Ucho

3.12. 2008 - 79.den 365

To byl zas den! Od rána se mi činnosti střídaly tak, že jsem ani nestačila vnímat... a když jsem se ve 4hodiny odpoledne doplazila z práce, Martinka pobrekávala, že ji bolí ouško...

Díky zážitkům z dětství mám docela děsivé asociace při pomyšlení na návštěvu ordinace ORL. No, ouško jsem laicky ohledala, prohmatala- a bylo mi jasné, že pojedeme radši hned, než pak v noci na Bulovku.
Paní dr. na poliklinice byla velice milá, Martinka si do křesla sedla sama, nevyváděla, ba ji nemuseli přivazovat, ani dva dospělí držet jako kdysi museli mně :-( Ještě dnes se mi při pohledu na ty vyšetřovací kleštičky a trychtýřky proběhne po zádech mráz. Brr!
Martinka naštěstí píchnutí ušla. Paní dr. řekla, že je to na hranici, ale že by to zkusila zaledovat a rozkapat. Takže Otobacid a hurá domů. Noc jsme strávily spolu v ložnici. To bylo spaní... Martina je jak větrná růžice, mlela se na všechny strany, takže jsem ji několikrát během noci na té široké posteli hledala a přikrývala ...
Ale ve čtvrtek ráno vypadala docela v pohodě. Hnala se do školky, to jí ale neprošlo ;-)