... do nového roku

31.12.2009 - 21:40

...za pár hodin skončí rok s devítkou na konci. Spousta lidí si od toho nového slibuje, že bude lepší, úspěšnější, štědřejší, milostivější... zkrátka po všech stránkách vydařenější.
Já mu zas tolik důvěry nevkládám. Obávám se, že ani ta desítka na konci letopočtu nebude mít magickou moc a že se budou dít i věci ne zrovna příznivé... I ty bohužel k životu patří.

Já si jen přeju, aby byly v rovnováze s těmi pozitivními, abychom jej všichni prožili pokud možno ve zdraví a abychom se tady zase za rok ve stejném počtu sešli...

Jmelí prý nosí štěstí... letos jsem dostala hned dva trsy, tak uvidíme, jak to bude fungovat ... ;-)

Vzpomínka

31.12. 2009

Poslední den roku je pro mne tradičně vzpomínkový.
V roce 1908 se totiž narodila moje babička. Moje milovaná babička, která tu už není.  Ráda vzpomínám na její vyprávění ...

Takhle vypadala v listopadu 1927.

Žádné digitály se samozřejmě nekonaly :-) Na focení se chodilo pěkně svátečně k panu fotografovi. Tenhle se jmenoval Čermák a ateliér měl v Husitské ulici na Žižkově.

Moje babička byla úžasná, trpělivá a snad všemi milovaná bytost. Pokud někomu nemohla pomoci, určitě mu neublížila...ani mi nikdy nenařezala- a že by i měla důvod ;-)

Na roky strávené u babičky nikdy nezapomenu- pohoda, staročeská jídla (škubánky, bramorové placky pečené přímo na rozžhavených tálech kuchyňských kamen...), dvorek plný domácích zvířat- nejoblíbenější hraní: vození koček v kočárku " z roku nebreč " :-) a krmení slepic (hrstmi jsem rozhazovala obilí na různé strany a měla radost, jak se slepice vrhají ze strany na stranu "jakože jsou cvičené" ;-)
Achjo, škoda, že  občas nemůžu vlézt do nějakého "stroje času"  a aslepoň na chvíli se vrátit :-)
Ale i to vzpomínání je příjemné...

Netušila jsem...

30.12. 2009

... jakou lavinu zpráva o Nikolce vyvolá... prvotní šok a snaha popřít realitu, zavolat a ujistit se, jestli jsem se nezbláznila já... nebo někdo nespletl. Noc z úterka na středu  byla krátká- trvala v podstatě jen 3hodiny, a přesto nesnesitelně dlouhá.
Po rozhovoru s Marcelou (jak ona výstižně napsala "morbidním") mi totiž došly ještě další souvislosti a díky reakcím ostatních čtenářů mě pohltily zvláštní úvahy.
(Ty úvahy jsou jenom moje a proto prosím, aby případní čtenáři, kteří se s nimi neztotožňují, vážili silná slova ve svých komentářích. Píšu pouze na základě svých zkušeností z 13letého  soužití  se zákeřnou diagnózou SMA, za tu dobu jsem tuto situaci řešila už se dvěma maminkami. Nic víc v tom není. Psaní rozhodně není namířeno proti ničemu a nikomu. )

Tou smrtí totiž nic nekončí, jak by se mohlo některým zdát, že je to "vysvobození".  Jistě to nemyslí zle, ale... mě tak napadlo, jestli vůbec někdo z rodičů o takové vysvobození stojí... Rodičům tím vyvstanou další náročné a velmi složité situace, které se nevyřeší ani za měsíc, ani za půl roku - třeba právě se sourozenci- vazby mezi nimi jsou mnohem pevnější, užší nebo jak to vyjádřit- zkrátka ten zdravím obdařený automaticky funguje jako ruce a nohy toho nemocného- nežijí v obyčejném sourozeneckém vztahu, ale v jakési symbióze.Nemusíte je to učit. Sami pochopí, přizpůsobí se- já to pozorovala od cca Martinčiných 2let, kdy třeba při oblékání Majdy podávala oblečení, boty...,aniž bych ji k tomu vybízela (připadala mi malá).

Rodiče, kteří léta nevědí, co je to dovolená. Dovolená nikdy není o tom, že si lebedíte a neděláte NIC. O dovolené pečujete pořád, pořád musíte makat fyzicky (to vůbec nemyslím jako výčitku, ale i kdyby dítě vážilo "jen" nějakých 30-40kg,  když s ním manipulujete, minimálně 10-15x denně jej zvedáte, přenášíte...takže za den máte slušně naposilováno,aniž byste museli vážit cestu do fitka...), protože ten človíček má pořád svoje potřeby a vy nemůžete říct: "Dneska ne. Nemůžu. nechci. Nebudu." Odpočinek je v rámci toho, že se vystřídáte s partnerem. Za ta léta se naučíte fungovat tak, že stačí jen pohled. Automaticky vždycky jedne vyskočí a udělá, co je potřeba. Automaticky si hlídáte, aby ten druhý nepřetáhl svoji mez, aby se vám nezhroutil.
Takhle žijete léta. A najednou ... prázdno. Teď máte prostor pro nicnedělání a vy nevíte, co s ním. Vy to už vůbec neumíte.  Naučili jste se za ta léta dělat několik věcí najednou, péče o "osobu blízkou" se stane součástí vašeho života- ráno prostě češete dvě hlavy, obstaráváte dvě těla... všechno se naučíte dělat rychle, aby zbyl čas i na něco jiného ;-)
No a pak jsou tu ještě dotazy naší 13leté Majdy...  Ty se publikovat nebudu, abych někomu nepůsobila trauma... Nestrčili jsme hlavu do písku, odpovídali jsme, protože a´t se nám to líbí , nebo ne, smrt k životu patří. V dětském věku je to jistě jev nepřirozený, nicméně stává se to. Bohužel.
...a je strašný, jak moc si to v tom věku Majda už uvědomuje... mrazilo mě, když zcela samozřejmě řekla: "Mami, ty Marcele pomůžeš, viď. Nemůžeš ji v tom nechat. Jste kamarádky... vždyŤ to pro ni musí být strašný..."  
...no to bych moc ráda, ale když on je v nejtěžších chvílích člověk vždycky sám, byť obklopen lidmi, je sám.

 Prohlížím si tu fotky v albu z letošních společných akcí, čtu stále dokola, co mi psala Marcela a pevně věřím, že to snad všichni nějak zvládneme ...

Nejsmutnější příspěvek

29.12.2009

"Když umírají rodiče,

ztrácíme svou minulost.

Když umírá dítě,

ztrácíme svou budoucnost..." 

Elliot Luby

Vážení a milí,


dnes v pravé poledne mi zazvonil mobil. Volala Marcela a sdělila mi něco, co mě úplně zmrazilo. 
Plním její přání a dávám na vědomost široké veřejnosti, že Nikolka dnes ráno náhle zemřela.
Zemřela doma, tak jak si přála. 
Zemřela náhle, protože její tělo celých 17let sužovala a ničila ona příšerná a zákeřná choroba SMA... 
Přesto však díky skvělé péči svých rodičů i za tak krátký  život zažila to, co mnohý nestihne ani za  život průměrně dlouhý.


Neumím vyjádřit, jak hluboko mě tato zpráva zasáhla a vyjadřuju tímto celé rodině upřímnou soustrast. 
Je nám to všem  nesmírně líto. 
Posíláme alespoň písničku...

Blogové setkávání

26.12. 2009

Na sobotní podvečer jsme měli naplánovanou návštěvu divadla.
Rodinné představení "Jak jsem se ztratil" hraje Divadlo v Dlouhé již několik sezón. Pokaždé je beznadějně vyprodané. Vlk prozíravě zakoupil lístky už v říjnu. Viděli jsme ho již několikrát a letos nám konečně i Martinka dorostla do věku, kdy mohla jít s námi. Je to naprosto úžasně komponované představení, které hýří neotřelými nápady- v úvodní scéně je například hlediště divadla využito jako pavlačový dům a herci se prodírají mezi diváky :-)
Hra vznikla na základě knížky Ludvíka Aškenazyho "Malá vánoční povídka".

Malý Pavlík vzpomíná na to, jak se ztratil tatínkovi právě na Štědrý den, když spolu šli kupovat vánoční stromeček. Pavlík se pak líčí své putování Prahou- dostane se do obchodního domu Bílá labuť, potká pána s kaprem, rozmlouvá s lampářem, seznámí se s pošťákem, který jej nakonec předá na policejní stanici, kde ho vyslýchají dva policajti  a kladou "typicky policajtské" dotazy ;-)

Představitelem pětiletého Pavlíka byl herec Pavel Tesař. Ostatní herci hráli na chůdách, aby zdůraznili jeho "dětský věk". V závěru ovšem řádili tak, že jedna chůda "Policajtovi" praskla a zřítil se na zem. Odplížil se po čtyřech do zákulisí a za chvíli vesele pokračoval v křepčení na jevišti... kolegové jeho nehodu samozřejmě nenechali bez povšimnutí :-))

Hra je zvláštní kombinací hraných a zpívaných scén. Zaznívají hity 60.let ...
Po skončení následoval několikaminutový bouřlivý potlesk, takže herci museli přidat další písně.

Pro nás byla tato akce o to významnější, že jsme se setkali s těmi, které vlastně známe jen z virtuálního světa. Slovo dalo slovo ;-) a  do divadla s námi šly Ivy a Pendula. Chodí číst naše blogu a tu a tam nechají vzkaz.  Letos to bylo již několikáté setkání tohoto druhu a musím říct, že je to pro mne jev nový  a velmi příjemný. Jsem vždy zvědavá, jaké ty osoby budou, jaký mají hlas, stisk ruky, co si budeme povídat :-))
Tentokráte to zase vyšlo!! Poznali jsme se hned ;-) Ivy přivezla tašku darů (prý maličkosti pro děti) - děkujeme moc, protože to nebyly žádné maličkosti a protože bylo vidět, že při vybírání opravdu přemýšlela, čím by potěšila.

Po představení jsme si chtěli popovídat- nejlépe někde u kávy. V prostorách divadla bohužel žádná kavárna není. :-(  Došli jsme tedy do nedalekého Palladia. Na dveřích nápis hlásal, že restaurace mají do 23hod., jaké však bylo naše překvapení, když nám číšník už v 19:45 odmítl servírovat kávu, že v osm zavírá a že už má zavřenou pokladnu... takže jsme v úžasu Palladium opustili.

Skončili jsme v kubistické kavárně za Prašnou bránou. Obsluha vlídná, ke kávě servírují i minerálku... Poprosila jsem číšníka, jestli by to naše první setkání nemohl vyfotit- byl tuze ochotný a asi se docela i bavil :-)) Tak zde je obrázek- autentický ;-)

Byl to prima vydařený večer, popovídali jsme si, poznali zase nové příjemné duše a slíbili si, že se nevidíme naposledy :-))

Ivy, Pendulo, děkujeme za vaši milou společnost !! 
P.S. Sova už se houpe na jedli :-))

Betlém z másla

26.12.2009

Betlém z másla můžete spatřit cca 15km severně od Prahy ve vesničce Máslovice. Budova se zvenku tváří nenápadně: V erbu vsi je samozřejmě máselnice-stejnětak na turistické známce ;-) Pohodlně sem dojedete ze stanice metra Kobylisy příměstskou autobusovou  linkou č.374.

Muzeum  je celkem honosný název pro sbírku předmětů souvisejících s výrobou másla, které byly shromážděny do jedné místnosti ;-)
/Majda zvládla prohlídku na svém elektrickém vozíku- jen bylo potřeba pomoci překonat jeden schod při vstupu. Dveře jsou tipťop, ale projela/

Můžeme tam zhlédnout různétypy máselnic- ty sloužily na stloukání másla:

a taky trdlo - tedy formu na hnětení másla:

Dříve se mléko prodávalo ve sklěněných lahvích se širokým hrdlem. Pamatuju si, jak babička vždycky láhve před vrácením vymývala speciálním kulatým kartáčem, aby v nich nezbyly škraloupy.

V muzeu je k vidění i maxiláhev- v porovnání s tou běžnou litrovou vypadá opravdu giganticky :-)

Pro soutěživé typy přidávám otázku: Kolik litrů mléka se vejde do této obrláhve?

Správná odpověď je: něco málo přes 73 žejdlíků českých :-)

Chloubou muzea je betlém vyrobený z másla. Je k vidění pouze v prosinci a v lednu. V místnosti je teplota asi jako v lednici, aby se veledílo nezkazilo.

Celkový pohled:

Detail:

Betlém rozhodně stojí za vidění, neumím si představit, kolik trpělivosti a zručnosti bylo potřeba k vymodelování všech figurek a drobností- třeba andělských křídel a tak .-)

Druhou (a poslední místností muzea) je výstava sbírky plyšových medvědů. Jako malá jsem taky vlastnila slušný počet plyšových svěřenců. Různě jsem je vyučovala, vychovávala, oblíkala a milovala. Každý měl své jméno a výsadní místo v mé posteli. Moje mladší dcera to zdědila- spí jak obložený chlebíček a trpí, když má některého vyloučit ze spolunocležnictví a dát ho do krabice :-(

Zdejší medvědi seděli spokojeně a spořádaně na policích.

Tenhle se mi líbil moc. Bylo na něm vidět, že je stár a že byl -dle vydřené srsti a prosvítající slámové výplně- i velmi milován svým dětským majitelem. Někteří medvědi u sebe měli i "darovací dekret"- v němž dárce zpravidla psal o původu médi, o jeho stáří a prosil paní sběratelku o slušné zacházení ;-)

Jedna holčička dokonce pro paní sběratelku namalovala atlas medvědů :-) úžasné dílo a výborný nápad !!

Vyfotila jsem alespoň jeden detail o medvídkovi, kterého zbožňuje naše Martinka:

Návštěva muzea nám zabrala asi půl hodiny. bylo krásně, a tak jsme si ještě prošli vesnici. Otevřela se nám krásná vyhlídka do kraje- na Říp a okolí.

A taky jsem obdivovala "skvosty" satelitní architektury. Inu někdy jsou moje představy o krásnu poněkud odlišné ....  Vila je jistě honosná... ;-)

Ale někteří starousedlíci preferují zcela jiný styl bydlení :-) /toto je tedy zase úplně opačný extrém:-) / - takové hezké zátiší :-)) Myslím, že náš děda je jistým nadějným tvůrcem takových zátiší...jen my mu jeho umění kazíme :-(

Výlet to byl moc pěkný, trochu poučný... za pěkného počasí se dá pohodlně dojít k Vltavě, kde je přívoz.

Vánoční koncert v kapli sv. Anny

25.12. 2009

Rodina se o prvním svátku vánočním věnuje výhradně obžerství. Dopoledne jsme všichni probírali dárky, k obědu byl kapr od večeře, takže se nemusí vařit! (huráá)
Vlk dával dohromady dědovu novou TV. Velmi zábavné. :-).
Děda je okouzlen současným rozvojem elektroniky a elektrotechniky. Ceny jsou příznivé, takže každé Vánoce nás zahrne dary z této oblasti. Letos si koupil novou VELKOU televizi- LCD! /já dostala toustovač- ne že bych ho potřebovala, ten starý ještě slouží dobře...ale nekupte to, když to bylo tak levný ;-) / ;-) Byla to legrace. Babička to totiž vůbec netušila, že něco takového přibyde do jejich domácnosti...
Pod stromečkem se objevila obrovská bedna. A děda povídá: "Hele, Michale, vejde se to tam, viď?" - a ukazuje na místo v nábytkové stěně, které doposud obývá stará klasická televize.
Vlk na to s klidem: "No já nevím, tam snad píšou rozměry, ne?"
A děda na to: "Ále, ty bedny jsou přece zbytečně velký. Je to určitě vycpaný plystyrénem... to nemůže bejt tak velký, jak se zdá.." ;-)
Bavím se pohledem na blednoucí babičku... zatím se drží a nic neříká!! :-)
Po vybalení všech komponentů a přimontování stojanu k obrazovce - chvíle napětí... Vlk se snaží napasovat TV do vymezeného prostoru... a vyšlo to!! Na centimetr přesně ;-) Ufff!
Náš děda totiž nekupoval  TV podle rozměrů, ale podle toho "co se nejvíc prodávalo" :-))
Jednou mě z nich klepne.

Před obědem jsme si u stolu všichni museli přeměřit tlak novým tonometrem. :-) Vyhrála jsem. Mám obě čísla bezpečně nejvyšší 139/93. (To mám z NICH!!) ;-)

Odpoledne mi zavolala kamarádka, jestli s ní nechci jít na vánoční koncert do zámecké kaple. Kaple sv. Anny se nachází  v Panenských Břežanech v zámecké zahradě, kde měl kdysi  sídlo K.H. Frank.
V současné době zámeček slouží jako domov důchodců.
Fotku kaple jsem si však musela vypůjčit, protože momentálně se chystá její rekonstrukce a je celá kaple je ověnčená lešením a okolí zavalené stavebním materiálem, ale zas by bylo škoda takový skvost architekrury neukázat:

Atmosféra byla úžasná. U vchodu vítal hosty sám pan starosta. Nabízel svařák, který krásně provoněl celý prostor. (ke vší smůle jsme jela autem :-((  )
Oltář byl nasvícen krásným dobovým svícnem s voskovými svícemi.

Kaplí se za doprovodu varhan více jak hodinu rozléhaly tóny  skladeb  světoznámých skladatelů- Mozarta, Dvořáka, Handela ...

A tady jsou účinkující:
zleva: Miloš Ježil - tenor (bývalý sólista plzeňské opery) , paní Alena Žáková - soprán a pan profesor František Antoš, který mě asi fascinoval nejvíc. Svým basem, ze kterého úplně mrazilo v zádech  a především  svým všestranným nadáním. V civilu je totiž přednostou chirurgické kliniky  FN Bulovka. Jeho životopis určitě stojí za přečtení- ZDE.  Někomu je zkrátka "shůry dáno"... ;-)

Poslední část koncertu byla věnována koledám, takže i publikum dostalo šanci se hlasově projevit.
Interpreti byli odměněni bouřlivým potleskem, všichni odcházeli spokojeni a svátečně naladěni.

Doufám, že oprava kaple proběhne během roku a příští Vánoce si  koncert rozhodně nenechám ujít ;-)

Zde ještě pohled na oltář:

Na Štědrý den...

24.12. 2009

Na Štědrý den se těšily především děti. Jak už všímaví čtenáři pochopili z minulého příspěvku - pro našeho tatínka Vlka časové a datové údaje rozhodně nejsou směrodatné a stresující. Žije si prostě svým tempem...no ale kdo na to má mít nervy!! :-)
Martina ráno v půl osmé zoufale volala, ať tatínek vstává, že nemáme stromeček a aby mu nezavřeli!!
Tatínka jsme tedy vyštvaly. Tvářil se dotčeně- "Kam ten spěch???"
Martinka se nehnula od okna. Takhle ho vyhlížela:

A když hodiny ukazovaly 10:07 a Martinka se několikrát ujistila, jestli se dárky můžou dostat, i když lidi nemají stromeček ;-), zabrzdil před domem tatínek a s náležitými gesty začal vyndavat strom z auta. Maťa šílela blahem a tatínkovi mnohokrát děkovala- chudinka... však ona časem prozře ... (snad ;-) )

Zdobení stromečku necháváme na dětech. Věší si tam i svoje výrobky a svoje nakoupené ozdoby. Náš stromeček tedy nepodléhá módním trendům- není sladěný do žádné konkrétní barvy. Najdete na něm cokoli a jakkoli barevné :-)

U zdobení samozřejmě probíhaly hádky o to, co se kam pověsí... jak jinak ;-)

...a skoro by se mi chtělo vyhlásit soutěž o "nejoriginálnější ozdobu" :-))

Schválně: Komu z vás doma na jedli sedí sova sněžná? :-)) 

Majda sovy miluje, tak si dvě pořídila. Až je objeví Mikeš a půjde se přesvědčit o pravosti sovího peří,  nechci vidět ten obraz zkázy... :-)

Martinka po zavěšení každé ozdoby spráskla ruce a pokaždé zvolala něco ohromujícího ve smyslu, že máme nejkrásnější stromeček, že je to nááádhera, že takové krásné ozdoby nikdo nemá... no byla úplně okouzlená ;-)

Výsledek vypadal takto :-)

Martinka se bála prskavek, takže musel pomáhat taťka. Majda už zkušeně  prskavku držela a máchala s ní ve vzduchu.

Nadšení z dárků bylo všestranné a veliké. Já tam krom včera zakoupeného kabátu ;-) našla ještě spoustu jiných pokladů :-))
Nejvíc mě ale těšilo, že jsme se zase po roce sešli u štědrovečerního stolu všichni, kupodivu nikdo netrpěl žádnou rýmou, kašlem /však už jsme jednou rozbalovali dárky i na JIPce/ .... prostě idyla!

Vždy na Štědrý den odpoledne jezdím na hřbitov. Před 19lety mi právě v tento den zemřela moje milovaná babička Tonička.  Hrob má 15km za Prahou. Z kostela pochodovaly davy lidí. Každý si šel připálit svíčku od betlémského světla. V kostele hrál varhaník koledy a bylo to opravdu příjemné zastavení.
Vyfotila jsem si alespoň jeden z vystavených dřevěných betlémů. Chvíli poslouchala, prohlížela si vánoční výzdobu v kostele a vzpomínala na všechny, kteří nás už opustili....

(Před)vánoční vyšilování

23.12. 2009

Od rána drobně prší, takže se rozplyne i ta chabá vrstva sněhu, která nám dávala naději, že Vánoce budou bílé- tak jak to vymysleli naši předkové. Děti jsou doma a hudrají za okny, že "to nemá cenu..."
Celý den jsme věnovala mnoha rozličným činnostem. nevytvářela jsem sice žádné materiální hodnoty, ale zmohlo mne to ;-)

Odpoledne kolem 4.hodiny zvonil mobil. Volal manžel mojí kamarádky. Co jí má koupit k Vánocům :-)) Dobrý. Pobavil mě. Tak jsem s ním žertovala, jestli se neukvapil a není ještě brzy... ale nakonec jsme dali dohromady pár slušných nápadů.
O hodinu později dorazil domů Vlk. Připomněla jsem mu, že babička má dneska dovolenou a na hlídání dětí od rána nedošlo- takže bychom mohli jít do města- v divadle (v Celetné ulici) hráli "Vánoční vzpomínku". Neodporoval, a tak jsem hned šla zavolat do divadla. Dva lístky paní pokladní ještě našla, sice jeden na přístavek, ale délka představení bylo jen 40minut, takže jsem na to kývla a lístky zamluvila.
Cestou v tramvaji jsem Vlkovi vypravovala o mém odpoledním telefonátu, souhlasně pokyvoval nad mými "vtipnými" glosami.

Divadlo bylo fajn. takové roztomilé zamyšlení nad Vánocemi v dávných dobách, kdy bylo ještě vzácností obdarovat někoho pytlíkem mandarinek. Roztomilá konverzační hra v podání Tatiany Vilhelmové a Bořivoje Navrátila (toho ale stejně miluju jen díky jeho ztvárnění Dětí z Bullerbynu ;-) )
V divadle to krásně vánočně vonělo. Uvaděči divákům nabízeli koláčky a čaj... zkrátka příjemná atmosféra- mohlo to být delší :-))

Po představení jsme šli na tramvaj na náměstí Republiky- tedy kolem nákupního centra Palladium. Bylo po 19.hodině. Vlk ochotně  (podezřelé!) vstoupil do zóny obchodů a dokonce šel i se mnou do prvního krámečku (velmi podezřelé) , kde mi začal nabízet kabát!!! ??? Snažila jsem se rychle zpracovat tu informaci, že potřebuju nový kabát :-)
(jsem Váha a nakupování a rozhodování se... nevím, zda to má na svědomí to zanamení-ale každopádně jsem nemožná!!! se k čemukoli rozhodnout) 
Opět jsem  váhala a Vlk už nevydržel a pravil, že by mi rád něco koupil pod stromeček.-  23.12. večer!!  Tak já mu vyprávěla, jak mě pobavil kamarád, že už 23. odpoledne sháněl dárek pro manželku... a vůbec jsem netušila, že moje situace je ještě o něco dramatičtější ;-) Takže kabát jsem zakoupila- kostkovaný šedo-černý- a to, zda ho potřebuju, nebo ne-to jsem vůbec neřešila :-))

Před Vánocemi je všeobecný chaos a stres. I když se snažíte si to nepřipouštět, okolí vás nakazí.
Večer se ozvala moje přítelkyně  XY :-)), že jim nefungujou repráky u PC, ale fungovaly bez problémů. Ať Vlk řekne, co s tím. Vlk (s klidem sobě vlastním) začal na dálku vyšetřovat příčinu. Vyvrcholení bylo poetické- paní XY přebýval jeden volný kabel, tak ho uklidila do šuplíku. No a byl to zrovna ten, co měl spojit repráky s PC- takže závada byla celkem rychle odstraněna.
Pobavilo mě to. Ji zas až tolik ne. Sypala si popel na hlavu a zpochybňovala svoji inteligenci.
Uklidnila jsem ji vlastní příhodou, která bezpečně může být na předních místech hiparády dementních počinů.
V pondělí jsem byla /na popud babičky!!/ v Tescu. Už jsem psala, že to bylo davové šílenství. Nechodím hlavním vchodem, ale tím, co vede přes obchod C&A. Pokoukala jsem tam, nakoupila pár posledních věcí- a nemohla jsem se rozhodnout, jestli si koupím takový svetřík petrolejové barvy. Nakonec jsem shledala, že dnes ještě NE.  Zaplatila a šla na velký nákup do samoobsluhy. Zabrousila jsem tam  i do oddělení oděvů- a tam ho měli- petrolejový svetřík... i v požadované velikosti- šup s ním do košíku.
Jedu cestou zpátky na parkoviště. Procházím C&A a automaticky beru ten před dvěma hodinami vyhlídnutý  svetřík- jdu rychle zaplatit k pokladně.
No a doma při vybalování tašek jsem zjistila, že jsem sobě (při všem tom v-á-h-á-n-í) zakoupila v rozmezí cca 2hodin dva téměř identické svetříky. Nechápu.??? :-))
Patrně výpadek mysli. Tož budu asi potřebovat nějakého asistenta, který mi bude průvodcem a tu a tam i připomene, kdo jsem, co chci a co už mám :-)
Ještěže dneska všechny  velké obchody nabízejí možnost dané zboží beztrestně do 30dnů vrátit... ;-)

Jak děda venčil kapry

23.12.2009

Kapr patří na český vánoční stůl. Doma ho jíme všichni. Žádné řízky se nikomu neservírují ;-)
Ovšem koupit vyhovujícícho kapra zvládne pouze děda. Přesně ví, jak má vypadat, kolik má stát... stojí u kádě a sleduje, jak se k nim prodejci chovají... no zkrátka je to operace, do které se nikdo z nás dobrovolně  nežene. Stejně bychom neobstáli :-)

Děda rád vaří a ještě radši pokrmy konzumuje. Vždycky kupoval jednoho 5kg kapra, ale pak si usmyslil, že bude lepší, když koupí dva tříkilové. Získá tím o jednu hlavu více, což bude výborné pro jeho polévku.

Loni se vypravil s taškou  k nedalekém Penny marketu, kde dva mladíci z jižních Čech každoročně prodávají šupináče. Jenže... jak tak šel domů s taškou plnou ryb, na rušné křižovatce, kde se kříží dvě dvouproudové silnice, sebou kapři asi nějak mrskli a bylo naklouzáno, takže dědovi jaksi podjely nohy a už se válel s kapry na přechodu. Než  zvedl svoje tělo z vozovky a svoje draze koupené svěřence pochytal zpátky do tašek, uplynulo jistě několik minut. Řidiči  museli mít strpení, ale zas měli neváhej a toč přímo online. ;-)
Vánoce mají být veselé, ne? :-)

Děda dorazil domů, nadával jak špaček a celé svátky si léčil svoje naražená záda.

Nicméně na chuti ryb se to neprojevilo- byly výborné jako vždy.

Letos babička nařídila koupit  JEDNOHO!!
Žertovali jsme s dědou, jestli je nechal pořádně proběhnout na čerstvém povětří... předstíral, že je hluchý :-))
...a takhle si plaval v dětské vaničce, kam ho Mikeš chodil pravidelně kontrolovat :-)

Mám jedno přání

Zimní slunovrat

21.12. 2009

Dneska  v 17:47 oficiálně začala zima.
Rtuť teploměru je již několik dní zalezlá hluboko pod nulou. Mráz štípe do tváří a dovolil, aby se sněhová pokrývka udržela i na území Prahy déle než pár hodin. Já- coby řidič- ze sněhové nadílky až takovou radost nemám, ale Martinka je nadšená. ;-) Chodíme bobovat na naše kopečky v okolí. Díky tomu se můj denní program stává ještě nabitějším.
Majda má už prázdniny. Pro ni výlety v mrazivém počasí moc vhodné nejsou. Nemůžetotiž  řídit vozík. Ruka (ač v rukavici) na ovladači rychle prokřehne. Vozík se navíc boří do sněhu, takže musím každou chvíli tlačit ... užily by se nějaké řetězy ;-) Prostě pro nikoho žádná rozkoš z takové vycházky...

Dneska odpoledne jsem Majdu odvezla na rehabilitaci a Martinku jsem zároveň vystrojila na bobování. Předala Majdu rehabce a vyrazila na 3/4hodiny s Martinou na kopec v přilehlém parku.
Martina řádila a byla moc spokojená:

Ve smluvený čas  jsme vyzvedly Majdu a jely domů. Holky spolu byly od rána, a tak už to odpoledne bylo náročné. Majda soustavně Martinu cepuje- a ta si to nedá líbit, takže se někdy dohadují a mně to leze na nervy.
Martina se obvykle rozzuří a začne protivničit.

Takhle se třeba tvářila, když jsem si ji chtěla vyfotit, jaké má červené tváře.
Prohlásila rezolutně: "Já se fotit nebudu!" ... a natáhla pysk.

Na naše výchovné poučky, že "je nám to jedno, že bude vypadat jako hloupá holka..." -  vztekle odsekla: "...a budu schválně hloupá a řeknu, že mě tak vychovali rodiče a schválně  neřeknu, kolik je 4 mínus 3!!!"
Úspěšně jsem potlačila touhu ji přerazit a provokativně jsem se zeptala: "A ty to víš?" 
"Ne. proč?? ....  a ani mě to n-e-z-a j-í-m-á!!!" ,  odsekl vztekle ten malý drzoun ...

Tak takhle nějak my rozjímáme při čase adventním... :-))

Předvánoční shon

19.12. 2009

Stagnaci mého blogu způsobilo čtení blogů jiných, kde se píše o rozsáhlých přípravách cukroví, úklidu a balení darů... Ve všem jsem měla dost velké rezervy, a tak jsem musela "máknout" ;-) Ale stihla jsem si odběhnout i na premiéru muzikálu "Pornohvězdy", takže mám dobrý pocit, že jsem dny netrávila jen činnostmi, které bytostně nesnáším.

Majda chrochro očkování přežila. Těšila se na páteční školní besídku, balily jsme spolu dárečky pro spolužačky a povídaly si o spolužácích, o učitelích a tak vůbec. Z besídky přišla nadšená a mě osobně moc potěšilo, že první dojem, který zmínila, byla radost z toho, že měly holky radost z jejích dárků. Teprve potom začala líčit, co dostala ona a jak ji to či ono potěšilo.

V pátek odpoledne přišla na pracovní návštěvu asistentka Maruška. Pekly jsme hromadně cukroví. Maruška zadělávala těsta a my vytvořily takovou manufakturu- tedy spíš "chráněnou dílnu" :-) na výrobu koulí a včelích úlů. :-) Pustily jsme si stylově koledy, ale stejně nebyly slyšet, protže jsme pořád povídaly o všm možném.
A tady je výsledek našeho snažení: othellovské koule (pracovní název).

Jinak se ve volném čase věnuju úklidu (což není vůbec vidět), dokupování dárků (což jsem zpravidla mívala vyřešené už v říjnu), dodělávání cukroví (což mě poslední roky spíš obtěžuje, než těší)... no a pak už mi vlastně nezbývá čas na žádné  "moje" věci (což mě neskutečně štve!!).

A Martinka mě denně stresuje radostným výkřikem, za kolik dní už budou Vánoce...

V sobotu  večer jsem měla sraz s kamarádkou. Mám ráda tyhle předvánoční dýchánky. Chodily jsme spolu na gympl.  A i když se teď už nevidíme denně,  pokaždé, když se sejdeme,  můžeme s klidem navázat hovor. Život si s námi pohrál, řešíme problémy různého druhu, myslím, že většinou i vážné,  ale veselou mysl nám to naštěstí nezkazilo. ;-)
Mám ráda své přátele. Mezi nejcennější řadím ty, které mám nejdéle- některé třeba od školky. :-)
Bylo by mi bez nich smutno. Dělím se s nimi o své smutky - hned jsou pak lehčí. A taky o své radosti. Okamžitě totiž nabývají na rozměrech... a to je úžasné. To by prostě v ulitě nešlo. To se musí z ulity VEN! ...a pak je to všechno snazší a snesitelnější ;-)

Léčba smíchem

V úterý ráno se  Majda vzbudila a nebylo jí dobře. Měla teplotu - 37,5 a naříkala, že ji bolí ten vpich a nohy. Tak jsem nebyla daleka toho, že mi klepne.
Povolala jsem ze zálohy na hlídání  babičku. Martinka totiž chodí v úterý dopoledne na plavání a měli závěrečnou hodinu. Babička se nabízela, že by to NĚKDY chtěla vidět, tož dostala šanci. Nečekanou, ale o to srdečnější ;-)
Odvezla jsem je do Lagoonu do Letňan. Seznámila babičku se systémem ukládání věcí, sprchování, obouvání, sušení vlasů a krmení dětí. 2x jsem předvedla systém zamykání a odemykání skříněk. (takový ten zámek, kam vhodíte desetikorunu, zamknete- a při odemčení se vám mince zase vrátí).
Hodila jsem pár kontrolních otázek, abych prověřila spolehlivost hlídače :-)  a odjela domů k Majdě.

Asi za hodinu se rozezněl mobil. Na displeji bliká nápis "babička". No, to nevěstilo nic pozitivního.
S hrůzou přijímám hovor a snažím se o klidný tón hlasu: "No, copak, mami, co se děje?"
Babička rozzuřeně: "Prosimtě, nemám boty. Někdo mi  tady ukrad boty!!!" 
(Bleskne mi hlavou, v jakých botách babička šla /tvrdila, že jsou POHODLNÉ/ a říkám si v duchu, že snad jen sociálně velmi slabý občan by toužil takovou obuv míti doma, byť zdarma ... )
Tak se snažím ji zklidnit: "Mami, kdo by ti je bral. Podívej se pořádně...!
"No, co já. Já boty mám. Martince je někdo UKRAD!!"
"Jak je mohl někdo ukrást, když byly zamčené ve skříňce?? Nebo ne? "
Babička udiveně: "Ve skříňce? Tak tam tedy nic nebylo."
"Mami, jdi se tam podívat. byla to skříňka číslo 58. "
Babička dotčeně: "No, počkej tedy, dojdu tam. .... (lamentuje, že snad není slepá a blbá, jak si pořád myslím...) "Aha, nojo, jsou tady! Jo, když ty to taky strčíš takhle dozadu, si myslíš, že jsem bystrozraká... No tak už  ahoj, my jdeme s Martinkou ještě do TESCA." / to už z hlasu byla patrná nervozita, že je zdržuju od jejich programu/
:-))

Smích asi opravdu léčí. Majda se v posteli chechtala. Pak jsme si poslechly CD "Ze života lepší společnosti" = povídky Škvoreckého namluvené O. Havelkou (nemají chybu!! :-) ) ... a odpoledne  jsme z teploměru nevyrazily víc než 36,4 :-)). Jupíí!
Babička se vrátila obutá a spokojená. Vítaly jsme je s Majdou pokřikem:

"Tak co vy, husy, jdete bosy?" :-)

.. naštěstí nešly ;-)

Uf, to byl zas den...

Chro-chro

14.12. 2009

Chro-chro chřipka. Téma, kterým se tu už 2týdny zaobírám :-(
Majda totiž díky své základní diagnóze patří do skupiny, které je doporučeno očkování proti H1N1.  Jak víme, kolem vakcíny vznikla veliká mediální bublina, objevilo se několik fám o vedlejších účincích, což mi zrovna rozhodování moc neulehčilo. Všichni mnou oslovení odborníci se ale nezávisle na sobě shodli v tom, že případné reakce na očkování se u Majdy zvládnou lépe než chřipka samotná. Podařilo se mi získat vyjádření Národní referenční laboratoře, neurologa, pneumologa, pediatra... tak víc lidí už jsem snad otravovat ani nemohla :-) a  Majda sama řekla, že by tedy asi radši šla.
Děkuji všem, kteří se mnou měli tu trpělivost a odpovídali na všechny moje (i dementní) dotazy. ;-)

Vím, že s očkováním většina národa nesouhlasí, vedla jsem bouřlivé debaty i se svými přítelkyněmi. Žádné rozhodování  týkající se Majdina zdraví  zpravidla  není  jednoznačně "správné". Zdravý člověk si bezesporu s virovým onemocněním poradí, pro Majdu by mohlo být fatální. Vím, že očkováním nezískávám 100% záruku, mám však alespoň malou naději, že třeba onemocnění neuděří v plné síle- kdyby náhodou udeřit chtělo.

Moje uvažování probíhalo v těchto dvou rovinách:
- neočkovat- Majda  třeba opravdu onemocní- a co asi pak řeknu doktorům? Že jsem byla chytrá, kašlala na jejich doporučení- a teď ať koukají něco rychle dělat?
- dát očkovat a risknout, že vakcína Majdu rozhodí a skončíme ve špitále...
...jedno lepší než druhé.

A tak jsme v pondělí odpoledne  spolu  vyrazily do "centra očkování" na Bulovku.
Měla jsem s sebou 3dny staré doporučení od pediatra. V ordinaci seděl pan doktor, ten však na Majdu ani nepohlédl. Dožadovala jsem se alespoň takové té zevrubné prohlídky- kdepak.  Sestra  mi dala podepsat 2archy papíru- poučení o vakcíně, o složení, alergiích... , pak bodla Majdě injekci a 30minut jsme měly vyčkat v čekárně- "kdyby něco", tak aby pan dr. zasáhl.... Naštěstí to nebylo potřeba.

Rehabilitaci jsem Majdě pro tento den zrušila. Aby byla v klidu. Odpoledne ještě nutně musela do školy na jarmark. Prodávaly se výrobky, které děti vytvářely minulý týden. Majda si moc přála koupit si vlastní šperky z FIMA. :-)
Na jarmark šla s tatínkem. Já byla ve školce na Martinčině besídce.

Večer byla Majda v pohodě. Jen ji bolela ta ruka. Dostala zyrtec a ledový obklad a šla v klidu spát.
Tak snad byla volba správná.
Tedy byla provedena podle nejlepšího vědomí i svědomí, takže nemohla být lepší ;-), ne?

Korálky

13.12. 2009

Asi před 14dny mi kamarádka poslala nabídku na kurz korálkování, který pořádá právě na 3.adventní neděli. Kývla jsem. Korále všeho druhu nosím ráda. Tak proč si nezkusit nějaké vyrobit vlastnoručně ;-)

Bylo to příjemné posezení. Dvě hodiny utekly jak voda...

... a tady je výsledek :-)

Odpoledne jsem se vrhla na údržbu čistoty našeho obydlí. Nekonečná práce :-(
Taky jsem se věnovala pečení, ale odmítám se tu zabývat osvědčenými recepty. Jsem starý mlsoun, chutná mi (skoro) všechno- jen ta vlastní výroba mě nebaví. ;-)
Jo a taky jsem měla dva zajímavé úkoly. Kdepak škola. Ta mě nepřestane fascinovat.
Martinka mi v pátek oznámila, že na pondělí potřebuje vyrobit masku. Hrají vánoční hru- jde za pasáčka. Prima.
Majda zas pro změnu měla donést na přírodopis vylisovanou "plevelnou rostlinu". Jo, teď v prosinci. Zadávalo se pro změnu taky v pátek.  Měla být i s kořenem. Majda takový úkol těžko splní, že? Takže jsem odpoledne vztekle lítala po naší zahrádce a okukovala plevelné rostliny přešlé mrazem. Většinou se mi zadařilo urvat pouze  její nadzemní část. Pak jsem nějakou vyškubla i s kořenem, ale zase jsme nevěděli, jak se jmenuje... Hystericky jsem řvala, že se nedivím, že o učitělkách kolují vtipy nejapné a až bude paní učitelka v lednu shánět jahody, nechť se s důvěrou obrátí....
No nic. To já jen tak, že i o adventu "to u nás prostě žije"...

Zítra ráno nesmím zapomenout vzít do školky masku pasáčka a skorovylisovaný plevel neznámého původu.

:-)

Předvánoční vyžití

12.12. 2009

Původně jsem 3.adventní sobotu chtěla zasvětit zútulnění doupěte a pečení cukroví, ale...
Jedna maminka ze školky si chtěla půjčit naši Martinu na odpolední divadelní představení. Jedna její holčička má něštovice, a tak jí přebýval lístek. Maťa souhlasila, a tak jsme se vypravily do Švandova divadla na Smíchově.

Při čekání na autobus se mi naskytl z Jiráskova mostu překrásný výhled:
Zde je Mánes a krásná kavárna na lodi Matylda.

A tady moje oblíbená " Hradčana". Já tenhle pohled opravdu miluju. Jsem jak japonský turista: fotím jej pořád a ze všech stran... takže tady jedno adventní foto ;-)

Martinku jsem předala a vyrazila do nedalekého nákupního centra Anděl na lov dárků. Hned u vchodu jsem poznala, že takový nápad měly tisíce Pražanů :-( Hrůza! Vycouvala jsem velmi rychle.
Martinka byla z představení nadšená, za odměnu jsem holky chtěla vzít někam do cukrárny, ale nezadařilo se nám žádnou najít. Skončily jsme i s dětmi u MacDonalda. Děti si poručily zmrzlinu a byly šťastné.
Kafe se nekonalo. Měli rozbitý kávovar... tak to tu ještě nebylo. ;-)
Cestou domů jsem se stavila v knihkupectví- útrata stála zato! Ale mám hromadu knih, kterou Ježíšek spravedlivě rozdělí mezi ty HODNÉ! ;-)

Majda byla odpoledne s babičkou. Třída se totiž chystá v úterý odpoledne na výlet do vánoční Prahy. Paní asistentka se mnou domlouvala, jak pojede Majda, že už zjišťovala bezbariérové tramvaje ... děti jedou metrem, "aby se nezdržovaly" ... jenže stanice Staroměstská není bezbariérová :-(
Takže Majda si má jet s asistentkou tramvají. Ptala jsem se, jestli má taková "třídní akce" pro Majdu nějaký význam???
Majda sama uznala, že rozhodně ne. Babičku to doma ovšem  rozlítilo velice. Vydala se s Majdou do vánočně vyzdobeného centra Prahy sama (máme to 20minut tramvají, bez přestupu- paráda!) Zašly si taky na zmrzku, takže Majda byla tuze spokojená- viděla, co potřebovala a ještě si smlsla ;-)
.... ale já nepopírám, že mě některé věci nepřestanou mrzet, že je nikdy nepochopím, že je nikdy nebudu umět Majdě popravdě vysvětlit a že je prostě pro nás rodiče někdy  náročné to všechno taknějak "elegantně"  ustát...

Na návštěvě u ...

8.12.2009

Dnes večer jsem byla na návštěvě. A hádejte, kde... U Hitlerů v kuchyni.

Tak se totiž jmenuje hra Arnošta Goldflama, kterou moje oblíbená scána Divadla v Dlouhé uvedla u příležitosti svých 80. narozenin.

Těšila jsem se moc! Důvodů bylo hned několik:
1/ do divadla se těším vždycky, protože mám jistotu, že mi  (ani na mě) nikdo nezavolá ;-)
2/ je tam "na co koukat"
3/ obvykle dáme "kafe"
4/ vždycky mám pocit, že jsem obohatila ducha ;-) ... tedy skoro vždycky

Měli jsme lístky na 6.reprízu- představení tedy zcela nové, neokoukané a nezkritizované... hurá. Premiéru jsem vítala, neb všechny kusy mám zhlédnuté, některé i opakovaně :-)
Divadlo v Dlouhé totiž disponuje souborem naprosto úžasných herců, kteří dovedou povabit dospělé i dětské diváky.  Jsou muzikální- každý z nich na něco hraje, všichni zpívají a jsou to neskuteční "komedianti"- tím mám tedy na mysli, že zahrají cokoli. :-) Vždycky mám pocit, že jeden druhého přebíjí- a že se vzájemně hecují k lepším a lepším výkonům, nahrávají si na drobné směče... prostě tím si mě získali.

Tak jakže se mi líbilo U Hitlerů v kuchyni?

Hra se skládá ze 6 částí. V každé z nich hraje hlavní postavu - tedy Adolfa- někdo jiný. V té poslední jej dokonce ztvárnila drobná Magdalena Zimová. Říkala jsem si, že je to zajímavý nápad a protože moje mezery ve znalostech moderní historie jsou velké, slibovala jsem si od hry, že mě třeba i zábavně poučí. Zprvu to tak i vypadalo. Děj začíná scénou na nádraží v Brně, kde se Hitler (čekající na vlak do Vídně, kde se hodlá ucházet o studium architekrury) setkává se Stalinem. Celkem vtipný dilalog- vlaky přijedou, hrdinové nastoupí a je tu scéna druhá.
Ocitáme se úplně jinde- u Hitlera v obýváku. Hitler vylíčen jako "strejda v papučích"  tlachající se svojí družkou Evou Braunovou  u šálku kávy a u bábovky, kterou jim upekli pekaři SS, jelikož Eva není schopná dojít do obchodu ani nakoupit. Vedou spolu intimní rozhovor... a tady už mi to začalo lehce vadit. Humor ano, vždy a všude, ale já nesnáším laciné vtipy. A že jich tu bylo! (pro názornost scéna: Eva Braunová bere LP desku a říká: "Tak já ti ji tedy pustím..." - a pustí ji volným pádem na zem. ) Dialogy byly značně okořeněné vulgarismy - to taky zrovna neocením. Někdy takové slovo nemá v kontextu tu správnou sílu- vlastně by tam ani nemuselo být, ale /některý/ divák to rád, tož mu toho dopřejeme dosytosti.

Mezi jednotlivými scénami zazněly některé operetní písně, tím hra získala jakousi "kabaretní podobu".

Herecké výkony byly skvělé. Obdivuju herce, kteří "to nic" museli hrát a udělali z něj představení, ze kterého se mi původně chtělo o přestávce odejít. A rozhodně se neztotožňuju s větou z recenze uvedené v LN, že "Utahovat si z nácků je nesmrtelná zábava, které se lze oddávat kdykoliv"

Nevím, jaký byl původní autorův záměr- já tu hru vnímám jako soubor několika historek z Hitlerova života - vypravování protkané peprnými výrazy, povrchními vtipy o Hitlerově potenci ... nedostalo se mi ani poučení, ani smíchu. Tak jsem ráda, že jsem se neunáhlila a nekoupila lístky darem vánočním. To by mně asi obdarovaní poděkovali....

Už se těším, až si spravím chuť 26.12., kdy do Divadla v Dlouhé vyrážíme s našimi dětmi na naše oblíbené rodinné představení "Jak jsem se ztratil". Já jdu po sedmé ;-) A tentokrát se moc těším, co tomu bude říkat naše Martina. Ta s námi jde na takové představení prvně. :-)

Lampář

6.12. 2009

Tak jsem dneska poprvé v životě potkala lampáře.

Semlelo se to všechno zas velice rychle. Odpoledne zavolala asistentka Maruška, jestli Majda nechce jít do kina na 3D Vánoční koledu. Majda samozřejmě souhlasila.
Já jsem tedy původně měla v úmyslu hned ráno předstírat, že jsem mrtvá a dospat sobotní resty, ale Martina mě do nového dne vítala pozdravem: " Máš jitrničky? "
Já na to:"Co kdybychom se nejprve pozdravily?"
"Ahoj, tak máš je, nebo ne?" :-)) ... achjo. U nás by asi čert musel bydlet, aby to mělo v praxi nějaký efekt.

No, lidi si mají dělat radost, takže jsem odpoledne rychle vytřela a svolila, že Majdu Marušce dovezu ke kinu a zatímco ony budou obohacovat ducha, já se vrhnu do víru konzumní společnosti a budu se snažit ulovit nějaký ten vánoční dárek.

Vyrazila jsem směrem na Staroměstské náměstí. Miluju procházky Prahou. A tentokrát jsem šla SAMA!! Nikdo mě o nic nežádal, nikdo mě nechytal za ruce... Mohla jsem nerušeně okukovat výlohy a nasávat vánoční atmosféru. Při vstupu z Celetné ulice s vám  na Staroměstské náměstí naskytne zhruba  tento pohled:

Vánoční strom je krásný. Jako ostatně kažý rok. Škoda, že se nedají na blog přenést i ty čichové vjemy- mísí se jich několik: svařáková, grogová, klobásová, kaštanová a trdelníková... snad jsem na žádnou nezapomněla ;-) Úžasné. Stála jsem tam. Nikam jsem nepospíchala a užívala si 2hodiny svobody! Davy turistů nevěděly, co fotit dříve. Já to chápu, pro mne jsou některé pohledy neokoukatelné a fotím je stále dokola- jako teřba Týnský chrám... nádhera...

Prodírala jsem se davem směrem na Malé náměstí. Potřebovala jsem do jedné galerie, vyhlídla jsem si tam nějaké obrázky, které hodlám nadělovat. A tam se to stalo- potkala jsem pána v cylindru a historickém kabátci- on plynové lampy rozsvěcel!

 Jak jsem se později dočetla, je možné jej vidět  v okolí ulice Celené vždy po setmění v období adventu. Musím říct, že taková postava mi k historickému jádru města náramně pasuje. Byla to úchvatná podívaná.

Ve smluvený čas jsem vyzvedla Majdu u kina. Daly jsme si kafe a horkou čokoládu... a všechny jsme byly moc spokojené. Majda si pochvalovala film, já zas procházku a celkem úspěšný nákup. /ráda bych se pochlubila, ale nemůžu, když sem chodí číst kdekdo ;-)- tak až po Vánocích/

Vypravte se do vánoční Prahy.Nebudete litovat. Nákupy jsou otravné jako všude jinde, ale ta atmosféra je opravdu úžasná... :-) A pokoukat a nafotit ani nevyjde moc draho... :-)

Mikulášsko-zabíjačkový ;-)

5.12. 2009
Ráno jsem opustila rodinku s tím, že jedu na zabíjačku. Je to kousek za Prahou a jezdím pravidelně 2x ročně. Je to relax. Tedy odpočívat se tam moc nedá, ale jinak duševní odpočinek - parádní. Letos se to trochu zkomplikovalo.Takže jsme musela skloubit dvě "důležité" akce dohromady  a odpoledne si ze zabíjačky odskočit.

Každoročně touto dobou se totiž již několik let měním v Mikuláše. :-) Emancipace zasáhla do všech oblastí... No, u nás to začalo kdysi dávno. Když se nám podařilo získat peníze na 1.elektrický vozík pro Majdu, psal se konec listopadu 2002. Majdě bylo necelých 6let. A my jsme zas měli potřebu udělat z této akce "nejaký zážitek" :-) Tak jsme vymysleli vlastní scénář, že vozík jí předá Mikuláš, a protože žádný nebyl po ruce, bylo nejjdnodušší si ušít kostým a převtělit se do něj osobně. :-)) / Podrobně jsem o tom už psala v dubnovém příspěvku- tam lze taky najít odkaz na videozáznam z akce, který natočila paní z ČT a skutečně byl  na ČT1 odvysílán/ Tím informace pronikla na veřejnost a na "průšvih" bylo zaděláno...

Za ty roky se nám klientela pěkně rozrostla :-) Čert v civilu vlastní taky dvě předškolní holčičky, takže ví, jak se věci mají. Vždycky se u toho vyřádíme, neb se zaměřujeme i na výchovu dospělých :-)) /to nás po pravdě řečeno baví nejvíc/  Letos jsme vyčinili 17dětem, všechny slibovaly, že se polepší a rodiče si mnuli ruce, že alespoŇ pro tento večer SNAD bude doma klid a někteří se i ochotně nabízeli, že nám pomohou potomka nacpat do pytle! ...nic takového jsme samozřejmě nemohli připustit!! :-)

Tak tady pro názornost dodávám foto:

Martinka mě vůbec nepoznala. Při pohledu na čerta spustila nářek, že je hodnáááá. Já se drze zeptala: "A kde je maminka?"
Martinka vzlykala a odpovídala: "Moje maminka chodí zabíjet prasátka, abysme měli jitrničky..."
/úplně se mi zamžily brýle, jak jsem se smála pod fousy/

Následovala přehlídka hříchů (obou holčiček). Děti se napráskají a  následně chceme, aby děti podaly čertovi ruku a slíbily, jak to hodlají napravit- a pak dostanou nadílku.
Naše Martina ovšem nehodlala dávat žádné plané sliby. Pravila: "Pokusím se míň zlobit. Uvidím, jestli mi to půjde..." :-)) Já musela odejít z místnosti. Pak už to vyřizoval jen čert :-))
Majda je na fotce "vysmátá", ale dostala taky výchovnou lekci a básničku musela říct taky. Vytáhla docela depresivní báseň od  J. Zahradníčka  "Podzimní" ;-)

Rychle jsem vyprovodila čerta, převlíkla se a přišla domů- jakože se na ně jedu podívat - jestli je neodnesl čert. Martina mi barvitě celou akci vylíčila (jakobych nevěděla, o co jde :-) ) Majda má pochvalu, že se chovala "jako dospělá" a nezkazila legraci.

Dala jsem jim dobrou noc, prohlížela s nimi nadílku  a v 8 večer ještě vyrazila pro jitrničky. :-)

Miluju film "Postřižiny", a tak vždycky, když jedu na zabíjačku, hned živě vidím některé ty scény.

Mám ráda tu sešlost - jsou tam lidi, s nimiž se znám "od školky".  Žertujeme spolu. Někdy i drsně:-)). Vidím je teď už málo, ale kdykoli mezi ně přijedu, hřeje mě takový ten pocit srdečnosti, s jakou se vítáme.

Zpracovat 230kg vepře je docela fuška. Od rána si člověk nesedne.

Výsledek ale stojí zato! :-) Při tom se povídá, samozřejmě jí a pije.
Vůbec nechápu, že nám po tom, co stláskáme, není zle. Ovar, dorty, guláš- a večer samozřejmě řízky :-) K tomu zelí, kyselé okurky, fernety, grogy... a večer vyprávění všehomožného, zpívání u kytary... úplně mě z toho smíchu bolela bránice. Díky za tu sešlost. Moc mi to pomohlo. Konečně něco pozitivního. Od rána až do noci!!!

A tady to jsem musela vyfotit. Já vím, že lidi mají různé představy o tom, co "je hezké". Líbit se může ledascos. No ale tohle mě tedy dostalo... :-)) Trochu kýč, ne? ...ale stylový. Prasátkový držák na skleničky .... Asi jsem bez fantazie. něco takového bych nevymyslela ;-) Opravdu ne!!