! ;-)

Poté jsme se jali slavit- důvodů je vždycky mnoho: setkání, zdraví, narození miminka... Jenže šampáňo bylo nedobytné. Dobýval se Slávek- po dobrém, pak i Wlk -po zlém- a nakonec se špunt zlomyslně přelomil. Došlo tedy i na vývrtku :-))

Jedlo se, pilo a hlavně povídalo... a workholik typu pan Wlk opět šťoural techniku.
Zázvorkovic noťas přestal fungovat údajně po pádu na zem. Wlk ho postupně rozebíral na prvočinitele a majitelé jen těžko skrývali pochybnosti, že ještě někdy ta hromada součástek bude tvořit celek. :-) Nakonec se po důkladném výslechu ukázalo, že poruchu nezpůsobil Kryštof tím, že jej shodil na zem, ale nejmenovaný uživatel, který do klávesnice omylem nalil čaj... ovocný...asi pickwick. :-))

Nejmladší účastník této seance většinu času prospal. Pohodové a nádherné miminko- chlapeček Tadeášek.

Martinka s Kryštofem se zdekovali do dětského pokoje a nikdo o nich ani nevěděl. Jen Marcela občas směrem k pokoji vysílala prosby typu: "Koberec musí zůstat zelený, malujte na zemi!" :-)

Spát se šlo až hoodně po půlnoci.

Ráno nabídlo slunečné počasí, a tak jsme neodolali kratičké vycházce k místní kapličce sv. Rosálie.

Ještě jeden opožděný halloweenský kocour Čiko :-)

Bylo nám spolu dobře, slíbili jsme si, že musíme ty setkávací intervaly zkrátit! :-) Děkujeme za vlídné přijetí!

----------------------------------------------------

V neděli odpoledne jsem ještě měla v plánu divadlo s bývalou kolegyní, kterou taky vídám už jen sporadicky, ale vždycky ráda :-) 

Vyrazily jsme na bezva hru "Africká královna"- s Hynkem Čermákem a Lindou Rybovou v hlavních rolích. Podle mého názoru velmi zdařilé provedení. Vtipné dialogy plné nadsázky,  scény plné pohybu. Obdivovala jsem nápadité provedení scény a taky fyzičku obou herců, kteří většinu textu musejí odříkavat na kymácející se lodi - Africké královně- za náležitého balancování... 

jednu z recenzí lze číst ZDE

Africká královna vyplouvá za diváky po celé republice, takže máte možnost vidět ji na vlastní oči!

Čtení, psaní, povídání

4.11.2011

Tyto tři činnosti doma s dětmi provozujeme v hojné míře. Jsem moc ráda, že se nám podařilo dětem vštípit dětem návyk, že televize se nezapíná, pokud zrovna někdo nechce sledovat něco konkrétního. Neběží u nás jako kulisa.
Hodně čteme, v knihovně jsme za "štamgasty"- personál se na nás usmívá- my se rozprchneme každá ke svému regálu a nosíme své úlovky na jednu hromadu. :-)

Majda občas vezme Martinku do parády. Někdy ji pozve k sobě do postele a čte jí - teď momentálně Staré řecké báje a pověsti. MáŤa má co dělat, aby pobrala všechna ta jména cizího původu :-) a Majda ji nešětří s testovacími otázkami, ale Martině to zjevně nevadí, někdy se sama masochisticky na čtení hlásí. A jindy zas ona chce číst Majdě. Majda je přísný posluchač a žádnou chybu Martině netoleruje... někdy se až divím, že to všechno vydrží bez odmlouvání.

Co se týče kapitoly psaní- Majdu psaní baví a navzdory tomu, že mě před jejím nástupem do školy "odborníci"  varovali, že její grafický projev díky postižení jistě nebude estetický a možná jej nebude ani schopna, tak opak se stal pravdou. Majda měla písanky jak natištěné- a já rázem upadla v podezření, že ji doma mořím, abych vyvrátila ony teze... Nic takového samozřejmě neprobíhalo, vzhledem k její zvýšené únavnosti a její povaze bylo velice málo věcí, do kterých bychom ji mohli nutit ;-), ale to se těžko dokazuje. její psaný projev je celkem kultivovaný a hlavně čitelný!

Martina píše levou rukou a některé její písmené výtvory opravdu mají k normě písma daleko :-) Nicméně její volná tvorba zaručeně pobaví- vymyšlená jména  a příběhy... nemají chybu. :-)

Ve verbální projevu vede Martina jednoznačně. Občas některá slova zkomolí, jindy použije v nevhodném kontextu- a o zábavu je postaráno.
Tu a tam tápeme, o čem vlastně to dítě mluví :-)

"Mami a jak dlouhá je osmisměrková nota?"
"A o čem si povídáte s rodinným mluvčím?"
"..sbalím si to do letní taštičky..."

...a nikdo jí nevymluví, že taštička není letní, ale toaletní, když se do ní dávají mycí - tedy toaletní potřeby, osmisměrky, že jsou hříčky s písmenky  a s osminovými notami nemají vůbec nic společného a mluvčí, že je rodilý -nikoli rodinný  :-)

Tam, kde čas končí...

 2.11.2011

První dny měsíce listopadu mají lehce posmutnělý nádech- jsou oficiálně vyhlášeny jako vzpomínkové.

Pro někoho je svátek Dušiček smutný, pro jiného příjemně melancholický. Vzpomínám na svoje nebožtíky ráda. Všichni pro mě byli cenní. Tím, jak žili, co mi kdy řekli, udělali- aŤ už v dobrém, či zlém- bylo to pro mne přínosné.

Jejich podoby se otiskly do mé paměti a určitě třebas i nevědomě kopíruju chování těch, co už tady nejsou. Často vyprávím svým dětem o svých předcích - co babička vařila, říkala, jak žili a hospodařili.

Už je to dávno, co jsme se neviděli, a tak ty vzpomínky nebolí. Už je neoplakávám a nečekám, že se stane zázrak a oni se tu zjeví a já jim budu moci doříct všechno, co jsem nestihla... vím, že se nevyplatí otálet- a radši vše udělat hned- ne až zítra... bůhví, co zítřek přichystá.

Hřitovy jsou v těchto dnech rozsvícené a nazdobené. Plné lidí, mnozí se zdraví a dávají se do řeči. Po zemi se válí barevné listí vzrostlých stromů... uklidňující pohled.

Při pročítání všech těch nápisů, jmen a všelijakých dovětků za nimi  vytesaných do náhrobků mě napadá verš Jiřího Žáčka:

"Už je po boji! - Odpočívejte v pokoji!"

... a to všem svým "dušičkám" opravdu přeju. Zaslouží si to!

Ještě přidávám pár veršů, které mě už kdysi dávno zaujaly - původně jen svým názvem, ale není to jediný řádek, který stojí za přečtění ...

Tam, kde čas končí

Tam, kde čas končí
a věčnost začíná
je ona krajina

Kde každá vidina
stává se skutečností -
přítomnou budoucností

Kde člověk žasna
listuje v oblacích
v tajemné knize knih
a chápe
jak dohrát má svou roli

                                                                           (Letokruhy, 2006)

Nomen Omen

1.11.2011

čili příznačné pojmenování...

Jméno- věc, bez které se neobejdete; věc, kterou dostanete bez ohledu na vaše přání. ;-)

Při vybírání jména pro svého potomka  jsou rodiče mnohdy ovlivněni spoustou faktorů. někdy hraje roli tzv. "rodové jméno"- dědeček i jeho čtyři prapředkové se pyšnili jménem Čestmír, takže potomek mužského pohlaví má už několik generací předem dané, jak se bude jmenovat.

Jindy jsou rodiče ovlivněni nějakou významnou osobností- či postavou- z historie; v současnosti hrají významnou roli při rozhodování seriálové postavy ... no a tady už to je někdy trošku problém. Ne každé světové jméno vypadá dobře ve spojení s ryze českým příjmením.

Díťátko má pak o zábavu postaráno- milující rodiče si nepřipouštějí, že "tady něco nehraje", ale všechno mu pěkně spočítají až spolužáci, kteří jméno s chutí zrýmují, zkomolí, počeští... a chudák nositel se pak může topit v slzách, ale nic moc s tím nenadělá. AlespoŇ co já si pamatuju, většina přezdívek všech mých spolužáků, kamarádů a známých je odvozena od jejich jmen.

A tak mi v hlavě uvízlo třeba spojení: Kevin Hruška, Sarah Štěříková, na vizitce prodejce našeho prvního nového vozidla se skvělo jméno přímo historické: Jeroným Pražský, moje paní dr. se jmenuje Myslena, v porodnici jsem si přišla na své- s chutí jsme pročítala cedulky u dveří: Annie Přibilová, Max Týc, Jeanette Švorcová... užije si zajisté i hošík jménem Matouš Šámal- pokud jeho sykavky nebudou bezvadné, může se těšit na spoustu legrace.

Nejsem ani vyznavačem módních vln všech těch Kubíčků, Matýsků, Aniček, Terezek... Jména krásná, ale čeho je moc, toho je příliš. Jak má pak jméno plnit rozlišovací funkci, když Terezek je ve skupině holčiček hned několik?

K tomuto zamyšlení mě vybudil úkol, který naše Martina opět vypracovala po svém. Měli psát jména dětí na zadaná písmena. Přece se nebude zdržovat listováním v kalendáři, který stojí na psacím stole. Hbitě si vymyslela jména vlastní...

Doufám, že než nastane čas výběru jmen pro vlastní potomky, touha po originalitě ji (alespoŇ částečně!!) opustí, nebo se můžeme těšit na vskutku nezaměnitelná vnoučata :-) Snad si zvykneme :-))
Kam na to chodí, to vážně netuším...