Vzhůru do hor- Dikti, Lassithi

18.6.2013


Pokaždé si v Řecku půjčujeme auto a výlety si organizujeme sami. Je to pohodlnější a taky oproti výletům nabízeným od CK pro naši skupinu výrazně levnější.

Náš druhý výlet autem směřoval do hor. V průvodci psali o neobvyklém úkazu, který zde byl nadosah-a to o náhorní plošině. Známe z hodin zeměpisu jako pojem, ale nikdy neviděli.

Martina miluje řecké báje a pověsti. Umí skoro všechny bohy vyjmenovat, ví, kdo čí byl syn či dcera a čte je pořád dokola. A tak toužila vidět jeskyni, kde se narodil Zeus.., ehm tedy údajně. On těch rodišť má více- aby měl turista co navštěvovati :-) Takže vzhůru za poznáním!


K planině Lassithi se ze severu přijíždí krásnou, leč strašlivě zatáčkovitou silnicí přes horské sedlo, odkud je nádherný výhled do krajiny a na moře.







Vyskytují se zde taky zříceniny velikých kamenných větrných mlýnů z benátského období, které jsou rozmístěny pěkně v zástupu po celé  hraně.


 Lassithi vypadá jako dno (sopky či jezera??) lemované kol dokola horami pohoří Dikti. Všude pole a políčka, na kterých se pěstuje, okopává a zavlažuje všechno možné.



Krásně fotogenické jsou větrné mlýny s plátěnými lopatkami, které čerpají vodu z podzemí na zavlažování. technika pokročila, a tak jich tam již nejsou stovky, jak lze spatřit na starých obrázcích. Ale i tak vypadjí tuze romanticky. ;-)

Do Diovy jeskyně vedla do kopce klikatá pěší stezka z vesničky Psichró. 
Už na parkovišti na nás rusky povykovali provozovatelé oslích taxi... :-(  Za 10eur jsme s mohli nechat chudákem oslíkem vyvézt, což jsme samozřejmě odmítli. Za některé tučné klienty jsou to těžce vydělané prachy.


Tak alespoŇ jeden pohled očima osla- z vrcholu. Od jeskyně do krajiny náhorní plošiny....
 
Jeskyně je zajímavá asi spíš tou pověstí než svým zjevem.  Martina řešila, jak tam Zeus žil, když je tam taková zima a vlhko a jak může otec sežrat svoje děti ( Zeus se v jeskyni skrýval před svým otcem-titánem Kronem, aby neskončil v jeho žaludku jako ostatní jeho sourozenci; čímž si život zachránil a získal tak titul vládce bohů ;-)... to je moje hodně zkratkovitá verze jinak velmi dramatické pověsti!

Každopádně v jeskyni je osvětleno stovky schodů, pár krápníků - a pokud se tam vypravíte hned poránu, uniknete davům lidí, kteří se tam kolem poledne valí z autobusů. Vstup 4eura za dospělého, dítě prošlo mávnutím ruky bez poplatku ;-)


Cestou zpět jsme obdivovali řecké horské vesničky, kde se zastavil čas. kde ženy chodí v černém, muži klábosí v tavernách, všude polehávají psi v prachu cest a vypadají, že "tady chcíp pes" ... nádhera, klid a žádný frmol.

Kopce kolem byly pokryty žlutými koberečky mně neznámých rostlin.


A tak jsme v jedné nezpolitizované" taverně (rozuměj v té, která neměla nápis v azbuce, že je "originál řecká")  na kopci zastavili, popíjeli frappé a Martina zápasila s čokoládovou porcí zmrzliny celým tělem a kochali se a fotili a obdivovali tu pro nás exotickou přírodu.


 

2 komentáře:

Aranel na cestě.... řekl(a)...

To je nádhera a krásná fotodokumentace. Jsem nahlodaná.
Martinka je obdivuhodná, to já bych nedala :o)

Jitka Neradová řekl(a)...

Jako bych tam byla, krásné zpravodajství. Čtu si a kochám se