To jsou mi dotazy ...

13.5. 2009 - 239.den z 365


Třináctý květnový den bych klidně mohla nazvat "otázkový" ;-)

Otázky na mě útočily a já někdy těžko hledala uspokojivou odpověď.

Dopoledne volala sousedka. Je v důchodu a objevila kouzlo internetu. Vesele si virtuálně nakupuje a prodává a dnes ji zaskočil problém. Odpovídala na nějaký inzerát a systém po ní vyžadoval potvrzovací kód. Znáte to: máte okýnko, do něhož musíte opsat sérii čísel a znaků, které zpravidla nedávají žádný smysl. No a na sousedku vyšla řada "2+7= ... už nevímco"
Volala zoufale: "Prosímtě, kde je na klávesnici plus? Mně ho sem ani nedali" Ujistila jsem ji, že plus má 100% každá klávesnice, a tak jsme braly řadu po řadě. Tetka předčítala nahlas názvy jednotlivých kláves-no a BINGO! Plus se našlo :-)
Ještěže tak, jinak by se byl býval výhodný obchod vůbec neuskutečnil! ;-)

Druhý dotaz vznesla Martinka (4,5roku). Během našeho rozhovoru přišla řeč na tatínka a já, protože jsem netušila, kde se zrovna její otec vyskytuje, jsem jentak odvětila: "No, ten je zas někde v čudu, holka"
A Martinka na to: "A kde je čud, mami?" :-)

Sérii završil telefon, který začal zvonit v půl desáté večer. Ozval se náš pan profesor němčiny. Představte si tedy prvorepublikového pána s vytříbenou kulturou jazyka, vlídným hlasem a neskutečnými jazykovými znalostmi a dovednostmi (smekám- a už dnes je mi jasné, že takové dokonalosti nikdy nedosáhnu :-( )
Pan profesor ucitvě pozdravil a spustil: "Paní Markéto, mohl bych poprosit o radu vašeho pana manžela? Mně se totiž přihodilo cosi zvláštního. Díval jsem se na televizor a byla tu tma. Já nesvítil a v té tmě jsem asi zmáčkl něco nepatřičného a zmizel mi obraz. Mám z televize rádio. Chápete... já bych ten obraz chtěl zpátky, tak jsem si říkal, když váš manžel rozumí všem těm obrazovkám, zda-li by mi nebyl nápomocen..."
Předala jsem Wlkovi sluchátko se slovy: "Panu profesorovi se potmě z televize udělalo radio" a zmizela vedle do pokoje. Wlk je zvyklý na ledascos, a tak starého pána trpělivě navigoval (on snad zná všechna ta tlačítka na všech dostupných modelech veškeré elektroniky zpaměti???) - no a hurá! Pan profesor už má zase obraz zpátky.

Fotka dne patří tazatelce Martince. Nechala si uplést pampeliškový věneček, vzala mikrofon z trávy a spustila.
Otázka pro zvídavé čtenáře: Copak Martina zpívá?



S odpovědí nebudu napínat. Píseň je z vlastní tvorby, takže konkrétní název a melodii nemá. Jak to přijde, tak to zpívá :-))


8 komentářů:

Lenka řekl(a)...

Já bych chtěla toho pana profesora vidět, jak koukal na rádio!!

Anonymní řekl(a)...

Otazky starších lidí a mylých dětí stojí zato.Pvla

Anonymní řekl(a)...

Oprava malých dětí.Pavla

Jill řekl(a)...

"Panu profesorovi se potmě z televize udělalo radio" z toho jsem málem spadla pod stůl, Adámek se diví čemu se tady tak řežu

Anonymní řekl(a)...

Hm a pak že děti a dospělí jsou od sebe vzdálení, houby,jsme stejný

Anonymní řekl(a)...

ahoj

Gabro řekl(a)...

Brečím tady smíchy! Musela jsem to přečít i manželovi a smějeme se tu oba :-DDD. Umím si to živě představit. Rádio mám z televize každou chvíli, když si Kiki hraje s ovladačem :-D. Věřím, že byl pan profesor v šoku... Díky za pobavení!

Anonymní řekl(a)...

To jsem ráda,že vím kam zavolat,až se mi něco stne s PC nebo televizí !!! :-))

Růžena