Co lze vidět z břehu Vltavy

31.5. 2009 - 257.den z 365

Pošmourná neděle se nakonec docela probrala, a tak jsme s dětmi vyrazili na vycházku. Vyjeli jsme k Vltavě do Holešovic, kde mj. kotví slavná divadelní loď bratří Formanů.

To je ona v detailu. Jmenuje se "Tajemství".

Zde herci uklízejí na palubu svoje kulisy.

A tady je jachta pro golfisty :-)

Po vodě se plaví i vesele vydekorované parníky, co vozí turisty třeba do ZOO.

Na břehu Vltavy v bývalém ne příliš vábném přístvu nedávno vyrostla spousta supermoderních prosklených budov, kde se nacházejí především kanceláře. Tahle budova je součástí komplexu s názvem "LIGHTHOUSE" a zaujala mě atypickými křivkami obvodových zdí.

Přímo k vodě mě přilákaly vlčí máky. Ty jsem přece nemohla nechat bez povšimnutí. Kdybychom měli rodinný erb, určitě by na něm našla tato rostlinka díky svému jménu čestné místo :-)

Ubrečená sobota

30.5. 2009

Předpověď počasí na tento víkend a dny příští vypadala spíš jako předpověď na nějaký podzimní měsíc :-(
Těšili jsme se na divadelní a hudební festival Mezi ploty, který se každoročně koná pod širým nebem v areálu proslulé psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Letos jsme ale zůstali doma.
Lilo a lilo. Kapky děště zůstávaly viset na prádelních šňůrách a vypadaly jako slzy.

... večer ještě přišla smutná zpráva z Floridy, že zemřel Waldemar Matuška.
Je mi líto, že o něm budeme mluvit už jen v minulém čase, jeho písničky a jeho herecké role měly určitě divákům co dát... :-(

Škoda, že se mu nesplnilo přání, o kterém zpíval v písničce Žít, jen žít

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál,
žít, jen žít, jen žít a nestárnout už dál....

Šedý Wlk bloguje ;-)

30.5. 2009 - 256.den z 365

... tak se na něj podívejte, na závistivce ;-)

Jestlipak uhádnete, co pan Wlk dělá?
No ANO, zakládá si blog!
Neunesl přízeň čtenářů mého blogu :-)) Na všechny jeho připomínky většinou slyšel odpověď: "Tak si založ svůj blog a tam si piš, co chceš. Mně do toho nemluv!" Tak se do toho dal...

Vajíčkový pozdrav

29.5. 2009 - 255.den z 365

Poslední dobou po ulicích létá vzduchem poměrně dost vajec. Není to přesně ten styl, kterým bych já osobně šla vyjadřovat svoji nespokojenost na veřejnost, ale dnešní článek na IDNES mě donutil, jít se podívat do lednice, zda-li bych měla čím odměnit dr. Ratha za jeho neskutečné lži, za něž se vůbec nestydí a které mu (bohužel) valná část národa ještě ochotně baští.

V rámci předvolebního tažení Rath vykřikuje do světa, že zruší poplatky ve zdravotnictví. A správný Čech, jakmile slyší, že něco bude "zadarmo", jásá, raduje se a ochotně kývne na cokoli. Rath je člověk, který se neštítí ničeho, jeho soukromý život je toho důkazem... Snaží se oslovit co nejširší skupinu "voličů", kterou rozhodně netvoří handicapovaní. Proto s klidem může prohlásit: (cituji): "Poplatky zrušíme bezvýhradně.... blablabla..."

Logický dotaz redaktora: Znamená to, že se zvedne spoluúčast zase jinde?

Drzá a úskočná odpověď toho sociálně-demokratického krasavce: "Od toho nejsou politici, aby to vyčíslovali. Nedokážu teď říci, zda bude pojišťovna přispívat třeba na elektrický vozík 40 procent a na mechanický sto procent," řekl Rath.

Celý článek k nahlédnutí je ZDE


Tak to se máme na co těšit... cena elektrického vozíku s nezbytnými doplňky se pohybuje kolem 300tisíc. Proč člověka, který hold neměl to štěstí a nedostal do vínku zdraví plný pytel, ještě nepotrestat tím, že bude mít více jak poloviční spoluúčast na pořízení si zdravotnických pomůcek, jež mu alespoň částečně mohou život zpříjemnit. Ať se pěkně snaží invalida.
No jasně.Tato skupina občanů je pro pana Ratha jen zanedbatelné % voličů, takže netřeba zde dělat laciná populistická gesta. Ta se přece nedělají jen tak- ta jsou cílená a jak je vidět, zatím vždy slaví úspěch.

Tak vzhůru do toho, dejme hlas panu Rathovi, budeme mít zase zdravotnictví "zdánlivě" zadarmo. A že na to dojede "pár" lidí... to nám přece může být jedno. My jsme přece mladí, krásní, zdraví a takoví budeme napořád ... a nebo snad ne???

Rathova síň slávy :-)

Loučení

28.5. 2009 - 254.den z 365

Tento týden byl ve znamení loučení se žáčky. Výuka pro letošní školní rok skončena. Učebnice probrána. Někteří ocenili moji celoroční snahu je (někdy proti jejich vůli ;-) ) vzdělávat doneseným pugetem- a to mě vždycky moc potěší.
Sešlo se mi několik kytic. Každá jiná. Všechny krásné. Miluju kytky a docela se mi i daří je pěstovat (asi zbloudilé geny od dědy zahradníka ze zámecké zahrady :-) )
Odpoledne se strhla průtrž mračen, a tak jsem domů došla spíš jako vodnice a kytky byly pořádně "zalité".
Než jsem nahledala vhodné vázy, položila jsem tu hromadu v obýváku na zem. První, kdo si šel přivonět, byl samozřejmě pan Chlupatý :-)

Dnešní hodiny byly hrací a opakovací, protože byly poslední a dětem se zdály krátké :-)
Tak se na ně budu těšit zase po prázdninách.
Z knihovny už jsem si natahala spoustu "chytrých a odborných" knih, tak se budu snažit nastudovat, jak by se co dalo učit ještě lépe a radostněji... :-)

Kam s ní(m)?

27.5. 2009 - 253.den z 365

Tato nestárnoucí otázka asi tu a tam už potrápila každého z nás.
Občas mě popadne amok a mám potřebu se části všech nashromážděných pokladů zbavit. Největší problém mám s dětským pokojem, kde se hromadí hračky a oblečky všeho druhu rychleji, než je naše děti stačí rozbít, unosit a jinak spotřebovat.

Náš děda shormažďuje moc rád. A je mu úplně jedno, co zrovna vrší. Vrší všude, všechno a pořád. Zprvu jsme měli s Wlkem tendenci ho nějak usměrnit čili převychovat. A tak když odjeli naši na dovču, strávili jsme několik dní vyklízením společných prostor.
Děda se narodil pár měsíců po skončení II. světové války. To jej patrně poznamenalo tak, že stále "neco" syslí na horší časy(co kdyby byla zas válka!).
Problém je jediný: barák není nafukovací, takže jeho rozmanité sbírky lezou všem na nervy, neboť nás pomalu ale jistě časem omezují v pohybu a všude překážejí. Dalším nedostatkem je to, že sbírky jsou natolik rozsáhlé, že se požadovaný exponát zpravidla stejně nedohledá, když je ho potřeba.
Tož jsme přešli na jinou formu protiútoku: likvidujeme jeho sbírky nahodile. Vždycky, když se "nedívá" ;-)
Dnes byl den D- Wlk naložil auto všemi možnými krámy (tedy cennými exponáty- jak kdo chce :-) ) a vyrazili jsme směr SBĚRNÝ DVŮR. Pro mimopražské upřesním, že to je zařízení, kam mohou Pražané ZDARMA odkládat harampádí. Potřebují k tomu pouze OP, aby prokázali trvalé bydliště na území Prahy.
Byla jsem tam poprvé a moc mile mě to překvapilo. Vzorný pořádek- předpisově roztříděný odpad.
Neodolala jsem a vytáhla foťák. ;-)
Zde ukázkově vyrovnané nefunkční televizory- připadalo mi to jak v muzeu.

O kousek dále zas ledničky.

No a víc jsme nestihla. Vyjel po mně šéf. Cože tam fotím??? A proč??
Další milé překvapení- byl to romský šéf- a PRACOVAL a dobře pracoval. Dohlížel na to, aby každý odpad roztřídil, neustále tam pobíhal v reflexní vestě a nic mu neuniklo.
Ujistila jsem ho, že fotím proto, že se mi děsně líbí, jak tam má vyrovnané ty televize a všechno, že jsem to NIKDY neviděla... Původně se ke mně hnal s úmyslem, že mi foťák možná i rozšlape, ale když viděl, co jsem za blázna- nechápal. Co se vám líbí? Vyrovnané televize???? "
:-)) "No, tak to jo, to si to vyfoťte..." otočil se a šel...
Tak já mu tedy vysmeknu poklonu: Sběrný dvůr u Libeňského mostu- super! Mohu doporučit.
Ve sběrném dvoře si totiž přijdou na své všichni: sběrači mohou bez poplatku obohatit své sbírky a odcházejí obtěžkáni s úsměvem na rtech; a likvidátoři se tváří neméně blaženě poté, co odložili to, co je tížilo a co ji doma překáželo :-)

Nebude-li pršet, nezmoknem

26.5. 2009 - 252.den z 365

... jenže ono se to dneska od rána na pěkný slejvák chystalo. ČHMÚ dokonce varoval před bouřkami červeným nápisem. Veškeré předpovědi se skutečně naplnily hned zvečera. Přihnaly se černé mraky, byly tak nízko, že málem drhly o střechy domů.

Wlk nutně potřeboval jít hrát mariáš- chyběl tam do počtu, zatímco nám doma jaksi přebýval :-) Chtěl odvézt /bylo to ve vedlejší vsi/ a já se cestou stavila na nákup v Tescu- to přes den nestíhám.
Sotva jsem prošla chodbou z parkoviště, začaly kapky deště bušit do střechy. Tak jsem se ještě vrátila a vyfotila, jak hustě lilo. Dokonce jsem zachytila i nějakého zoufalce, který se snažil doběhnout autu a suchý nedoběhl... to ne ;-)

A takhle to vypadá, když se u nás doma suší deštníky:-)
Mikeš nabyl dojmu, že bude stanovat přímo v obýváku na koberci a ihned toto "provizorní plátěné přístřeší" obydlel.

Bouřka v noci řádila vydatně. Děti se vzbudily, cocour šílel... já nemohla spát, v bytě se vůbec nedalo dýchat...
Kdepak, tyhle extrémy mi počasí nemusí předvádět moc často.

Co je štěstí?

25.5. 2009 251.den z 365

To je otázka...
Je zajímavé, čemu všemu lidi přiřkli kouzelnou moc umění "nosit štěstí". Pro štěstí si dáváme nejrůznější talismany: prasátka, penízky, čtyřlístky... taky na sebe pro štěstí pliveme (tfuj-tfuj-tfuj) a kominíka nenecháme projít kolem bez povšimnutí a běda tomu, kdo má místo knoflíku suchý zip- tomu totiž Štěstí zaručeně unikne, neb se nemá za co chytit a kousek Štěstí si tak přidržet jen pro sebe;-))

Štěstí je něco, co nikdy nikdo nespatřil, ale každý po něm touží. Za peníze koupit nelze a v žádném manuálu se nedočtete, co udělat, aby právě k vám Štěstí přišlo.

Každý to svoje "Štěstí" spatřujeme v něčem jiném. Pro někoho "mít štěstí" znamená mít několikaficernou sumu na výpisu z bankovního účtu, pro maturanta bude mít štěstí podobu příznivého čísla otázky...
Moje Majda si štěstí naplno užívá, když v knihovně objeví vytouženou knihu. To vždycky jásá: "To jsem měla štěstí, že mi ji zase někdo nevyfoukl!"
Martince stačí ke štěstí pohled na zmrzlinářův pult a radostně volá: "Máme štěstí! Dneska mají i červenou!"
A já se zase tetelím, když si můžu říct (a říkám si to často), že mám ŠTĚSTÍ, že mi Osud do cesty přistrčil některé lidi.
Štěstí ve hře jsem pokoušela jen jedenkrát. Ráda soutěžím, ale nerada mám hry tipovací- Sportku a tak. To prostě nehraju. Ale jednou jsme se nechala zlákat a vsadila si "Šťastných deset". No, šťastných... jak se to vezme. Já jsem totiž netrefila ani jedno z vylosovaných čísel, a tak mi vrátili vklad :-)) Jen jsem se tím utvrdila v tom, že ignorací této zábavy rozhodně o nic nepřicházím, a tudíž v tom hodlám pokračovat ;-)

Ale občas mi to nedá a kouknu se po nějakém tom symbolu Štěstí v trávě... co kdybych si šlapala
po Štěstí, že? :-)

Dlaždič a zahradnice

24.5. 2009 - 250.den z 365

Na dlaždiče si hrál Wlk. Bylo potřeba dodělat zámkovou dlažbu kolem domu. Tak si skládal kostky a vyměřoval a vytvářel vhodné podloží... než se do toho dal, blbě žertoval, jestli "zase něco nechystám" :-))

Narážel trapně na jisté historické události. Naposledy totiž takhle dláždil v létě před 5lety. Dláždil cestičky v zahrádce, aby Majda mohla jezdit.
Já čekala Martinu a bylo takové vedro, že jsem byla zavřená doma a tu a tam koukla z okna, jak mu to dláždění pěkně jde od ruky. K večeru mi bylo divně-až blbě. Ale nechtěla jsem ho volat od rozdělané práce, tak jsem pojala podezření, že se děje něco nepatřičného v ohledu mého pokročilého těhotenství. Vzala chytré knihy a začala usilovně studovat, pak jsem vzala hodinky se stopkami- a zjistila jsem, že ty intervaly, kdy "je mi nějak blbě" jsou dost pravidelné po 4minutách. Šílela jsem, že nemám sbalenou tašku, do toho přišel Wlk- takový zdrchaný z té celodenní šichty a zjistil, že se pojede na výlet. Dopadlo to dobře :-)) Pražská dlažba funguje líp než všechny ty moderní podpůrné předporodní cviky na míči a pod. :-)
Stihli jsme to taktak, byť přesně o měsíc dřív.

Dnešní nedělní dláždění bylo tedy ve srovnání s tím minulým poněkud nudné a výsledkem byl pouze tenhle zámkový chodníček ;-)

Já jsem se vrhla do pletí a sázení kytiček.
Do toho všeho se tam motaly naše děti, chvílemi si hrály, pak zas řvaly a hádaly se ... a my dělali, že snad ani nejsou naše ;-)
Nakonec byly pověřeny důležitým úkolem: Kytky zalít, ale neulít! - což splnily a jaly se čárat křídami na tatínkovu novou dlažbu :-))

Tohle je právě zalitý kosatec. Martinka měla dojem, že "pláče a má slzičky" ;-)

Last minute

23.5. 2009 - 249.den z 365

S blížícím se koncem května popadá naše děti cestovatelský amok. Strašně moc chtějí k moři. Já jsem tedy po letošních zážitcích s jejich nemocemi nějak hotová a myšlenku na dovolenou u moře jsem vytěsnila, protože představa, že na vlastní kůži testuju řecký špitál mě tedy zrovna neláká...
No nicméně ty dvě jezinky jsou posedlé. Milujeme řecké ostrovy- čím nepřístupnější terén pro vozík, tím víc adrenalinu nám dovolená poskytuje.

Loni si s námi Řekové užili spoustu "legrace"- Majdě se během pobytu podařilo několikrát píchnout kolo o nějaké ostré jehlice jakýchsi místních rostlin. Nevím, jak moc rozumíte pojmu siesta, ale pravý Řek v tuto dobu (tj. v podstatě celé odpoledne) nehne ani brvou. Odpočívá, pospává někde ve stínu a sbírá síly na večeři. No a my donutili Řeky, aby Majdě vozík opravili :-)) Díky tomu, že na ostrovech se hojně jezdí na kolech, byl náš problém řešitelný. ;-)
Loni jsem ještě blog nepsala (neznala) , ale letos budu zážitky sbírat cíleně...

Pokd tedy něco vybereme! Zatím brousíme po internetu....

Na sobotní oběd jsme si naplánovali grilování. Děti se hned hnaly, že se mnou půjdou pro chleba. Moc nadšená jsem z toho nebyla, protože vím, že pak takový chleba může vyjít i na několik set korun ;-)
Nezmýlila jsem se. Maťa tam zblejskla potápěčské brýle a boty do vody... a mně bylo jasné, že bez nich neodejdeme. Byla úplně v tranzu.

Večerní koupání pak u nás vypadalo takhle:

Majda seděla u vany, naházely tam malé gumové broučky - Majda radila a Maťa lovila. Potřebovala u toho i mluvit, takže si několikrát lokla vody. Vypadalo to, že s tím půjde i do postele. Nechtěla se z vany nechat vyhnat, až byla voda studená a kůže náležitě svraštělá, uznala, je "je čas". :-)

Kouzelný svět na ledě

22.5. 2009 - 248.den z 365

Dnešek byl ve znamení lijáků, vichřic a dokonce i tornádo se zjevilo u Karviné! Obloha byla krátce po poledni šedočerná, od západu se hnaly mraky, z nichž nakonec začalo vydatně lejt. Samozřejmě průtrž mračen řádila nad naším domem právě ve chvíli, kdy Majda přijela ze školy. Wlk se ji snažil přemluvit, že počkají v autě, ale kdepak- Majda si vedla zcela nesmyslně svou, že NE- takže jsme jak dva cvoci lítali s maxideštníky kolem auta a rozkládali plošinu a transportovali Majdu do chodby a nejradši bychom ji oba překousli. Její ochota podřídit se je někdy opravdu neuvěřitelná... pospíchala- jak se posléze ukázalo, potřebovala si dočíst knihu...
Tak jsme to s Wlkem vydýchali a i přes tuto prudivou etudu jsme pro děti nachystali překvapení.

Večer jsme je vzali na výlet (neděděly, kam se jede, tak to bylo zajímavé, jak se spolu dohadovaly ;-) )
V TESCU měli 4denní kulturní akci "Kouzelný svět" - takový malý muzikálek na ledě. Malou ICEarénu postavili přímo ve vestibulu nákupního centra. Stihli jsme poslední představení, které si osobně uvedl sám autor: Jindřich Šimek. Proslavilo jej už jedno lední představení "Mrazík".

"Kouzelný svět" je roztomilý příběh trvající 35minut- to je tak akorát pro všechny.
Malá holčička Kiki probudí kouzelníka z plakátu. Ten ji potom pomocí všemožných kouzel provede po celém světě.

Zde je scéna z Orientu:

... a tady hýří barevnými šátky břišní tanečnice:

A závěrečná scéna patřila tučňákům. Ti byli obzvláště roztomilí a myslím, že v plyšových kostýmech museli být i lehce vaření ;-)

Aby se neřeklo, vzali jsme ty dvě nezbednice ještě na zmrzlinu :-)
Představení se nám všem líbilo. Bylo veselé, barevné... zkrátka pozitivní a po tom celém zběsilém pátečním řádění se nám náramně hodilo jako zklidňující prvek do programu dne :-)

Sandály MADE BY MAŤA

21.5. 2009 - 247.den z 365


Za jednu z nepříjemných povinností považuju kupovat dítěti boty. Musíte mít totiž obouvaný objekt s sebou :-(

Martinka má ve svém věku 4,5let velikost chodidla, která odpovídá školákům. Potřebuje tedy boty dlouhé, ale abnormálně štíhlé. Pásky se suchými zipy obvykle nefungují, protože objem, který požaduje Martinčina noha, už není suchým zipem pokrytý...

Dneska jsme na plavání vyrazily o hodinu dříve, abychom mohly oběhnout ještě obchody s obuví v TESCU. Nabídka docela žalostná, ceny závratné. No a já k těm všem atypickým požadavkům ještě přidávám ten, že bota má být kožená- celokožená. Po vyzkoušení asi šesti párů jsem se smířila se skutečností, že dnešek nebude nákupem sandálů poznamenán :-((

Martinka ten problém vnímala taky jako dost závažný, což se promítlo do její pozdější tvorby.
Odpoledne si v dětském pokoji kreslila. Ona maluje pořád. Viděla jsem, že si zula bačkorky a začala obreslovat podrážky na čtvrtku- levou, pak pravou... Radši jsem to nekomentovala. Nechala jsem ji volně tvořit. Netušila jsem ovšem, že se Maťa vrhla na výrobu sandálů! :-)

Zklamal nás i Baťa, napraví to Maťa!

Prostě si vyrobila boty z papíru...

Na požádání je i nazula- ale tohle je pouze pro "fotografa"- před spaním v pyžamu.

Premiéra se konala hned odpoledne, to měla i ponožky, a protože jí boty při chůzi padaly, neváhala a natřela chodidla lepidlem :-))

Detail: dokreslila modelu prsty- jakože jsou letní! :-)

Jsem ráda, že ji žádná situace nezaskočí - poradí si, nesmutní... vyvine maximální úsilí, aby svoje potřeby uspokojila.

Rostlinkový

20.5. 2009 - 246.den z 365

Dneska se to nějak sešlo a při večerní inventuře ulovených fotek se nabízely pouze dvě botanické.
Vyfotila jsem dvě rostliny, jejichž jméno neznám. Ta první mě zaujala tím, že se na ni slétaly včely. Poté, co jsem si začala štelovat svůj digi k focení, jsem se lekla, že jsem stoupla do jakéhosi exkrementu, protože moje čichové buňky zaznamenaly velmi nepříjemný pach. Zkontrolovala jsem podrážky - a nic. Ta nelibá vůně se totiž linula přímo z květů onoho včelami hojně navštěvovaného keře ;-)

Další popínavá a pro mě bezejmenná rostlina mě upoutala svými ostře zelenými lesklými listy. Krásně a souvisle pokrývala patníky mezi zábradlím podél chodníku.

Najde-li se tedy mezi čtenáři příspěvku nějaký zdatný botanik, budu vděčná za identifikaci vyfocených objektů a rozšíření mých přírodozpytných obzorů :-)
---------------------------
Dodatek z 25.5.09

Tak botanickou hádanku rozluštila 100% Pendula

Obrázek č. 1 = kalina
Obrázek č.2 = přísavník trojcípý

díky ;-)
-----------------------------

Dodatek II. (od zuzi) :-)

- kalina je zvána podivným přízviskem tušalaj

- přísavník může být zván též trojčetný- a roste bez opory. V zahradnictví se kupuje jako roubovanec. Existuje též přísavník pětičetný- ten ovšem oporu k růstu vyžaduje, zato se dá množit řízky.

---------------------------

Tímto děkuji všem vzdělaným botanikům za zcela vyčerpávající info. :-)

Akvabela ;-)

19.5. 2009 - 245.den z 365

Už kdysi jsem se zde zmiňovala o plaveckém kurzu, který Martinka od září (ráda) navštěvuje. Chodíme každé úterý do Letňan (bazén Lagoon) a můžu naši paní lektorku Aničku stále jen chválit. S Martinou dokázala za těch pár měsíců nemožné. Přesvědčila ji, že do vody se dá vstoupit, aniž by na sobě musela mít současně: rukávky, nafukovací kruh a ještě pro jistotu držet balon- aby se nepotopila ;-)
Došla tak daleko, že Martinu přesvědčila, že zkusí udělat "hvězdu"- tedy lehnout si na záda a roztáhnout ruce i nohy.

Tenhle cvik byl pro většinu dětí velmi náročný. Asi to pro ně byla nepřirozená poloha, nebo jim vadil ten pohled na strop- čert ví... Martina šla bez odmlouvání, a tak Anička chtěla, aby zkusila i hvězdu, při níž bude břichem dolů. Bylo by to prima, jenže Anička naší Martině zapomněla připomenout, že má zavřít pusu, tudíž celý pokus ztroskotal na tom, že se Martina vydatně zavodnila a začala chrchlat :-))

Po chvíli se už zase vehementně snažila přeplavat k bójce s destičkou a udržet na ní balonek. Nebýt vystrčeného soustředěného jazýčku, jistě by se cvik nezdařil :-)

Chci být kočka!

18.5. 2009 - 244.den z 365

Závist rozhodně nepatří mezi vlastnosti, kterými by se člověk mohl chlubit. Jenže když vidím, jak si žije náš cocour, nemůžu se ovládnout: závidííím!
Náš cocour je maximální požitkář. Pokud by do bytu dopadal jeden jediný sluneční paprsek, bezpečně toto místo ihned obsadí a nastaví své tělo tak, aby svým kožichem pochytal všechny ty "lumeny"- nebo čím se světlo měří ;-)

Mikeš má nemoc. Trpí krabicománií. Je to legrace. Jakoukoli krabici před ním otevřete, ihned jde zkusit, zda se do ní vejde. Vejde se skoro pokaždé :-)
jednou se však přepočítal. neznaje zákony fyziky, podcenil těžiště. Zkoušel obydlet klasický košík na jahody, který byl v chodbě připraven na export do sklepa. Košík byl však ledabyle odložen na kraj schodů, takže v momentě, kdy Mikeš zkoušel, jak se bydlí v košíku, který mu tvarem nápadně připomínal krabici, košík se zhoupl a Mikeš surfoval po schodech dolů až do mezipatra. Po skončení jízdy vtekle mrskal ocasem a neustále se nevěřícně ohlížel, cože se to vlastně stalo??

Z téhleté bedny od tiskárny OKI si udělal dočasný domeček.

A tady je další názorná ukázka Mikešovy úchylky v praxi: Martinka si chystala hru. Než ovšem rozložila herní plán, kde se vzal-tu se vzal: Mikeš pohotově rozložil své chlupaté tělo přes všechny ty kloboučky a figurky.
A rozhodně nehodlal toto stanoviště opustit...a to Martina zkoušela vskutku originální způsoby, jak jej vypudit :-))

Má prostě veget. Každý mu tu nadbíhá, nikdo neprojde kolem, aniž by ho nepohladil. A kdyby snad náhodou zapomněl a prošel bez povšimnutí, Mikeš zakňourá a zamžourá očima jakoby říkal: "No co jé? Tady jsem! Tak šup šup, koukej mi polaskat kožich- pěkně ve směru srsti a nejmíň 2x po sobě ;-)"

Je to taková moje chlupatá nabíječka. Mobil dám na noc do zásuvky, sebe bych potřebovala připevnit k Mikešovi, aby mě naučil lenošit, ladně se protahovat a hlavně vycvičit rodinu na povel: sednu k lednici - mňouk mňouk = servíruj, mám hlad! :-)

Plamínek

17.5. 2009 - 243.den z 365

Plamínek neboli Clematis mi dneska učaroval na vycházce s dětmi. V mnoha zahradách krášlil jindy nevlídná zákoutí, kterým dodával svými překrásnými barevnými květy romantického nádechu, pnul se po pergolách, plotech a různých jiných podpěrách.

Po návratu z vycházky si děti vyžádaly Pepu na gril, Vlk začal roztápět a já zatím zasadila konečně kytky do truhlíků. Ty jsem ještě nestihla vyfotit ;-)

... a jinak jsem nedělní večer strávila ve společnosti funící žehličky a haldy pomačkaných hadrů... to je život :-(

Svět knihy 2009 - 15.ročník

16.5. 2009 - 242.den z 365

Hned ráno jsme s Majdou vyrazily na knižní veletrh, jehož 15.ročník se již tradičně konal v Průmyslovém paláci. Majda s moc těšila. Loni jsem ji na tuto akci vzala poprvé- otravovala tak vehementně, až jsem vyměkla, ačkoli mi bylo jasné, že mám po klidném nakupování a rozjímání... ;-)
Letos už se ani jiná alternativa nenabízela. Majda se už někdy v lednu nenápadně zeptala: Kdy spolu zas půjdeme na knižní veletrh?

Hned před vstupem do budovy mi padl do oka autobus pojízdné knihovny. Byl bezbariérový! Plošina se vysune, a pak vozíčkáře vynese přes 3schody až k regálům s knihami. Bezva nápad!

V Průmyslovém paláci bylo vedro a davy lidí proudily sem a tam.

My jsme si doma nastudovaly program, takže jsem hned hledaly stánek, kde měla mít besedu Majdina oblíbená spisovatelka Ivona Březinová. Představovala a křtila svoji novou knihu s opravdu zajímavým názvem: "Pomeranče v podprsence". Na stolku je vidět, že výzdoba byla stylová ;-) a křtilo se samozřejmě pomerančovým džusem. Autorka sama přečetla jednu kapitolu z knihy, aby navnadila čtenáře. A také představila ilustrátora - pana Fixla.

Majda byla hned před vstupem do areálu poučena o stavu mé peněženky a o jízdním řádu nízkopodlažních tramvají. To aby jako bylo mezi námi jasno! Minulý rok jsem si připadala jak šerpa- na zádech zařezávající se batoh, před sebou vozík a hurá do nacpané tramvaje... Tomu jsem zkrátka chtěla letos předejít ;-)

Prolezly jsme stánky našich oblíbených nakladatelství, naštěstí máme tak dobře zásobenou knihovnu, že Majda sama uzná, že nemá cenu všechny knihy osobně vlastnit.

Pak jsme zabrousily do kouta pravého křídla a tam paní malířka malovala překrásný obraz. Malovala obyčejnými pastelkami na velikánskou čtvrtku. Měla tam i spoustu jiných obrazů na prodej. Byla úchvatné. Paní malířka se jmenuje Marie Brožová. Malovala s úžasnou lehkostí, vůbec ji neznervózňovaly davy přihlížejících. Povídala, že maluje i 12hodin denně a že namalování takto velkého obrazu jí zabere tak 100-150hodin. A taky povídala, že má v hlavě tolik nápadů a představ, že by potřebovala alespoň 3životy, aby to všechno mohla ztvárnit. ... to je přece nádhera! Někdo si neví rady s jedním životem, profláká ho, otravuje, kde může... a jiný to má zcela naopak. Její obrazy si lze i zakoupit... tak to je pro mě zajímavý tip na dárky.

Nakoupily jsme taky spoustu CD s namluvenými knihami. Audiostory nezklamalo ani tentokrát. Koupily jsme si s Majdou namluvenou naši zamilovanou optimistickou Betty Macdonaldovou, pak taky Pipi punčochatou a ještě spoustu jiných.

Po 4hodinách Majda uznala, že je čas k odchodu. Odpoledne už ani nešla ven, čochnila si ty svoje úlovky a poklady :-)

Zas po doktorech :-(

15.5. 2009 - 241.den z 365

Dnešní blogden bude radši bez textu.

Vyfotila jsem podzemní chodbu na Bulovce, kterou jsem se z ORL pohodlně a suchou nohou dostala na SONO a RTG vyšetření. Lidi o ní asi nevědí, jak je vidět, byla jsem v celém podzemí úplně sama. Jen já, nejrůznější potrubí a světlo na konci tunelu ;-)

Zaujal mě taky nápis na dveřích ordinace.

Takže kdo si přečte pozorně, je mu doufám jasné, že si nemá nač stěžovat! Chce to svačinu s sebou :-)

Prasečí epidemie

14.5. 2009 - 240.den z 365

Ve schránce se objevil leták. Magistrát hl.m. Prahy informuje, jak se mají lidi chovat, aby se vyvarovali případné nákaze mexickou alias prasečí chřipkou.

Od rána jsem se necítila moc dobře, mám poslední dobou divné pocity z chování a jednání lidí. Netýká se to třeba ani přímo mne, ale stačí chvíli pozorovat, naslouchat...

Tak jsem tupě zírala na ten leták a napadlo mě hned několik paralel:

- jako prasata se k sobě vzájemně chováme - někteří jedinci slovo úcta a respekt ke druhému vůbec nemají zařazena ve slovníku

- jako prasata řídíme auta- ignorujeme značky, příkazy, zákazy. Přednost mají ti, kteří jedou rychle a používají klakson a všeříkající gesta

- jako prasata často jíme- naučili jsme se na "fastfoody" , které pojídáme za jízdy či za běhu z plastikových obalů

- takže se není čemu divit, že na prasečí nemoc možná i zhyneme :-(

Prase aby se v tom vyznalo.... snad se z toho splínu vyspím ;-)


P.S. Všem prasátkům, která jsou pro štěstí nebo k jídlu, se samozřejmě za tento článek OMLOUVÁM ;-)

To jsou mi dotazy ...

13.5. 2009 - 239.den z 365


Třináctý květnový den bych klidně mohla nazvat "otázkový" ;-)

Otázky na mě útočily a já někdy těžko hledala uspokojivou odpověď.

Dopoledne volala sousedka. Je v důchodu a objevila kouzlo internetu. Vesele si virtuálně nakupuje a prodává a dnes ji zaskočil problém. Odpovídala na nějaký inzerát a systém po ní vyžadoval potvrzovací kód. Znáte to: máte okýnko, do něhož musíte opsat sérii čísel a znaků, které zpravidla nedávají žádný smysl. No a na sousedku vyšla řada "2+7= ... už nevímco"
Volala zoufale: "Prosímtě, kde je na klávesnici plus? Mně ho sem ani nedali" Ujistila jsem ji, že plus má 100% každá klávesnice, a tak jsme braly řadu po řadě. Tetka předčítala nahlas názvy jednotlivých kláves-no a BINGO! Plus se našlo :-)
Ještěže tak, jinak by se byl býval výhodný obchod vůbec neuskutečnil! ;-)

Druhý dotaz vznesla Martinka (4,5roku). Během našeho rozhovoru přišla řeč na tatínka a já, protože jsem netušila, kde se zrovna její otec vyskytuje, jsem jentak odvětila: "No, ten je zas někde v čudu, holka"
A Martinka na to: "A kde je čud, mami?" :-)

Sérii završil telefon, který začal zvonit v půl desáté večer. Ozval se náš pan profesor němčiny. Představte si tedy prvorepublikového pána s vytříbenou kulturou jazyka, vlídným hlasem a neskutečnými jazykovými znalostmi a dovednostmi (smekám- a už dnes je mi jasné, že takové dokonalosti nikdy nedosáhnu :-( )
Pan profesor ucitvě pozdravil a spustil: "Paní Markéto, mohl bych poprosit o radu vašeho pana manžela? Mně se totiž přihodilo cosi zvláštního. Díval jsem se na televizor a byla tu tma. Já nesvítil a v té tmě jsem asi zmáčkl něco nepatřičného a zmizel mi obraz. Mám z televize rádio. Chápete... já bych ten obraz chtěl zpátky, tak jsem si říkal, když váš manžel rozumí všem těm obrazovkám, zda-li by mi nebyl nápomocen..."
Předala jsem Wlkovi sluchátko se slovy: "Panu profesorovi se potmě z televize udělalo radio" a zmizela vedle do pokoje. Wlk je zvyklý na ledascos, a tak starého pána trpělivě navigoval (on snad zná všechna ta tlačítka na všech dostupných modelech veškeré elektroniky zpaměti???) - no a hurá! Pan profesor už má zase obraz zpátky.

Fotka dne patří tazatelce Martince. Nechala si uplést pampeliškový věneček, vzala mikrofon z trávy a spustila.
Otázka pro zvídavé čtenáře: Copak Martina zpívá?

S odpovědí nebudu napínat. Píseň je z vlastní tvorby, takže konkrétní název a melodii nemá. Jak to přijde, tak to zpívá :-))

Oslava Dne matek v MŠ

12.5.2009 - 238.den z 365

na úterní odpoledne mě Martinka pozvala do školky na oslavu Dne matek. Moc se těšila. Paní učitelky připravily s dětmi tvůrčí hodinku pro maminky a taky malé pohoštění.

Nejprve jsme s Martinkou vyráběly otisk ručky.

Potom chtěla z papíru vytrhávat pampelišku. Lepidlo jsme měly obě úplně všude ;-)

Nakonec děti zazpívaly pár písniček- tu jednu si nemohu nechat pro sebe, to se zas nějaký modernista vyřádil :-))

Maminka mi vždycky říká,
že mě strčí do pytlíka,
nestrčí, nestrčí,
já mám oči kočičí

Nakonec dětičky předaly svým maminkám dárečky, které vyráběly. Dostala jsem originál přívěšek na krk a přáníčko a k tomu velkou pusu ;-)

Tady jsou naše společné výrobky.

Psychologie zdraví

11.5. 2009 - 237.den z 365

Na dnešní večer mi program zajistila Hanka (naše rehabka). Zrušily jsme soukromou hodinu němčiny, abychom se mohly účastnit přednášky veleváženého pana profesora psychologie Jara Křivohlavého (*1925). Přednášet měl na téma "Psychologie zdraví" - no koho jiného už by to mohlo víc zajímat ;-)

V Klementinu na nádvoří jsem ulovila fotku novodobého ocelového stromu. Autorem je Lukáš Rais. Strom vyrůstá z dlažby přímo před vchodem do Národní knihovny ČR, a tak má patrně symbolizovat něco jako "strom poznání"... ale to je jen moje vysvětlení. Vypadá každopádně velice zajímavě.

Na přednášku se sešlo docela dost lidí. Zde jsem pana profesora velmi nekvalitně vyfotila, když předčítal z jedné ze svých publikací.

Mluvil zajímavě. Zmínil se o pojmech vyhoření. Hezké bylo taky přirovnání, že někdo už jen "doutná" ;-) a radil, že je dobré věnovat se prevenci ztráty nadšení.
No, s tím nemohu než plně souhlasit: v případě, že mě opustí nadšení pro jakoukoli věc, už to k ničemu nevede a nejsem-li schopná sama v sobě zmáčknout "reset", tak je lepší jít od toho. Dobře si pamatuju z dob školní docházky paní učitelky, které měly k nadšení pracovat s dětmi hoodně daleko- a nedá se na ně zapomenout ani poletech ;-) Ale to paltí pro všechny- on znuděný pan doktor v ordinaci taky není to pravé ořechové, za čím bych se vláčela přes půl Prahy....
Zkrátka nadšení je důležité pro všechny. Člověk bez nadšení je pro mě jako leklá ryba.

Pan profesor se pozastavil nad skutečností, že dnes je každý pod vlivem stresu. Používal na to hezký termín. Řekl, že pro NESTRES je důležité "moudré hospodaření s časem" - hm, tak to bych se potřebovala taky někde naučit :-)

Povídal o smysluplnosti života, že pro každého je velmi důležité "mít pro co žít" a taky tvrdil, že pro člověka má velký význam "moudrost", neboť dle výzkumů moudří lidé žijí déle, protože umějí rozlišovat mezi podstatnými věcmi a malichernostmi.

Ukázky z přednášek prof. Křivohlavého jsou k nahlédnutí ZDE. Je to zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení.

Když tak pěkně povídal hodinu, řekl, že děkuje za pozornost a těší se na viděnou. K psychologii zdraví se podrobně bohužel vůbec nedostal, přednáška byla totiž jakousi prezentační akci Karmelitánského nakladatelství, které jeho díla vydává. To se ale v letáku nepsalo :-(
Tak mě to trochu zklamalo, ale i tak jsem ráda, že jsem osobně poznala člověka, z jehož učebnic jsem se kdysi učila na zkušky a v knihovně byly k sehnání jen obtížně.
Některé tituly ale určitě stojí za přečtení.