Zimní radovánky

30.-31.1. 2010
víkend

Venku se konečně udělalo hezky zimně - přestal fučet vichr, padat sníh, mrznout až praštět- prostě sobotní den byl na vycházku jako stvořený.
S Martinou problémy nejsou- ta se ze sněhu náležitě raduje a největší problém má vždy jen s tím, že neví, co si vybrat- lyže?- boby? - saně? ;-)

Zato Majda... :-(  Nebyla chudák 2týdny venku. Když tedy nepočítám vystupování a nastupování do auta při cestách do školy a na rehabilitaci. V mrazech jezdit nemůže. Ruka na ovladači  (byť v rukavici) rychle zkřehne a  neposlouchá... mrazivý suchý vzduch na to její dýchání taky nicmoc...
Ale v sobotu bylo tak akorát. Teplota na nule, sluníčko. Okoukla jsem chodníky- naštěstí bydlíme ve staré zástavbě a lidi jsou naučeni sníh z nich odklízet bez ohledu na to, že jim nová vyhláška tuto povinnost již zrušila.

S Wlkem jsme si děti rozdělili. Wlk šel s Martinou na kopec, já s Majdou krmit kočky. Sotva jsme ušli za první roh, potkali jsme sousedy. Šli venčit psa. Mají takového pokojového, co musí nosit obleček, aby ho neofouklo :-)
Jakmile se Majda blížila ke kočičímu domovu, zavolala a obě černé kočky metelily k vozíku. Soused vzal psa do náruče, aby neškodil.
No a takhle to vypadalo, když byli všichni všemi čtyřmi na zemi :-))
Kocour rozhodně nehodlal z cesty odejít. Pes pochopil, že bude lepší, držet se v bezpečné vzdálenosti :-))

Ještěže s námi sousedi šli. Ne všechny chodníky byly odmetené tak, aby vozík projel, takže občas se sousedovy silné ruce hodily na vyprošťování zapadlých kol ;-) Hodinka nám bohatě stačila... všem :-)


V neděli  byl opět krásný zimní den.   Dnes jsme si děti vyměnili. Já  jsem šla s Martinou na boby. Vyrazily jsme pěšky na kopec k ďáblické hvězdárny. (cca 2km??)

Martina jezdila jako drak. Ani neskuhrala, že musí běhat do kopce.
Po polích se proháněli běžkaři. Byl to krásný pohled na zasněženou krajinu. Vše je najednou tak čistě bílé a k tomu jasně modrá obloha...

Ještě jsem chtěla vyblejsknout Martinčiny malované tváře, ale nakonec to na fotce nevypadá tak barevně.

Domů jsme se vracely se západem Slunce.  Cesty v lese byly vzorně upraveny!

Doma mi samozřejmě  díky takovému vycházkování zůstalo spousta restů. V sobotu dopoledne jsme přeprala jen lux a žehlení, ale vůbec jsem se nedostala na nákup- a to jsem už v pátek měla dojem, že "tady není nic k jídlu" ;-) ... a taky mám několik papírů k vyřízení po úřadech, které před sebou hrnu už pár týdnů...tak to jdu  zkusit napravit. brrr :-(