Zimní radovánky

30.-31.1. 2010
víkend

Venku se konečně udělalo hezky zimně - přestal fučet vichr, padat sníh, mrznout až praštět- prostě sobotní den byl na vycházku jako stvořený.
S Martinou problémy nejsou- ta se ze sněhu náležitě raduje a největší problém má vždy jen s tím, že neví, co si vybrat- lyže?- boby? - saně? ;-)

Zato Majda... :-(  Nebyla chudák 2týdny venku. Když tedy nepočítám vystupování a nastupování do auta při cestách do školy a na rehabilitaci. V mrazech jezdit nemůže. Ruka na ovladači  (byť v rukavici) rychle zkřehne a  neposlouchá... mrazivý suchý vzduch na to její dýchání taky nicmoc...
Ale v sobotu bylo tak akorát. Teplota na nule, sluníčko. Okoukla jsem chodníky- naštěstí bydlíme ve staré zástavbě a lidi jsou naučeni sníh z nich odklízet bez ohledu na to, že jim nová vyhláška tuto povinnost již zrušila.

S Wlkem jsme si děti rozdělili. Wlk šel s Martinou na kopec, já s Majdou krmit kočky. Sotva jsme ušli za první roh, potkali jsme sousedy. Šli venčit psa. Mají takového pokojového, co musí nosit obleček, aby ho neofouklo :-)
Jakmile se Majda blížila ke kočičímu domovu, zavolala a obě černé kočky metelily k vozíku. Soused vzal psa do náruče, aby neškodil.
No a takhle to vypadalo, když byli všichni všemi čtyřmi na zemi :-))
Kocour rozhodně nehodlal z cesty odejít. Pes pochopil, že bude lepší, držet se v bezpečné vzdálenosti :-))

Ještěže s námi sousedi šli. Ne všechny chodníky byly odmetené tak, aby vozík projel, takže občas se sousedovy silné ruce hodily na vyprošťování zapadlých kol ;-) Hodinka nám bohatě stačila... všem :-)


V neděli  byl opět krásný zimní den.   Dnes jsme si děti vyměnili. Já  jsem šla s Martinou na boby. Vyrazily jsme pěšky na kopec k ďáblické hvězdárny. (cca 2km??)

Martina jezdila jako drak. Ani neskuhrala, že musí běhat do kopce.
Po polích se proháněli běžkaři. Byl to krásný pohled na zasněženou krajinu. Vše je najednou tak čistě bílé a k tomu jasně modrá obloha...

Ještě jsem chtěla vyblejsknout Martinčiny malované tváře, ale nakonec to na fotce nevypadá tak barevně.

Domů jsme se vracely se západem Slunce.  Cesty v lese byly vzorně upraveny!

Doma mi samozřejmě  díky takovému vycházkování zůstalo spousta restů. V sobotu dopoledne jsme přeprala jen lux a žehlení, ale vůbec jsem se nedostala na nákup- a to jsem už v pátek měla dojem, že "tady není nic k jídlu" ;-) ... a taky mám několik papírů k vyřízení po úřadech, které před sebou hrnu už pár týdnů...tak to jdu  zkusit napravit. brrr :-(

Pololetní vysvědčení

29.1. 2010  - pátek

Máme doma šprta! ;-)

Tím jsem zlobila Majdu, když  včera donesla domů vysvědčení. Měla radost a my jsme byli překvapeni. Na 3/4letním hodnocení měla asi 4 předměty nerozhodně, ale jak je vidět- poradila si s tím. Když ona má ale jednu vlastnost, kterou já postrádám: psát test jde s tím, že "všechno umí". A pak lamentuje, že to bylo "těžký a blbý a nedalo se to stihnout..."  (píše jí to asistentka - ehmehm...) No prostě existuje tisíc důvodů jen ne ten, že se místo učení hrálo na PC a  dlouho četlo se a všelijak jinak  se bránilo studiu :-)
Každopádně výsledek byl exkluzivní. (Mně to vždycky kazil tělocvik, ale z toho je "uvolněna" :-)) )

Za odměnu si Majda vyžádala "shopping". To je totiž taková móda - náctiletých školaček. Odpoledne jedou do Tesca, kde obcházejí krámky a nakupují. Už párkrát jsem s úžasem  stála a pozorovala, jak se některé z  těchto "malých dam" v obchodech chovají- v drogerii si zdarma vyrobí make-up, navoní se  a pokračují do víru "hadrových obchodů" - to, že by zboží spořádaně vracely na své místo ... to ani náhodou. Zajdou do kina, do "mekáče" ... nevím, na kolik jedno takové odpoledne vyjde, protože ho nehodlám do odpoledního programu svým dcerám zařazovat.

Majda si za ty "samý" směla něco přát. Toužila po řasence a samozřejmě po macdonaldích dobrotách, takže jsme pololetky strávily částečně v OC Letňany.


Řasenku jsme pořídily v DM a bylo to přesně "to pravé" :-))
Majda byla poučena, že ji rozhodně ráno nebudu ještě malovat, neb sama sebe těžko zvládám upravit a všechny ty povinnosti mi bohatě stačí. Odsekla, že se bude malovat SAMA!!
Tak to chci vidět... možná nám k těm všem neduhům ještě přibyde částečná ztráta zraku, až si pubescent vypíchne oko. ;-)

Majda hodnotila misi jako úspěšnou. Já si vypila macdonaldí kávu, prolezly jsme naše oblíbené H&M a C&A :-) Pořídily jsme i jeden dárek k narozkám, které má za pár dní- potřebovala nutně a neodkladně pyžamo s HelloKitty kočičkou. Dokonce v módní fialové barvě ... co víc si přát.

 Já měla taky radost, protože mi přinesla maminka dvou úžasných kluků, kteří ke mně chodí do kroužku, krásnou kytku. Prý jentak pro potěšení a pro radost... tak to mě tedy dostalo... to se mi taky denně nestává :-))
Takže díky, paní Kateřino!

Co bych pro něj neudělala

26.1. 2010

Zdá se, že součástí letošní zimy je i doba ledová. Rampouchy vypadají v záři zimních slunečních paprsků kouzelně a pohádkově, ale při dopadu na živou bytost by asi dokázaly pěkně ublížit.
Majitel tohoto domu se může pyšnit celou soustavou rampouchů:

V úterý dopoledne chodím s Martinkou plavat. sama moc nestíhám udržovat zdravý životní styl, ale u dětí trvám na tom, že budou jíst ovoce, jogurty, omezeně mlsat- no a Martinka i sportovat.

V 10hodin zvoní mobil. na displeji bliká WLK. Hned mě napadlo, že zas nemůže něco najít, takže jsme hovor přijímala povzdychem: "Nazdar, štěstí, copak pro tebe mohu udělat?" :-)
"Noo, mám problém...", rozpačitě  ze sebe soukal  choť.
"Ale - tak to mě tak trochu napadlo. Jinak bys asi nevolal, že? Ven s tím! " ;-)
"Hele, mám prosbu. Jestli bys to nevzala za mě..."
Tak to už mě docela zneklidnilo.  Naše profesní obory  se opravdu ani trochu nepřekrývají. Co proboha ten chlap zas chce?? . ...  "No, tak to vybal!", pobídla jsem ho už docela netrpělivě.
"Já mám jít dneska k zubaři, ale musím do jedné firmy- Akutně. Tak jsem tě chtěl poprosit, jestli bys tam nešla místo mě..."
"Děláš si ze mě srandu?? Že bych si za tebe měla nechat vythrnout zub? To mě ani nehne! Domluv se se zubařem sám. Na prohlídku bych tedy jít mohla, ale nechám si sundat maximálně zubní kámen."
... pak přišla SMS : " Ve 12.30  te ocekava. Domluveno se sestrou. Dik."

Měla jsem co dělat, abych to všechno stihla. vylovit Martinu z bazénu, odvézt do školky.
Zubař žertoval-jak je jeho zvykem: "Á, paní náhradnice je tady..."  Skutečně nic, co by rozvrtal, nenašel a já vypadla z ordinace tak rychle, že jsem se ani nestačila bát :-)

No, tak moje emancipace dosáhla patrně vyrcholu. Za manžela tu a tam zaskočím i k zubaři :-))

K zápisu s úsměvem :-)

25.1. 2010

V pondělí odpoledne se Martinka nemohla dočkat, až půjdeme k zápisu do školy.
Probrali jsme to doma s Vlkem pečlivě ze všech stran, já pročetla různé debaty o tom, zda je nezbytné dětem narozeným v létě nabízet odklad s tím, že nebudou stíhat, když se ve třídě setkají s odklaďáky z loňského roku... Martina se ale těší tak moc, že bychom jí asi způsobili odkladem větší újmu, nehledě na to, že žádné závažné nedostatky ve svém vývoji  nevykazuje.

V okolí je několik škol. Po zkušenostech s Majdou (7.třída) jsem rozhodně byla proti vzdělávání ve velké sídlištní škole, která čítá přes 700žáků. S Majdou jsme si vybírat nemohli. Nabízela se jen jedna, která se tvářila "bezbariérově"- čekalo nás pak spoustu nemilých překvapení... ale to je jiná kapitola.
Zkrátka Martinka bude chodit jinam.

Školu dobře znám ;-), mám vyhlídnutou zejména paní učitelku :-) a hlavně jednání s vedením školy je na úrovni. Jste pro ně rodič klienta! A klientovi se v první řadě musí vyhovět...

Martinka hrdě vykračovala- tedy spíš běžela :-) - vstříc školní budově.

Zapisovali se zvlášť chlapci a zvlášť dívky, což způsobilo, že u třídy chlapců nikdo nebyl (??), zatímco my jsme s naší dívkou stáli půlhodinovou frontu. Máťa se smozřejmě nudila, a tak vymýšlela psí kusy.
My s Vlkem jsme se bavili pozorováním okolí- některé maminky to pojaly zvlášť zodpovědně a tato škola byla třeba již 3.štací, kam svoji princeznu táhly k zápisu.
Naše Martinka má svým způsobem štěstí: nikdo ji na poslední chvíli nekomandoval, co má říct, jak nahlas, jak se tvářit ... nechali jsme tomu volný průběh, protože nás samotné zajímalo, jak si povede.- v cizím prostředí, před neznámými lidmi.

Paní učitelky měly zápis pěkně připravený, třída vyzdobená, pro budoucí prvňáčky nachystané dárečky...

A tady je Martinka poprvé u tabule. Mladá p. učitelka ji  vyzkoušela, která písmena a čísla pozná, nechla ji spočítat namalované hrušky, vyslechla si popis sněhuláka, vyzkoušela pojmy- nahoře-dole, vlevo-vpravo ...

Poté Martinka usedla do lavice, aby nakreslila postavu :-) (dušovala se, že Popelka opravdu FAKT měla 5prstů :-) , řekla, jak se jmenuje a kde bydlí a výkres podepsala (velkými tiskacími písmeny) ...

A pak nastala jedna humorná situace: Do 1.B chodí sousedovic holčička, se kterou Martinka chodila do školky a děsně moc závidí, že Lucinka už je školačka. Před zápisem jsem jí na chodbě říkala: "Hele, 1.B- sem chodí Lucinka Linhartová. Tak jí můžeš říct, že jsi byla v její třídě na zápise."
Martina hned zkoušela vyjednávat: "A nemohla bych s Lucinkou chodit do třídy? "
Popravdě jsem vysvětlovala, že to se asi nepodaří, ledaže by Lucinka propadla :-)
A tak jí říkám: "No, do třídy ne, ale můžete si povídat o přestávce na chodbě, nebo si spolu můžete o velké přestávce sníst svačinu..."
A korunu tomu nasadila vzápětí p. učitelka svým dotazem:  "Na co se, Martinko, do školy nejvíc těšíš?"
... a Martinka pohotovně odpověděla: "Na to, až budu s Lucinkou Linhartovou jíst svačinu..." :-))

Zápis byl bezva. Já zas po letech potkala své bývalé kolegyně, s nimiž jsem tenkrát po fakultě začínala učit - poznaly mě i po těch X letech a co víc- hlásily se ke mně :-)) ... docela mě mrzí, že jsem  školu tak opustila, ale když zas pak slyším nářky těch, co ve školství  zůstali... radši to nebudu pokoušet :-)

Tak uvidíme, jestli Martinku vezmou, protože přednost mají děti ze "spádové oblasti", což je přesný výčet ulic stanovený školským odborem- a pak se teprve počet doplňuje z ostatních zájemců.
Jojo, dneska je všechno "věda" a nic nejde jentak ;-)

Martina je důležitá, každému vypráví, že už je školačka, těší se z dárečků, které dostala a já si moc přeju, aby jí to nadšení školní vydrželo co nejdéle... :-))

Zázvorkování ;-)

24.1.2010

V minulém příspěvku jsem se zmínila, že považuju za důležité stýkat se tu a tam s přáteli osobně. Všichni máme málo času, ale myslím si, že při troše dobré vůle se skulinka v rozvrhu každého z nás najde. Na taková setkání nejen ráda chodím, ale samozřejmě mám občas nutkavou potřebu něco zorganizovat.
V týdnu mi přišlo pozvání na kurz korálkování- tak jsem mail přeposlala Marcele, jestli by nechtěla jít se mnou, že bychom si mohly potom s rodinkou zajít na oběd a udělat si "družební neděli". Marcela odpověděla celkem bez váhání, že "JO!" :-))

Dnes ráno opravdu přesně v 9hodin dorazili. Chvíli jsme před domem řešili parkování. Sice jsme si mezi haldami sněhu (ještě než zmrzly) proházeli 2parkovací místa, ale ono se do nich velmi špatně zajíždí, protože jsou olemována právě těmi zmrzlými muldami sněhu. Pánové si s tím poradili a my s Marcelou vyrazily na korálkování.
Dneska se nabízela výuka nějaké   /pro mě /nové techniky- "gismo" - z barevného tenoučkého drátku si vyrobíte spirálku a s tou pak dále pracujete, až je smotaná do takového "spirálkového korálku" . Byla to taková piplačka, ale výsledek vypadá docela originálně, ne? :-)

Na oběd jsme se vypravili do naší oblíbené čínské restaurace "Dong Hai"
Chodíme tam moc rádi. Personál se nám vždy plně věnuje, jídlo je pokaždé vynikající a je ho obvykle tolik, že si zbytek neseme ještě krabici domů.

Martinka (5) s Kryštůfkem (3) si náramně rozuměli. Aby si zkrátili čas čekání na jídlo, dostali blok a malovali a byli opravdu moc hodní. My dospělí jsme zatím pročítali jídelní lístek.

Tady už paní Číňanka donesla objednané, blogeři vydali zákaz konzumace, dokud nenafotí potřebnou dokumentaci ;-)
Seděli jsme u otočného stolu, takže jsme vlastně všichni jedli všechno různě na přeskáčku. Děti si po otočném stole posílaly obrázky, pastelky, kapesníčky...

Po hodině debužírování jsme tu haldu dobrot zlikvidovali.
Majda trvala na zmrzlině. Miluje "flambovanáý ledový míč", což je koule velikosti tenisáku obalená v těstíčku a nacpaná zmrzlinou.
Paní Číňanka přijde, poleje kouli ve skleněné misce  jakýmsi alkoholem a zapálí ji. Koule chvíli hoří modrým plamenem ...a pak už jen výborně chutná :-)

Na kafíčko jsme šli k nám domů, aby nám po cestě trochu vytrávilo. Povídali si o všem možném a bylo nám spolu moc dobře. Škoda, že je neděle a zítra se musí vstávat do školy, jinak jsme mohli posezení ještě protáhnout.

Zázvorky, rádi jsme vás viděli, přijeďte zas!

Martinka se o Kryštůfka s chutí postará (když mi po vašem odjezdu líčila, jak mu asistovala na WC, málem jsem se válela smíchy)
... ti dva jsou tedy opravdu sestava! ;-) )

Dnes má svátek Zdeněk :-)

23.1.2010 - sobota

Dnes má svátek náš kamarád Zdeněk, a tak jsme byli pozváni na mejdan.
Večer jsme předali děti babičce a jeli se rozptýlit do společnosti ;-)
Celý týden jsem za pomoci modafenu  bojovala s nějakou chorobou, během 4dní se to taknějak stabilizovalo- jen jsem přišla o hlas :-( Chraptím a skřehotám, ale léčba klidem tady nějak nepřipadá do úvahy. Léčím to po večerech svařákem. Hlas se zatím v plné síle nedostavil, zpívat u kytary mi moc nešlo....

Zdeněk miluje zabíjačky a vepřové v jakékoli podobě, a tak mu rodina vyrobila dort s obrovským marcipánovým vepřem.

Jinak se jedlo uzené a guláš a taky chleba ;-)

Venku pěkně mrzlo. Po desáté večer byla už zábava pěkně rozjetá. a tak některé účastníky nenapadlo nic lepšího, než se jít vyválet do sněhu - po vzoru Finů a jejich pověstných saun ... Hrálo se, zpívalo a samozřejmě povídalo o všem možném.
Mám ráda posezení s přáteli, jen mě mrzí, že mnozí podléhají  nedostatku času a stačí jim ku spokojenosti občasné psaní mailů či SMS. Já občas ráda se vším "seknu" a jdu se bavit, dobiju tím baterky a dál pak funguju.
Domů jsme odcházeli hodinu před půlnocí, abychom z venkova dojeli domů včas, protože na neděli jsme měli  naplánovanou velkolepou akci ;-)

Zdeňkům všechno nej... a na zdraví!! :-)

Co týden dal

23.1.2010

Tento týden jsem se potýkala s akutním nedostatkem času. Jestli jsem si v duchu dávala nějaké novoroční předsevzetí, tak to bylo právě to, že zlepším organizaci svého dne, aby mi zbyl čas i na lenošení, nicnedělání...ale nějak se mi to nedaří. jsme velmi špatný časový manažer... a to obvykle dělám několik věcí najednou (taky to podle toho pak někdy vypadá ;-) )

Venku značně přituhlo a rtuť teploměru se schovává až 10 čárek po nulou.
Sněhová kalamita se ze silnic přesunula na střechy v podobě padajících tučných vrstev zledovatělého sněhu. Taková dávka vám z auta uděla kabrio a to nemluvím o tom, co zbyde z nebožtíka, který to chytne osobně. Nojo, ale zabránit tomu v praxi lze dost těžko. A tak chodci poskakují po zledovatělých vozovkách v uctivé vzdálenosti od střech -k nelibosti řidičů, kteří jsou rádi, že mimo hlavní tahy taknějak po vyjetých ledovatých kolejích kloužou. O nějaké kontrole nad vozidlem nemůže být řeč.

Bydlíme nedaleko lesoparku, a tak i bažanti se odvážili jít si pro něco  dobrého až přímo na sousední zahradu- tedy do husté zástavby.

Naše Martinka utrpěla při školkové vycházce úraz. Někdo ji strčil na ledu-a takhle dopadla ...

Bolelo ji to a fňukala. Donesla si jako bolestné lízátko  a povídá:
"Hele, to mám za to, že jsem tu statečnost přežila..!" :-))
...no některé statečnosti jsou vskutku k nepřežití ;-)

Jinak mě překvapilo, kolik lidí vyprovokoval ke komentáři článek o odkladech školní docházky :-) (Jitko, s tím počtem prstů jsi mě fakt pobavila " stačí jen palec- aby měla na SMS"  :-)) )
Vidím, že tentokrát se od většiny názorově neliším, poslední roky se OŠD rozmohly přímo lavinovitě a často bezdůvodně- jentak: na přání rodičů.

Když jsme tenkrát  téma nástupu do školy řešili s Majdou (* v únoru), byla to situace zcela atypická, nicméně si vybavuju jeden celkem komický moment, kdy naše paní dr. (staršší dáma) zdůvodňovala návrh odkladu OŠD, že je Majda slaboučká, že neunese školní tašku :-))
Tenkrát jsme se v ordinaci chechtaly obě, protože i tomu 6letému dítěti bylo jasné, že si tašku bude vozit na vozíku, na které v tu dobu již seděla :-)) ...a taky to hned řekla nahlas ;-)
Nicméně, abych udělala všemu "zadost" , vypravila jsem se s Majdou na psychotestování. Paní psycholožka - tu budu jmenovat, protože je naprosto úžasná a jsem ráda, že jnás po letech zase cesty osudu svedly dohromady- Kateřina Soudná-  Majdu testovala asi 2hodiny, poté se mnou pečlivě test rozebrala a byla nadšená z výsledků. Vytkla jí jen, že "kouká kolem sebe a ráda se zapovídá"... a to má dodnes. :-)
Šla normálně do školy a ještě loni v 6.třídě- měla samé 1.
(Tak doufám, že je nedostává jen za to čumění kolem ;-) )

Tak hezký zbytek soboty, já vyrážím na tah :-)) Kamarád slaví svátek... jdu připít na jeho zdraví ;-)

Do školy?

21.1.2010

Tak nám zase nastala doba zápisů do 1.tříd....
I my máme doma předškoláka. Martince bude letos v srpnu 6let. Do školy se těší velice, neb neví, co ji doopravdy čeká ;-) My jí to nekazíme, ač to dobře víme :-)
Majda se ujala role soukromého učitele a vymýšlí Martince nejrůznější úkoly, vytváří pracovní listy, hodnotí, vytýká chyby a snaží se Máťu vzdělávat. Někdy používá velmi drsných metod, ale Máťa je od Majdy přijímá úplně v pohodě a nijak ji to nedeprimuje, takže do jejich vzdělávacího systému moc nezasahuji. Máťa si na školu hraje (zatím) ráda. Ochotně plní zadané úkoly, snaží se svou levou ručkou malovat čárky, tečky, vlnovky, počítá a obtahuje písmena. Vše se zdá býti v pořádku... do té doby, než školku navštíví paní psycholožka.
Jednoho dopoledne sebrala všechny předškoláčky a provedla s nimi onen pověstný "Jiráskův test školní zralosti"  a jakýsi pohovor.
Po takovém pestrém dopoledni mi p. uč. sdělila, že Martince byl doporučen odklad školní docházky.... No , zaskočilo mne to. Nepočítala jsem s tím.Chtěla jsem vědět podrobnosti. Toužila jsem po rozhovoru přímo s paní zkoumající psycholožkou. Vadilo mi zdůvodnění "je narozená v srpnu, to víte...to se dává odklad- a ona má tu levou ruku, tam se dají očekávat grafomotorické obtíže.."
A já si prostě pořád naivně myslím, že jedinec se má possuzovat individuálně a ne podle data narození a levorukého založení. "Chci mluvit s tou psycholožkou!" trvám na svém.
Zadařilo se. Dostala mě hned úvodní věta. Paní psycholožka chvíli štrachala v lejstrech a povídá: "Ano, tak tam je problém ta výslovnost. ž, š , č... "
Bráním se, že výslovnost tedy rozhodně uváděné vady nevykazuje??!!
Odpověď je strohá: "No, já vím, tam chybí ty přední zuby, takže to se částečně samo spraví..."
Odpovídám celkem suverénně: "Martinka má chrup úplný!"
"Jistě, ty zoubky jí samozřejmě dorostou... to se spraví.."
(Martině žádný zub doposud nevypadl... takže asi nějaká mýlka???)
Trvám na předložení vypracovaného testu. Fascinuje mě nakreslená postava. Nemá 5 prstů, ale pouze jakési dvouprsté kopýtko. (Co je zas tohle za vadu???)
Psycholožka mluví o znevýhodnění leváků při grafickém projevu: Ptám se, co mohu udělat pro jeho vylepšení, ptám se po grafomotorickém kurzu, že bych ráda případné vady odstarnila, že se Martinka do školy moc těší a pokud to nebude nezbytně nutné, že bych pro odklad moc nebyla.
Psycholožka končí debatu. Žádné doporučování:  "Jo tak vy jste se už rozhodla, že ji do školy dáte? No, tak není co řešit..."
Hmm....  z toho nejsem moudrá. Nerada bych něco zanedbala, matka obvykle není schopna svoje dítě vidět objektivně, ale na druhou stranu mi zase připadá zbytečné, aby trávila další rok ve školce, kde to sice není špatné a díky velkorysosti paroubkovců to "máme zadarmo" ... leč program naší školky není na předškoláky vyloženě zaměřen, školka má smíšené třídy, takže... není-li závažného důvodu, byla bych PRO zahájení školní docházky.

Cestou domů jsme si o všem přemýšlela. Doma jsem vyzvala Martinku, ať mi namaluje nějakou postavu. Namalovala velmi ochotně baletku. A zas měla místo pěti prstů to "kopýtko". Ptala jsme se jí, proč nemá baletka pět prstů... ať si spočítá svoje prsty, moje prsty, ... všichni mají přeci 5 prstů!!
A Máťa na to: "No právě! Pět mají všichni! A ty moje mají jen dva!"
...no mě fakt klepne. Tohle nám asi nevyřeší ani dva odklady... to je prostě někde jinde....

Zapátrala jsem v srchivu. Zajímalo mne, jak malovala postavy v předškolním věku Majda... a našla jsem!
Když bylo Majdě necelých 5let, viděla naši rodinu takto:

(zleva) Majda - má 5prstů!! :-) , ale ještě se kreslí jako stojící osoba- později se začala kreslit jako sedící na vozíku;
uprostřed: táta Vlk :-)) - ten nemá 5prstů, ten má přece tlapky!!
a nakonec maminka, ta taky nemá "všech deset pohromadě" :-)), ale devět je taky dobrý :-))

Obrázek malovala ve školce :-) a dala mi ho tenkrát paní ředitelka, která Majdu měla ve třídě a dost ji toto ztvárnění naší rodiny  pobavilo ...

Tož nevím, kam tu naši mladší "osobnost" budeme integrovat ;-) Každopádně můj scénář je takový: půjde k zápisu- hned příští týden-, v květnu asi oslovím nějakou důvěryhodnou psychoosobu, aby toho našeho předškoláka zodpovědně vyšetřila... Odklad můžeme dát vždycky. Ale měl by k tomu být nějaký pádný důvod. Nerada podléhám módním trendům.

Tak si jdu přepočítat prsty a  pevně doufám, že moje číslo se od běžného průměru nebude příliš lišit :-))

Můj vztah ke sněhu

18.1.2010

...tak ten budu muset ještě přehodnotit. :-)

Se sněhem se v našich zeměpisných šířkách musí během zimních měsíců počítat, ale já kněmu mám kladný vztah pouze ve vyšších nadmořských výškách.
V Praze je tomu jinak. Díky chemickým útokům se brzy po dopadnutí na zemský povrch mění v šedočernou chemicky nasycenou břečku. A ráno mám dost pestré i bez toho, že se musí odmetat auto, chodník... atd. Nehledě na to, že v zimě jsou všechny kovové věci zmražené, takže ruce máme od obsluhování plošiny  v autě totálně zrasované :-(
No ale je mi jasné, že kvůli mým výhradám sníh padat nepřestane, a tak si jen říkám, ať ho není moc.
V neděli sněžilo celý den. Pohled z okna mě deprimoval. Představa pondělního rána... sněžné rallye mě po zkušenostech z minulého týdne přiváděla k šílenství.


Ráno nás čekala cesta do školy. Poučeni zážitky z minulého pondělka jsme jeli vyzbrojeni  a připraveni na úklid sněhu. A jaké bylo naše překvapení?
Školník má novou frézu na odklízení sněhu!! No vida- stačí říct- /nahlas/  ;-) ...  je to!

Martina je ze sněhu nadšená.  A náš děda taky.
Našel si nové hobby: staví iglú. Už má na zahrádce tři. :-)
Martina v něm hodlala přenocovat, řvala a nechtěla jít domů.

Děda pamatuje i na handicapované- zde je bezbariérová varianta:

To samozřejmě obydlela Majda ;-)

Děda má tedy celou iglú-village. :-))

(Večer si babičce stěžoval, jak je "sedřenej z toho sněhu") ... no ale zas má 3+1 (tři iglú a jeden cihlový dům).

Jízda autem nakonec nebyla tak příšerná. Nemrzne, takže sníh taje a hlavní tahy jsou vysolené a čisté.

Další nepříjemností, která mě dnes čekala, bylo uhánění technika z firmy, od níž má Majda vozík. Čekáme 3týdny, až se ozvou (jak slíbili) Potřebujeme zásah technika na vozíku, k čemuž je nezbytné vyplnit X papírů- ty musí potvrdit dr. a schválit revizák, takže proces docela zdlouhavý... no a Meyra je od 17.12. nedobytná- mají inventuru, dovolenou  a kdeco dalšího. Slíbili, že se po 11.lednu ozvou. Tak jsem tam dneska volala zase já. Pan technik má pro změnu dovolenou... Jiný pán mi vyprávěl, jak toho mají moc (to mě samozřejmě děsně zajímá)  a začal se vyptávat na věci, které jsem tam už jednou "někomu" diktovala, posléze posílala mailem a dneska se tvářil,  že tam volám poprvé.
Náš vozík je naštěstí v pojízdném stavu, ale nedovedu si představit, co asi dělá vozíčkář, který má závadu vážnou a jezdit nemůže. To asi měsíc, dva, možná i tři čeká, čeká a čeká...

Úplnou náhodou jsem dnes zabrousila na www Ligy vozíčkářů a tam se redaktorka /časopisu Vozíčkář/ zabývala úplně stejným problémem (jen jmenovala ještě další firmy) .
Pro představu: elektrický vozík v našem provedení stojí cca 300tisíc, takže si troufám říct, že jistý zisk z toho prodávající firma jistě má... Možná ten zisk je to poslední, čím je zákazník (vozíčkář) pro firmu zajímavý...ale třeba se mýlím...ráda bych se mýlila.

 No a něco romantického závěrem;-)

Kuchyňské okno lemují záclony z rampouchů.... úplné ledové království. Pod okny naštěstí nikdo nechodí, jinak bych řekla, že jsou spíš vražedné...než romantické.

Sobotní vyžití

16.1.2010

V sobotu obvykle musím dohánět pracovní a jiné resty, na které mi během týdne nezbývá čas.
Část dnešního odpoledne jsme ovšem musela vyčlenit na schůzi OS Mirabilis, pro které (ráda!) trochu pracuju. Je to neziskovka, a tak se řešily hlavně projekty se žádostmi o finance, které se letos budou podávat na různé nadace a ministerstva, abychom zase získali nějaké peníze na podporu asistentů k postiženým dětem. Také se plánoval program na jarní setkání pro rodiny s postiženými dětmi. Během víkendu by si tam rodiče měli trochu "oddychnout"- mít čas pro sebe. A tak se plánovalo, navrhovalo, rozdělovaly se úkoly a   nakonec nezbyl čas ani na popovídání. :-( ... tak zas to zbyde na mailování a telefonování ;-)


Poprosila jsem babičku, jestli by si pro potěšení ;-) nevzala na pár hodin naše rozkošné děti, že bychom s Wlkem zašli na výstavu obrazů Josefa Čapka, která 17.ledna končí. Celé tři měsíce jsme to odkládali- respektive: bylo stále bylo dost času ... a najednou bylo skoro pozdě.

Chtěla jsem to vidět MOC! Mám oba Čapky ráda. Výtvarnu moc nerozumím, ale Čapek maluje tak, že jsem schopná poznat, co namaloval, tudíž je to umělec "pro mne" :-) 

Výstava se konala od října 2009 v Jízdárně Pražského hradu a já jsem byla překvapená, kolik obrazů  a kreseb tam bylo k vidění-  stovky!! Většina z nich byly ze soukromých sbírek. Zájem o jejich zhlédnutí byl obrovský (asi to všichni odkládali jako my ;-)...
Takže poučení pro příště... obrazy je jistě lepší prohlížet jinak než v zástupu štěbetajících lidí :-(
Ale na kráse jim to rozhodně neubralo!!

Fotit bylo zapovězeno :-) Takže dávám k nahlédnutí jen nekvalitní ilustrační obrázky z mobilu:
Titulní strana almanachu:

Pohled na prohlížející shora (to už bylo hodinu před zavřením)

Byl tu zkrátka k vidění "celý Josef Čapek". Jednotlivé sekce byly uvedeny citáty z jeho děl. Jeden jsem si opsala:

Tajemství věcí

"Věci tohoto světa jsou krásné, ano, není to plytká podívaná; nejsou všední a otřelé po tak dlouhém už trvání, jsou ještě krásnější, hlubší a tajemnější, než se zdají omrzelému, a nikdy se nedočerpáš jejich dna"
                                                                                       (Cestou 1920)


Přehledně se všemi letopočty tam byl na celé dlouhé stěně zdokumentován životopis Josefa Čapka doplněný o fotografie. 
Člověka úplně zamrazí, když pak čte poslední odstavec:

 "... V roce 1942 byl převezen do Sachsenhausenu, v únoru 1945 transportován do vyhlazovacího tábora Bergen – Belsenu, kde právě vypukl skvrnitý tyfus.
Celou dobu věznění Josef Čapek odevzdaně čelil osudu, maloval, tajně překládal verše a psal svoje vlastní. Jeho osud se završil tragicky, pár dnů před osvobozením tábora britskými vojáky.
Josef Čapek nemá hrob, nevíme, kde  spočívá. Nevíme ani přesné datum jeho smrti."  
Výstava byla poučná a velice pěkně uspořádaná.

O svých dojmech jsme si s Wlkem cestou domů ještě zašli popovídat "na večeři".
Děti s babičkou v době našeho příchodu už spořádaně v pyžamech hleděly na televizi :-) , tudíž ani doma nic nezkazilo naše  umělecké dojmy (snad jen pohled na tu kubistickou haldu nevyžehleného prádla ;-) ) ...ale ta mi neuteče... :-)

Novoročenky

14.1.2010

Snad ještě není pozdě na téma "novoročenky a PéeFka"

Nechci totiž už psát o sněhové kalamitě v Praze. Jezdit autem totiž musím :-(, protože Majda jinak nikam nevyjede, takže je zbytečné meditovat nad tím, jaké potěšení mi to činí.
Školník ve svém vztahu k práci se sněhem je stále na stejném bodě. Ani se ho nedotkl, nechá jej roztát... Majda nemůže do jídelny, protože ta je "chytřě" mimo školní budovu, takže jí asistentky donášejí jídlo do třídy a solidárně jedí z rendlíků taky. Díky jim. Taky by se na to už mohly vykašlat, když škola má takový aktivní přístup k realitě.

Pauzu v psaní blogu nezpůsobilo počasí, ani nechuť, ale jsem nějaká zavalená agendou a povinnostmi vůči různým institucím. Píšu ráda, ale styk s úřady mi nedělá dobře :-( Prostě mě to netěší!

Tento týden jsme doma definitivně zlikvidovali veškerou vánoční výzdobu-k velké nelibosti našich dětí. Probrala jsem i štůsek vánočních a novoročních přáníček. Poslední roky jich díky mailům a mobilům už tolik nechodí, ale stejně si ta pěkná, hřejivá a originální schovávám.

Jedním z nejoriginálnějších bylo třeba přání od asistentky Marušky. Přišla na návštěvu a z malé krabičky nám každému dala vytáhnout kartičku velikosti vizitky. Řekla, že nám přeje do nového roku citátem. Já jsem si vytáhla tento: :-) ... tak to se budu snažit dodržet  a uvidíme!

Další neotřelé PF poslala prostřednictvím svého zástupce firmy se zdravotními pomůckami OttoBock, od níž bude mít Majda lehátko do vany... (ovšem až vykoresponduju s nadacemi žádosti o příspěvek na koupi toho zařízení)
Přáníčko se nevešlo do schránky. Přišlo totiž v krabičce, neboť obsahovalo skutečnou rolničku! ;-)

A ještě jedna ukázka originality. Na tomto přáníčku si cením především toho, že vím, že autorka každoročně pro své přátele vymyslí a vyrobí krásné PF. Vše je dokonalé a uvnitř bývá ručně psaný milý a dlouhý  text. Nechápu, kdy a jak to stíhá, ale pokaždé mě tím moc potěší!  
(Díky, Dentro :-) )

Přání jsem si tu pročítala a říkala si, že kdyby se splnila třeba jen polovina všeho, co je v nich napsáno, byl by to velmi příjemný a dobrý rok! ;-)

Já osobně papírová přáníčka také posílám. Nakupuju každoročně speciální sérii u konta Bariéry. Jejich přáníčka jsou vždy pěkná a navíc mám ještě pocit z toho, že jsem alespoň symbolicky přispěla "na dobrou věc". Mám je ráda i proto, že nemají předtištěné texty, kam se stačí jen  podepsat.

Tak kéž se všechna přání stanou letos skutečností :-)!

Přišel k nám bílý kůň...

11.1.2010

...a zalehl nám celý dvůr...

Bohužel nejen obrazně :-(

Takhle vypadal příjezd k jediném bezbariérovému vstupu do budovy školy.

Sníh padal vydatně od pátečního odpoledne, ale to nikdo ze zamětsnanců školy neřešil (K čemu jsou sakra školní byty?? Myslela jsem si, že právě proto, aby byl přehled o tom, když se něco mimořádného děje v revíru... asi mylná domněnka.)
V 7:48 mi zvonil mobil. Volala zástupkyně, zda Majda dorazí do školy. Řekla jsem, že hned, jak se nám podaří vjet do objektu školy. Přístupová cesta nebyla vůbec odklizená, takže cca 30cm sněhu udělalo své. Auta, která vjela dovnitř se už nemohla nikde otočit, a tak chtěla po vyjetých kolejích vycouvat. To ale ti vjíždějící zjistili pozdě, tudíž se tam nacpali všichni a nikdo nemohl nikam.
Přímo před dveřmi stálo zaparkované auto nějakého zaměstance školy, takže i kdyby odházeno bylo, stejně by Majda neměla kudy vjet. Pan školník, pan ředitel, asistentka, zástupkyně- ti všichni stáli v chodbičce a dívali se na tu spoušť. Wlk vyndal z auta vlastní lopatu a začal mlčky odhazovat. Já šla komunikovat. Pořád si prostě myslím, že spousta věcí je pouhým nedorozuměním a (skoro) všechno se dá vykomunikovat. Baví mě hledat ty způsoby ...ovšem ne vždy se to zadaří.
Školník se nehodlal akce zúčastnit ani tím, že donese hrablo nebo lopatu. Prostě stál a čuměl. Naprosto spokojený. Pan ředitel moc spokojený nebyl, ale sotva viděl, že by mohlo dojít k debatě, zmizel. Zástupkyně byla upřímně nešťastná, což závěje v tu chvíli neodklidilo.
Nakonec naběhl tělocvikář s partou deváťáků, dostali lopaty a prostor pro auto a plošinu odházeli.

(popis fotografie viz komentáře)

Díky jim všem!
Ovšem... nemohu si odpustit poznámku: já to beru, je kalamita. Ale nevypukla přece v pondělí ráno, školník jistě bere peníze za odklizení chodníku bez ohledu na to, zda sníh je- prostě se v zimě se sněhem počítá- mohu ledascos pochopit a tolerovat, jen nepochopím, že někdo ani nehrábne a  drze povolá žáky, aby udělali práci za něj. Pomoci je jistě něco jiného, než udělat "za někoho"

Nechápu ani postoj vedení školy?? Školníkovi NIKDO neporučil, aby šel házet taky- se mnou se vůbec nebavil, zásobovače, který tam zapadl, když vezl proviant do školní jídelny, poslal s klidem do háje...prostě klídek pohoda. Zapadli jste? Tak si to vyřešte... nebo sem nejezděte.
Navrhovala jsem zástupkyni, a´t zavolá na úřad, aby poslali nějakou frézu, když stejně jezdí v přilehlém parku, jedna zajížďka navíc by je nevytrhla  (park byl uklizen vzorně!). Odpověděla, že to nejde, že by jí nevyhověli.
Škola má ještě jednu zvláštnost: jídelna je cca 300m vedle hlavní budovy, takže Majda se nedostala ani do jídelny. Hned jsem dostala radu, abych jí oběd vzala do kastrůlku... Dobrá rada nad zlato....

Předávání Majdy do školy s odklízením sněhu zabralo skoro hodinu. Bezva náplň.  Chudák Wlk- půl hodiny ráno odhazoval auto před domem a pak si dal ještě 2.směnu u školy.

Nechápu. Neumím chápat některé věci. A ani je nechci umět chápat tímto způsobem.

U nás v ulici to vypadalo se sjízdností  taky všelijak. Ale stačilo zavolat na úřad, že v ulici bydlí hned 3 vozíčkáři :-(, jestli by nebylo možné ulici protáhnout... paní byla velice ochotná a do hodiny projel ulicí pluh. No vida, vyhověli. Stačilo říct....

Když pominu všechny tyto nepříjemnosti, naskytlo se mi i několik krásných sněžných zátiší. Na území Prahy prý nebylo celých dlouhých 17let tolik sněhu... tož musím fotit, ať mají děti nač vzpomínat :-)

Pozvání na sněžný piknik:

Sněžné posezení:

Sněhem zaváté...

Kde jsi, má levandulová?

Tak snad se se závějemi nějak sžijeme a zítra bude vlídněji ;-)

Sněhobílo

10.1.2010

 Sněhobílo je všude kolem. Větve keřů se prohýbají pod tučnou sněhovou pokrývkou, silnice spíš připomíná oraniště a o schůdnosti chodníků ani nemluvě.
Zjistila jsem, že s postupem let se mi zcela vytratila schopnost radovat se z čerstvě napadlého sněhu. To, co mi v dětském věku připadalo vždycky úžasné a k hrátkám stvořené, mi v současnosti spíš kazí náladu :-(
Začalo hustě sněžit v pátek dopoledne a celý víkend připadávalo. Už páteční odpoledne mi bylo jasné, že nás čeká při cestování s elektrickým vozíkem spousta dobrodružství. Vozík je těžký (bez pasažéra váží 105kg), takže se boří. Táhnout nelze a tlačit taky moc ne. Takže z knihovny jsem táhla tašku knih, které Majda nutně potřebovala (Normální člověk v očekávání kalamity tahá do nory jídlo- Majda tahá knihy), - no a ještě různě regulovala jízdu- nebo spíš skluz- vozíku. Majda si to evidentně užívala- smyky, prudké brždění...
O víkendu ovšem nevystrčila nos. Nebylo kudy. Přes ty hromady sněhu.

Zato Martina! Sníh si dala i  k svačině, vymohla si, že půjde (ač to vůbec neumí)  lyžovat. Lyže máme zděděné (historické, ale funkční ;-) )- boty museli s Wlkem dojet koupit. Spokojila se s malým kopečkem. Střídavě chodila, jezdila, padala a pokoušela se najít způsob, jak se zase postavit :-)

Já už ani nevím, jestli ještě lyžovat umím. Během dob svých studií se mi potvrdila teorie, že protiklady se přitahují. Mojí velmi dobrou kamarádkou se stala instruktorka lyžování. Přinutila mne celé těžce vydělané peníze z brigády investovat do lyžařské výstroje. Snažila se zdokonalit můj styl jízdy alá Přemysl Oráč (bez pluhu ani ránu), což se jí snad i podařilo ;-) Zažily jsme spolu opravdu spoustu dobrodružství. Pokud se nám podařilo včas složit zkoušky, zbyly na pobyt na horách 2-3týdny!
Dodnes nechápu, jak jsem dokázala na lyžích střemhlav sjet Skalnaté pleso v Tatrách, kde se sklon kopce blížil 90°, nechápu ani, jak jsem vyvázla při střetu s rolbou na Modrém dole "jen" se zlomenou hůlkou... když jsem se z pod rolby vysoukala živá, rolbista mě div nezabil :-) ... posledních pár let ze mě ale  díky okolnostem stal tvor nížinný. :-(  a moje lyžařská výstroj má už hodnotu leda historickou, ale rozhodně ne užitnou ;-)
... třeba se to díky Martince ještě časem změní a na stará kolena si pořídím nějaké super vybavení a navštívím lyžařskou školu pro seniory :-)

No ale venku stále padá... tak  to ráno vidím spíš na řetězy a sněžnice... :-)

Didaktické rozhovory

7.1.2010

Události posledních dní byly opravdu nevšední.
Ani dnešní den nezačal právě typicky. Babičku vzbudil v 5:30 kocour- skočil na okno a vyváděl- na terase se totiž přehraboval zloděj. Nejspíš nějaký pobuda, hledal, co by mohl zpeněžit- přelezl plot a hupkydupky ... babička z toho měla málem smrt, zaplašila ho křikem, ale měla vystaráno na celý den. Naštěstí se z toho zotavila-vynadala nám všem, což je dobré znamení, že ji zážitek nijak vážně nepoznamenal, ale dobrý pocit z toho právě nemám... :-(

Blíží se doba zápisů do 1.tříd. Martinka se moc těší. Já ještě nemám jasno, kterou ze zdejších univerzit oblažíme naší přítomností.

Dneska večer jsem  zahájila předškolní přípravu ;-) a zkusmo se jí zeptala, jestli  zná svoji adresu. Věděla i číslo domu. Pokračovala jsem dále: "A celé jméno tatínka taky znáš?" (Jsem poučena od Majdy, protože ta suverénně v tomto věku prohlásila: "Můj tatínek je Vlk..." ) 
Martinka však kupodivu odpověděla správně :-)
Tak vyzvídám: "A víš, co tvůj tatínek dělá? Jaké má povolání?"
Maťa chvíli přemýšlela a povídá: "Můj tatínek je počítačový muž."

...no, tak na podrobnosti o mamince  jsem se radši ani nevyptávala...  Jen jsem zvědavá, kde  budeme Máťu s jejími názory "integrovat" :-)) ...


Další kolo otázek obstarala Majda.
Máťa se jí ptala, kdo je "teta". A Madlenka velmi pěkně a názorně vysvětlila: "Až ty budeš mít děti, Máťo, tak já budu jejich teta."
Máťa pochopila. Majda tudíž přitvrdila: "A co budeš TY,Máťo, až ty tvoje děti budou mít děti?"
Máťa hloubala, hloubala a s dopomocí přišla na to, že bude jejich BABIČKA. Moc ji ta představa pobavila :-))
Majda se ještě chtěla dobrat k prapředkům a vypálila: "No a až ty děti dětí budou mít děti- co budeš jejich?"
Máťa věděla hned: "No, to budu asi jejich smrt..."

...já tedy nevím, po kom je to dítě tak morbidní... a taky mám vážné obavy, aby ji vůbec ke studiu do 1.třídy přijali... :-)
Ale bavila jsem se celkem dobře ;-)

Nikdy nezapomenu

5.1. 2010
úterý

Nikdy nezapomenu na milou křehkou bytost, s níž se dnes naposled přišly rozloučit davy lidí.
Nikdy nezapomenu na ten smutný obraz, jaký se naskytl při pohledu na bílou rakev doslova zasypanou květinami a na velkou, pár měsíců starou fotografii, z níž se na všechny smuteční hosty Nikolka usmívala.
Nikdy nezapomenu, že ten den jsem prostě nedokázala  slovy vyjádřit to, co cítím, a tak jsme s Marcelou a Slávkem byli jakou dobu jen mlčky v pevném objetí ...
Nikdy nezapomenu, co jsme si po tom všem ještě řekli  a co všechno mi proběhlo hlavou ...
Nikdy nezapomenu na to, s jakou láskou nám pak večer doma Marcela a Slávek ukazovali, jak Nikča bydlela, jak pro ni celý dům přizpůsobili a napadlo mě jen jedno: Nikča prostě v ráji  celé roky žila a je-li nějaké "po životě", už  se nikdy a nikde nebude mít lépe.

Nikdy nezapomenu na den, kdy silných zážitků bylo mnoho.
Celý den byl doslova prosycen nezapomenutelnými okamžiky.
Byl nekonečně dlouhý, náročný, smutný, důstojný, plný lásky a porozumění a nesmírně poučný...  zkrátka nezapomenutelný... a navždy  ho budu mít spojený s touto hudbou, která také provázela celý smuteční obřad.

1.letošní pracovní den

4.1.2010

Ráno bylo nepříjemné a studené. Nepříjemné proto, že mu předcházelo  14dní, kdy měl budík dovolenou a nemuselo ne nikde být načas a studené proto, že celých 14dní nebylo po sněhu ani vidu, zatímco dneska ráno byl chodník, auto  a vůbec celé okolí pečlivě pokryto sněhem. Dveře auta pro jistotu i přimrzlé...

Dnešek byl divným dnem. Měla jsem spoustu věcí a pochůzek k zařizování. nějak se mi to tu nashormáždilo...to asi ty dlouhé sváteční dny.

Odpoledne mi můj drahý choť oznámil, že "asi" nemá obuv vhodnou na pohřeb, který nás v úterý čeká. Staré boty vyhodil, ale nové si jaksi zapomněl koupit. Takže jsme večer vyrazili na nákup obuvi- což se naštěstí zadařilo. Miluju jeho myšlenkové pochody..., leč neumím je změnit ;-)

Když jsem šla odpoledne vyzvednout Martinku do školky, sdělila mi p. učitelka, že jeden tatínek OMYLEM odnesl domů věci v pytli naší Martinky. Podotýkám, že TEN tatínek vyzvedával  SVÉHO chlapečka už po obědě, takže musel být značně překvapen, když doma vylovil z pytle sukýnku a jiné holčičí svršky (maminka je totiž v porodnici s druhým miminkem) :-)) - volala do školky a omlouvlala se (za tatínka-samozřejmě!!) ;-)

Myšlenky se mi ale stejně už několik dní ubírají jiným směrem. Všechno je to složité... sám sobě to je člověk ještě jakž takž schopen vysvětlit, objasnit...ale když ono se na to balí tolik věcí... , které normálně člověka ani nenapadnou... myslím na Marcelu a celou její rodinu a po přečtení jejího posledního blogového příspěvku taky na to, že lidi někdy říkají nahlas věci, aniž by si uvědomovali jejich dopad. Někdy  prostě mlčení řekne víc než záplava prázdných frází.Ty přece stejně nic neříkají, ani neřeší ...
Každý žijeme tak, jak nám okolnosti dovolí. Někteří mají hold podmínky ztížené, ale z vlastní zkušenosti vím, že žít se s tím dá- i vesele, i plnohodnotně ... jen se při tom člověk možná víc nadře, ale zase (vzhledem k tomu, že SKORO nic nejde hladce) má zážitků mnohem víc ;-) ... no někdy i :-( , ale rozhodně péči o své nemocné dítě nepovažuju za promarněný a ztracený čas. Naopak- myslím si, že zdravé dítě dělá spoustu věcí automaticky, to poznáváme teprve teď díky Martince.

Někteří lidé nedokáží pomoci, některým lidem jde mnohem líp kritika toho, co jsme udělali špatně a jinak, než by to udělali oni.... ono se často tonoucímu lépe radí z břehu. Jen ne vždycky ten vysílený plavec připraven ty  "dobré rady a doporučení" přijímat.
Já si myslím, že uměním je přijmout život takový, jaký je. Neskuhrat na to, co mi nedal, o co mě ošidil.  Ale vytěžit z toho, co mám k dispozici,  maximum. ...

Entropa v DOX

3.1.2010

Dnes jsem konečně viděla tolik diskutovanou a kontroverzní ENTROPU českého výtvarníka (a recesistay :-) ) Davida  Černého.

Může za to Lucka (Fíková), které tímto děkuji za VIP vstupenky do DOX , které poslala na naši adresu. Rádi jsme jich využili, DOX-tedy centrum současného umění- máme opravdu "za humny" a ani jsme netušili, jaké skvosty skrývá ;-)

Cílem tohoto centra je představovat veřejnosti současné umění. Centrum také nabízí vzdělávací programy pro školy a širokou veřejnost.

Celý objekt je bezabriérový- je vybaven výtaky, nájezdy a WC pro vozíčkáře. Rovněž vstupné je pro ZTP/P + doprovod zcela zdarma. Zavíracím dnem je /atypicky / ÚTERÝ!

Nejvíce pozornosti patrně přitahuje Entropa. Tolik povyku kvůli ní bylo ztropeno v Bruselu....

Je to osmitunový kolos /nechápu, jak se takový exponát instaluje??/ a pohled na něj mě docela bavil. Obdivuji fantazii a nápady Davida Černého. Myslím, že jednotlivé státy naprosto dokonale vystihl- nadchla mě Belgie - znázorněná jako bonboniéra z belgických pralinek, úsměv na tváři vyloudí jistě i Dánsko postavené z barevných kostiček LEGA.... a bylo toho více ;-)

Tady je Bulharsko, které se cítilo býti dotečné ohledně "tureckých záchodků", ale já si dobře pamatuju doby, kdy jsme do Bulharska jezdili k moři a jeden známý pan doktor se podivoval nad našimi pochybnosti nad tímto typem WC a pravil: "Vždyť je to to nejhygieničtější, co můžete mít... na nic nesedáte, na nic nesaháte- chce to jen cvik :-) ..." - no a měl pravdu :-) Já bych to nebrala jako urážku státu... je to přece celkem užitečný vynález, který má jistě v dějinách své místo. A vypadá (nezakrytý ;-) ) přesně takhle:

I Maďarsko bylo zajímavé:

Dívali jsme tam s Wlkem jako dobu a hádali státy- co je co. :-)

Zašli jsme i na kafe do kavárničky s krásným výhledem na umělecká díla: koníci a Entropa.

V DOX vystavují mladí umělci s neotřelými nápady. Některé malby můžete například vidět jen pokud si na ně posvítíte baterkou:

Minigalerii pohlednic a obrázků s tematikou "voda a moře" naleznete přímo v lodi:
 (tam se tedy vozíčkář rozhodně nedostane ani za pomoci)

Další součástí návštěvy bylo EZO StB - tedy evidence zájmových osob-  780 000 jmen osob, které stály za to, aby si je  StB poznačila...  prohlídku expozice bedlivě střeží obraz Gustáva Husáka v nadživotní velikosti (tak jak na mě hleděl po celou dobu povinné školní docházky)  a z reproduktorů znějí písně Karla Gotta :-))

Viděli jsme ještě spoustu zajímavých fotek a netradičně uspořádanou výstavu Julie Clafee " Chelsea hotel zevnitř"...

Movití návštěvníci si mohou zakoupit originální suvenýry a umělecká díla /holinky z cibuláku, porcelánové PET lahve.../ v místním obchůdku, kde jsou rovněž k mání odborné a umělecké publikace.

Lucko, díky za netradiční kulturní zážitek! :-)

Výstava Entropy je prodloužena do 30.4.2010. takže se ještě vypravíme s Majdou, která Entropu přímo obdivuje.