30.6.2010
S politovanim musim konstatovat, ze i v jinak linem Recku plyne cas neuveritelne rychle. Leti nam to 2.7. rano :-(
Konecne jsem se zorientovala na recke klavesnici, nasla i vykricnik a kulate zavorky...a pojedu domu... ;-)
Behem pobytu se zdravotni stav clenu posadky nijak nezmenil, takze nikdo neziskal zadnou novou chorobu, ba ani ty stare nas neopustily, toz vse pri starem :-) - 3x hromove huraaa!
Obraz nasi rodiny ted vypada asi takto:
Majda neustale s knihou, Martina soustavne pod vodni hladinou, Wlk se sluchatky na usich- a tu a tam i intenzivne u TV obrazovky sleduje MS. A ja se cpu a piju hektolitry kafe a vody. Takze se da rict, ze je to v pohode. Pravda, parkrat uz mi prislo na mysl, zda je nutne, aby cela rodina travila dovolenou na jednom ostrove, kdyz jich Recko ma pres dva a pul tisice... ale to jsou zkratka okamziky, ktere cloveka k takovym uvaham donuti ;-))
Predpokladam, ze ceske deti dnes utrzily vysvedceni, a tak uz vsichni zasvecene propiraji uspechy a neuspechy a pripadne kvality pi. ucitelek a jiste uz padlo mnoho predsevzeti pro pristi skolni rok... ja vsem preju, at se jim vydari leto podle predstav a skola at je minimalne dva mesice neobtezuje ;-)
Ozvu se z PHY - dodam foto + par svych postrehu.
Zdravi preslunena Wlcice a spol.
Rychly pozdrav
28.6.2010
Dny leti hrozne rychle. Je tu slunecno, kdyz fouka vitr, vubec to nevadi, alespon to trochu osvezi. Vecer je na inet fronta, a navic se mi ty alfy, bety a gamy opravdu pletou pod rukama, takze uroven psani... hruza des.
Podnikali jsme vylety autem po ostrove, Rekove jezdi prisernym zpusobem. Svetla nepouzivaji ani za tmy, zato radio stale a na plne koule. Reka tedy nevidite, ale slysite na 100honu. :-]
Navstivili jsme 2x hlavni mesto Rodos, aby deti videly tu krasu i ve dne- fakt parada. U more vylehavame do 7 do vecera, alespon odpadnou fronty u vecere.
zdravime vsechny.
W& spol.
Dny leti hrozne rychle. Je tu slunecno, kdyz fouka vitr, vubec to nevadi, alespon to trochu osvezi. Vecer je na inet fronta, a navic se mi ty alfy, bety a gamy opravdu pletou pod rukama, takze uroven psani... hruza des.
Podnikali jsme vylety autem po ostrove, Rekove jezdi prisernym zpusobem. Svetla nepouzivaji ani za tmy, zato radio stale a na plne koule. Reka tedy nevidite, ale slysite na 100honu. :-]
Navstivili jsme 2x hlavni mesto Rodos, aby deti videly tu krasu i ve dne- fakt parada. U more vylehavame do 7 do vecera, alespon odpadnou fronty u vecere.
zdravime vsechny.
W& spol.
Z ostrova
26.6.2010
Dalsi pozdravy ze slunneho a krizi nepoznamenaneho ostrova.
Vcera jsme si pujcili auto, protoze Kolymbia neni zrovna letovisko, ktere bychom poptavali, kdybychom nemeli deti. Plaze tu jsou opravdu krasne- my preferujeme pisecne; more ciste a melke, ale...jinak chcip pes.
Uskutecnili jsme vylet na Tsampiku, coz je nejen krasna plaz, ale take vysoka hora s malym klasterem, kam se lidi jezdi modlit, kdyz touzi po potomkovi. Z vdecnosti pak sve dcery pojmenovavaji jmenem teto hory. Ja tam tedy tentokrat vysplhala pouze kvuli krasnemu vyhledu na okoli :-] Vede tam 300schodu a Martina peclive a nahlas celou dobu pocitala.
Vecer jsme vyrazili do hlavniho mesta- to je krasa. Kdo ma rad historii, nemel by jej vynechat. Deti usnuly cestou v aute, nocni zivot tu jen kvete, ale po celem dni vodnich radovanek to jednoho umori :-]
Mejte se, jdu se podivat na podmorsky zivot na vlastni oci :-}
zdravi Wlcice
Dalsi pozdravy ze slunneho a krizi nepoznamenaneho ostrova.
Vcera jsme si pujcili auto, protoze Kolymbia neni zrovna letovisko, ktere bychom poptavali, kdybychom nemeli deti. Plaze tu jsou opravdu krasne- my preferujeme pisecne; more ciste a melke, ale...jinak chcip pes.
Uskutecnili jsme vylet na Tsampiku, coz je nejen krasna plaz, ale take vysoka hora s malym klasterem, kam se lidi jezdi modlit, kdyz touzi po potomkovi. Z vdecnosti pak sve dcery pojmenovavaji jmenem teto hory. Ja tam tedy tentokrat vysplhala pouze kvuli krasnemu vyhledu na okoli :-] Vede tam 300schodu a Martina peclive a nahlas celou dobu pocitala.
Vecer jsme vyrazili do hlavniho mesta- to je krasa. Kdo ma rad historii, nemel by jej vynechat. Deti usnuly cestou v aute, nocni zivot tu jen kvete, ale po celem dni vodnich radovanek to jednoho umori :-]
Mejte se, jdu se podivat na podmorsky zivot na vlastni oci :-}
zdravi Wlcice
Rhodos - Kolymbia
23.6.2010
Pozdrav vsem z uzasneho reckeho ostrova ibisku .
Dostala jsem se na net, a tak co delam?? - pisu blog :-]]
Pravda, na recke klavesnici to neni nic moc rychlost... ale ve zkratce: let OK z PHY probehl ok ;-}
Pokoj jsem vyreklamovala hned v recepci, mame vytah, jehoz existence se nikde v prospektech hotelu neuvadi, ale je tu. Dokonce 2pokojove apartma jsme tim ziskali. . Koupelnicka miniaturni-kaustrofobni, ale dneska jsem vykomunikovala s pani majitelkou, ze se budeme chodit s Majdou sprchovat jinam, takze uz nam opravdu nic nechybi.
Jen na cestu zpet mozna budu potrebovat dve letenky, neb z jednoho sedadla budu pretekat na vsechny strany. Recka kuchyne je opravdu vrazedne dobra.
More krasne teple, ciste a plaz pisecna, coz ocenuje zejmena Martina. Ta je cely den pod hladinou, vyleza jen na jidlo a zmrzlinu. Majda se velmi snazi neprudit, a to je primo vzacne-takze snad pochopila pojem DOVOLENA.
Pry tu skoro neprsi, dnes ale lilo asi 10minut- celkem vydatne. Ale teplota kolem 28stupnu zustala.
Zvlastnosti hotelu je, ze se v zahrade- tedy v citrusovem sadu -prochazi rodinka pavu s pavatky. Rvou pekne. Takova ziva vuvuzela :-}
Mejte se krasne,
zdravi
Wlcice a company :-}
Pozdrav vsem z uzasneho reckeho ostrova ibisku .
Dostala jsem se na net, a tak co delam?? - pisu blog :-]]
Pravda, na recke klavesnici to neni nic moc rychlost... ale ve zkratce: let OK z PHY probehl ok ;-}
Pokoj jsem vyreklamovala hned v recepci, mame vytah, jehoz existence se nikde v prospektech hotelu neuvadi, ale je tu. Dokonce 2pokojove apartma jsme tim ziskali. . Koupelnicka miniaturni-kaustrofobni, ale dneska jsem vykomunikovala s pani majitelkou, ze se budeme chodit s Majdou sprchovat jinam, takze uz nam opravdu nic nechybi.
Jen na cestu zpet mozna budu potrebovat dve letenky, neb z jednoho sedadla budu pretekat na vsechny strany. Recka kuchyne je opravdu vrazedne dobra.
More krasne teple, ciste a plaz pisecna, coz ocenuje zejmena Martina. Ta je cely den pod hladinou, vyleza jen na jidlo a zmrzlinu. Majda se velmi snazi neprudit, a to je primo vzacne-takze snad pochopila pojem DOVOLENA.
Pry tu skoro neprsi, dnes ale lilo asi 10minut- celkem vydatne. Ale teplota kolem 28stupnu zustala.
Zvlastnosti hotelu je, ze se v zahrade- tedy v citrusovem sadu -prochazi rodinka pavu s pavatky. Rvou pekne. Takova ziva vuvuzela :-}
Mejte se krasne,
zdravi
Wlcice a company :-}
LAST
20.6.2010
Nevím, jak žijí jiné rodiny, ale ve mně pohled na všechny okolo vzbuzuje dojem, že jejich žití probíhá taknějak v klidu, uspořádaně... zatímco u nás je chaos, nikdo neví, co bude za pár hodin, plány se pravidelně mění a obvykle vše končívá jinak, než jsme měli v úmyslu. Faktem je, že za ty roky jsme si zvykli a dá se říct, že jsme flexibilní. Pokud se nějaká akce nabízí, není důvod její realizaci odkládat.
Trvám na tom, že budeme jezdit k moři. Mám dojem, že to dělá dětem dobře na ty jejich rýmy a uši a vůbec: kde jinde by se Majda prohřála tak, že přestane mít na pár dní studené nohy... Minulý týden jsme bohužel jednu dovolenou museli zrušit. Na Majdu skočila nějaká viroza- a bylo hned veselo. Dlouho se přamáhala a dělala, že to nic není, ale ve čtvrtek večer bylo všem jasné, že se v sobotu nikam nejede! To bychom neriskli. V nemocnici žádnou novou chorobu nenašli, konstatovali, že to asi byla opravdu viroza. Výsledky krve OK (prý na Majdu až moc dobré, pravil žertovně pan doktor :-) )
V sobotu ji propustili domů. Sekala dobrotu! Jedla, pila, nehádala se se mnou! ;-) A neustále s Martinkou žadonily, jestli pojedeme k moři. Já už to vzdala, protože mi to časově nevycházelo s odjezdem na tábor a řekla jsem, že na 6dní se tak daleko harcovat nehodlám.
V neděli navečer už byla situace neúnosná. Madlena zavěšená na netu mi neustále posílala nějaké tipy, Martina běhala po bytě s nafukovací matrací a my s Wlkem nezávisle na sobě sledovali nabídky lasminute zájezdů. V 5odpoledne jsme dali děti babičce a vyrazili do CK. Poslední zoufalý pokus- jinak nic nebude. V Tescu mají pobočky otevřeno i v neděli. Slečna nám nabídla hotel, co vyhovoval našim požadavkům, jen nevěděla, jestli se tam dá s vozíkem. Dost podstatné. Zavolat do hotelu nemohla- to dělá někdo jiný - a kontakt na hotel nám dát taky nemohla- to nesmí. Tak jsme si nechali místa na dvě hodiny zarezervovat, sedli k internetu (ještěže máme ty mobily) , pročetli recenze na hotel- byly vesměs velmi pozitivní a našli si kontakt. Zavolala jsem přímo do recepce, vyptala se, nechala si na jméno booknout rodinný pokoj v přízemí a bylo.
Šli jsme zpátky za slečnou do CK. Dívala se překvapeně. Pravila: " Vy jste tam volala? No to jste tedy šikovná!" Skromně jsem odvětila: "Dá se to tak říct ;-)"
Jakápak šikovná, to je snad normální, že když něco potřebuju vědět, tak se pátrám tak, až to zjistím.
Slečna spočítala cenu. Byla velmi příznivá, ale mně to nedalo a ještě jsem vytáhla jednu slevovou kartu od Pražské plynárenské. Sice jsem si říkala, že to asi neprojde, když je to ten nejposlednější LAST... ale prošlo to! Tak ještě odečetla 5% - tak to jsem ani nečekala.
Takže dneska v noci mizíme na 10dní na slunný a oblíbený Rhodos. Miluju řecké ostrovy, řeckou kuchyni považuju za tu nej...nej... Mají krásné moře, nejkrásnější ibišky a úžasnou povahu: nic je nerozhodí, nic s nimi nehne. Tak snad to po té ostré předehře z minulého týdne klapne. Uf! ;-)
Domů jsme přišli až v půl osmé. Babička už cpala děti do postele. Martina ale vyskočila z pod peřiny jak rybička a když slyšela, že fakt jedeme! Hupla z postele a šílela- smála se, zpívala, skákala... no úplně v tranzu.
Já bych taky šílela, skákala a zpívala, ale z úplně jiných důvodů a v úplně jiném rytmu....
Tak balím. Celý byt je pokryt hromádkami, které by se měly vejít do 2kufrů (víc nezvládáme pobrat- čtyři ruce nám nestačí :-( ).
Pokud se dostanu na net, napíšu. :-)
Nevím, jak žijí jiné rodiny, ale ve mně pohled na všechny okolo vzbuzuje dojem, že jejich žití probíhá taknějak v klidu, uspořádaně... zatímco u nás je chaos, nikdo neví, co bude za pár hodin, plány se pravidelně mění a obvykle vše končívá jinak, než jsme měli v úmyslu. Faktem je, že za ty roky jsme si zvykli a dá se říct, že jsme flexibilní. Pokud se nějaká akce nabízí, není důvod její realizaci odkládat.
Trvám na tom, že budeme jezdit k moři. Mám dojem, že to dělá dětem dobře na ty jejich rýmy a uši a vůbec: kde jinde by se Majda prohřála tak, že přestane mít na pár dní studené nohy... Minulý týden jsme bohužel jednu dovolenou museli zrušit. Na Majdu skočila nějaká viroza- a bylo hned veselo. Dlouho se přamáhala a dělala, že to nic není, ale ve čtvrtek večer bylo všem jasné, že se v sobotu nikam nejede! To bychom neriskli. V nemocnici žádnou novou chorobu nenašli, konstatovali, že to asi byla opravdu viroza. Výsledky krve OK (prý na Majdu až moc dobré, pravil žertovně pan doktor :-) )
V sobotu ji propustili domů. Sekala dobrotu! Jedla, pila, nehádala se se mnou! ;-) A neustále s Martinkou žadonily, jestli pojedeme k moři. Já už to vzdala, protože mi to časově nevycházelo s odjezdem na tábor a řekla jsem, že na 6dní se tak daleko harcovat nehodlám.
V neděli navečer už byla situace neúnosná. Madlena zavěšená na netu mi neustále posílala nějaké tipy, Martina běhala po bytě s nafukovací matrací a my s Wlkem nezávisle na sobě sledovali nabídky lasminute zájezdů. V 5odpoledne jsme dali děti babičce a vyrazili do CK. Poslední zoufalý pokus- jinak nic nebude. V Tescu mají pobočky otevřeno i v neděli. Slečna nám nabídla hotel, co vyhovoval našim požadavkům, jen nevěděla, jestli se tam dá s vozíkem. Dost podstatné. Zavolat do hotelu nemohla- to dělá někdo jiný - a kontakt na hotel nám dát taky nemohla- to nesmí. Tak jsme si nechali místa na dvě hodiny zarezervovat, sedli k internetu (ještěže máme ty mobily) , pročetli recenze na hotel- byly vesměs velmi pozitivní a našli si kontakt. Zavolala jsem přímo do recepce, vyptala se, nechala si na jméno booknout rodinný pokoj v přízemí a bylo.
Šli jsme zpátky za slečnou do CK. Dívala se překvapeně. Pravila: " Vy jste tam volala? No to jste tedy šikovná!" Skromně jsem odvětila: "Dá se to tak říct ;-)"
Jakápak šikovná, to je snad normální, že když něco potřebuju vědět, tak se pátrám tak, až to zjistím.
Slečna spočítala cenu. Byla velmi příznivá, ale mně to nedalo a ještě jsem vytáhla jednu slevovou kartu od Pražské plynárenské. Sice jsem si říkala, že to asi neprojde, když je to ten nejposlednější LAST... ale prošlo to! Tak ještě odečetla 5% - tak to jsem ani nečekala.
Takže dneska v noci mizíme na 10dní na slunný a oblíbený Rhodos. Miluju řecké ostrovy, řeckou kuchyni považuju za tu nej...nej... Mají krásné moře, nejkrásnější ibišky a úžasnou povahu: nic je nerozhodí, nic s nimi nehne. Tak snad to po té ostré předehře z minulého týdne klapne. Uf! ;-)
Domů jsme přišli až v půl osmé. Babička už cpala děti do postele. Martina ale vyskočila z pod peřiny jak rybička a když slyšela, že fakt jedeme! Hupla z postele a šílela- smála se, zpívala, skákala... no úplně v tranzu.
Já bych taky šílela, skákala a zpívala, ale z úplně jiných důvodů a v úplně jiném rytmu....
Tak balím. Celý byt je pokryt hromádkami, které by se měly vejít do 2kufrů (víc nezvládáme pobrat- čtyři ruce nám nestačí :-( ).
Pokud se dostanu na net, napíšu. :-)
Zase ta dovolená...
19.6.2010
Majda se hned ráno hlásila z nemocnice SMSkou, že až přijde doktor, určitě ho přesvědčí, že může domů, že je tam ten mladej- a toho má zmáknutýho... Neskutečnýýý!! No ale hurá. Hlavně, že je dobře.
Dávám si podmínku vyzvednutí: bude najedená a napitá, abych viděla, že to funguje... Jo, jídlo, to je panečku trest! Nechápu. Já můžu jíst pořád a je mi celkem jedno, co to je ;-)
Hned po snídani jsme pro ni vyrazili.
Po příjezdu domů byla celkem dotčena, že nemáme sbaleno a že ani nevíme, kam pojedeme na tu dovolenou??? Opět jsme ji utvrdili v tom, jak jsme nemožní!!
Asi jí trochu uniklo, že jednu dovolenou jsem ve čtvrtek večer zrušila...a radši nepíšu, proč!!!
Někdy se vážně člověk musí hodně držet, aby po ní neskočil!!
Wlk jel s Martinkou na venkov na sportovní den, a my s Majdou zůstaly doma. Majda se posadila k PC a začala lovit v nabídkách zájezdů. Je roztomilá- neřeší, jak je to daleko, kolik to stojí... podívá se na obrázek- a hned ví, jestli tam chce jet. :-)
Tak zatím jsme nic nevybrali a já už ani po ničem nekoukám. Pro mne by byla ideální dovolená "mezi ploty" (to je areál nedaleké vyhlášené léčebny v Bohnicích) - na nic víc se letos necítím.
Majda se hned ráno hlásila z nemocnice SMSkou, že až přijde doktor, určitě ho přesvědčí, že může domů, že je tam ten mladej- a toho má zmáknutýho... Neskutečnýýý!! No ale hurá. Hlavně, že je dobře.
Dávám si podmínku vyzvednutí: bude najedená a napitá, abych viděla, že to funguje... Jo, jídlo, to je panečku trest! Nechápu. Já můžu jíst pořád a je mi celkem jedno, co to je ;-)
Hned po snídani jsme pro ni vyrazili.
Po příjezdu domů byla celkem dotčena, že nemáme sbaleno a že ani nevíme, kam pojedeme na tu dovolenou??? Opět jsme ji utvrdili v tom, jak jsme nemožní!!
Asi jí trochu uniklo, že jednu dovolenou jsem ve čtvrtek večer zrušila...a radši nepíšu, proč!!!
Někdy se vážně člověk musí hodně držet, aby po ní neskočil!!
Wlk jel s Martinkou na venkov na sportovní den, a my s Majdou zůstaly doma. Majda se posadila k PC a začala lovit v nabídkách zájezdů. Je roztomilá- neřeší, jak je to daleko, kolik to stojí... podívá se na obrázek- a hned ví, jestli tam chce jet. :-)
Tak zatím jsme nic nevybrali a já už ani po ničem nekoukám. Pro mne by byla ideální dovolená "mezi ploty" (to je areál nedaleké vyhlášené léčebny v Bohnicích) - na nic víc se letos necítím.
V nesnázích
18.6.2010
V pátek ráno lilo jako z konve. Musela jsem vyřídit nějaké věci u Majdy ve škole, a pak rychle za ní do nemocnice. Psala mi SMS ve 4:52 ráno: že už je jí líp a že je tam nuda a kdy jako hodlám dorazit. ;-)
V areálu Bulovky se v dopoledních hodinách téměř nedá zaparkovat. Takže jsme tam kroužila jako sup, než se mi podařilo své nadrozměrné vozidlo upíchnout někam, kde nebude překážet v provozu.
Sestřičky na oddělení mě vítaly pozitivním hlášením, že už nezvrací a že už pěkně povídá :-), poté se na mě hned vrhly paní vychovatelky a paní nemocniční učitelka. Známe se už 10let! Je mezi námi zvláštní vztah. Máme se rádi. Jsme asi přátelé. Povídají mi o svých rodinách, vyptávají se na naše zážitky, starosti... snaží se Majdu vždy potěšit a stejnětak je to s doktory. Mám je opravdu ráda. Mockrát nám pomohli, jednou s námi dokonce strávili i Štědrý večer ... víme toho o sobě tolik. A já přesně vím, kdy tam Majdu můžu s klidem nechat, protože má službu ten a ten a bude o vše postaráno.
Bohužel, každá nemocnice má své "Cvachy", takže aby někdo nemyslel, že vše je zde ideální.
Tentokrát Majdu ta nevolnost přepadla nečekaně. U Majdy každá viroza končí zvracením a naprostým rozhozením vnitřního prostředí. Nikdo to nechápe. My už víme, že kapačka to spraví, a tak není důvod otálet. Majda sama si už řekne, kdy máme jet. Problém je ji napíchnout. Žíly jsou bídné, praskají, krev nějaká zatuhlá- neteče... Vždycky u toho šíleně úpí a lamentuje.
No ale po dvou bandičkách glukózy vypadala celkem svěže, nechala se posadit na posteli a paní učitelka nám hned dala k nahlédnutí jejich nemocniční časopis FLASTR. Číslo věnované památkám Prahy a stavebním slohům se jim velice povedlo (bohužel ještě není na inetu).
Majda luštila hádanky a pročítala zajímavosti o Praze, kterých bylo na několik stran (překvapilo nás obě, že NEJKRATŠÍ ULICE nese jméno "Jiřího Červeného" a je na Kampě v Praze 1 a měří pouhých 27 metrů! ) a vše doprovázely obrázky pražských památek malované dětmi, co musely v nemocnici strávit nějaký ten den.
Po obědě jsem Majdu uložila ke spaní a běžela do školky pro Martinku. Strávila ve školce noc. Předškoláci se tímto rituálem loučí se školkou.
Odpoledne už venku svítilo sluníčko, a tak jsem měla potřebu jít ven. Půjčila jsem si od sousedů Lucinku, aby Martinka měla kámošku, a vyrazily jsme na hřiště.
Sotva jsme ušly pár metrů, vyběhl na ulici soused a halekal, cože je s Majdou?? a najednou CVAK! Foukl vítr a jemu se zabouchla vrátka, která mají zvenku jen kouli, žádnou kliku a klíče zůstaly v zámku domovních dveří a on byl sám doma. Zůstal stát na ulici jen "v nedbalkách" :-)) , zaklel a začali jsme se chechtat, co asi bude dělat. Zkoušeli jsme dosáhnout na kliku skrz mezeru u zámku, ale nešlo to. Máme krátké prsty. ;-) Ani žádný klacík se nikde nepovaloval. Tak soused, že to nic není, že přeleze plot!
Jenže oni mají z druhé strany v zahradě nějaká křoviska, takže tento pokus nevyšel :-) Navrhla jsem, ať mi pohlídá holčičky, že skočím domů pro nějaké koště a otevřeme to. Mávl rukou, že nééé, že někoho stopneme a ten že jistě bude mít nějaké nářadí :-))
V ten moment jel kolem cyklista. Soused skočil do vozovky a začal mávat gestem zkušeného stopaře. Cyklista nevěřil. Bylo vidět, že chvíli váhá, zda má vůbec přibrzdit... Ale zastavil ;-), a když jsme mu vylíčili, co se stalo, přestal se vyděšeně dívat a začal štrachat v ledvince, co by se dalo použít na otevření těch vrátek.
Nakonec se to zvláštním grifem podařilo.
Soused byl rád, že zas může domů, cyklista byl rád, že může rychle opustit tu pochybnou sešlost a já byla ráda, že jsem se zase s chutí zasmála.
V pátek ráno lilo jako z konve. Musela jsem vyřídit nějaké věci u Majdy ve škole, a pak rychle za ní do nemocnice. Psala mi SMS ve 4:52 ráno: že už je jí líp a že je tam nuda a kdy jako hodlám dorazit. ;-)
V areálu Bulovky se v dopoledních hodinách téměř nedá zaparkovat. Takže jsme tam kroužila jako sup, než se mi podařilo své nadrozměrné vozidlo upíchnout někam, kde nebude překážet v provozu.
Sestřičky na oddělení mě vítaly pozitivním hlášením, že už nezvrací a že už pěkně povídá :-), poté se na mě hned vrhly paní vychovatelky a paní nemocniční učitelka. Známe se už 10let! Je mezi námi zvláštní vztah. Máme se rádi. Jsme asi přátelé. Povídají mi o svých rodinách, vyptávají se na naše zážitky, starosti... snaží se Majdu vždy potěšit a stejnětak je to s doktory. Mám je opravdu ráda. Mockrát nám pomohli, jednou s námi dokonce strávili i Štědrý večer ... víme toho o sobě tolik. A já přesně vím, kdy tam Majdu můžu s klidem nechat, protože má službu ten a ten a bude o vše postaráno.
Bohužel, každá nemocnice má své "Cvachy", takže aby někdo nemyslel, že vše je zde ideální.
Tentokrát Majdu ta nevolnost přepadla nečekaně. U Majdy každá viroza končí zvracením a naprostým rozhozením vnitřního prostředí. Nikdo to nechápe. My už víme, že kapačka to spraví, a tak není důvod otálet. Majda sama si už řekne, kdy máme jet. Problém je ji napíchnout. Žíly jsou bídné, praskají, krev nějaká zatuhlá- neteče... Vždycky u toho šíleně úpí a lamentuje.
No ale po dvou bandičkách glukózy vypadala celkem svěže, nechala se posadit na posteli a paní učitelka nám hned dala k nahlédnutí jejich nemocniční časopis FLASTR. Číslo věnované památkám Prahy a stavebním slohům se jim velice povedlo (bohužel ještě není na inetu).
Majda luštila hádanky a pročítala zajímavosti o Praze, kterých bylo na několik stran (překvapilo nás obě, že NEJKRATŠÍ ULICE nese jméno "Jiřího Červeného" a je na Kampě v Praze 1 a měří pouhých 27 metrů! ) a vše doprovázely obrázky pražských památek malované dětmi, co musely v nemocnici strávit nějaký ten den.
Po obědě jsem Majdu uložila ke spaní a běžela do školky pro Martinku. Strávila ve školce noc. Předškoláci se tímto rituálem loučí se školkou.
Odpoledne už venku svítilo sluníčko, a tak jsem měla potřebu jít ven. Půjčila jsem si od sousedů Lucinku, aby Martinka měla kámošku, a vyrazily jsme na hřiště.
Sotva jsme ušly pár metrů, vyběhl na ulici soused a halekal, cože je s Majdou?? a najednou CVAK! Foukl vítr a jemu se zabouchla vrátka, která mají zvenku jen kouli, žádnou kliku a klíče zůstaly v zámku domovních dveří a on byl sám doma. Zůstal stát na ulici jen "v nedbalkách" :-)) , zaklel a začali jsme se chechtat, co asi bude dělat. Zkoušeli jsme dosáhnout na kliku skrz mezeru u zámku, ale nešlo to. Máme krátké prsty. ;-) Ani žádný klacík se nikde nepovaloval. Tak soused, že to nic není, že přeleze plot!
Jenže oni mají z druhé strany v zahradě nějaká křoviska, takže tento pokus nevyšel :-) Navrhla jsem, ať mi pohlídá holčičky, že skočím domů pro nějaké koště a otevřeme to. Mávl rukou, že nééé, že někoho stopneme a ten že jistě bude mít nějaké nářadí :-))
Soused byl rád, že zas může domů, cyklista byl rád, že může rychle opustit tu pochybnou sešlost a já byla ráda, že jsem se zase s chutí zasmála.
Odpolední službu v nemocnici měl Wlk, ale naštěstí od 8hodin běželo v TV něco neodolatelného, takže ho Majda propustila domů s tím, že se chce v klidu dívat ;-)
Dovolená snů
17.6.2010
Už asi 14dní se doma dohadujeme, kam letos vyrazíme na dovolenou. Wlk chce změnu. Chce jet k moři autem. Svým velkým novým autem :-( Já ho nemám ráda. Tedy to auto. ;-) Neumím ho zaparkovat tak, abych svými manévry nepřitáhla pozornost diváků nebo neodřela vrata. Snad se můj vztah k měnu nějak zlepší. Budu na tom pracovat.
Smířila jsem se tedy s tím, že neuvidím letos svoje milované (byŤ zadlužené) Řecko.(Snad mi jej EU nezavře nadobro!)
Vybrali jsme Itálii. Palmovou riviéru, že je tam rovina a Majda bude moci drandit na električáku a taky tam mají mělké moře ... a muzeum mušlí- a začala bitka o to, kde budeme bydlet. Nabízené apartmány vypadají luxusně a mně se podařilo najít (na doporučení .-) ) jeden prostorný s velkou koupelnou. Datum odjezdu byl stanoven na pátek 18.6. - v noci. Vše domluveno.
Ale protože u nás nemůže být nic podle plánu, odjíždělo se v noci o den dříve.
Máme tedy pokoj v *** , plně bezbariérovém hotelu s vyhlídkou na na město. Je to ALLL INCLUSIVE za dobrou cenu... zkušení jistě uhádnou jeho název ...
Pro ty, kteří se nechali trochu zmást předchozím popisem, přidávám malou nápovědu:
Ano, Majda je na Bulovce. Vytáhla zvracení. Včera večer se to nějak zhoršilo, a tak radši šup na kapačku. Při té vší smůle- velké štěstí: měla službu výborná paní dr. Urbanová, která si s Majdou umí poradit, takže ji šoupli na JIPku a poslali nás domů vyspat. To se hodilo. Martinka totiž měla tu noc spaní ve školce, takže jsme byli BEZ DĚTÍ!! To se nám často nestává... ani jsme toho nestačili zneužít- snad příště ;-)
... a pak, že všechny cesty vedou do Říma... ať jedu, kam jedu, vždycky skončíme na Bulovce ;-)
---------------------------------
Tak uvidíme, co přinese dnešní den. Majda psala ranní SMS, že jí je líp (jupí)
Už asi 14dní se doma dohadujeme, kam letos vyrazíme na dovolenou. Wlk chce změnu. Chce jet k moři autem. Svým velkým novým autem :-( Já ho nemám ráda. Tedy to auto. ;-) Neumím ho zaparkovat tak, abych svými manévry nepřitáhla pozornost diváků nebo neodřela vrata. Snad se můj vztah k měnu nějak zlepší. Budu na tom pracovat.
Smířila jsem se tedy s tím, že neuvidím letos svoje milované (byŤ zadlužené) Řecko.(Snad mi jej EU nezavře nadobro!)
Vybrali jsme Itálii. Palmovou riviéru, že je tam rovina a Majda bude moci drandit na električáku a taky tam mají mělké moře ... a muzeum mušlí- a začala bitka o to, kde budeme bydlet. Nabízené apartmány vypadají luxusně a mně se podařilo najít (na doporučení .-) ) jeden prostorný s velkou koupelnou. Datum odjezdu byl stanoven na pátek 18.6. - v noci. Vše domluveno.
Ale protože u nás nemůže být nic podle plánu, odjíždělo se v noci o den dříve.
Máme tedy pokoj v *** , plně bezbariérovém hotelu s vyhlídkou na na město. Je to ALLL INCLUSIVE za dobrou cenu... zkušení jistě uhádnou jeho název ...
Pro ty, kteří se nechali trochu zmást předchozím popisem, přidávám malou nápovědu:
Ano, Majda je na Bulovce. Vytáhla zvracení. Včera večer se to nějak zhoršilo, a tak radši šup na kapačku. Při té vší smůle- velké štěstí: měla službu výborná paní dr. Urbanová, která si s Majdou umí poradit, takže ji šoupli na JIPku a poslali nás domů vyspat. To se hodilo. Martinka totiž měla tu noc spaní ve školce, takže jsme byli BEZ DĚTÍ!! To se nám často nestává... ani jsme toho nestačili zneužít- snad příště ;-)
... a pak, že všechny cesty vedou do Říma... ať jedu, kam jedu, vždycky skončíme na Bulovce ;-)
---------------------------------
Tak uvidíme, co přinese dnešní den. Majda psala ranní SMS, že jí je líp (jupí)
Mokré vysvědčení
15.6.2010
Martinka dnes absolvovala závěrečnou lekci svého plaveckého kurzu. Měla štěstí na úžasnou paní lektorku, která ji odnaučila bát se vody, naučila ji skákat, potápět se a i trochu plavat. Martinka dostala "mokré vysvědčení" a doufám, že v 1.třídě bude moci pokračovat ve výcviku v rámci školní družiny. Dopoledne už to nepůjde, musí chodit do školy, a odpoledne máme týden tak rozplánovaný, že žádné další aktivity nehodlám přibírat. Už takhle nestíhám.
Po plavání chodí Máťa ještě do školky. Jsme tam akorát na svačinu, pak si pohraje s dětmi, naobědvá se a beru ji domů. Školka je v tu dobu vždy zamčená, aby někteří svěřenci nezdrhli. ;-)
Obvykle zvoníme na paní učitelku. Tentokrát bylo ale otevřené okno (mají třídu v přízemí), a tak jsem Máťu poslala, ať houkne do okna, že už jsme přišly a že prosíme odemknout. Nějaká konverzace proběhla, ale nerozuměla jsem všemu, byla jsem opodál. Stojíme tedy nějakou chvíli u dveří a mně to bylo už divné.
Tak se jí ptám: "Nahlásila jsi, že jsme už tady? "
"Jo. Nahlásila."
"A komu jsi to řekla? Přece tak dlouho nehledají klíče?, lamentovala jsem, ale bylo mi trapné zvonit, abych paní učitelku nějak nehonila, když vím, že má zrovna práci u dětí.
"Řekla jsem to paní učitelce Věrce" s klidem odpověděla Martina.
"Hm, a říkala něco?"
"Jo. Říkala."
"No a co tedy říkala?", dorážím už silně netrpělivě, protože na 10.hodinu mám domluvenou schůzku a zbývá mi na přesun už jen 10minut.
"Říkala, že máme jít okolo..."
... já myslela, že mi šlehne. Stojím tam snad 10minut, aby mi ta mimozemšťanka sdělila, že za rohem je otevřená terasa...
Tak jí říkám: "To snad není možný. Ty jsi ale pako! Tos mi to nemohla říct rovnou, když víš, že pospíchám??"
"Nemohla, když ses nezeptala. A nejsem pako. Paka totiž neuměj písmena. A ty já umim!" ... a zmizela ve třídě ;-)
Martinka dnes absolvovala závěrečnou lekci svého plaveckého kurzu. Měla štěstí na úžasnou paní lektorku, která ji odnaučila bát se vody, naučila ji skákat, potápět se a i trochu plavat. Martinka dostala "mokré vysvědčení" a doufám, že v 1.třídě bude moci pokračovat ve výcviku v rámci školní družiny. Dopoledne už to nepůjde, musí chodit do školy, a odpoledne máme týden tak rozplánovaný, že žádné další aktivity nehodlám přibírat. Už takhle nestíhám.
Po plavání chodí Máťa ještě do školky. Jsme tam akorát na svačinu, pak si pohraje s dětmi, naobědvá se a beru ji domů. Školka je v tu dobu vždy zamčená, aby někteří svěřenci nezdrhli. ;-)
Obvykle zvoníme na paní učitelku. Tentokrát bylo ale otevřené okno (mají třídu v přízemí), a tak jsem Máťu poslala, ať houkne do okna, že už jsme přišly a že prosíme odemknout. Nějaká konverzace proběhla, ale nerozuměla jsem všemu, byla jsem opodál. Stojíme tedy nějakou chvíli u dveří a mně to bylo už divné.
Tak se jí ptám: "Nahlásila jsi, že jsme už tady? "
"Jo. Nahlásila."
"A komu jsi to řekla? Přece tak dlouho nehledají klíče?, lamentovala jsem, ale bylo mi trapné zvonit, abych paní učitelku nějak nehonila, když vím, že má zrovna práci u dětí.
"Řekla jsem to paní učitelce Věrce" s klidem odpověděla Martina.
"Hm, a říkala něco?"
"Jo. Říkala."
"No a co tedy říkala?", dorážím už silně netrpělivě, protože na 10.hodinu mám domluvenou schůzku a zbývá mi na přesun už jen 10minut.
"Říkala, že máme jít okolo..."
... já myslela, že mi šlehne. Stojím tam snad 10minut, aby mi ta mimozemšťanka sdělila, že za rohem je otevřená terasa...
Tak jí říkám: "To snad není možný. Ty jsi ale pako! Tos mi to nemohla říct rovnou, když víš, že pospíchám??"
"Nemohla, když ses nezeptala. A nejsem pako. Paka totiž neuměj písmena. A ty já umim!" ... a zmizela ve třídě ;-)
Na pouti
13.6.2010
V neděli odpoledne jsme vyrazili na pouť.
I když "na pouť" ... já mám ve svých vzpomínkách pouť spojenou s hlasitou hudbou, která vyhrávala různé melodie z několika amplionů současně a my přebíhali od atrakce k atrakci, přičemž nejdražší bylo svezení na autíčkách, které tuším stálo celých korun :-)) a domů jsme se vraceli šíleně upatlaní od cukrové vaty, kterou jsme zajedli nějakým buřtem a zapili červenou limonádou a to celé zavrřili požitím žužu hada, kterého jsme před požitím natahovali a poměřovali, abychom zjistili, čí je delší ;-)
Martinka ještě nikdy na pouti nebyla- pokud nepočítám zhoupnutí se a svezení se na nějakých kolotočích u Kauflandu ;-)
Časy se mění, a tak dnešní pouť vypadá v mých (stejných) očích asi tak: komedianti (tak jsme jim vždycky říkali) se utáboří na louce mezi paneláky, kde rozbalí své kolotoče, skákací hrady, lochnesky, živé koně a poně, cukrovou vatu balenou v kelímcích a stánek s blýskavými "americkými" balonky, kdy ten nejmenší stojí 50Kč.
Žádná hudba (asi hygienik nepovolil hluk), jen rachot koleček jakési "bobové dráhy". Ceny atrakcí se pohybují od 30Kč za 3minuty jízdy, skákání či jiných radovánek. Když píšu od, myslím tím, že za míň nepořídíte NIC.
Tak jsme si užili, zážitky máme všichni - já zas po Xletech okusila pohled z výšky, kam mě vynesl drak, naučila jsem Martinku rozhoupat vestoje houpačku (za nás byly jen lodičky, teď si nemohla vybrat, do kterého pestrobarevného zajíce si nesedne ;-) ), tatínka jsem poté nacpala na autíčka (to mi nikdy nešlo a pravidelně jsme končila v chumlu několika aut, mnohdy coby viník nehody :-( ) a peněženka zažila během té hodiny takový průvan, že se asi taky divila, co se děje. ;-)
...jen ty přejezdy pan architekt moc nedomyslel. Pro vozíčkáře jsou tyto panelové lávky nesjízdné, protože mezery mezi panely jsou tak velké, že tam zapadávají i kola sportovních kočárků...
Tak nevím, jaký to byl záměr, ale nám by asi více vyhovovala lávka, můstek... alespoň tu a tam by majitele koleček jistě potěšil ...
V neděli odpoledne jsme vyrazili na pouť.
I když "na pouť" ... já mám ve svých vzpomínkách pouť spojenou s hlasitou hudbou, která vyhrávala různé melodie z několika amplionů současně a my přebíhali od atrakce k atrakci, přičemž nejdražší bylo svezení na autíčkách, které tuším stálo celých korun :-)) a domů jsme se vraceli šíleně upatlaní od cukrové vaty, kterou jsme zajedli nějakým buřtem a zapili červenou limonádou a to celé zavrřili požitím žužu hada, kterého jsme před požitím natahovali a poměřovali, abychom zjistili, čí je delší ;-)
Martinka ještě nikdy na pouti nebyla- pokud nepočítám zhoupnutí se a svezení se na nějakých kolotočích u Kauflandu ;-)
Časy se mění, a tak dnešní pouť vypadá v mých (stejných) očích asi tak: komedianti (tak jsme jim vždycky říkali) se utáboří na louce mezi paneláky, kde rozbalí své kolotoče, skákací hrady, lochnesky, živé koně a poně, cukrovou vatu balenou v kelímcích a stánek s blýskavými "americkými" balonky, kdy ten nejmenší stojí 50Kč.
Žádná hudba (asi hygienik nepovolil hluk), jen rachot koleček jakési "bobové dráhy". Ceny atrakcí se pohybují od 30Kč za 3minuty jízdy, skákání či jiných radovánek. Když píšu od, myslím tím, že za míň nepořídíte NIC.
Tak jsme si užili, zážitky máme všichni - já zas po Xletech okusila pohled z výšky, kam mě vynesl drak, naučila jsem Martinku rozhoupat vestoje houpačku (za nás byly jen lodičky, teď si nemohla vybrat, do kterého pestrobarevného zajíce si nesedne ;-) ), tatínka jsem poté nacpala na autíčka (to mi nikdy nešlo a pravidelně jsme končila v chumlu několika aut, mnohdy coby viník nehody :-( ) a peněženka zažila během té hodiny takový průvan, že se asi taky divila, co se děje. ;-)
Martince se všechno líbilo. Ona je takový vděčný většinou pozitivně naladěný divák :-)
Majda si nevybrala nic z nabízeného, jen nutně potřebovala macdonaldí zmrzku, takže jsme to spojili s procházkou přes upravený park na Proseku. Je tam spousta vodních ploch- vodotrysky, vodopádky, ostrov...
Majda si nevybrala nic z nabízeného, jen nutně potřebovala macdonaldí zmrzku, takže jsme to spojili s procházkou přes upravený park na Proseku. Je tam spousta vodních ploch- vodotrysky, vodopádky, ostrov...
Tak nevím, jaký to byl záměr, ale nám by asi více vyhovovala lávka, můstek... alespoň tu a tam by majitele koleček jistě potěšil ...
Pražská muzejní noc
12.6.2010
Letos proběhla v rámci Festivalu muzejních nocí v Praze již sedmá. Nikdy se nám nepodařilo vydat se na noční obhlídku muzeí a galerií. Letos jsme si tedy poprvé dopřáli doprovodných programů, které se návštěvníkům v tuto noc nabízejí. Jediné, z čeho jsem měla obavy, byly davy lidí, které podlehnou vidině toho, že je vstupné i doprava speciálně označenými autoBUSY zdarma (Dopravní podnik je partnerem této akce!- chválihodné ;-)). (na to mě ovšem nechytí, obojí mám díky Majdě zdarma celoročně ;-) ).
Majda měla s dramaťáklem program ve Veletržním paláci. Nacvičli scénky k několika obrazům. Viděla jsem generální zkoušku zhruba před měsícem a přišlo mi to jako geniální nápad. A je vidět, že o diváky nebyla nouze ani dnes. Tísnili se mezi panely s obrazy a uvaděčky byly velmi nervózní a dost nevybíravě návštěvníky okřikovaly, aby se nepřibližovali k vystaveným exponátům...
Tato scénka se odehrála před obrazem J. Štýrského: "Z mého deníku".
Majda hrála J. Zrzavého v etudě před slavným obrazem "Kleopatra". Moc se jim to povedlo :-)
Kolem půlnoci došlo na dramatizaci obrazu slavného Vincenta van Gogha: "Zelené obilí", která rovněž neměla chybu.
Letošní ročník byl zaměřen na doprovodné programy pro děti. Zde si mohly vyrobit odznak (placku) a taky vyplňovat takovou skládačku, kde hledaly odpovědi na jednotlivých obrazech vystavených v galerii.
A zatímco se budovou rozléhal úchvatný zpěv směsice dívčích hlasů skupiny Brécy ve skladbě Bellvoices Petra Wajsara, pokoušela jsem se vyfotit kamarádku a taky sebe v pokřiveném zrcadle :-)
Letos proběhla v rámci Festivalu muzejních nocí v Praze již sedmá. Nikdy se nám nepodařilo vydat se na noční obhlídku muzeí a galerií. Letos jsme si tedy poprvé dopřáli doprovodných programů, které se návštěvníkům v tuto noc nabízejí. Jediné, z čeho jsem měla obavy, byly davy lidí, které podlehnou vidině toho, že je vstupné i doprava speciálně označenými autoBUSY zdarma (Dopravní podnik je partnerem této akce!- chválihodné ;-)). (na to mě ovšem nechytí, obojí mám díky Majdě zdarma celoročně ;-) ).
Majda měla s dramaťáklem program ve Veletržním paláci. Nacvičli scénky k několika obrazům. Viděla jsem generální zkoušku zhruba před měsícem a přišlo mi to jako geniální nápad. A je vidět, že o diváky nebyla nouze ani dnes. Tísnili se mezi panely s obrazy a uvaděčky byly velmi nervózní a dost nevybíravě návštěvníky okřikovaly, aby se nepřibližovali k vystaveným exponátům...
Tato scénka se odehrála před obrazem J. Štýrského: "Z mého deníku".
Letošní ročník byl zaměřen na doprovodné programy pro děti. Zde si mohly vyrobit odznak (placku) a taky vyplňovat takovou skládačku, kde hledaly odpovědi na jednotlivých obrazech vystavených v galerii.
A zatímco se budovou rozléhal úchvatný zpěv směsice dívčích hlasů skupiny Brécy ve skladbě Bellvoices Petra Wajsara, pokoušela jsem se vyfotit kamarádku a taky sebe v pokřiveném zrcadle :-)
Byl to krásný a dlouhý večer, Majda měla radost, že se přišly na její výkon podívat i osoby, které tvoří pečující tým ;-) (rehabka, asistentka, naše kamarádka s velkým foťákem :-) - slíbila fotky a já vím, že budou profi)
Domů jsme dorazili až hodinu po půlnoci a bylo nám líto jít si lehnout, abychom všechny ty zážitky hned nezaspali :-)) Tak jsme tu ještě soukromě pařili další hodinu... a ráno bylo kruté, protože sousedovic hyeny začaly krátce po 6.hodině ranní vyštěkávat imaginárního nepřítele přímo pod otevřeným oknem naší ložnice... to by jeden i vraždil.
Pro soutěživé typy přidávám ještě jeden odkaz: Muzejní soutěž
Výhru slíbit nemohu, ale obohacení znalostí 100% ANO ;-)
Dnes je v Praze Muzejní noc!
12.6.2010
Chcete-li vidět oživlé obrazy, přijďte do Veletržního paláce dnes večer :-)
Kromě krátkých vystoupení si budete moci vyslechnout i Bellvoices a navštívit workshop, kde si budete moci vyrobit vlastní odznak-placku.
Majáky v moři umění 20.století
Tak se jmenuje doprovodná program, který připravily lektorky Hanka, Jana a Monika s dramatickým kroužkem našeho DDM.
Můžete vidět:
19:30 J.Miró: Kompozice (Obraz) - 1.patro
20:00 M.Švabinský: Splynutí duší (4.patro)
21:00 Z.Sýkora: Linie č.50 (2.patro)
21:30 J.Štýrský: Z mého deníku (2.patro)
22:30 J.Zrzavý: Kleopatra (3.patro) - to je můj favorit :-) Zrzavého totiž hraje Majda :-))
Přijďte se podívat, jak vypadá integrace v praxi, když se někomu chce ... ;-)
23:00 M. Švabinský: Splynutí duší - podruhé :-)
23:30 V.van Gogh: Zelené obilí - na to se taky moc těším, Jana určitě nezklame :-)
00:30 Vincent podruhé :-)
Podrobnosti všeho druhu naleznete ZDE
Chcete-li vidět oživlé obrazy, přijďte do Veletržního paláce dnes večer :-)
Kromě krátkých vystoupení si budete moci vyslechnout i Bellvoices a navštívit workshop, kde si budete moci vyrobit vlastní odznak-placku.
Majáky v moři umění 20.století
Tak se jmenuje doprovodná program, který připravily lektorky Hanka, Jana a Monika s dramatickým kroužkem našeho DDM.
Můžete vidět:
19:30 J.Miró: Kompozice (Obraz) - 1.patro
20:00 M.Švabinský: Splynutí duší (4.patro)
21:00 Z.Sýkora: Linie č.50 (2.patro)
21:30 J.Štýrský: Z mého deníku (2.patro)
22:30 J.Zrzavý: Kleopatra (3.patro) - to je můj favorit :-) Zrzavého totiž hraje Majda :-))
Přijďte se podívat, jak vypadá integrace v praxi, když se někomu chce ... ;-)
23:00 M. Švabinský: Splynutí duší - podruhé :-)
23:30 V.van Gogh: Zelené obilí - na to se taky moc těším, Jana určitě nezklame :-)
00:30 Vincent podruhé :-)
Podrobnosti všeho druhu naleznete ZDE
Syndrom osamělého stromu ;-)
7.6.2010
V pondělí ráno jsem s Majdou šla na ortodoncii. Druhý pokus :-) Rovnátka - tedy vlastně rovnátko!-jak mě paní dr. důrazně poučila, jsem vydrbala, přes noc louhovala v čisticím roztoku a společně s mobilem hned ráno vložila do kabelky. Klaplo to! Paní dr. provedla svými kleštičkami drobné úpravy, z ordinace jsme byly během pár minut venku a zas máme na 3měsíce pokoj. Bylo by prý dobré, aby Majda nosila rovnátko i přes den. Tak to tedy bohužel nemohu vyhovět. Jednak by jí vůbec nebylo rozumět, jednak najede vozíkem na nějaký hrb a bůhví co si kde překousne.
Zuby jsou záležitostí estetickou, obdivuji a závidím všem zuby bílé a rovné, ale myslím, že máme na řešení mnohem závažnější problémy. Mým cílem je zuby srovnat tak, aby na sebe pasovaly a dalo se jimi dobře kousat, což se s touto diagnózou často problém :-(
V čekárně jsem teprv vybalila snídani. Nevěděla jsem, jestli paní dr. nebude dělat otisky na nová rovnátka- tedy rovnátko :-), a tak jsem nechtěla riskovat, že se Majdě zase zvedne kufr. Majda zase jedla jako když nemůže, tak jsmem ji popoháněla, ať sebou laskavě hodí, že píšou písemku z češtiny- až se otevřely dveře vedlejší ordinace a vyšla naše paní zubařka- celá rozesmátá: "Já vás slyším! Jakpakto, že jste u mě už tak dlouho nebyly?" Já žila v domnění, že byly... "No, naposled loni v září!", dodala káravě.
Hned jsem začala štrachat diář, že se tedy objednáme a nešlo mi do hlavy, že jsem ty děti tak zanedbala...byť nevědomě. ;-)
Paní zubařka nás zná už dlouho. Operativně navrhla, že když chvíli počkáme, ošetří objednanou paní a Majdu pak prohlédne taky, abychom nemusely znovu. Ráda jsem nabídku přijala. Paní zubařka pečlivě prolížela každý Majdin zub tam a zpátky. A obdivně konstatovala, že nemá žádný kaz! No, tak to jsem se divila i já. Sama si totiž zuby nevyčistí. Je to vždycky operace... Uf, tak alespoň něco je OK!! :-))
Paní zubařka si oddychla, že nebude muset nic vrtat a jinak ošetřovat a optala se Majdy: "Co ségra? Taky bych ji chtěla vidět! Jak se vůbec má?"
Majda s kamennou tváří odpověděla: "Nojo, naše Máťa. Už půjde do školy, ale pořád má syndrom osamělého stromu..."
Polkla jsem. Slovo syndrom mi nahání husí kůži... Zubařka dosedla na okraj zubařského křesla, sejmula brýle, vykulila oči a obě jsme se skoro jednohlasně udiveně zeptaly: "Co to je??"
A Madlena- aniž by hnula brvou- povídá: "No to jakože když bude široko daleko stát jeden jedniný strom, tak ona ho bezpečně trefí hlavou"
Vyprskly jsme smíchy. Madlena nás tedy dostala.
Tak i takhle vědecky lze nazvat to, čemu se u nás doma běžně říkalo: "čumí, kde co lítá"..a ono se to dá říct i vědecky a elegantně ;-)
Mám se co učit... občas se mi totiž do cesty taky nějaký osamělý strom připlete ... ;-)
V pondělí ráno jsem s Majdou šla na ortodoncii. Druhý pokus :-) Rovnátka - tedy vlastně rovnátko!-jak mě paní dr. důrazně poučila, jsem vydrbala, přes noc louhovala v čisticím roztoku a společně s mobilem hned ráno vložila do kabelky. Klaplo to! Paní dr. provedla svými kleštičkami drobné úpravy, z ordinace jsme byly během pár minut venku a zas máme na 3měsíce pokoj. Bylo by prý dobré, aby Majda nosila rovnátko i přes den. Tak to tedy bohužel nemohu vyhovět. Jednak by jí vůbec nebylo rozumět, jednak najede vozíkem na nějaký hrb a bůhví co si kde překousne.
Zuby jsou záležitostí estetickou, obdivuji a závidím všem zuby bílé a rovné, ale myslím, že máme na řešení mnohem závažnější problémy. Mým cílem je zuby srovnat tak, aby na sebe pasovaly a dalo se jimi dobře kousat, což se s touto diagnózou často problém :-(
V čekárně jsem teprv vybalila snídani. Nevěděla jsem, jestli paní dr. nebude dělat otisky na nová rovnátka- tedy rovnátko :-), a tak jsem nechtěla riskovat, že se Majdě zase zvedne kufr. Majda zase jedla jako když nemůže, tak jsmem ji popoháněla, ať sebou laskavě hodí, že píšou písemku z češtiny- až se otevřely dveře vedlejší ordinace a vyšla naše paní zubařka- celá rozesmátá: "Já vás slyším! Jakpakto, že jste u mě už tak dlouho nebyly?" Já žila v domnění, že byly... "No, naposled loni v září!", dodala káravě.
Hned jsem začala štrachat diář, že se tedy objednáme a nešlo mi do hlavy, že jsem ty děti tak zanedbala...byť nevědomě. ;-)
Paní zubařka nás zná už dlouho. Operativně navrhla, že když chvíli počkáme, ošetří objednanou paní a Majdu pak prohlédne taky, abychom nemusely znovu. Ráda jsem nabídku přijala. Paní zubařka pečlivě prolížela každý Majdin zub tam a zpátky. A obdivně konstatovala, že nemá žádný kaz! No, tak to jsem se divila i já. Sama si totiž zuby nevyčistí. Je to vždycky operace... Uf, tak alespoň něco je OK!! :-))
Paní zubařka si oddychla, že nebude muset nic vrtat a jinak ošetřovat a optala se Majdy: "Co ségra? Taky bych ji chtěla vidět! Jak se vůbec má?"
Majda s kamennou tváří odpověděla: "Nojo, naše Máťa. Už půjde do školy, ale pořád má syndrom osamělého stromu..."
Polkla jsem. Slovo syndrom mi nahání husí kůži... Zubařka dosedla na okraj zubařského křesla, sejmula brýle, vykulila oči a obě jsme se skoro jednohlasně udiveně zeptaly: "Co to je??"
A Madlena- aniž by hnula brvou- povídá: "No to jakože když bude široko daleko stát jeden jedniný strom, tak ona ho bezpečně trefí hlavou"
Vyprskly jsme smíchy. Madlena nás tedy dostala.
Tak i takhle vědecky lze nazvat to, čemu se u nás doma běžně říkalo: "čumí, kde co lítá"..a ono se to dá říct i vědecky a elegantně ;-)
Mám se co učit... občas se mi totiž do cesty taky nějaký osamělý strom připlete ... ;-)
Stačí říct...
...já to pořád říkám. Problémy ponejvíce vznikají z toho, že spolu lidi nedostatečně komunikují. Někdy stačí říct- a je rázem po problému.
Minulý týden jsem zde psala o své misi do školy. Mým cílem bylo poukázat na některé problémy týkající se přístupu k integrovanému dítěti.
V pondělí mi Majda s asistentkou v záchvatu smíchu líčily, že problém se stěhováním na hodinu fyziky do učebny zeměpisu, kde Majda na tabuli nevidí, protože díky uspořádání lavic ve třídě nikam nezajede, a tak sedí mezi stojany s mapami (???), je vyřešen!
Tak jsem se radovala, že HURÁ! konečně někdo uznal, že opravdu není nezbytně nutné stěhovat se sem a tam a že fyzikální zákony lze stejně dobře vstřebat v učebně o patro níž. ...
A ono se to vyřešilo jinak ;-) šalamounsky, dá se říct...
Majda hlásila: "Mami, tak už je to dobrý. Stojany s mapami přestěhovali na druhou stranu! :-) Na tabuli už vidím. Ale zase se na ni nedá psát, protože musí být kvůli těm přestěhovanejm mapám zavřená a je tam na psaní jen jedna půlka..."
...asi by se slušelo poděkovat vedení školy za aktivní přístup k řešení problému... No nechám to, až toho bude víc :-))
Minulý týden jsem zde psala o své misi do školy. Mým cílem bylo poukázat na některé problémy týkající se přístupu k integrovanému dítěti.
V pondělí mi Majda s asistentkou v záchvatu smíchu líčily, že problém se stěhováním na hodinu fyziky do učebny zeměpisu, kde Majda na tabuli nevidí, protože díky uspořádání lavic ve třídě nikam nezajede, a tak sedí mezi stojany s mapami (???), je vyřešen!
Tak jsem se radovala, že HURÁ! konečně někdo uznal, že opravdu není nezbytně nutné stěhovat se sem a tam a že fyzikální zákony lze stejně dobře vstřebat v učebně o patro níž. ...
A ono se to vyřešilo jinak ;-) šalamounsky, dá se říct...
Majda hlásila: "Mami, tak už je to dobrý. Stojany s mapami přestěhovali na druhou stranu! :-) Na tabuli už vidím. Ale zase se na ni nedá psát, protože musí být kvůli těm přestěhovanejm mapám zavřená a je tam na psaní jen jedna půlka..."
...asi by se slušelo poděkovat vedení školy za aktivní přístup k řešení problému... No nechám to, až toho bude víc :-))
Zase Barování ;-)
7.6.2010
To se to zase sešlo... dlouho nic, a teď se s kulturou doslova roztrhl pytel ;-) No ale řekněte někomu, že nechcete lístky na Barování jen proto, že se bojíte, abyste nebyli příliš kulturní :-)
Takže rychle a přesvědčivě udyndat babičku, zda večer a brzy ráno :-) dohlédne na naše dvě nezletilé a hurá do víru Malostranské besedy!
Atmosféra úžasná...jako vždycky.
Výběr hostů opět nezklamal. Kam na ně ta Sandra Nováková chodí? A co jim za to slibuje, že všichni hrají jak o život a náramně se baví, když za to ani nemají žádný tučný honorář? Všichni si to tam prostě jdou "užít" - a v tom je zřejmě to kouzlo.
Pokaždé se na scéně zjeví nějaké nové objevy. Tedy pro mne nové ;-)
Tak třeba skupina s názvem Jelení loje. :-)) (muž jménem Jelínek a jeho 5 dívek-laní) Skvělý zážitek!
Hlučná Vypasaná fixa :-)
Pravidelným hostem v Barování bývá i Eddie Stoilow
Vzhledem k tomu, že přestávla začala ve 23hodin, bylo jasné, že konec koncertu je opět v nedohlednu. Wlk si sice tentokrát vypsal jízdní řád nočních tramvají asi do 2.hodiny ranní, ale ani to nestačilo ;-) Lístek jsem v tramvaji cvakala přesně ve 2:22 .
Hodinu po půlnoci už bylo velmi veselo a zpívali všichni. Ondřej Brzobohatý u klavíru je naprosto nepřekonatelný. Nenosí si s sebou štos notových záznamů. Co si nepamatuje, vyhledá si v iPhone, který si odkládá na klavíru na notovém stojanu :-)) Inu pokrok zasahuje do všech oblastí lidského konání :-)
Filip Rajmont - moderátot pořadu- je také zdatný komediant a bavič, a tak celý sál řval smíchy, když se Sandrou Novákovou začali zpívat hit ze seriálu Sanitka.
Pokud nemáte rádi davy lidí, pak mohu doporučit k prohlídce Karlova mostu čas 2hodiny po půlnoci.
Nikde ani noha! Jen ty naše ... ty se doplazily do pelechu ve 3ráno a spaly jak zabité :-)
To se to zase sešlo... dlouho nic, a teď se s kulturou doslova roztrhl pytel ;-) No ale řekněte někomu, že nechcete lístky na Barování jen proto, že se bojíte, abyste nebyli příliš kulturní :-)
Takže rychle a přesvědčivě udyndat babičku, zda večer a brzy ráno :-) dohlédne na naše dvě nezletilé a hurá do víru Malostranské besedy!
Atmosféra úžasná...jako vždycky.
Výběr hostů opět nezklamal. Kam na ně ta Sandra Nováková chodí? A co jim za to slibuje, že všichni hrají jak o život a náramně se baví, když za to ani nemají žádný tučný honorář? Všichni si to tam prostě jdou "užít" - a v tom je zřejmě to kouzlo.
Pokaždé se na scéně zjeví nějaké nové objevy. Tedy pro mne nové ;-)
Tak třeba skupina s názvem Jelení loje. :-)) (muž jménem Jelínek a jeho 5 dívek-laní) Skvělý zážitek!
Tomáš Klus byl ve velmi dobrém rozmaru, neb minulý týden úspěšně dokončil studium na DAMU, zpíval krásně a dlouze, protože se neustále vylepšuje ve své schopnosti improvizace a text písně je tedy stále aktuální :-) Byl nakažlivě rozradostněný (což je bezva!) a pro obveselení publika ještě nasadil rozvernou dlouhovlasatou brunetparuku.
Hodinu po půlnoci už bylo velmi veselo a zpívali všichni. Ondřej Brzobohatý u klavíru je naprosto nepřekonatelný. Nenosí si s sebou štos notových záznamů. Co si nepamatuje, vyhledá si v iPhone, který si odkládá na klavíru na notovém stojanu :-)) Inu pokrok zasahuje do všech oblastí lidského konání :-)
Je to prostě akce, kde si člověk dobije baterky, načerpá energii, zasměje se.. seznámí se se spoustou zajímavých lidí, které by možná ani nepotkal. Jen fakt, že se akce koná vždy v pondělí, je dosti nepraktický. Celý týden pak ten spánkový deficit nedoženete- alespoň pokud jste pracující a o děti pečující rodič zároveň :-) A umění včas odejít se zde rozhodně praktikovat nedá, protože by mi kazilo náladu pomyšlení, co všechno jsem neviděla ;-)
Nikde ani noha! Jen ty naše ... ty se doplazily do pelechu ve 3ráno a spaly jak zabité :-)
Mezi ploty
6.6.2010
Zdá se, že 19.ročník divadelního a hudebního festivalu Mezi ploty měl počasí přímo na objednávku. Po neuvěřitelně chladném a deštivém květnu najednou vykouklo sluníčko a setrvalo na obloze celý víkend. Festival navštěvujeme rádi, protože jeho program je vždy tak bohatý a pestrý, že nás spíš trápí to, že nemůžeme vždy vidět a slyšet vše, co bychom chtěli ;-) a také proto, že areál bohnické psychiatrické léčebny, kde se festival každoročně koná, je vlastně překrásným parkem se vzrostlými stromy a rozlehlými trávníky a my ho máme kousek od bytu.
Vyrazili jsme pouze s Majdou, Martinka chtěla zůstat na zahrádce s babičkou, ačkoli v programu jsou samozřejmě i pořady pro děti. Majda festival už znala, tak se těšila zejména na taneční vystoupení.
Sluníčko pražilo, a tak diváci hojně využívali služeb pana Osvěžovače, který - oděn v nepromokavém obleku- chodil a rozprašoval vodu mezi davy a zdarma nabízel kelímky pramenité vody, po které se divák měl státi mladým, krásným a možná i nesmrtelným :-))
Zhlédli jsme spoustu zajímavých představení. Já se například osobně seznámila i se skupinou Krucipüsk (hoši tedy umějí vyrobit neskutečné decibely hluku :-) ) a parádní bylo také představení divadelního spolku Jedličkova ústavu "Cesta kolem světa" . Zatímco my diváci jsme se skvěle bavili, herci se maximálně snažili a asistenti se neskutečně nadřeli :-) Výkony všech byly odměněny velkým a zaslouženým potleskem.
Diváci všech věkových kategorií byli jistě spokojeni :-)
Zdá se, že 19.ročník divadelního a hudebního festivalu Mezi ploty měl počasí přímo na objednávku. Po neuvěřitelně chladném a deštivém květnu najednou vykouklo sluníčko a setrvalo na obloze celý víkend. Festival navštěvujeme rádi, protože jeho program je vždy tak bohatý a pestrý, že nás spíš trápí to, že nemůžeme vždy vidět a slyšet vše, co bychom chtěli ;-) a také proto, že areál bohnické psychiatrické léčebny, kde se festival každoročně koná, je vlastně překrásným parkem se vzrostlými stromy a rozlehlými trávníky a my ho máme kousek od bytu.
Vyrazili jsme pouze s Majdou, Martinka chtěla zůstat na zahrádce s babičkou, ačkoli v programu jsou samozřejmě i pořady pro děti. Majda festival už znala, tak se těšila zejména na taneční vystoupení.
Oceňuji, že:
- organizátoři dbají na dodržování čistoty
- lidi se většinou chovají mravně (v areálu se prodává pouze nealko pivo a vlastní pití není dovoleno vnášet)
- všude se počítá s vozíčkáři ( i některá přenosná WC jsou přímo pro vozíčkáře)
- vozíčkář + doprovod má vstup zcela zdarma.
Doprovodnou součástí programu je jarmark, kde můžete nakoupit výrobky z chráněných dílen, nebo si i zkusit sami něco vyrobit, ale prezentují se tam i zavedené firmy s nejrůznějšími výrobky- textilními, potravinářskými, šperkařskými... a když ještě vyjde počasí, nemá to chybu!! :-))
- organizátoři dbají na dodržování čistoty
- lidi se většinou chovají mravně (v areálu se prodává pouze nealko pivo a vlastní pití není dovoleno vnášet)
- všude se počítá s vozíčkáři ( i některá přenosná WC jsou přímo pro vozíčkáře)
- vozíčkář + doprovod má vstup zcela zdarma.
Doprovodnou součástí programu je jarmark, kde můžete nakoupit výrobky z chráněných dílen, nebo si i zkusit sami něco vyrobit, ale prezentují se tam i zavedené firmy s nejrůznějšími výrobky- textilními, potravinářskými, šperkařskými... a když ještě vyjde počasí, nemá to chybu!! :-))
Na útěku v Ungeltu
5.6.2010
Na sobotní večer se mi podařilo získat lístek do divadla Ungelt (díky, Jitko :-) )
Divadlo Ungelt se naleznete v centru Prahy ve sklepení budovy, jejíž základy pocházejí z 11.století. Je to velmi komorní scéna pro necelou stovku diváků. Zakladatelem a majitelem tohoto divadla je Milan Hein.
V předsálí divadelního sálu, se nachází vinárna, v níž můžete posedět na židlích, které darovaly významné osobnosti kulturního života.
Každá z nich je opatřena jmenovkou dárce. Nechodím sem moc často(je stále vyprodáno), ale pokaždé mě baví okukovat jednotlivé židle, zkoumat, komu patřily a vybavovat si tváře ke jménům uvedeným na mosazných štítcích.
Repertoár divadla tvoří především konverzační hry pro 2-3herce. O tom, že jsou hry úspěšné nejen u diváků, ale i u kritiků, svědčí i vystavená sbírka cen Thálie. Pravidelně zde koncertuje také Marta Kubišová.
Dnes večer patřila scéna dvěma dámám: Janě Štěpánkové a Zlatě Adamovské. Hrály v komedii francouzských autorů Pierra Palmada a Christopha Duthurona "Na útěku".
Tyto dvě hrdinky se sejdou v noci u silnice, kde hodlají stopovat auta.
Claude je dáma v letech, od života už mnoho nečeká a rozhodla se utéci z domova důchodců, kam ji umístil starostlivý syn a ona považuje pobyt v tomto zařízení za nesnesitelný.
Margot je žena ve středních letech, která má už pokrk streotypního rodinného života, a tak v den, kdy její dcera dosáhne plnoletosti, sbalí kufr a uteče z domova. Ani jedna z nich neví, kam jedou. Nemají cíl. Chtějí se jen dostat pryč. Na své cestě mají několik zastávek a neustále si porovnávají svoje životy, ujasňují si svoje priority a starší a zkušenější Claude ukazuje naivní Margot, co všechno může "vytěžit ze života" tím, že jí líčí svoje zážitky a milostné aférky.
Dialogy jsou vtipné, plné ironie, ale tu a tam člověka až zamrazí, jak moc jsou pravdivé..
.
Útěk nemusí být nutností, někdy nemá ani cíl. Vyskytnou se v životě zkrátka takové chvíle, kdy jde jen o to, získat čas "k nadechnutí se", aby si člověk utřídil myšlenky, nabral síly a zase mohl jít dál. Jsou to prostě útěky ODNĚKUD nesměřující však NIKAM.
A i takové jsou potřeba. Důležité je, aby si "na útěku" člověk ujasnil, co a jak, aby třeba i našel přijatelné řešení pro něj dále neúnosné situace a aby zkrátka našel dostatek sil a optimismu a mohl pokračovat dál...
Večer jsme zakončily (byla to dámská jízda ;-) ) posezením v divadelním klubu (já na židli Milana Kňažka) u láhve šampaňského a rozebraly jsme nejen hru, ale především skvělé herecké výkony.
Jana Štěpánková je vážně neuvěřitelná a to, že se narodila v roce 1934, to snad musí být překlep :-)
Na sobotní večer se mi podařilo získat lístek do divadla Ungelt (díky, Jitko :-) )
Divadlo Ungelt se naleznete v centru Prahy ve sklepení budovy, jejíž základy pocházejí z 11.století. Je to velmi komorní scéna pro necelou stovku diváků. Zakladatelem a majitelem tohoto divadla je Milan Hein.
V předsálí divadelního sálu, se nachází vinárna, v níž můžete posedět na židlích, které darovaly významné osobnosti kulturního života.
Repertoár divadla tvoří především konverzační hry pro 2-3herce. O tom, že jsou hry úspěšné nejen u diváků, ale i u kritiků, svědčí i vystavená sbírka cen Thálie. Pravidelně zde koncertuje také Marta Kubišová.
Dnes večer patřila scéna dvěma dámám: Janě Štěpánkové a Zlatě Adamovské. Hrály v komedii francouzských autorů Pierra Palmada a Christopha Duthurona "Na útěku".
Tyto dvě hrdinky se sejdou v noci u silnice, kde hodlají stopovat auta.
Claude je dáma v letech, od života už mnoho nečeká a rozhodla se utéci z domova důchodců, kam ji umístil starostlivý syn a ona považuje pobyt v tomto zařízení za nesnesitelný.
Margot je žena ve středních letech, která má už pokrk streotypního rodinného života, a tak v den, kdy její dcera dosáhne plnoletosti, sbalí kufr a uteče z domova. Ani jedna z nich neví, kam jedou. Nemají cíl. Chtějí se jen dostat pryč. Na své cestě mají několik zastávek a neustále si porovnávají svoje životy, ujasňují si svoje priority a starší a zkušenější Claude ukazuje naivní Margot, co všechno může "vytěžit ze života" tím, že jí líčí svoje zážitky a milostné aférky.
Dialogy jsou vtipné, plné ironie, ale tu a tam člověka až zamrazí, jak moc jsou pravdivé..
.
Útěk nemusí být nutností, někdy nemá ani cíl. Vyskytnou se v životě zkrátka takové chvíle, kdy jde jen o to, získat čas "k nadechnutí se", aby si člověk utřídil myšlenky, nabral síly a zase mohl jít dál. Jsou to prostě útěky ODNĚKUD nesměřující však NIKAM.
A i takové jsou potřeba. Důležité je, aby si "na útěku" člověk ujasnil, co a jak, aby třeba i našel přijatelné řešení pro něj dále neúnosné situace a aby zkrátka našel dostatek sil a optimismu a mohl pokračovat dál...
Večer jsme zakončily (byla to dámská jízda ;-) ) posezením v divadelním klubu (já na židli Milana Kňažka) u láhve šampaňského a rozebraly jsme nejen hru, ale především skvělé herecké výkony.
Jana Štěpánková je vážně neuvěřitelná a to, že se narodila v roce 1934, to snad musí být překlep :-)
200dm3 dechu
4.6.2010
Už dva měsíce se chystám na výstavu, kterou doporučovala Marta. Výstava hraček Libuše Niklové, kterou proslavila zejména plastová zvířátka s tělem tvaru harmoniky. Počátkem 60.let tímto designem dost předběhla dobu. Výstava se jmenuje "200dm3 dechu", protože právě díky vzduchu se hračky stávaly "interaktivními" :-) Měnily tvar těla a vydávaly kvičivé zvuky.
Výstava je putovní (už probíhala ve Zlíně) a v Praze ji už jen do 6.června 2010 naleznete v Uměleckoprůmyslovém muzeu, které je bezbariérové! ;-)
Já jsem dnes dopoledne vyšetřila čas a nalákala Wlka, aby se mnou šel zavzpomínat na dětství.
Těšila jsem se, až uvidím hračky mně důvěrně známé. Úžasná podívaná. Vybavovaly se mi některé okamžiky z dětství, pak taky z oslavy 18.narozenin, kdy jsem od "kamarádů" dostala toho obrovského modrého slona, kterého jsem nesměla vyfouknout, tudíž jsem se z flámu vracela autobusem se slonem jak hrom... a spousta dalších.
Symbolem celé výstavy je červený buvol. Organizátoři dokonce rozjeli projekt, kdy buvola fotografují na různých místech - buvol tedy cestuje a má svoje fotoalbum :-)
V expozici je červených buvolů celé stádo a děti na nich mohou dovádět. Tady je jeden kousek buvola červeného v nafukovací krychli. Krychle tvoří stěnu vodopádu a ostatní hračky plavou v řece krychlí...nebo času??? ;-)
Ve vitríně byly vystaveny i kousky velmi vzácné a mně neznámé...
A tady jsou návrhy modelů nafukovacích hraček.
Autoři výstavy vymysleli ještě jednu zvláštnost. Mapují výskyt těchto hraček v českých a moravských domácnostech. :-)
Takže spoluautorem výstavy se může stát každý, kdo ve svém fotoarchivu najde některé z hraček Libuše Niklové a zašle je na adresu education@upm.cz.
K fotografiím prosím přiložte následující informace:
(nepovinný údaj: křestní jména, příjmení majitelů)
místo a doba výskytu+ poznámka (příběh), který se k hračce vztahuje.
Já takovou fotku mám a už jsem ji odeslala! :-)
Je to moje oblíbená vzpomínka.
Tu nafukovací lišku jsem totiž milovala a pusinkovala tak dlouho, až jsem jí z lásky prokousla čumák a bylo po vášni... :-)
Cestou domů jsme se stavili v řecké restauraci na výborný oběd. :-)
A pokud někdo nabyl dojmu, že se mám dobře, až to hezké není... nemusí smutnit. V přírodě musí být rovnováha... a proto mi pípla SMS, že Majdu bolí ucho a že po obědě chce jít na ORL.
Tak jsem dojedla:-(
S Wlkem jsem se rozdělili na dvě samostatné jednotky- on jel pro Martinku do školky a já pro Majdu s obavami, co zas bude...
Ještě jsem se stavila v tržnici pro kytky do truhlíků. Ten květen byl tak studený, že mě ani nenapadlo něco sázet a tento týden jsem s údivem zjistila, že je červen!! Pořídila jsem rychle (cca za 20minut!) a hezky :-)
V jídelně jsem vyzvedla Majdu- tvářila se velmi pohřebně- a jely jsme na ORL. Tam jsme ovšem zastihly jen ceduli: "V červnu - úprava ordinačních hodin: v pátek do 13hodin" ...a bylo o hodinu více. Tak všechno zpátky- do auta. Majda trvala na tom, že ucho bolí, takže další štace: Bulovka. Složitě vyřešit parkování, najít výtah se mi nepodařilo, takže jsme oběhly celý pavilon a prošly na ORL přes urologii nebo co to bylo???
Čekárna plná pacientů všech věkových skupin :-(
V kartotéce ale mají asi nějaké svoje údaje- nebo možná už máme "zlatou kartu" coby stálí zákazníci tohoto zařízení :-), sotva sestra vyšla, už nás volala. Vysvobození!! Mladý pan dr. byl velmi slušný, ale mluvil velice tiše, takže jsem se na všechno ptala 3x , a to už si mě měřil, zda nepotřebuju taky vyšetřit...
Konstatoval, že má Majda zánět zvukovodu, napsal nějaké kapky a mně se velmi ulevilo.
Doma jsme uchu nakapali, Majda si zdřímla a navečer dokonce chtěla jít ven. Tak jsme šly sázet ty krásné kytičky a já doufám, že se během víkendu neobjeví žádné další choroby a uši i jiné orgány zůstanou v klidu!!
Už dva měsíce se chystám na výstavu, kterou doporučovala Marta. Výstava hraček Libuše Niklové, kterou proslavila zejména plastová zvířátka s tělem tvaru harmoniky. Počátkem 60.let tímto designem dost předběhla dobu. Výstava se jmenuje "200dm3 dechu", protože právě díky vzduchu se hračky stávaly "interaktivními" :-) Měnily tvar těla a vydávaly kvičivé zvuky.
Já jsem dnes dopoledne vyšetřila čas a nalákala Wlka, aby se mnou šel zavzpomínat na dětství.
V expozici je červených buvolů celé stádo a děti na nich mohou dovádět. Tady je jeden kousek buvola červeného v nafukovací krychli. Krychle tvoří stěnu vodopádu a ostatní hračky plavou v řece krychlí...nebo času??? ;-)
Většinu hraček jsem znala "osobně", nebo jsem alespoň veděla, kdo z mých kamarádů je vlastnil, po kterých jsem toužila- a nikdy je nedostala ... ;-)
Tito tři panáci však zcela unikli mé pozornosti! Původně jsem je považovala za námořníky (zmátl mě ten prostřední :-) ), ale Wlk v nich odhalil Mikuláše, čerta a anděla!!
Tito tři panáci však zcela unikli mé pozornosti! Původně jsem je považovala za námořníky (zmátl mě ten prostřední :-) ), ale Wlk v nich odhalil Mikuláše, čerta a anděla!!
Ve vitríně byly vystaveny i kousky velmi vzácné a mně neznámé...
Autoři výstavy vymysleli ještě jednu zvláštnost. Mapují výskyt těchto hraček v českých a moravských domácnostech. :-)
Takže spoluautorem výstavy se může stát každý, kdo ve svém fotoarchivu najde některé z hraček Libuše Niklové a zašle je na adresu education@upm.cz.
K fotografiím prosím přiložte následující informace:
(nepovinný údaj: křestní jména, příjmení majitelů)
místo a doba výskytu+ poznámka (příběh), který se k hračce vztahuje.
Já takovou fotku mám a už jsem ji odeslala! :-)
Je to moje oblíbená vzpomínka.
Tu nafukovací lišku jsem totiž milovala a pusinkovala tak dlouho, až jsem jí z lásky prokousla čumák a bylo po vášni... :-)
Cestou domů jsme se stavili v řecké restauraci na výborný oběd. :-)
A pokud někdo nabyl dojmu, že se mám dobře, až to hezké není... nemusí smutnit. V přírodě musí být rovnováha... a proto mi pípla SMS, že Majdu bolí ucho a že po obědě chce jít na ORL.
Tak jsem dojedla:-(
S Wlkem jsem se rozdělili na dvě samostatné jednotky- on jel pro Martinku do školky a já pro Majdu s obavami, co zas bude...
Ještě jsem se stavila v tržnici pro kytky do truhlíků. Ten květen byl tak studený, že mě ani nenapadlo něco sázet a tento týden jsem s údivem zjistila, že je červen!! Pořídila jsem rychle (cca za 20minut!) a hezky :-)
V jídelně jsem vyzvedla Majdu- tvářila se velmi pohřebně- a jely jsme na ORL. Tam jsme ovšem zastihly jen ceduli: "V červnu - úprava ordinačních hodin: v pátek do 13hodin" ...a bylo o hodinu více. Tak všechno zpátky- do auta. Majda trvala na tom, že ucho bolí, takže další štace: Bulovka. Složitě vyřešit parkování, najít výtah se mi nepodařilo, takže jsme oběhly celý pavilon a prošly na ORL přes urologii nebo co to bylo???
Čekárna plná pacientů všech věkových skupin :-(
V kartotéce ale mají asi nějaké svoje údaje- nebo možná už máme "zlatou kartu" coby stálí zákazníci tohoto zařízení :-), sotva sestra vyšla, už nás volala. Vysvobození!! Mladý pan dr. byl velmi slušný, ale mluvil velice tiše, takže jsem se na všechno ptala 3x , a to už si mě měřil, zda nepotřebuju taky vyšetřit...
Konstatoval, že má Majda zánět zvukovodu, napsal nějaké kapky a mně se velmi ulevilo.
Doma jsme uchu nakapali, Majda si zdřímla a navečer dokonce chtěla jít ven. Tak jsme šly sázet ty krásné kytičky a já doufám, že se během víkendu neobjeví žádné další choroby a uši i jiné orgány zůstanou v klidu!!
Každý má ...
2.6.2010
... svého strážného anděla a jistojistě i svého sociálního pracovníka.
Od rána venku lilo jako z konve. Majda se vzbudila s tím, že ji bolí v krku a asi má rýmu.. Takové sdělení mi přivolává šílené stavy mysli :-( (máme své zkušenosti, že?)...a na odpoledne byla nahlášena kontrola ze sociálky!!??
Ráno jsem ještě navíc měla domluvenou schůzku ve škole- naše oblíbené téma: integrace :-))
Tentokrát s výchovnou poradkyní, speciální pedagožkou a zástupkyní v jedné osobě!! Řešily jsme zase nějaké finance ohledně pomůcek do školy a já jí při té příležitosti ještě sdělila, co mě trápí a co by se dalo (podle mého) zcela bezbolestně vylepšit...
Zjistila jsem nedávno, že mým největším problémem je předpokládání toho, že "tohle přece normální člověk ví" - snažím se teď tedy každý problém řešit od "píky"- formou zjišťovacích otázek.
- Myslíte si, že je to Majdě příjemné být automaticky vyřezena z některých akcí? Nemohla by si o tom, zda někam půjde-nepůjde rozhodovat sama?
- Seznámil někdo novou paní učitelku angličtiny s tím, že bude mít ve třídě žákyni na vozíku?
- Je nutné, aby se na hodinu fyziky stěhovali o patro výš do učebny zeměpisu, kde přes stojany s mapami Majda vůbec nevidí na tabuli, protože nemůže do třídy pořádně zajet? ... otázek bylo na 40minut.
Paní 3v1 kupodivu trpělivě odpovídala, sama sebe svými odpověďmi přiváděla v úžas a občas si i popel na hlavu sypala... Tak nevím, jestli to bylo způsobeno osvětou, nebo jestli to byla pozice "hlavně ať máme klid, všechno odkývat".
Rozhodně byla přislíbena náprava... tak uvidíme. (to si ohlídáme ;-) )
Celý den jsem se aktivně věnovala léčbě Majdy. Lila jsem do ní vodu a cpala do ní jídlo, to vše přes její velký odpor a neskutečné řeči. Odpoledne se jí ulevilo, jala se tvořit nějaký úkol na PC a vypadala docela Ok. UF!!
Pár minut po 17.hodině zazvonil zvonek. V tom lijáku dorazila paní sociálka. Celá zmáčená. Než jsem se stačila otočit, stihla Martina v obýváku vysypat na koberec všechny svoje barbíny a jejich garderóbu.. . Binec všude. Jen mě napadlo, že by si ta osoba úřední mohla obě děti odvést, s tím, že žijí v nevyhovujících podmínkách...a my bychom měli konečně jednou volný víkend ... :-)
Šla jsem odemknout.
Paní se omlouvala a pro jistotu se zula už venku na dlažbě :-)) (netušila, do čeho jde!)
Koukla na Madlenu, povzdychla si, jak ta holka vyrostla a vytáhla tlustou složku papírů.
Přišla po 2letech přezkoumat zdravotní stav Magdalény. Má na to takový formulář, kde je spousta humorných bodů, podle kterých se hodnotí schopnost zvládat některé úkony ve srovnání se zdravými vrstevníky (to se tedy někdo vyřádil ;-) )
např. : bod: udržování pořádku v domácnosti a nakládání s odpady
Paní soc.: "Tím se rozumí,jestli si uklízí svoje věci...no a jestli vám třeba vynese koš s odpadky..."
já: " Všude leda nadrobí a s košem tedy ještě nikdy nebyla. Navrhnu jí to" :-)
bod: mytí nádobí
"Nemeje ani sebe, natožpak nádobí..."
bod: přijímání stravy, dodržování pitného režimu
..tak ten mě rozesmál (kdyby paní viděla, jak to tu chodí...!)
bod. manipulace s penězi
Paní soc. "Tak, Majdi, jak si chodíš nakupovat? Třeba nějaký dobrotky..."
Majda: "No, řeknu Žanetě a ona mi to koupí..." (to je naše školní asistentka)
Paní soc. "Aha, takže ani s penízkama nepracuješ..."
Těch bodů je tam celá škála. A dobře si pamatuju na doby, kdy jsem byla ze sociálních kontrol úplně na mrtvici. Zuřila jsem, jak k tomu přijdu, co si to dovolují, vždyť já se přece starám a dělám všechno, co ostatní mámy- s tím, že jim nikdo byt neprolejzá... A dneska je mi to fuk. Když to někdo bude dělat líp, prosím- ráda mu tu šanci dám... jenže bohužel, zatím jsme vždycky prošli :-)
Paní soc. pravila, že neshledala závady, popřála Majdě zdraví, omluvila se, že obtěžovala a že vyřízení bude trvat déle, neb toho mají MOC- ať se neděsíme a odkvačila zase do toho lijáku.
Tak to nakonec prošlo docela hladce.
Večer jsem všem nakapala do nosu, podala pilule, namazala mastičkami odřené nosy ... a odpadla...
... svého strážného anděla a jistojistě i svého sociálního pracovníka.
Od rána venku lilo jako z konve. Majda se vzbudila s tím, že ji bolí v krku a asi má rýmu.. Takové sdělení mi přivolává šílené stavy mysli :-( (máme své zkušenosti, že?)...a na odpoledne byla nahlášena kontrola ze sociálky!!??
Ráno jsem ještě navíc měla domluvenou schůzku ve škole- naše oblíbené téma: integrace :-))
Tentokrát s výchovnou poradkyní, speciální pedagožkou a zástupkyní v jedné osobě!! Řešily jsme zase nějaké finance ohledně pomůcek do školy a já jí při té příležitosti ještě sdělila, co mě trápí a co by se dalo (podle mého) zcela bezbolestně vylepšit...
Zjistila jsem nedávno, že mým největším problémem je předpokládání toho, že "tohle přece normální člověk ví" - snažím se teď tedy každý problém řešit od "píky"- formou zjišťovacích otázek.
- Myslíte si, že je to Majdě příjemné být automaticky vyřezena z některých akcí? Nemohla by si o tom, zda někam půjde-nepůjde rozhodovat sama?
- Seznámil někdo novou paní učitelku angličtiny s tím, že bude mít ve třídě žákyni na vozíku?
- Je nutné, aby se na hodinu fyziky stěhovali o patro výš do učebny zeměpisu, kde přes stojany s mapami Majda vůbec nevidí na tabuli, protože nemůže do třídy pořádně zajet? ... otázek bylo na 40minut.
Paní 3v1 kupodivu trpělivě odpovídala, sama sebe svými odpověďmi přiváděla v úžas a občas si i popel na hlavu sypala... Tak nevím, jestli to bylo způsobeno osvětou, nebo jestli to byla pozice "hlavně ať máme klid, všechno odkývat".
Rozhodně byla přislíbena náprava... tak uvidíme. (to si ohlídáme ;-) )
Celý den jsem se aktivně věnovala léčbě Majdy. Lila jsem do ní vodu a cpala do ní jídlo, to vše přes její velký odpor a neskutečné řeči. Odpoledne se jí ulevilo, jala se tvořit nějaký úkol na PC a vypadala docela Ok. UF!!
Pár minut po 17.hodině zazvonil zvonek. V tom lijáku dorazila paní sociálka. Celá zmáčená. Než jsem se stačila otočit, stihla Martina v obýváku vysypat na koberec všechny svoje barbíny a jejich garderóbu.. . Binec všude. Jen mě napadlo, že by si ta osoba úřední mohla obě děti odvést, s tím, že žijí v nevyhovujících podmínkách...a my bychom měli konečně jednou volný víkend ... :-)
Šla jsem odemknout.
Paní se omlouvala a pro jistotu se zula už venku na dlažbě :-)) (netušila, do čeho jde!)
Koukla na Madlenu, povzdychla si, jak ta holka vyrostla a vytáhla tlustou složku papírů.
Přišla po 2letech přezkoumat zdravotní stav Magdalény. Má na to takový formulář, kde je spousta humorných bodů, podle kterých se hodnotí schopnost zvládat některé úkony ve srovnání se zdravými vrstevníky (to se tedy někdo vyřádil ;-) )
např. : bod: udržování pořádku v domácnosti a nakládání s odpady
Paní soc.: "Tím se rozumí,jestli si uklízí svoje věci...no a jestli vám třeba vynese koš s odpadky..."
já: " Všude leda nadrobí a s košem tedy ještě nikdy nebyla. Navrhnu jí to" :-)
bod: mytí nádobí
"Nemeje ani sebe, natožpak nádobí..."
bod: přijímání stravy, dodržování pitného režimu
..tak ten mě rozesmál (kdyby paní viděla, jak to tu chodí...!)
bod. manipulace s penězi
Paní soc. "Tak, Majdi, jak si chodíš nakupovat? Třeba nějaký dobrotky..."
Majda: "No, řeknu Žanetě a ona mi to koupí..." (to je naše školní asistentka)
Paní soc. "Aha, takže ani s penízkama nepracuješ..."
Těch bodů je tam celá škála. A dobře si pamatuju na doby, kdy jsem byla ze sociálních kontrol úplně na mrtvici. Zuřila jsem, jak k tomu přijdu, co si to dovolují, vždyť já se přece starám a dělám všechno, co ostatní mámy- s tím, že jim nikdo byt neprolejzá... A dneska je mi to fuk. Když to někdo bude dělat líp, prosím- ráda mu tu šanci dám... jenže bohužel, zatím jsme vždycky prošli :-)
Paní soc. pravila, že neshledala závady, popřála Majdě zdraví, omluvila se, že obtěžovala a že vyřízení bude trvat déle, neb toho mají MOC- ať se neděsíme a odkvačila zase do toho lijáku.
Tak to nakonec prošlo docela hladce.
Večer jsem všem nakapala do nosu, podala pilule, namazala mastičkami odřené nosy ... a odpadla...
Pokud by ...
1.6.2010
koeficientem k výpočtu bohatství byly čokoládové bonbony, pak bych jistě patřila mezi horních 10 :-)) Takhle vypadá moje domácí sbírka po provedení inventury k poslednímu květnu.
Nejhorší na tom je, že je opravdu všechny spasu.... a plavkové období na krku :-(
koeficientem k výpočtu bohatství byly čokoládové bonbony, pak bych jistě patřila mezi horních 10 :-)) Takhle vypadá moje domácí sbírka po provedení inventury k poslednímu květnu.
Nejhorší na tom je, že je opravdu všechny spasu.... a plavkové období na krku :-(
Tento týden tedy začal... pondělí bylo dnem, kdy už v půl deváté ráno je člověku jasné, že by si měl jít radši lehnout a tvrdě usnout, aby už nic dalšího nepokazil. Jenže já toto tušení ignorovala, a tak se mi odpoledne podařilo ztratit peněženku, kde nosím všechny karty- tedy mám tím na mysli i ty zdravotní, knihovní a tisíce jiných důležitostí, takže moje peněženka neskutečně tlustá a možná budí dojem, že je plná peněz. Vůbec jsem si toho samozřejmě nevšimla.
Když jsem šla s Majdou z rehabilitace, bliklo mi, že máme jít na rovnátka!! Koukla jsem do diáře- a následoval šok- neměla jsem je s sebou. Trochu podstatný detail. No, vydala jsem se tedy s Majdou k poliklinice s tím, že se alespoň omluvím a s politováním konstatuju, že jsem osoba nesvéprávná a nespolehlivá. U vstupu do budovy mi zazvonil mobil- volala rehabka, že jedna maminka asi našla moji peněženku. Koukla jsem do kabelky a zjistila, že ji tam fakt nemám!! Svoji tlustou milovanou peněženku!! Zaparkovala jsem Majdu u polikliniky a letěla přes trávník zase zpátky. Mnohokrát děkovala poctivé nálezkyni toho pokladu! Mezitím jsem za běhu volala Wlkovi, jestli je doma- že by mě mohl zachránit z průšvihu- a rovnátka mi dovézt. No, doma nebyl. Nebyl ani v dosahu signálu... klasika. Dolítla jsem v rekordním čase zpátky k poliklinice, nahnala Majdu do výtahu a čekal nás úkaz téměř nevídaný: v čekárně, kde jindy není kam šlápnout, nikdo nebyl. Kontrolovala jsem čas- hodiny ukazovaly 15:35 - čas objednání 15:30. Vyšla sestra. Překvapeně na nás hleděla. Co my tam?? A v tuto dobu?? Paní dr. už tam nebyla... měla jsem tam být v 15:00. Tak jsem se omluvila. To, že s sebou nemám ani rovnátka, to jsem radši vůbec neříkala nahlas.
A když už jsem si říkala, že "pro dnešek mám vybráno", zvonil mobil a volala paní ze sociálky... že by se přišla na Majdalenku podívat....
Dolezla jsem domů. Děti jsem pro jistotu předala Wlkovi a šla tvořit úkol z němčiny. Šlo mi to od ruky úplně stejně jako všechny předchozí akce... když se daří, tak se daří..
Tak snad zítra bude líp. ;-)
Když jsem šla s Majdou z rehabilitace, bliklo mi, že máme jít na rovnátka!! Koukla jsem do diáře- a následoval šok- neměla jsem je s sebou. Trochu podstatný detail. No, vydala jsem se tedy s Majdou k poliklinice s tím, že se alespoň omluvím a s politováním konstatuju, že jsem osoba nesvéprávná a nespolehlivá. U vstupu do budovy mi zazvonil mobil- volala rehabka, že jedna maminka asi našla moji peněženku. Koukla jsem do kabelky a zjistila, že ji tam fakt nemám!! Svoji tlustou milovanou peněženku!! Zaparkovala jsem Majdu u polikliniky a letěla přes trávník zase zpátky. Mnohokrát děkovala poctivé nálezkyni toho pokladu! Mezitím jsem za běhu volala Wlkovi, jestli je doma- že by mě mohl zachránit z průšvihu- a rovnátka mi dovézt. No, doma nebyl. Nebyl ani v dosahu signálu... klasika. Dolítla jsem v rekordním čase zpátky k poliklinice, nahnala Majdu do výtahu a čekal nás úkaz téměř nevídaný: v čekárně, kde jindy není kam šlápnout, nikdo nebyl. Kontrolovala jsem čas- hodiny ukazovaly 15:35 - čas objednání 15:30. Vyšla sestra. Překvapeně na nás hleděla. Co my tam?? A v tuto dobu?? Paní dr. už tam nebyla... měla jsem tam být v 15:00. Tak jsem se omluvila. To, že s sebou nemám ani rovnátka, to jsem radši vůbec neříkala nahlas.
A když už jsem si říkala, že "pro dnešek mám vybráno", zvonil mobil a volala paní ze sociálky... že by se přišla na Majdalenku podívat....
Dolezla jsem domů. Děti jsem pro jistotu předala Wlkovi a šla tvořit úkol z němčiny. Šlo mi to od ruky úplně stejně jako všechny předchozí akce... když se daří, tak se daří..
Tak snad zítra bude líp. ;-)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_ubLfAb044Bltq6Dh70Qk3hK9GHFYKNufw-apmxxoDkLByu-h2DCakAAgS1VDh3CU5mjYVDjtJEvG02IAAdayV6LJj8kqglJe0E69VmoDdNnDMAn7j3ucF57F_X2qRCx7FoEOo=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vWAXuRQUNT_6mGb7lWgx2zAPo4SmsM8ZZ_FhtsrSOXsauGnxnP4dltKDcE3JzAxCbC4EyKFx3g--iA3gj8LrSaWRtztl10WdBVA1PNDp2c7irHmELXEI-W5y61uNxHcCXoHViLrcOrJA=s0-d)