Adventní kalendář

30.11. 2008 - 76.den 365

Dnes začíná advent a mně lezou na nervy obchodníci, kteří začali adventní čokoládové kalendáře nabízet už v září. Opravdu jsme letos první vlaštovky dostali už koncem září. Nesnáším je!! Celý rok se tu pak povalují adventní kalendáře, protože když se jich sejde 10, je to prostě fuška je zlikvidovat. Všem říkám, ať je nekupují, ale nikdo mě neposlouchá.
... letos jsem se rozhodla, že holkám ukážu, jak má adventní kalendář vypadat. Člověk se musí těšit a napětím tetelit, cože ho v balíčku na další cen čeká... Obhlídla jsem kdejaké nápady a náměty, ale vzhledem k tomu, že se neustále potýkám s nedostatekem času, vymyslela jsem to takto: vyrobila jsem 24balíčků- ty nandala do svého košíku na dýně a podobné okrasy a k tomu dodala ještě knížečkový kalendář pro tučňáky, který nám věnovala sousedka Šárka, že prý byl skoro zadarmo a nešlo ho nekoupit :-) ..... No, hlavně když není z té asi 8% čokolády... ;-)
Děti do něj dneska už vlezly. Na dnešní den byly puzzle a pokud se složily správně, bylo k přečtení, že je to vlastně poukázka na dvě zmrzliny :-) Holčičky měly radost, tak jsem taky ráda, že jsem je potěšila...
... i když včera jsem balila balíčky do půl druhé v noci. Na ČT2 ale běžela "Noc s Andělem" a tu mám ráda. Měl tam zrovna nějaké dobyvatele Severního pólu, tak jsem se s chlapíky i nasmála.... ale rozhodně mě ani svými vtipnými historkami nepřesvědčili k návštěvě těchto končin :-)

Perníkáři

29.11. 2008 - 75.den 365

Babička dnes pozvala Martinku na pečení perníčků. (Majda totiž zas nebyla doma- šla opět na nějaký turnaj deskových her s tatínkem).

Martinka si vzala vykrajovátka a zástěrku a byla úplně nadšená. Když jsem tak pěkně rozdala děti, nenapadlo mě nic úchylnějšího, než začít smejčit. vytahala jsme skříň, pak i druhou... a pak tady šílela, že už se mají vrátit...

Martina do vykrajování dala všechny síly :-)

... tahle pěkně se vyjímaly všechny ty stromečky, srdíčka a prasátka na plechu před vstupem do trouby... potom to v celém domě krásně vonělo všemi možnými druhy koření...

... no a když je upekly, daly je vychladnout, a jak se tak zapovídaly - Mikeš si v nestřeženém okamžiku zjistil, že už jsou "akorát" a udělal si samoobsluhu... :-) Ty ho hnaly!
Až děda se ho zastal: "Nono, ono vám neubyde, máte jich dost a Mikeš taky cítí Vánoce a má určitě i svůj kočkoadvent..." :-))
Mikeš je prostě pacholek, který má celou rodinu omotanou svým dlouhým ocáskem ;-)

Dopravní podnik

28.11. 2008 - 74.den 365

Tak dneska mě zas dostal! Řeč není o sličném gentlemanovi, nýbrž o DPP - Dopravním podniku hl. m. Prahy.
Manžel totiž tento pátek potřeboval auto, a tak jsem si vyhledala dle jízdních řádů linky, které nabízejí "garantované nízkopodlažní spoje" Potřebovala jsem Majdu vyzvednout ze školy, Martinku ze školky a s oběma dojet k naší dr. na očkování. To celé jsem musela stihnout v časovém limitu, než paní dr. zavře ordinaci. Na pěší túru to nebylo, protože je to cca 4km.
Jaké bylo naše překvapení, když očekávaný BUS přijel (přesně!), avšak pan řidič s politováním oznámil, že plošina nefunguje. Je rozbitá. Nastupovaly jsme u metra, zastávky jsou nově udělané, takže pan řidič vozík do BUSu dostal celkem bez problémů. Horší to bylo s výstupem. Z autobusu k chodníku chybělo cca 30cm! Ani si nepřejte vidět, jak jsme ho rvali ven. Řidič byl ochotný, vůbec nenadával, já byla úplně říčná- vozík s Majdou váží cca 150kg.
Asi nějak špatně chápu pojem "garantovaný" spoj. Na www.dpp.cz je to definováno takto:

"Garance spočívá v tom, že označený spoj v jízdním řádu bude vždy proveden nízkopodlažním vozidlem. Garantované spoje jsou vyznačeny v zastávkových jízdních řádech symbolem invalidního vozíku. Jízdní řády autobusových linek naleznete v Portálu jízdních řádů."

U dr. jsme pořídili celkem v pohodě, děti byly tak v šoku z cesty, že po injekci ani nepíply a za odměnu si Martinka poručila v samoobsluze "rohlík" :-) Holka je skromná (zatím). Majda vyloudila nějaký časopis s vtipy, tak bylo vyřízeno. Domů jsme šly radši pěšky. Ty dvě stanice jsme zvládly za půl hodinky.
Já dnes napsala na DPP stížnost, protože u této linky to bylo opakovaně. Záda si tento zážitek budou pamatovat ještě dlouho. Dneska jsem upustila od úmyslu mýt okna, protože pohyblivost v kříži nic moc :-(

Ilustrační foto doplním, nějak jsem nestíhala "fotit za každé situace", jak se praví v pravidlech Projektu 365, ale některé okolnosti to fakt neumožňují...

Takže poučení: garance rozhodně neznamená, že to někdo zaručuje na 100%. Jízdní řády jsou pouze orientační a jak mi drzý pán na infolince sdělil: "... čekat na další spoj hodinu, není přece žádná tragédie, když poletím na Kanáry, budu na letišti trčet třeba 4hodiny a co si na kom vezmu....."

Jojo, hlavně je důležité dát si na www extra rubriku "Doprava bez bariér" .... to dělá dobrý dojem, nosí se to a když to nevyjde.... tak snad někdy příště...

Tak se těším, co mi odpoví na moji stížnost... to určitě bude stát za zveřejnění.

KOLOautomat

27.11. 2008 - 73.den 365

Jízda autem po Praze není nic moc zážitek. Většinou vám přeprava z bodu A do bodu B zabere stejně času, jakobyste jeli třeba 100Km za Prahu. Někteří lidé se už v autě naučili žít. Moje kamarádka automaticky počítá s tím, že do práce jede hodinu- a tak si do auta bere snídani, na křižovatce dostane místní noviny, v koloně se stihne i nalíčit, vyřídí potřebné telefonáty. O nějaké plynulé jízdě totiž nemůže být řeč. Je to spíš styk " kroksun krok"- čili řadíme 1 maximálně 2 :-(
Pokud člověk nepřepravuje nějaký neskladný a objemný náklad, určitě se vyplatí použít MHD, a pro ty, kteří chtějí k pohybu po městě přidat i vlastní pohon, se nabízejí takovéto koloautomaty. Tenhle jsem objevila v Karlíně. Půjčíte si za nějaký peníz kolo, dojedete, kam je třeba - a tam jej zase do jiného stojanu vrátíte ;-)

Hypochondři

26.11. 2008 - 72.den 365

Fotka dne mluví za vše. Zima se ohlásila klasickým chrchláním a smrkáním, které se ozývá v různých tóninách za všech stran. Mně by od zánětu dutin měly pomoci tyto pilule. Neschopenku jsem si ani nevzala. K čemu taky. Doma stejně člověk musí fungovat, takže zbytečně papír navíc :-(

Teď to vypadá, že jsme rodina hypochondrů a na důkaz toho, jsme si pořídili takovou sbírku receptů ;-)

... nějak se mi tu ty recepty nashromáždily: musela jsem doplnit lékárnu, abych měla v případě krize léky hlavně pro Majdu, pak recepty na vakcíny na očkování proti chřipce ... to si zas lékárna přijde na své...

Tak se mějte líp než my a buďte zrdávi! Snad budu mít zítra blogfoto veselejší :-)

Hot Stones

25.11. 2008 - 71.den 365

Text k dnešní fotce dopíšu až zítra, neb na mě hupla nějaká choroba, je mi zzzima a hlavu mám dutější než obvykle :-( U dr. jsem nafasovala ATB + další pochutiny a doufám, že bacily přemůžu dříve než ony mne ;-) Po zaplacení všech poplatků jsem o 300K lehčí a už aby to zabralo...

Takže- copak je na obrázku - a k čemu se to používá?

Ano! Marcela suverénně poznala lávové kameny.

Jsou tmavě šedé, po použití oleje krásně lesklé, černé a hladké. Dovážejí se mimo jiné z Havaje, kde se tento čedič lávového původu ručně sbírá a opracovává vodou. K masážím jsou lávové kameny vhodné jednak kvůli tomu, že dlouho drží teplo, jednak pro svoje léčivé vyzařování - mají vysokou energetickou vibraci.


Relaxační procedury jsou v módě, všichni pod vlivem reklamy touží být mladí, krásní a úspěšní až do smrti :-), a tak jsem to taky zkusila!
K narozeninám jsem totiž dostala spoustu originálních darů a jedním z nich byl i poukaz na masáž lávovými kameny.

Masáž má pomoci odstranit ztuhlé svaly, stres a nervozitu...zkrátka má člověku dělat nejlíp jak to jde. Slečna masérka byla velmi příjemná a vzdělaná osoba, kameny nahřála ve speciálním hrnci na cca 50°C a různě mi s nimi kroužila po zádech. bylo to moc příjemné, na závěr procedury mi je vyskládala podél páteře a já měla pocit, že už ani neodejdu. V místnosti byla skrotma, hrála relaxační hudba, my jsme si se slečnou povídaly o všemmožném a půlhodina utekla jak voda.
Ale to nevadí, mám totiž ještě jednu kúru ;-) , takžese můžu těšit 9.12. na 2.díl ! :-)
Jako tip na vánoční dárek mohu doporučit!

Hasiči v akci

24.11. 2008 - 70.den 365

Při pohledu na kalendář je jasné, že přesně za měsíc jsou tu Vánoce!
Ráno jsem rozvezla děti do škol(ek) a vydala se na obhlídku krámů- jentak pro inspiraci, žádný konkrétní cíl jsem neměla. Tento průzkum mi zabral celé dopoledne a moc úspěšný nebyl. Víceméně jsme pokoupila pár drobností a taky materiál na výrobu adventního věnce, který už by měl v neděli trůnit na stole...

Cestou z města jsem zas musel aposbírat děti ze školských zařízení a při odjezdu od školky se nám naskytl tento pohled, doprovázený klasickou zvukovou kulisou "HOOO-ŘÍÍÍ!"

Nevíme, co se kde dělo, ale v ulici za sebou stojí 5 velkých hasičských vozů, podle chaotického pobíhání obyvetel dlouhého paneláku jsem usoudila, že to asi nebude cvičný poplach a radši s dětmi urychleně vyklidila pole. Kouř se ale nikde nevalil, tak nevíme, co se dělo... nic tak významného, aby o tom psali v novinách.

Náprstkovo muzeum

23.11. 2008 - nedělní odpoledne

Rozhodla jsem se- tedy spíše: přiměly mne okolnosti- založit rubriku: Bezbariérové putování s vozíkem. A hned mám první příspěvek :-)

Dnešní odpoledne jsme se rozhodli věnovat návštěvě muzea. Byla tak trochu nucená ;-) Majda ve škole mívá (po vzoru Ameriky :-) ) projektové dny. Já dost často postrádám smysl- nebo spíše jakési "doznění" těchto akcí, ale to je vedlejší. 7. i 8. třídy mají projekt v rámci budovy školy, 6.třídy zřejmě proto, že mají integrovaného vozíčkáře, vyrážejí do ulic Starého Města... V pátek mě v jídelně odchytila paní učitelka třídní a bylo vidět, že z výletu d Majdou nejenže nemá radost, ale taky trochu strach. Asistentky se domluvily, že půjdou obě, aby to cestování MHD zvládly... jen pro dokreslení situace: o prázdninách zvládám cestování MHD s vozíkem + s Martinou za ruku sama, ale to jen na okraj ;-)
Inu, rozhodli jsme se, že nebudeme školu stresovat a Majdě činit peklo na zemi, vyrazili jsme do muzea v neděli.

Náprstkovo muzeum se nachází v této budově, kousek od kaple Betlémské- na Betlémském náměstí č.1. Je to muzeum afrických, asijských a amerických kultur. A po telefonu nám sdělili, že pro vozíčkáře je návštěva vhodná.
Majda byla docela natěšená. Jeli jsme autem.

Tady je Majda přímo u vstupu do budovy. Vítal nás tam krásný totem, několik schodů... ale i plošina! Ta je vidět z boku...

... zřízenec si s plošinou moc rady nevěděl, přiznal, že ji obsluhuje podruhé v životě... a tak musel zasáhnout náš tatínek....

... ááá už je nahoře i Majda ...

Vstup mají ZTP/P zdarma- i doprovod. Pak musí vozíčkář plošinou vyjet k výtahu - je to stará budova, takže i mezipatra... Výtah nový, nerezové dveře- tak akorát na dospělácký elektrický vozík a jeden hubený doprovod :-)
Vyjeli jsme do 5.patra, kde se nachází expozice kultur Austrálie a Oceánie. Okoukli jsme zbraně a nástroje domorodců, a pak se vydali výtahem dolů do 3.patra na výstavu věnovanou kultuře a životu indiánských etnik. Krásné šperky, bezva inspirace pro malování na trička- úžasné vzory- Majdu zaujaly sněžnice a hudební nástroje a oblečení.
Pro ilustraci a inspiraci:



Do přízemí jsme dojeli opět plošinou. Zde se v tuto dobu nachází výstava "Objevování země na Nilu"- tedy výstava věnovaná Egyptu. Konečně jsme nahlídli do nitra pyramid a okoukli mumie a rakve...

V obchůdku Majda pořídila moudrou sovu a nějaký úchvatný náramek pro kamarádku.
Před odchodem jsem se optala, kdeže najdeme WC pro vozíčkáře... no a to bylo pozdvižení!! "No, to tady není", pravila zděšeně paní v pokladně. "To tu zapomněli asi udělat..."
Hmm, bezva. To zas někdo myslel hlavou. Takže vozíčkář tu zdrama zhlédne zajímavé expozice, a pak se z toho v klidu může zdarma třeba po....

Takže závěrem: Náprstkovo muzeum je OK, pro děti i dospělé, personál se moc snažil a byl velmi příjemný, vstupné víc než symbolické... jen s absencí WC je třeba počítat předem- nejíst, nepít, nekouřit... znáte to :-)

To by se asi pokrokový politik Vojta Náprstek divil... ;-)
Pro mě jen to jen důkazem toho, že mnozí považují vozíčkáře za pouhou "věc", nikoli za živou bytost mající běžné potřeby a nároky... ach jo. Tak vzhůru do Evropy!

Ale máme ještě jednu trofej, která stojí za zmínku: sbíráme turistické známky a tady mají svoji vlastní! Takže máme další přírustek do našeho dřevěného nástěnného alba! :-)

První sněhulák

23.11. 2008 - 69.den 365

Sněhuláka postavila naše Maťa s dědou. To je zvláštní, jak rozdílné mohou být pohledy na jednu věc. Napadl sníh. Já šílím a lomím rukama- moje asociace: oblíkání dětí do mnoha vrstev, ranní škránání zamrzlého auta, kluzké silnice... X asociace mých dětí: hurá! budeme stavět sněhuláka, jezdit na bobech, koulovat se...
Zimní obutí auta mám, ale jízda po zmrzlém ledu mi rozkoš nečiní... ale lepší to asi po nadcházející 4měsíce nebude :-(

Mračoun

22.11. 2008 - 68.den 365


Venku napadl sníh! Martinka se radovala a hned se jala jít lyžovat. Jenže venku fučelo, a tak se nikdo na vycházku nehrnul. Hrály si s Majdou na módní přehlídku- a takhle se vymódila. I make up nahodila ;-) A jako paparazzi jsem ji pěkně rozčílila, což je myslím dobře čitelné z výrazu obličeje...
Majda byla celé odpoledne v DDM na turnaji ve hře Carcassonne. Šli s tatínkem, který měl původně zastat roli asistenta, ale nakonec byl prý nasazen do hry v kategorii dospělých. Vyhrál čokoládu Milku a liboval si, že si zahrál s vicemistrem světa!
Majda skončila sedmá z 18 účastníků a vyhrála nějakou stolní hru. Máme jich celou sbírku a Majda je hotový "gambler". Deskovým hrám úplně propadla!
My s Martinkou jsme si udělaly svůj herní turnaj, hrály jsme a já během toho stihla upéct i buchtu, která je sice dobrá, ale na fotce vypadala dost nejedle :-), takže nakonec nebyla do mé galerie vybrána ;-)

Ordinujeme i dálkově

21.11. 2008 - 67.den z 365

Připomíná vám tenhle rádoby bezbariérový nájezd spíše sjezdovku? Nejste daleko od pravdy. Pokud si někdo z tvůrců tohoto betonového monumentu snad myslel, že tak zpřístupní toto zdravotnické zařízení i vozíčkářům, pak bych ho s chutí nechala pár vozíčkářů vytlačit nahoru ke vstupním dveřím.
Povinným očkováním na TBC projde snad každé miminko už v porodnici. Takže s tímto nájezdem zápasí i maminy s kočárky, které musejí absolvovat povinnou kontrolu. Majda musela ve svých 11letech na povinné přeočkování. No a elektrický vozík sklon tohoto nájezd opravdu nezdolá... takže jsem si poradila po svém.
Majdino oočkované rameno jsem prostě vyfotila, jizvu změřila a bylo.



Sestra z kalmetizace nevěřila. Pravila, že jsem důvtipná!

No to jo. Jak bych ji tam asi táhla?? Kdybych nebyla "důvtipná" :-) , asi už bych byla mrtvá, protože takových "špeků" potkávám ročně desítky :-(

Zakládám rubriku "Bariéry kolem nás" , nechť se osoby povolané chytí za nos ;-)

Každá jiná

20.11. 2008 - 66.den 365

Připadá vám při pohledu na tyto nožky, že je něco jinak?? :-)
Mě zaujaly hned ráno ve školce. Tak jsem se holčičky ptala, jestli si nepopletla bačkůrky. Chvíli nic neříkala, ale ani přede mnou neutekla, a tak mi zvědavost nedala a snažila jsme se navázat hovor ;-) Miluju rozhovory s dětmi. Člověk se kolikrát dozví takové věci...

Tak víte, proč má Márinka každou bačkůrku jinou?
No proto, že se s bráškou prali, které si kdo obuje, až se dohodli, že si udělají oba "stejné"- a každý si obul na jednu tlapku růžovou a na druhou červenou. Maminka prý byla ráda, že se dohodli, a tak jejich rozhodnutí respektovala... tomu říkám výchova k demokracii (mám se co učit ;-) )

ZOOezie

19.11. 2008 - 65.den 365

Včera večer jsem s Majdou absolvovala "premiéru" :-) Majda se v rámci svého dramatického kroužku zúčastnila projektu "V zrnku písku vidět svět"- tedy pořad plný básniček a textů. Mně se moc líbil ten název "ZOOezie". vystihoval totiž vše- recitované básně a texty byly věnované VÝHRADNĚ zvířatům. Prima nápad!

Děti to měly krásně připravené, opravdu jsem se bavila :-)

Vyfotila jsem si pár "důležitostí":

1/ Program- ten by mohl posloužit jako inspirace na dlouhé zimní večery- texty jsou opravdu líbivé a vtipné.

Snažila jsem se natočit i video, ale podařilo se mi jej natočit "naležato" (... Je to nějaký rozbitý... :-)), a tak tady můj IT bojuje, aby to upravil a lidi při sledování nemuseli otáčet monitor, či vyvracet hlavu :-) Snad se podaří a dám vám také nahlédnout :-)

Součástí večera byla i tombola. Hlavní cena = 3 krmítka pro ptáky. Jedno jsme si Majdou vyhlídly - takový "altánek". No to jsme ale samozřejmě nevyhrály :-( Štěstí se na nás- konkrétně na MĚ! - usmálo v podobě dřevěného domečku s otvíracími vrátky. Vrátka otevřete a KUK! vyletí na vás gumová ještěrka. Jsem vděčný divák- lekla jsem se :-)

2/ Majdu jsem vyblejskla, když za potlesku opouštěla jeviště. Výraz ve tváři myslím mluví za vše- byla šťastná...

Tak tady je slíbený videozáznam z celé akce. Omluvte prosím sníženou kvalitu všeho, je způsobena mými technickými (ne)dovednostmi (natáčela jsem jen na foťák) ;-)

Majda LIVE :-)

Překvapení dne!

Velmi milým překvapením dne pro mě bylo, že si Majda pořídila blog!



Pečlivě čte ten můj a zajímají ji hlavně komentáře a já jsme ráda, že mám ostrého kritika.
Líbí se jí Projekt 365, no ale ten by sama asi těžko zvládla, a tak vyzvídala, jak se blog dělá a co to obnáší.
Dneska jsme měly na sebe více času, a tak jsme jí udělala exkurzi po blozích ... :-) No a u Marcely jsme klikla na blog Míši- a bylo rozhodnuto. Majda nadšená, že i děti školou povinné to zvládají. Nechala jsem ji u PC a odjela ro Martinku do školky a než jsme se vrátila... měla Majda hotovou titulní stranu!! Vybrala si šablonu, vymyslela si název, napsala o sobě... pak jsem jí tedy pomohla s rubrikami a vložila jsem jí fotku - to ještě neumí, ale to vypiluje ;-) Ptala jsem se, jakou tam chce- jestli portrét, nebo na vozíku. "Dej tam na vozíku a je to!" ;-)
Byla nadšená a pořád kontrolovala, jestli už tam někdo byl na návštěvě. Takže když jsme se večer vrátili z DDM, zabodovala Diny, která blog vyšmejdila ještě dřív, než jsem stačila sepsat tuto zprávu :-)) a ihned to okomentovala. Majdu už jsem k PC klávesnici nepustila- bylo pozdě, ale myslím, že zítra pro to udělá maximum, aby to stihla!

Pro zvídavé a zvědavé přidávám odkaz: http://wlcemajda.blog.cz/

Plavání za sklem

18.11. 2008 - 64.den 365

Je úterý, a tak nám den začíná plaveckým výcvikem. Jenže dneska Majda do školy nešla. Mají ředitelský den- tedy volno. To je pořád něco. Škola děti rozhodně nestresuje, já ale dodávám, že ani moc nevzdělává.. :-(
Majda toužila vidět Máťu v akci. Takže dnes byl den D. Jsem tak trochu přeborník v přidělávání si práce ;-) Maťu jsem honem prohnala WC a sprchou a předala ji do bazénu a běžela vylodit z auta Majdu a zakotvit ji někam, kde bude dobře vidět a nebude překážet. Kdo tenhle bazén projektoval!? Není tam vůbec místo a chodba, kde se setkávají davy příchozí a odchozí, je vyloženě úzká... no študovaní inženýři, sínus kosínus...a není tam k hnutí.
V hale je jedna celá stěna prosklená, takže nakonec jsme zůstaly tam.

Majda si poručila horkou čokoládu a bedlivě sledovala. Samozřejmě měla tucet kritických připomínek- jako správná starší sestra ;-)
... ale já osobně vidím, že po těch 11lekcích, které máme za sebou, Martinka udělala veliký pokrok- hlavně už se nebojí do vody skočit a potopit hlavu! Máme úžasnou a trpělivou lektorku Aničku, kterou tímto moc zdravím a děkuji!!

Dnešní fotky jsou tedy trochu zastřené, neb jsou focené přes sklo umatlané od dětských ruček :-) Ale atmosféru snad zachytily.

Tak tady ještě jeden průhled skrz kruh, co se tam povaloval....

Hodina mi utekla rychleji než jindy. Jen některé maminky, s nimiž si tam vždy povídám, byly lehce v šoku- netušily, že je Majda na vozíku a bylo vidět, že jsou docela překvapené. Dnes jsem na ně neměla čas, ale jsem zvědavá na příště ... ;-)

Africký den

17.11. 2008 - 63.den 365

Dnes je státní svátek 19let po začátku "sametové revoluce". Do města jsme s dětmi radši nešli, abychom se někde zbytečně nemotali různým davovým akcím, které v tento den zpravidla v centru PHY probíhají.

Fotku dne jsem pořídila hned ráno. Dnešní noc jsme si totiž připadala jak apoštol na Staroměstské radnici- každou hodinu jsem vylézala z teplého pelíšku pod nejrůznějšími záminkami... Martina hrozně kašlala, takže jsem si ji stěhovala k sobě do ložnice - no léčebný účinek to sice nemělo, zato to byla jistota, že se nevyspíme ani jedna :-) Majda chtěla ve 3h. na WC, sotva jsem se uvelebila pod peřinou, chytil záchvat kašle mě... spánkový deficit už asi nikdy nedoženu.

Ráno Martinka vykukovala z podpeřiny a dožadovala svého krajáče mléka :-) Je to 100% savec :-)

Den jsem strávila klasicky pracovně: žehlení, trochu úklid a pak taky škola s Majdou. Asi hodinu jsme strávily u zeměpisu- Afrika! Hledání měst, jejichž názvy šlo jen s obtížemi přečíst nahlas. Práce s mapou... no a když jsme to tak pěkně udělaly a já si myslela o učitelce svoje, zjistila moje milá dcera, že se spletla a že cvičení 2 a 3 ano, ale na jiné straně...
Pak mě vysvobodila babička, která si je obě vzala na hodinu ven.
Večer jsme nutně hledaly zbytky látek na oblečení pro panenku, kterou budou na výtvarce šít pro UNESCO v rámci projektu "Panenka pro Afriku"- jentak něco se jí nehodilo, potřebovala džínovinu na šáteček a k tomu sukni.... zatracená Afrika, ta mě dneska snad bude pronásledovat i ve snu... :-)

Vycházka do lesíka

16.11. 2008 - 62.den 365

Dneska měla obloha snad všechny odstíny šedé barvy. Vypadalo to na déšť, ale protože včera se nám nepodařilo vytáhnout paty z baráku, dneska jsem byla odhodlána jít na chvíli ven- třebas v dešti.
Nakonec si děti vyprosily sousedovic děti, ty vzaly rodiče a psa a šli jsme všichni do lesa. Procházka se protáhla na 2hodinky. Docela foukal vítr. U cesty jsem vyfotila tyhle šedivostříbrné kytky, které v létě kvetly žlutě. Dneska vypadaly jako pocukrované. A hrozně se hýbaly ve větru, takže jsou asi i rozmazané ;-)

Děti si nenechaly ujít prolejzačky na hřišti. Tady je v akci naše Martina: právě seskočila ze žebříku a neupadla! Ona je totiž na zemi skoro pořád- buď zakopne, nebo se zamyslí, nebo neustojí svoje poskakování ... Normální klasickou lidskou chůzi, kdy se pravidelně střídá levá a pravá noha, tu snad vůbec nemá v repertoáru :-)

Rybářův asistent

15.11. 2008 - 61.den 365

Tatínek vyrazil opět na ryby. Tentokrát donesl karase! Pořádný kousek :-)

Největší radost z něj měl Mikeš. U škopíku držel hlídku a nechtěl se ani hnout.

Tak co, Mikeši, není to zakletá kočičí princezna?
- Nene, není. I po přátelském kočičím políbení rybí tlamy zůstal karas karasem :-)

Jinak jsme měli návštěvu. Přijela moje kamarádka se dvěma dětmi, takže tu bylo rušno. Děti vyváděly různá alotria, až ulomily lampičku nad postelí....
Večer šli do divadla, a protože nejsou z Prahy, tak měli veliký zážitek z jízdy tramvají. Bylo to fajn!

Soví nástěnka

14.11. 2008 - 60.den 365

Dnešní den byl ve znamení práce a povinností...
V letu jsem ve školce vyfotila alespoň tuhle sovu. Je to totiž sova multifunkční :-)
Vyrobila ji šikovná paní učitelka z vlnkovatého papíru a bříško má vyskládané z korkových koleček. Slouží nejen jako dekorace, ale i jako nástěnka!
Tak jsem si říkala, že pro dlouhá podzimní odpoledne to může posloužit i jako inspirace pro šikovné ruce :-)

Jean Michel Jarre v Praze

13.11. 2008 - 59.den 365

V O2 aréně měl koncert francouzský skladatel J.M. Jarre, aby představil své album "OXYGENE". Toto album vzniklo zhruba před 30lety a je považováno za základní kámen elektroické hudby.
Koncert zahájil tím, že je rád, že může publikum uvítat v takovém "intimním prostředí" J.M. Jarre je totiž známý tím, že pořádá koncerty na historických místech pro statisícové až milionové publikum, takže po těchto zkušenostech lze pochopit, že mu cca 14tisícová O2 aréna připadá jako "obývák" :-)
Koncert byl svým provedením jedinečný. Nikdy jsme nic takového nezažila- celý byl odehrán bez použití digitální technologie, ny podiu to vypadalo jak v laboratoři- Jarre hbitě obsluhoval stovky čudlíků a koleček, používal i mně zcela neznámé nástroje- například "theremin"- je tvořen dřevěnou skříní a dvěma anténami. Na tento nástroj hráč hraje, aniž by se ho dotýkal, takže to vypadá spíš jakoby čaroval.... a mně byl jeho zvuk velmi nepříjemný - připomínal mi spíš rušičku ;-)
Fotek jsem pořídila jen pár na mobil, protože před vstupem do objektu O2arény se prochází stejnou kontrolou jako do letadla, a fotit se nesmí.
de je pohled na unikátní samonosný strop - to se mi líbí moc a vůbec nechápu, jak někdo něco takového může vyprojektovat...

...a zde je fešák J.M Jarre na jedné z megaobrazovek

Tady je ke slyšení ukázka asi té nejznámější sklady, kterou hbitý pirát na koncertě pořídil :-)

http://www.youtube.com/watch?v=8WJHrZaVXEg


Bylo to parádní!

Pravidla pro kočku

12.11. 2008 - 58.den 365

O dnešní příspěvek se mi postarala Majda.
Celá naše rodina miluje kočky všeho druhu. Dětský pokoj připomíná spíše kočičí muzeum, neboť moje kamarádky a jiní nabyli dojmu, že nejvíc naši rodinu potěší kočka v jakékoli podobě, a tak tam jsou k vidění kočky dřevěné, keramické placaté i 3D kočky ze všechmožných materiálů, kočky plyšové mňoukací i němé, malované na skle i na polštářích... i hodiny jsou kočičí :-) Samozřejmě vlastníme sbírku beletrie "kočičích příběhů" a i básní... prostě kočkomaniaci :-)

Kdo kočku vlastní, ví, že kočka je "osobnost" a dělá si jen to, co sama uzná za vhodné. A kočičí filozofii chápu asi takhle: "Hladit- ANO, ale jen když mám náladu; krmit- teď hned, když mňoukám; vyhánět mě z křesla jakože není pro mne určené??? Budu to zkoušet tak dlouho, až si sami přijdete na to, že právě MNĚ to křeslo sluší nejlíp..."

Majda maluje krásné obrázky koček, občas kreslí i komiksy a teď sepsala jakási "Pravidla pro kočku". Jednou jsme něco podobného viděli v kočičím obchodě, tak se nechala inspirovat a dopadlo to asi takhle:

Pokud pojedete do Prahy a trpíte stejnou úchylkou jako my, pak při procházce po Staroměstském náměstí určitě nezapomeňte navštívit kočičí království v Týnské ulici
www.kocicigalerie.cz

Oslava PNS

11.11. 2008 - 57.den 365

Na den sv. Martina pořádala PNS (dříve Poštovní novinová služba) oslavy 55.výročí založení. Vybrala si k tomu opravdu krásné a historicky zajímavé místo: bývalý Anežský klášter Na Františku. Klášter a špitál pro řád klarisek byl pravděpodobně založen v roce 1231. První představenou se stala zakladatelka sv. Anežka Česká z královského rodu Přemyslovců, kterou dnes můžeme pravidelně vídat na padesátikorunové bankovce :-)
Na tuto akci jsem vlastně vůbec nepatřila. Pozvánku dostala mamka, která u novin pracuje celý život, a protože pozvánka byla pro dvě osoby, ráda jsem šla dělat garde.

Program byl pestrý- a krom oslavných proslovů se nabízela i kultura! Večerem provázela Lucie Výborná (moc jí to slušelo a projev byl na úrovni!) a hlavním bodem programu bylo vystoupení skupiny 4TET. Úžasný zážitek. Ti čtyři pánové mají totiž hlasy, které spolu krásně ladí, a tak vůbec nepotřebují hudební doprovod- to se v těchto gotických prostorách obzvláště pěkně rozléhalo. Já 4TET miluju, hymna v jejich podání je prostě nádherná. Ke slyšení zde:

www.youtube.com/watch?v=ngoDs4TgefI&feature=related

Poté následovala ukázka stepshow taneční skupiny WINGS. Nepřestávám Jiřího Korna obdivovat, co ve svém věku dokáže, že je originální úplně ve všem a hlavně: po celý život na sobě usilovně pracuje- a to každý nedovede.

Mezitím se servíroval dort s velkou marcipánovou 55 a s 55 modrými vlaječkami z jedlého papíru s nápisem "PNS" a na jeviště vyšplhal a hodně nahlas hrál novodobý Elvis Presley.

A protože na tomto večeru měli sraz především lidé, kteří noviny nejen čtou, ale hlavně se podílejí na jejich vzniku a distribuci, i zábava byla stylová. Měli tam "fotostánek", kde se na malou chvíli každý mohl stát ozdobou titulní strany časopisu "TRAFIKANT". Nabízely se k tomu různé rekvizity - na mě vyšel tento husitský klobouk a železné rukavice .... a grafik dodal pozadí měsíční krajiny a už si užívám jako celebrita :-))

A tady je fotka dne- foťák se mi do kabelky nevešel, a tak jen z mobilu- pohled na původní zeď kláštěra.

Domů jsme dorazily až hodinu po půlnoci. Večer byl velmi příjemný, mezi spoustou hostů jsem poznala pár zajímavých lidí a potkala i svého spolužáka z VŠ, takže akci považuji za vydařenou :-)

Mikeš nad zlato

10.11. 2008 - 56.den 365

Pondělí pro nás bývá velmi rušným dnem, protože děti mají kroužky, Majda rehabilitaci a já němčinu, takže na nudu si stěžovat opravdu nelze. A všechno je "na čas" - to je u nás malinko problém. Než jeden oblouží všechny plošiny a zaopatří vozíčkáře, je připraven akorát tak do sprchy. To je start každé naší výjezdové akce...
V autě jsme si s Majdou povídaly- co holky ve škole (nic moc, nějak se nesešly vhodné typy :-( , a tak než by kamarádily, spíš se dohadují o blbinách ...) a pak mi Majda líčila, jak v nějakém TV pořadu byla anketa. Moderátor se ptal -náctiletých, bez čeho by nemohli žít. Co je pro ně tak cenné, že by to nikomu za nic na světě nedali. A Majda povídá: "Mami, představ si, že skoro všichni řekli, že MOBIL! ... pak hlavně kluci POČÍTAČ a někdo dokonce TELEVIZI!!..." Tak mi zvědavost nedala a ptám se: "A co bys řekla ty?" A Majda bez váhání vypálila: "No Mikeše přece!! To je můj chlupatý král. Mobil, ať si klidně vezmou, ten si můžu koupit novej. Televizi taky. Stejně mi nejde ČT dvojka a počítač... ten by mi táta taky udělal jinej. Ale Mikeše, toho bych nedala. .... a pak ještě některý knížky. Třeba Tajemství proutěného košíku, to je moje zamilovaná..."

Já mám radost!! Jsem ráda, že moje dítě má ty věci srovnané zrovna v tomhle pořadí!! Kéž by mu to vydrželo....

Mikeš je prostě poklad rodiny a nějaká NOKIA xxx s MP3 ho nemůže z 1.místa jentak vyšťouchnout :-))

Koncert Ewy Farne

9.11. 2008 - 55.den 365

Tak tohle je ona! Idol dospívajících holek i kluků- 15letá Ewa Farna.

Měla koncert v Mladé Boleslavi, a protože Majda toužila na koncert jít už v červnu, ale v Praze bylo vyprodáno, tak jsme svolili, že tedy pojedeme na kulturní výlet do MB. Majda to dostala za snažení se ve škole a za krásné hodnocení, které od učitelů přinesla k 1.čtvrtletí. Dělá nám radost, protože někdy je toho na ni opravdu hodně, ale máme podmínku, že do kroužků bude chodit pouze v případě, že bude zvládat školu... tak si to vzala k srdci. Z odměny měla obrovskou radost. Měly jsme pouze dámskou jízdu, protože tatínek měl na ten samý den již domluvený koncert v Lucerně ;-)

Pořídila jsem pár pirátských fotek- jentak pro zachycení atmosféry :-)

Tady Majda coby pečlivý posluchač... Měly jsme lístky na parket- k stání. Vyprodáno nebylo, což bylo fajn, alespoň to bylo v klidu a vzduchu a prostoru v sále bylo dostatek :-)

.. a zde máme křepčící davy přímo pod podiem...

Kulturní dům v MB nás mile překvapil, že byl vybaven plošinou pro vozíčkáře. Ovšem!! Na můj dotaz, kdeže je WC pro vozíčkáře?? Hlavní pořadatel odpověděl, že jej nemají. Ale, že mě pustí do šatny, a že se to "nějak" udělá. Tak to je taková past: k nám se dostanete, a pak se tady třeba po... :-)
Hned po koncertě jsme vyrazily k MacDonaldovi, tam nikdy s invalidou problémy nemají. No a samozřejmě jsem si daly i něco na zub. Majda byla spokojená. Pořídila si plakát nad postel, jen litovala, že se nedočkala ani po 20minutách čekání autogramu :-( , ale má zážitek. Mně uši odlehly až po požití macdonaldí kávy, která mi chutná i z papírového kelímku :-)
Do Prahy se jelo krásně, v 10večer už moc lidí necestovalo, takže jsme to zvládly za 35minut.

Ewa Farna je moc šikovná holka, zpívá pěkně, celý koncert si sama moderovala... myslím, že strčí do kapsy nejednu popstar typu Ivety B. a pod. úkazů....

:-) Nebylo to marné,
jít na koncert Ewy Farné :-) ....

Palladium

8.11. 2008 54.den 365

Palladium je název multifunkčního a hlavně nákupního centra v Praze na náměstí Republiky - přímo proti (v dobách socialismu nevětšího obchodního domu) KOTVĚ. Byl vybudován v prostorách bývalých kasáren a slavnostně otevřen loni.

Vnitřní prostory mě svým pojetím příliš nenadchly. Coby aktivní doprovod vozíčkáře jsem totiž nepochopila, jak architekt může vymyslet schody i tam, kde vůbec nejsou potřeba.
Tak například v obchodě H&M, kam Majda tak ráda chodí pro všelijaké módní hity, dělí obchod v polovině 3 schody. Jsou po celé délce obchodu. Vozíčkář musí do druhé poloviny obchodu projet výtahem!! A takových "pastí a pastiček" je tam mnoho. Běžný dvojnožec má možnost vyběhnout schody, či použít eskalátor, ale vozíčkář je odsouzen pokaždé na sebemenší popojetí vystát frontu u výtahů. Takže od majitele vozíku se vyžaduje: důvtip, odvaha a značná trpělivost, neboť i překonání převýšení 1metru může trvat neúměrně dlouho :-(
Majda tam chodí ráda, protože je tam velké knihkupectví,( v němž jsou taky asi 3 plošiny, aby se vozíčkář dostal po celém obchodě- neboť i ten je "vrstvený" v několika úrovních. Plošiny jsou na klíč, takže vždy musí někdo z prodavačů všeho nechat, popovézt vozík plošinou ... Všichni mají co dělat a je to dobrodružné :-) ) a taky proto, že tam lze pozorovat cvrkot shora - asi takhle:

..a dívat se na vánoční výzdobu zavěšenou v prostoru, což vypadá docela zajímavě....

... a chodby jsou plné nutičů nejrůznějšího zboží. Dneska jsme jako obchodníka dne vybraly prodavače umělého sněhu. Majda lízala zmrzlinu přímo u jeho stánku a smála se na celé kolo, když hbitý obchodník lapil černocha, aby mu vnutil umělý sníh. Ten z toho byl úplně paf, protože možná, že to bylo jeho 1.setkání s tímto přírodním úkazem :-)

Prolezly jsme krámy, Majda si koupila nějaké nezbytnosti- jako třeba kabelku s motivy koček... já nic, jelikož jít na nákup oblečení s pubošem, to chce notnou dávku odvahy :-) Vidí svět těma o 30let mladšíma očima a je to prostě úúúplně jiný pohled. Od koupě svetru modré barvy jsem upustila v momentě, kdy mi sdělila, že mi modrá "nejde". Oponovala jsem, že se mi líbí.... "Nojo, ale líbit se, neznamená slušet, mami..."
Takže svetr nemám... stejně by mě kousal ;-)

Máma, táta a kabelka

7.11. 2008 - 53.den 365

Obrázek namalovala Martina (4) během mého "úředního jednání". Je to "máma - tedy jako JÁ! :-)) a táta" Normálně se sama sobě nijak zvlášť nelíbím, ale tady jsem prostě kus :-) Obrázek je namalován na kusu nějakého papíru, který už byl 1x použit, ale já si ho přesto schovám. Líbí se mi, že nás Martinka vidí s úsměvěm na tváři, i když někdy máme k úsměvu daleko...

Bez pastelek v kabelce nevycházím :-) Jsem vycvičená od Majdy, kdy jsme v čekárnách lékařů strávily nespočetně hodin a já se snažila ji nějak zabavit. Mně kdyby někdo přepadl a prohledal mi kabelku, odhodí ji a uteče, neb dle obsahu torny logicky vyvodí, že jestli mi něco chybí, pak je to jistě duševní zdraví :-) Přes bločky, bonbony, barevné tužky, razítka, letáky z obchodů, drobné hračky a něco k snědku, tam samozřejmě nosím i věci nezbytné: doklady a peněženku, kterou obtížně hledám i já, když ji potřebuju; mobil, který obvykle dozvoní dříve, než jej stačím vylovit...
Jsem ráda, že se zase vrátila móda velkých kabel- konečně jsme zase po letech IN :-) No, ale uznejte, že tolik věcí se zkrátka do úhledné minikabelky sbalit nedá.