Kávová turistika

30.7.2013

Při hledání úplně něčeho jiného mi na internetu uvízla na monitoru mapa pražských kaváren, kde se servíruje údajně kvalitní a výborná až nejlepší káva. Pro kavárny mám slabost, mapu jsem hned uložila do paměti svojí i počítačové s úmyslem šířit ji dále. :-)

Našla jsem ji na tomto kávovém blogu:  http://blog.storyous.com/kava-a-kavarny/ a hodlám se státi aktivním kávovým turistou :-), protože odborníci tvrdí, že... "Káva obsahuje antioxidanty, které chrání buňky lidského těla proti volným radikálům, tím brání předčasnému stárnutí buněk a posilují odolnost nervového a imunitního systému. "Je prokázáno, že káva má významně větší celkové antioxidační účinky než kakao a zelený čaj, přičemž až 70 procent antioxidantů, které denně přijmeme, pochází právě z kávy," dodal Pavel Kohout, odborník na zdravou výživu z Thomayerovy nemocnice v Praze." Zdroj: http://www.lidovky.cz/piti-kavy-zdravym-lidem-neskodi-naopak-ma-pozitivni-ucinky-p4k-/dobra-chut.aspx?c=A100422_200608_dobra-chut_glu

Tak pokud by se někdo chtěl přidat.... ;-)

Tuto kávovou mapu lze poslat jako e-pohlednici- odkaz ke stažení zde

 

Už aby to bylo! ;-)

29.7.2013

Moje teta- mamčina sestra- slaví dnes osmdesáté narozeniny. Jmenuje se Marta, takže slaví i svátek. Poslední týden ji trápí nějaká viróza, a tak jsem dnes sbalila kytku a něco pro radost a vypravila se popřát jen naotočku.

Teta mě nečekala, ale byla potěšena a omlouvala se, že nemá nic nachystáno, že se pořád necítí a i po antibiotikách hrozně kašle a že si nemám dělat škodu!
Říkám jí: "Já si škodu nedělám! Já ti závidím, že je ti 80 a pořád jsi taková čiperná a soběstačná... tak ti přeju, aby ti to vydrželo!" :-)
"Jo, neboj, holka, taky ti bude," odmlčela se, aby po chvilce zamyšlení pokračovala v upřímné promluvě: "Vždyť tobě už je taky dost... osmdesát máš za chvíli... máme dlouhověkost v rodině, dočkáš se", pravila se zcela vážnou tváří teta.

Smála jsem se. Tak to na mě přišlo :-) A ona si mě v tom vedru prohlížela a pak prohlásila: "No, konečně jsi taky přibrala a vypadáš jako pořádná ženská. Vždycky si byla taková hubenina..."

No já se picnu! Tenhle životní nadhled bych fakt potřebovala. Z negativ si umět udělat přednost :-)) Já tady řeším, jak jsem za poslední rok ztloustla, protože zajídám smutek... a ona mě za to ještě pochválí.

Budu stará a tlustá- co nevidět! No není to důvod k radosti ? ... už aby to bylo! ;-)

 

Zážitky z pražských plováren

26.- 27.7.2013


Dvě veličiny: vedro + Martinka mě donutily k návštěvě koupaliště. Díky dlohotrvajícímu tropickému počasí je samozřejmě o tuto atrakci enormní zájem. Zjistila jsem, že se v nabídce vůbec neorientuju, protože nejradši se koupu v moři, čímž obvykle svoje potřeby uspokojím na celou letní sezónu. Martina ale nutně potřebovala do bazénu. Tak se šlo do toho nejbližsího - tedy na Stírku. 

Musím říct, že mě velice příjemně překvapila úroveň nabízených služeb. Když pominu to, že bylo hodně zalidněno, tak tam bylo tam čisto,  stánky s občerstvením nabízely všemožné laskominy (nejen promaštěné hranolky), bohatý výběr nápojů i pamlsků. Nabízí se i sauna, masáže, kosmetika... kompletní servis. Plavčíci opravdu hlídali, co se děje v bazénu a kolem něj. Jakmile někdo prováděl, co neměl, hned ho vypískali, že "tohle ne!".

Bazény zdejší koupaliště provozuje dva. Jeden pro děti s miniskluzavkou a sprchujícím vodním hřibem a druhý velký pro plavce. V něm je vyhrazen i pruh pro kondiční plavání, což je bezva. Za poplatek lze získat i lehátko a slunečník. Jinak je všude udržovaný trávník a stín zdarma nabízejí i vzrostlé stromy.

Příjemné odpoledne. Vydrželi jsme do zavíračky- tedy do 19.hodiny. Plavčíci začali poklízet, ale návštěvníky nikdo nevyháněl, mohli dál popíjet, polehávat... takhle vypadal areál v 19:30.

Bazén se nachází uprostřed staré zástavby - ve čtvrti rodinných domů. Martina zaostřila na stavbu nacházející se hned za plotem areálu a pravila: "Hele, chytrý muž stavěl dům na skále..." ;-) No a opravdu. Zvláštní stavební parcela, nicméně Praha je Praha a každá parcela drahá, takže majitel kutá ve skále nové bydlo. Jsem zvědavá na výsledek.

Protože se nám na koupališti líbilo, vypravily jsme tam se s Martinkou  i v sobotu odpoledne. Nemilým překvapením byla cedule na dveřích. Evidentně narychlo napsaná na kusu kartonu: "KAPACITA VYČERPÁNA" ...no a co teď? K línému obědu jsem si dala dvě deci vína, takže nezbylo, než zavolat Wlka, aby přijel a někam nás odvezl. On se koupání dobrovolně vzdává, slunění mu nevyhovuje. I po návratu z teplých krajin si udržuje pokožku zářivě bílou- odhaduju fototyp mínus jedna ;-)

Wlk nebyl k dovolání. Zuřila jsem, protože v tom úmorném vedru se mi nechtělo putovat někam hodinu nacpaným autobusem. Po 20minutách se zadařilo. Volal zpátky, co se děje. Zapomněl si doma mobil a ještě ho skoro u bytu chytli policajti, aby prověřili, zda před jízdou nepil... No výborně. Wlk radostný, že zkouškou prošel, byl ochotný nás zavézt třeba na kraj světa, jen když bude doma chvíli klid :-) Jeli jsme do sousední osady- Čakovice. Kapacita volná.... hurá!

A tak jsem strávila jedno pěkné xenofobní odpoledne v obležení romské mládeže, která tvořila dle mého odhadu asitak  3/4 osazentstva. Rámus, hluk, vybraný slovník, kde populární čtyřpísmenné slovo nechybí v žádné větě...  a hlavně absence jakýchkoli pravidel pro mě tedy byla spíš šokem.

Obtloustlý plavčík si spokojeně seděl pod slunečníkem u tobogánu a to, co se dělo na koupališti, to ho absolutně nevzrušovalo. Jedinou činností, kterou provozoval, byla manipulace s mobilem. Snědí dorostenci skákali do bazénu ze všech stran a v čem je zrovna napadlo, vzájemně se topili, cákali a neúnosně řvali - kdo se jim připletl, jeho problém. Jenže ono nebylo kam uhýbat- byla tu hlava na hlavě.

Martina toužila po návštěvě kiosku. Po obhlídnutí zdejší nabídky jsem konstatovala, že má pouze základní očkování a že nic nebude. Ať si vezme ovoce a pití z vlastních zásob. 

V půl sedmé se plavčík probral. Vzal amplion a začal vyzývat návštěvníky, aby ukončili své vodní i jiné hrátky, že bazén  v 19hod. zavírá. V 18:45 spustil sirénu a začal zběsile gestikulovat, aby všichni vypadli z vody na břeh. Úžas mě neopouštěl. (co by tomu asi řekl Chuck Norris? :-) )
Vím, že to tady bylo poprvé a naposledy.

Doma 35,8°C  - měřeno večer na balkoně ve stínu... nedá se nic. Ani spát a odpočívat...

Nádherný a uklidňují byl pohled na zapadající slunce- teplota v bytě klesla na 29°C :-)

 

Žehlení - práce pro vrahy

26.7.2013

Moje babička vždycky nazývala otravné práce okřídleným "to je práce pro vrahy". Tedy činnost, kterou by měli  být potrestáni ti, kteří se provinili zločinem  nejhorším- ukončili cizí život z vlastního rozhodnutí.

Jednou takovou činností bylo i žehlení. (žeby ta moje nenávist byla geneticky podmíněná?? Možná mi v těle koluje vadný žehlicí gen- nebo spíš úplně chybí...);-))

Babička se narodila v roce 1908, takže ze svého útlého dětství (70.léta minulého století) na venkově si pamatuju, jak složitě se pralo. Byl na to obvykle vyčleněn jeden den. V prádelně - místnosti k tomu určené - se časně zrána muselo zatopit, natahat vodu do velkých hrnců a ohřívat a strouhat mýdlo a namáčet a míchat... a na zahradě natáhnout šŇůry na prádlo a podepřít je dlouhými bidly- a běda, když se nějaké v zápalu hry podrazilo a bílé kusy se začaly máchat po zemi... a taky se bělilo na trávě. Stačilo jen pokropit a sluníčko už pracovalo samo.

A pak přicházel proces žehlení. Některé kousky bylo třeba ručně nakropit, protože o napařovací žehličce se babičce tehdy ani nezdálo, natožpak aby se dala běžně koupit. Zkrátka práce pro vrahy! A pořád dokola. Pravidelně se opakující... ubíjející...

Já už si užívám těch výhod, že žehlička napařuje, prádlo nacpu do pračky- a musím jen pověsit, sušičku zatím pan Wlk sabotuje (no ale to proto, že NEŽEHLÍ!!!) ... některé kousky stačí dobře pověsit a z procesu žehlení je pak můžu zcela vyloučit... ale stejně mě to nebaví!!!

 Dokážu žehlení odkládat pod nejrůznějšími záminkami, ačkoli vím, že stejně na něj dojde. Vždycky jsem se snažila vybrat si v televizi nějaký pořad, s nímž mi práce půjde snáze od ruky. No ale i to byl často problém. Vybrat si z nabídky našich TVkanálů (nemáme satelit) něco, co se dá sledovat... zpravidla jsem končila na ČT24- u nonstop zpráv.

Ani pouštění filmů  se neosvědčilo. Zdržoval mě děj. ;-) Musela jsem občas sledovat, co se to na obrazovce děje... občas mě děj zcela pohltil, takže jsem zvládla svému žehlicímu prknu způsobit horkou žehličkou několik nezacelitelných šrámů.

Našla jsem sobě jinou zábavu- audioknihy! To je paráda! Že jsem na to nepřišla už dávno! Máme jich doma slušnou sbírku, naučili jsme na ně i děti.

Naše městská knihovna je skvěle zásobená, takže občas nevím, který skvost vybrat. Texty jsou profesionálně namluvené- tudíž mám to i s "uměleckým přednesem". A jsem nadšená. Přeochotná paní knihovnice mě ujistila, že během léta je prodloužená výpůjční lhůta a položek na výpůjčním seznamu, že mohu mít asi 60. Tak jsem nasyslila, co se dalo ;-)

 

Včera jsem pomačkanou hromadu vyrovnávala za pomoci  Pamětí kata Mydláře... k práci pro vrahy úplně ideální ;-) a v podání M. Táborského se i drsný text této knihy stal celkem příjemným posloucháním.

Hřbitovní záhady

25.7.2013

Je to zvláštní, ale na hřbitově může být i legrace. Tedy alespoň mně včerejší návštěva přišla úsměvná. Jela jsem z nákupu a s ohledem na to šílené vedro, jsem do košíku přihodila i svíčku, že se stavím na hřbitově, abych zalila kytky. Mám to při cestě, žádný problém.

Řady hrobů jsou odděleny poměrně vzrostlým živým plotem. Blížím se k cíli. V pravé poledne tam moc lidí nebývá. Slyším ženský hlas, a tak se rozhlížím, kdo to tu mluví? Ve vedlejší řadě - tedy z mého pohledu za živým plotem- vykukoval vršek zeleného slunečníku. ??? Nechápala jsem. Skrz husté křoví jsem ale byla schopná identifikovat mladou dámu sedící pod tím slunečníkem, který byl zapíchnut mezi dvěma hroby. Dáma seděla, nohu přes nohu, v klíně nějaký časopis neboco a vykládala. "No, prosímtě... a to si představ, že já tam čekala takovou dobu....  co bys tomu řek'?... A vůbec nevím, co si mám s sebou vzít..." ...mlela páté přes deváté.

Odmetala jsem napadané okvětní lístky z našeho mramorového náhrobku a hlavou mi běželo, co  má ta paní asi za problém... Vypadalo to, jak scéna z nějakého filmu... Přemítala jsem, co ji asi vedlo k rozhodnutí takhle se utábořit u hrobu svého...milého? tatínka?... tomu říkám láska až za hrob.

Při hledání sirek jsem klasicky ze své maxikabelky musela vyndat skoro celý její obsah, abych zjistila, že sirky jsou v malé kapse vedle dokladů a celé té estrády nebylo třeba ;-) Taky moje oblíbená hra a k tomu slib, že ty věci uvnitř doma pečlivě protřídím! ;-) Spakovala jsem zpátky do kabelky všechny svoje různorodé nezbytnosti  a vzala nádobu, abych došla pro vodu na zalití. Z kohoutku se ozvalo jen zasyčení. Ani kapka. Došla jsem se tedy i k tomu vzdálenějšímu - a taky nic. No, bezva. Zdá se, že dneska jsem tu celkem zbytečně. Loudala jsem se zpátky a zase jsem jasně slyšela tu mladou dámu, jak pokračuje v hovoru. "... prosímtě, můžeš se alespoŇ podívat, co ti ukazuju??...", pravila celkem nahněvaně.

Sluníčko pěkně pražilo, říkala jsem si, že ta ženská dočista zešílela. Chudák. Nedalo mi to a strčila jsem hlavu do toho křoví, abych nenápadně zjistila, jestli nepotřebuje nějak zachránit... a najednou se ozvalo mužským basem: "Poslouchám, ale nemám kdy se furt koukat. ...mi to tady rychle schne, víš..."

Krk jsem natáhla skoro jak žirafa, abych viděla celou tu scénu...a to už jsem se málem zalkla smíchy, protože jsem se nechtěla smát zrovna teď a tady nahlas...
Dáma totiž dělala společnost mladíkovi, kterého jsem do té doby vůbec nezaregistrovala. Klečel úplně nehnutě na protějším hrobě, kde měl rozprostřené noviny a natíral zlatou barvou nápis a ostatní rytiny na náhrobku. Lil z něj pot a aby mu to šlo lépe, pomáhal si vyplazeným jazykem, kterým kroužil jakoby kopíroval tahy štětce.

Záhada vysvětlena! :-)

I druhá záhada - tedy záhada netekoucí vody - se poléze vysvětlila. Došlo k jakési rozsáhlé havárii vody a myslím, že nebožtíci byli jediní, kteří se tím  bez protestů vyrovnali. Zpráva, že půlka sídliště bude bez vody v tomto tropickém období minimálně do dalšího dne, ta s úplným pochopením obyvateli přijata nebyla...

Levandulová sezóna a letní smutnění

24.7.2013

Někdy mám záchvaty konání dobrých skutků... a někdy je to  mému životu  až nebezpečné ;-), protože všechno zachránit nelze a je jasné, že můj pohled na realitu není tím jediným správným... Jen si to občas zapomenu včas uvědomit....

Před dvěma lety jsem v OBI zachraňovala polouschlé plato levandulí. Byly chudinky úplně usušené. Celý tucet zubožených rostlinek stál rovných 99Kč. Řekla jsem si, že i ty tři, které se tvářily životaschopně, za to stojí a plato se dostalo až k nám domů. Vyvstala otázka: kam s ním? I nasázela jsem je ke kraji záhonu. Pěkně do řady. Říkala jsem si, že stejně uschnou a co neuschne, jistě vymrzne.

Chytly se všechny a už loni mě překvapily svou bohatostí. A letos tu mám svoji soukromou Provence s čmeláčí farmou, protože nejenže to tu krásně všude kolem po levanduli voní, ale taky to tu hlasitě bzučí. Čmeláci se mohou zbláznit, slétají se z dalekého okolí a pracují ještě po deváté večer! :-)

Včera jsem zahájila sklizeň.
Kamarádky si objednaly kytičky, máma začala plést levandulový věnec ... tak snad budou všichni spokojeni. Jen čmeláci mě asi nepochválí... ;-)

Jinak si žijeme letně, líně a asi i smutně. Jak jsem psala, rozhodilo mě to nešťastné páteční datum. Prostě devatenáctka to u mě má polepené ;-) Zatracené prvočíslo! 

Podotýkám, že nejsem pověrčivá, klidně nasednu do letadla 13., i když mi předtím přeběhla černá kočka přes cestu tam a zpátky, ale znáte to... jsou chvíle a okamžiky, kdy si člověk  rád hledá berličky a omluvenky... tak na něco to přece svést musím. 

Další datum na sebe nenechalo dlouho čekat. V pondělí by Majda měla svátek. Dělat jakože "nic" moc nešlo. Vzpomínky, fotky... no a pak pohled do Martinčina kalendáře. Libuje si v piktogramech a už v únoru  jsme si vysvětlily, že samolepka "dort" nebo "lebka a zkřížené hnáty" nejsou úplně tím pravým symbolem, který by měl být v kalendáři u Majdina data. Prošla "květinka" i "srdíčko". No vida, a tady jeden kříž - sice bez cenzury, ale zase asi po zralé úvaze... No, proč ne. Proti kříži se v tomto případě nic namítat nedá.

Vždycky mě nejvíc ubíjí pomyšlení, že se Martinka  trápí a je jí smutno. Okamžitě jsem kalendář popadla a zběsile listovala dál ...
Uf, to dítě je - narozdíl ode mne - normální. U dne vlastních narozenin má obrázek zcela správný -nedepresivní- dort s devítkou ;-) 

 

Hovory, které spolu vedeme, ty přepisovat nemohu. Škoda. Ale pro mě jsou docela drsnou praktickou učebnicí. Jestli to všechno přežiju, budu určitě neskutečně moudrou stařenkou :-)

Pokud mě ovšem vedro neumoří už dnes! 

Dala jsem si závazek, že tento týden zahájím vánoční úklid. Usoudila jsem, že tento čas je na zahájení vánočního úklidu pro mne jediný vhodný, protože před Vánocemi na něj nikdy nemám čas ani náladu. Během adventu je třeba užívat si posezení s přáteli, vánočních koncertů a jiných kulturních akcí a v neposlední řadě poshánět vánoční dárky. 

Jenže je středa a zůstalo u předsevzetí... něčím ty chmury ale rozehnat musím, tohle mě nebaví!

Medový dresing

23.7.2013

Občas se s holkama scházíme v pizzerii. Probereme život, práci, více či méně úspěšnou výchovu dětí, zlozvyky manželů a domácích mazlíčků, odporné domácí práce, nechutnou politickou scénu a taky vaření.

V létě si obvykle dáváme salát - insalata Giovanni- s výborným medovým dresingem.
Ze šesti si nás ho objednalo pět. Číšník se smál a vtipně to glosoval. Ale to on vždycky. Je příjemně zábavný. Nejprve jsme ho cvičily s vínem. Z červených  nabídl Frankovku a Vavřince, ale V. si suverénně objednala dvě deci Portugalu. Vzal to s humorem a pravil, že to bude trvat asi déle, že ten nemá a bude pro něj muset někam doběhnout :-)

K. si zase k salátu vyžádala dresingy dva. Koukal na ni vyjeveně a pravil, že neví, jestli mu to v kuchyni projde. "Ale, projde, když se budete snažit...", motivovaly jsme ho zlomyslně.

Přišel a opravdu nesl na talířku ještě jednu mističku s tím výborným ochucovadlem. Tvářil se důležitě a oznamoval, že musel kuchaře přemlouvat a že jen díky n-a-d-s-t-a-n-d-a-r-d-n-í-m vztahům, které s ním má ;-), to pro nás získal.
"No, to je fajn, že máte výborné vztahy", pravila jsem. "To se vám bude náramně hodit, protože teď tam půjdtete ještě pro recept..."... moment překvapení byl nepopsatelný. :-)) Jen zalapal po dechu, hodil pár grimas a zmizel... všichni jsme se srdečně zasmáli... no a on recept opravdu donesl!! Napsaný na účtence :-) Tak jsem pořídila mobilem jednu originální fotokopii :-)) a tady je:

- všechno smíchat :-), dodal pro jistotu ;-)

 

Žahourománie

22.7.2013

Sezóna dozrávání bobulí všeho druhu je v plném proudu. Hospodyňky se předhánějí  s recepty a návody na to, jak co nejatraktivněji zpracovat vše, co se momentálně nabízí.
Nezavařuju, nekompotuju, nemarmeláduju...  Nebaví mě to, nemám na to čas a zastávám názor, že Hamé to umí stejně nejlíp :-) 

Pár borůvek jsme si z lesa přivezli, a tak se u nás doma servírovaly lívanečky se žahourem.
Sladká jídla si běžně na jídelníčku nevybírám, ale tohle je opravdu chuťovka!

Recept ZDE:

... a při brouzdání na internetu jsem objevila, že žahour je dokonce i slovní hra! :-) ...a taky můj spolužák Jirka z gymplu ;-) Ten má ale tu výsadu, že si Ž píše velké.


A tady je jedna sklizená megaborůvka z naší zahrádky ;-) (vlastníme dva keře :-))

Prázdninové benefiční Barování

19.7.2013

Páteční večer patřil příjemnému a pravidelnému posezení v Malostranské besedě.  Tento díl byl výjimečný tím, že byl prázdninový a ještě navíc benefiční. Nutno podotknout, že ředitelku tohoto pořadu- Sandru Novákovou- popadají tyto pomáhací záchvaty celkem často ;-) Obvykle se vybírá na motolské onkopacienty, ale zkrátka nepřijdou ani potřebné děti.

Tentokrát byla získaná suma určena pro mikroděti, tedy pro ty, které na svět pospíchají tak, že jejich porodní váha často lehce převyšuje sotva půl kila a v motolské nemocnici pak další -jinak prenatální měsíce- tráví v inkubátorech a mnohdy i na dýchacích přístrojích.
Znám taková miminka. Jejich život mnohdy "visí na vlásku", vypadají jako nítěnky, jsou křehoučká a rodiče to stojí spousty úsilí, nervů a probdělých nocí plných nejistoty, než se takové miminko vypiplá a probere k životu. A někdy se stane opravdu zázrak a miminko vyroste ve zcela zdravého jedince.

Pro podporu nedonošených miminek byl založen Nadační fond "N".
Na jeho konto taky poputují všechny vybrané peníze.

Filip Rajmont se snažil navodit prázdninovou atmosféru svým stylovým letním oblekem. Havajský věnec ze živých květů byl nakonec taky vydražen- a to za celý tisíc korun! :-)

Sandra Nováková pokaždé vítá své barovací hosty zpěvem- tentokrát zvolila píseň Marty Kubišové...

Primář dr. Miloš Černý  a spousta dalších doktorů a sestřiček, kteří se o nedonošená miminka v motolské nemocnici starají, usedli dneska v publiku.

Proběhla i dražba obrazu, který namaloval Adam Novák (alias Petr Bajza ze seriálu Bylo nás pět), každopádně bratr Sandry ;-). 

Filip Rajmont v roli licitátora (stylově oblečen do mimistylu: pleny a dudlík :-))- dokázal obraz vydražit za 20tisíc korun! 

 Celý večer se podle dobrého zvyku zpívalo, hrálo, žertovalo a popíjelo - jak jinak taky :-)
Ale čas byl neúprosný a moderátor nedal jinak, než že hodinu po půlnoci ukončuje část oficiální... to znamená, že vytrvalci se ještě přesunout na bar a tam se pokračuje v produkci v části neoficiální :-)

 

Zajímavých hostů se opět sešlo mnoho. Koho jmenovat a neurazit... ;-)

Tak třeba: zpívající herečka Denisa Nesvačilová, ten ten čerstvě dvacetiletá Eva Burešová, miláčci publika Ondřejové- Ruml+Brzobohatý; soulová Juwana; muzikálový David Gránský; parodující Petr Jablonský; šansonová Lenka Nová; mladí a nadějní  Berenika Kohoutová a Jan Cina; produkční Vilém Postránecký...

Krásný večer, člověk mohl jít domů s pocitem, že se dobře pobavil, a ještě přispěl na dobrou věc, protože se por Nadační fond "N" vybralo přes 42 tisíc korun!

A fotky profíka jsou k vidění ZDE :-)
..............................................................................................

Mne dnes zase doběhla historie. Nějak mě rozhodilo datum... achjo, ty datumy... Ani jsem se netěšila a nezjišťovala, kdo bude večer na Baru vystupovat. Od rána vím jen to, že zas je 19., zas další měsíc nového letopočtu za námi... a ještě navíc u vedlejšího stolku seděl pan prof. z motolské pneumologie, s nímž jsem prožila taky jedno nezapomenutelné dobrodružství v Motole - na jaře 2009. A tak mi pořád naskakovaly ty děsivé obrazy, které se odehrávaly po příjezdu záchrankou, kdy Majda nevypadala vůbec dobře, a on zachovával klid a chladnou hlavu... a tak se to nakonec zvládlo i bez napojení na UPV... občas by se mi hodila klávesa DELETE i pro běžný život...

Moje filmové léto

16.7.2013

 Do kina moc často nechodím. Zatímco v divadle se nacházím pravidelně a ráda a někdy i několikrát do měsíce, do kina zajdu párkrát za rok. Vadí mi ty reklamy a chroupání popcornu... a to už je obehraná píseň. Zkrátka mám v Praze asi tři kina, kam můžu- Aero, Atlas a BioOKO. ;-)

Jsou totiž zajímavá, nevypadají tak jako moderní kinosály- tedy uniformě- mají svoji tvář, svoji kavárnu, kde koupíte kdeco  jen ne ten POPCORN!!, který mi každé představení změní v iluzi posezení v kukuřičném lánu...  (dodatek: slečny barmanky z BIOOKO by možná mohly absolvovat nějaké školení, jak se chovat vlídně, že bílé víno se uchovává nejlépe v lednici, že to jinak "není dobrý" ...  AERO v tomto případě zaujímá 1.místo a pochvalu k tomu. Tam je posezení před filmem žádoucí!! :-)

Je půlka července, a já mám už zhlédnuté dva filmy!! :-)

Tak ten první je dánský z roku 2012 - je s titulky. S českým překladem názvu "HON". Znalci asi tuší, že severský film nebude žádnou veselou taškařicí. Takže kdo rád psycho, určitě doporučuju.

Film ze školního prostředí, co všechno se učiteli může stát, co všechno ustojí a neustojí vztahy - partnerské, přátelské, rodinné...  co způsobí jedno celkem nevinné tvrzení pětileté holky.
Drama, při kterém sedíte jak zařezaní a čekáte, že už konečně někdo hlavního hrdinu zachrání a osvobodí, ale kdepak... od začátku do konce si sympatický učitel zažívá psychologické peklo na všech frontách: ve ztahu s partnerkou, se synem, s nadřízeným, s kamarády... Je to film náročný a myšlenky se mi k němu vracejí i po týdnu. Za jistých okolností lze člověka zcela zničit jedním vykonstruovaným tvrzením... když se toho někdo chopí s nadšením, dokáže to :-(

Druhým snímkem je tolik propagovaný nový český film Alice Nellis REVIVAL. Do kina jsme šli hromadně, což je bezva, protože komedii si člověk užije mnohem víc, když se směje více lidí.

Revival byl z mého pohledu filmem příjemným. Komu nevadí černý -místy až morbidní- humor, bude se určitě dobře bavit. Mnohé hlášky jistě časem zdomácní i v běžném životě.

Film o stárnoucích kamarádech, kteří si uvědomují svůj strach ze smrti- na toto téma drsně žertují... chtějí si ve svém životě ještě užít, co se dá... Vztahy už dospělých dětí a rodičů... co všechno musejí rodiče dětem prominout a tolerovat a co se musí stát, aby děti pochopily a neodsuzovaly jednání svých rodičů, které často považují za staromódní a trapné. Komedie ze života. Každý z nás byl dospívajícícm dítětem, mnozí se pomalu přehupujeme do role těch "trapných rodičů, co nic nechápou"...

Pro mě úžasný výkon M. Krobota (zamilovala jsem si ho už v Okresním přeboru); překvapil mě herecky i R.Genzer (achjo, to jsou ty předsudky-role mu sedla náramně!). Bolek Polívka a Vojta Dyk coby otec a syn taky zajímavé... otravný je product placement.
Film se dá vidět opakovaně, pro letní líné dny jako stvořený. 

V 29.čísle Instinktu vyšel právě pěkný rozhovor s Alice Nellis - o filmu, o natáčení, o významných meznících jejího života...

Sváteční sobota

 13.7.2013

Díky všem, kteří si vzpomněli, že jsem nositelkou starého jména, kterému kalendář určil datum oslav na 13.červencový den, a dali svou přízeň najevo více či méně originálními způsoby. ;-)

Libuju si v nezvyklých překvapeních- takže zabodoval brusinkový sýr, ztracené vejce, dort od Hájka a taky lesní jahody a řecké olivy ...

Martinka dnes odjela s babičkou a s dědou na týden do přírody. Hurá! :-) Máme volný byt!!  Operativně jsme vyhlásili zábavný večer. Sešla se příjemná společnost. Ráda spřáteluju své přátele :-) Proběhl gril, pilo se výborné víno, a pak se hrál skvělý a nepřekonatelný DIXIT! Končilo se hodinu po půlnoci a mně bylo líto jít spát...

Stárnu. Šílím z představy promarněného dne. Miluju přátelská posezení - i za cenu toho, že pak do moci doháním pracovní resty. Zjistila jsem, že stejně nejlepší výkon podávám na poslední chvíli. Jsem ztělesnění "Jen ho nechte, ať se bojí" v dámském provedení. 100x jsem zkušela polepšit sama sebe, ale kdepak... neumím to jinak. Ono mi to vlastně šetří čas :-) zatímco někdo si vyhraje a jednu věc několikrát předělává, aby ji vylepšil, já to vymrsknu na poslední chvíli a vím, že to musí projít :-) Na opravy není čas :-)

Na neděli jsme domluvili kino.

 

Morčecí šaty

12.7.2013

Chystala jsem se s Martinkou do Prahy.
Tedy rozuměj: do centra :-) naši mimopražští kamarádi mají vždycky legraci z toho, že Pražák v Praze oznámí, že "jede do Prahy" a myslí tím vlastně jen přesun blíže do centra města.

Pobízím Martinu, aŤ zrychlí ranní hygienu a vezme si na sebe něco kloudného- tedy ne tepláky!

"A v čem jdeš ty?", zvědavě se vyptává Martinka.
"Nevím, jdu okouknout počasí...", popravdě odpovídám.
"Bereš si šaty?", vyzvídá Máťa.
"Šaty?", ptám se užasle, protože mě v ten moment nenapadá žádný kus oblečení z mého šatníku, který by odpovídal označení "šaty do města".
"No ty černo-bílé, co v nich vypadáš jako morče. Ty by se do Prahy hodily", zcela vážně komunikuje to dítě. :-))

...noo, tak to je opravdu model ryze zahradní, radši sáhnu po něčem více neutrálním ;-)

Nevídaná "Neviditelná výstava"

12.7. 2013

Na základě vynikajících referencí mých kamarádů jsme se dnes vydaly  s Martinkou na Neviditelnou výstavu. 

 Výstava je k vidění v Novoměstské radnici (zatím jen) do konce roku 2013.

 

Hned na úvod musím napsat, že smekám pomyslný klobouk před všemi, kteří tento projekt vymysleli, realizovali a nadále spolupracují na tom, aby vše fungovalo a návštěvníci se tam cítili příjemně, ačkoli je průvodci více jak na hodinu připraví o zrak.

Průvodci sami jsou nevidomí. Skupinky návštěvníků jsou jen málopočetné a celá expozice se odehrává v absolutní tmě, takže ani záslepka na oči není třeba.

Výstava má části dvě. Ta první je určená pro oči. Můžete si prohlédnout a osahat pomůcky, které nevidomým usnadňují všední život- třeba pomůcky pro oblast kuchyně :-) Měli jsme skvělého průvodce. Jmenoval se Pavol a měl značně vyvinutý smysl pro humor. Chytrý a inteligentní kluk, který ochotně odpovídal na dotazy a předváděl všechno, co se dalo.

Vysvětlil nám zákonitosti Braillova písma- jedna normostrana zabere cca 4braillovské... a když začal zapisovat zlomkya rovnice, vypadalo to, že na jeden příklad mu sešit stačit nebude. Opravdu fuška!!

 

Tak tady jeden předmět na hádání.
K čemu slouží toto udělátko? Odpověď viz konec článku *)

V té neviditelné části si má člověk zkusit, jak vnímá různá prostředí zbývajícími smysly. Tedy projde si celý zařízený byt, trasu nákupu, absolvuje vycházku do přírody a za zábavou... Opravdu zážitková terapie. 

Zhruba po hodině namáhání hmatu a sluchu jsme (bez úrazu) všichni doputovali až do baru.  Slečna nabídla občerstvení :-) 

Martina se uhnízdila na vysoké barové židli a  objednala si ledový čaj. Já si dala kávu. Blahořečila jsem tomu, že nesladím, protože nevím, jak by tato operace proběhla. Slečna hbitě obsluhovala a inkasovala peníze.  Po chvíli se do tmy ozval zvuk padající láhve a "šplouch". Můžete hádat, komu patřil... správná odpověď nebude na konci článku, protože existuje jen jedna jediná odpověď :-)) 

Slečna se smála. Konstatovala, že to má za to, jak nás trápila během prohlídky. Neváhala a začala uklízet (všude absolutní tma a chudák slečna tam šmejdila a utírala louži a já jí nemohla ani při dobré bůli pomoct, protože jsem se bála pohnout, abych louži nepřiživila ještě svou kávou ;-))

Bylo to moc prima. Celý zbytek dne na to myslím. Jsem samozřejmě vděčná, že te ztráta zraku pro mě byla jen dočasná. 

Všichni nevidomí zaměstnanci jsou naprosto nepopsatelně skvělí! Věnují se vám, ale tak, aby vás to neobtěžovalo. Ačkoli nevidí, jsou vždy tam, kde je třeba... já to nechápu! Vřele doporučuju. Pro klaustrofobiky nicmoc, ale jinak něco neopakovatelně zajímavého a poučného. 

Naprosto mě uchvátily odkládací skříňky u vstupu do expozice. Můžete si vybrat číslo, ale zajímavější je to podle oční diagnózy. Úžasná didaktická vychytávka!
Zajíček je vždy zobrazen tak, jak ho vnímá oko postižené onou nemocí.

Nenechte si ujít! Musíte zažít to, co je očím neviditelné. 

Cestou zpět jsme si s Martinkou udělaly zastávku ve Světozoru- na vyhlášený Hájkův pohár s ovocnou zmrzlinou, která se od dob mých školních let vůbec nezměnila!!

No a odtud je to už jen kousek do Františkánské zahrady, která je krásná a vybavená krásným dětským hřištěm.

 

-------------------------------------
*) oddělovátko žloutku a bílku

1.prázdninový týden v obrazech

1.-6.7. 2013

Počasí nám krásně vyšlo. Ačkoli mi chodily různě hrůzostrašné SMS o přívalových děštích a dokonce i o krupobití, naše oblast zůstala po celý týden suchá. Asi si to vybrala loni tou větrnou smrští (doufám, že na několik let dopředu!!)

Děti se mohly věnovat vodním hrátkám. Na potůčku stavěly hráze, lovily kamínky a mezi kořeny stromů budovaly nápadité domečky z kůry, klacíků a mechu.

 Jedna šikovná paní perníkářka jim nabídla kurz zdobení perníčků. Ty naše myslím nedošly ani na pokoj- byly snědeny jako velmi čerstvé ;-)

 

Šily trpaslíky z ponožek. S nadšením vybíraly knoflíkové oči a látkové čepičky. Stačilo do ponožky prostrčit ruku- a trpaslík rázem ožil ;-)
 

Díky policejní návštěvě si mohli ostří hoši vyzkoušet a rozebrat neprůstřelné vesty, potěžkat zbraně, obléknout se do "hejkala"...

 ... a obdivovat na slovo poslušného pejska, který svého pána zbožňoval (ono to bylo vzájemné). Předvedl ukázkové zadržení nepřítele a za pamlsek chodil i po zadních.

Týden utekl jako voda. A byl tu závěrečný táborák. Dřeva je v lese habaděj a dokonce zůstalo i suché...

 Ani jeden den to nešlo bez těchto život zachraňujících pomůcek ;-)

... a ani jeden den to nešlo bez focení už 100x vyfoceného okolí... nádhera! A ty mráčky...

 

Domů se jelo po sběru borůvek, které v kyblíčku přibývaly jen velmi pomalu (zato pusy modraly velmi rychle :-)) 

Ještě jednu malinovku v oblíbené hospůdce na cestu a frrr do Prahy... to se to spalo :-)

 

Divadlu DRAK je 55let!

2.7.2013

 Vyjeli jsme si s dětmi do "města". Do divadla Drak-nikoli však na divadelní představení! Divadlo má totiž skvělou interaktivní divadelní laboratoř, kde si vyhrají nejen děti, ale i dospělí.
O prázdninách tam nerváno nemají, a tak moje dvě holky měly celou laboratoř jen pro sebe.

Mohly si vyzkoušet všechna stanoviště - zahrát si Červenou karkulku s nádobím-  Karkulku představuje červený hrneček a vlkem je zas otlučený plecháček...

... mohly si vyzkoušet různé scény ... jak by vypadala Karkulka v džungli nebo v mořských hlubinách...

              

...a docela dlouho vydržely i u vlastní úpravy loutkové hry

 

Paní v pokladně byla velmi milá a komunikativní, hned dětem nabídla, že mohou řešit tajenku. Děti v labyrintu hledaly ukrytá písmena, což bylo skvělé, protože si každou vitrínu musely opravdu pečlivě prohlédnout. Vyplněním všech písmen vznikla otázka, a tak se šlo další kolo: hledat odpověď :-)

 

Úspěšní luštitelé si mohou vylovit z pytlíku připínací placku s pohádkovou postavou. Náramná spokojenost! :-)

Cestu domů jsme našli. Doputovali jsme i půjčeným autem - trošku problém vznikl při řazení zpátečky, už to vypadalo, že budu chytat náhodné kolemjdoucí, aby mi vyjeli z parkoviště .-), ale nakonec jsem omylem s pákou zakvedlala tak, že se zadařilo a auto se dalo do pohybu požadovaným směrem.

Lanový park Stříbrný rybník

3.7.2013

 Na úvod tohoto příspěvku jen chci poznamenat, že miluju svoje kamarády a přátele. Dá se říct, že jsem na nich závislá. Vždycky se těším na pokec, na setkání, miluju společné akce, protože čím víc lidí, tím větší pravděpodobnost, že budou "zážitky" :-)

Zcela nečekána se objevila kamarádka Martina, kterou jsem vlastně získala díky blogu :-) Bydlí kousek od Bělče a měla spásný nápad, že její a "moje" děti vyvezeme na výlet do lanového parku. Martina je (narozdíl ode mne) nadšenou všestrannou  sportovkyní. Já osobně s dětmi mohu řádit i zábavu vymýšlet, ale radši jsem nohama na zemi :-) Lanový park ale zabodoval, děti byly v cukuletu nastoupené, moje Martinka si ještě stačila v mojí posteli na chvíli odložit láhev s pitím, takže peřina hbitě vsákla dvě deci šťávy... achjo- jak říkám, čím víc lidí.. ;-)

Martina -domorodec- se chopila role průvodkyně a zaujala přední místo v naší 6členné cyklovýpravě, což bylo skvělé a uklidňující, protože já jsem schopná ztratit sebe i výpravu (i bez bludného kamene v kapse :-))

Po cca 5km jízdy se na břehu Stříbrného rybníka objevil úžasný lanový park. 
V příjemném prostředí mezi kmeny borovic nabízí  tři druhy tras - podle velikosti- na své si přijdou malí i dospělí lanolezci.

Perfektní byla obsluha- ochotní instruktoři byli opravdu k dispozici, děti nebyly na trasu vpuštěny, dokud nepředvedly instruktorce, jak dovedou manipulovat s karabinami a nezopakovaly, jak mají dbát na svou bezpečnost.

 Nechválím tím jen prostředí, které podle mého vkusu nemá chybu! Když zrovna nelezete, můžete hrát nejrůznější hry, střílet z kdečeho na terč, lézt po stěně...

 

... provozovat "kohoutí zápas", skákat na trampolíně- ten den zrovna nebylo vedro na koupání, ale dalo by se to krásně spojit.