Dlaždič a zahradnice

24.5. 2009 - 250.den z 365

Na dlaždiče si hrál Wlk. Bylo potřeba dodělat zámkovou dlažbu kolem domu. Tak si skládal kostky a vyměřoval a vytvářel vhodné podloží... než se do toho dal, blbě žertoval, jestli "zase něco nechystám" :-))

Narážel trapně na jisté historické události. Naposledy totiž takhle dláždil v létě před 5lety. Dláždil cestičky v zahrádce, aby Majda mohla jezdit.
Já čekala Martinu a bylo takové vedro, že jsem byla zavřená doma a tu a tam koukla z okna, jak mu to dláždění pěkně jde od ruky. K večeru mi bylo divně-až blbě. Ale nechtěla jsem ho volat od rozdělané práce, tak jsem pojala podezření, že se děje něco nepatřičného v ohledu mého pokročilého těhotenství. Vzala chytré knihy a začala usilovně studovat, pak jsem vzala hodinky se stopkami- a zjistila jsem, že ty intervaly, kdy "je mi nějak blbě" jsou dost pravidelné po 4minutách. Šílela jsem, že nemám sbalenou tašku, do toho přišel Wlk- takový zdrchaný z té celodenní šichty a zjistil, že se pojede na výlet. Dopadlo to dobře :-)) Pražská dlažba funguje líp než všechny ty moderní podpůrné předporodní cviky na míči a pod. :-)
Stihli jsme to taktak, byť přesně o měsíc dřív.

Dnešní nedělní dláždění bylo tedy ve srovnání s tím minulým poněkud nudné a výsledkem byl pouze tenhle zámkový chodníček ;-)

Já jsem se vrhla do pletí a sázení kytiček.
Do toho všeho se tam motaly naše děti, chvílemi si hrály, pak zas řvaly a hádaly se ... a my dělali, že snad ani nejsou naše ;-)
Nakonec byly pověřeny důležitým úkolem: Kytky zalít, ale neulít! - což splnily a jaly se čárat křídami na tatínkovu novou dlažbu :-))

Tohle je právě zalitý kosatec. Martinka měla dojem, že "pláče a má slzičky" ;-)