Chci být kočka!

18.5. 2009 - 244.den z 365

Závist rozhodně nepatří mezi vlastnosti, kterými by se člověk mohl chlubit. Jenže když vidím, jak si žije náš cocour, nemůžu se ovládnout: závidííím!
Náš cocour je maximální požitkář. Pokud by do bytu dopadal jeden jediný sluneční paprsek, bezpečně toto místo ihned obsadí a nastaví své tělo tak, aby svým kožichem pochytal všechny ty "lumeny"- nebo čím se světlo měří ;-)

Mikeš má nemoc. Trpí krabicománií. Je to legrace. Jakoukoli krabici před ním otevřete, ihned jde zkusit, zda se do ní vejde. Vejde se skoro pokaždé :-)
jednou se však přepočítal. neznaje zákony fyziky, podcenil těžiště. Zkoušel obydlet klasický košík na jahody, který byl v chodbě připraven na export do sklepa. Košík byl však ledabyle odložen na kraj schodů, takže v momentě, kdy Mikeš zkoušel, jak se bydlí v košíku, který mu tvarem nápadně připomínal krabici, košík se zhoupl a Mikeš surfoval po schodech dolů až do mezipatra. Po skončení jízdy vtekle mrskal ocasem a neustále se nevěřícně ohlížel, cože se to vlastně stalo??

Z téhleté bedny od tiskárny OKI si udělal dočasný domeček.

A tady je další názorná ukázka Mikešovy úchylky v praxi: Martinka si chystala hru. Než ovšem rozložila herní plán, kde se vzal-tu se vzal: Mikeš pohotově rozložil své chlupaté tělo přes všechny ty kloboučky a figurky.
A rozhodně nehodlal toto stanoviště opustit...a to Martina zkoušela vskutku originální způsoby, jak jej vypudit :-))

Má prostě veget. Každý mu tu nadbíhá, nikdo neprojde kolem, aniž by ho nepohladil. A kdyby snad náhodou zapomněl a prošel bez povšimnutí, Mikeš zakňourá a zamžourá očima jakoby říkal: "No co jé? Tady jsem! Tak šup šup, koukej mi polaskat kožich- pěkně ve směru srsti a nejmíň 2x po sobě ;-)"

Je to taková moje chlupatá nabíječka. Mobil dám na noc do zásuvky, sebe bych potřebovala připevnit k Mikešovi, aby mě naučil lenošit, ladně se protahovat a hlavně vycvičit rodinu na povel: sednu k lednici - mňouk mňouk = servíruj, mám hlad! :-)