Z(a)tracená Adéla

5.5. 2009 - 231.den z 365

Majda šla dnes opět do školy- že mají odpoledne výtvarku, kde musí být a na angličtinu jí paní učitelka slíbila, že dostane v pohádce, kterou nacvičují, roli staré sovy - vypravěčky... tak ať si jde. ;-) Učitelé, kteří si dokáží namotivovat žáky, MILUJU! :-)

My s Máťou vyrazily směr bazén- máme pravidelné plavecké úterky. Dneska měli záskok, naše paní lektorka už ví, že Mátě je vhodné pokyn osobně zopakovat. Máťa si totiž žije ve svém světě, často si dělá, co chce, jak chce- a hlavně vše svým tempem, při němž se rozhodně nezpotí... inu geny (výjimečně NE TY MOJE! ;-) )
A tak když paní lektorka zavelela: "Vezměte si destičky a plavejte znak do půlky bazénu!!" Matě trvalo trochu déle, než se vůbec na záda převrátila. Když se jí to povedlo, plavala a plavala, pozorovala světla na stropě a plavala uprostřed bazénu stále dokolečka. Když paní lektorka pochopila, že Martinu k břehu nepřivolá, sundala si osušku- a skočila pro ni do vody a dotáhla ji k břehu. :-)

Odpoledne jsme pro ni šla do školky a vyfotila kvetoucí jeřabiny. Je jich tam celá alej a na podzim je to překrásný pohled. Velmi fotogenická ulice ;-)

Cestou ze školky jsem chtěla s Martinkou zajít "ke kadeřníkovi". Jenže v parku jsme potkaly palčící holčičku na koloběžce. Byla to Adéla od Martinky ze školky. Hned se k nám vrhla a naříkala, že se ztratila babičce. No ona Adélka má trochu problémy s posloucháním ;-)
Tak jsem ji vzala v domnění, že babička bude někde vyděšená pobíhat za rohem. Vyptala jsem se Adély, odkud šly a kam a jak babička vypadá.
"Babička má takové vlasy jako já, měla džíny a bundu měla bílou, nebo hnědou, já teď nevím, já si to nepamatuju. Babička nemá mobil, ona s ním neumí zacházet..." , pravila zmatená Adéla. Obešly jsme celý blok a nic. Žádná pobíhající žena se nikde na obzoru neobjevila. Adéla mezitím přestala brečet a začala mi povídat o všem možném. Ptala jsem se, kam s babičkou chtěly jít. Povídala: "No, babička chtěla jít nakoupit a já jsem chtěla jet na hřiště."
Hm, trošku střet zájmů. Hřiště- na sever, obchody přesně na opačnou stranu... Tak jsem se snažila vžít do role babičky- co bych asi udělala, kdybych byla v její kůži. Vydala jsem se s oběma dětmi ke hřišti a byla rozhodnutá pak Adélu odvést zpátky do školky, kde snad budou mít alespoň telefon na rodiče.
K mému velkém překvapení babička stála opřená o plot dětského hřiště a nevypadala nějak neklidně. Podotýkám, že nám to obcházení a výslech zabraly téměř čtvrt hodiny!!
Sotva nás babička zmerčila, rozběhla se k Adéle a začala na ni ječet a hubovat ji. Stručně jsem jí poreferovala o našem pátrání... neřekla na to vůbec nic! Ani děkuju. Nebo tak něco. Přitom za tu dobu, co Adéla byla bez babiččina dozoru, mohla potakat i kohokoli jiného ...

Tak jsme s Martinkou pohovořily o poslouchání dospělých a o tom, co dělat, když je někdo ztracený ;-) a šly pro Majdu do školy. Ke kadeřníkovi se šlo společně s Majdou. Máme moc šikovnou slečnu střihačku :-) Martinka potřebovala zkrátit a Majda si naporoučela speciality- fotky dodám zítra :-) Obě moje holčičky byly s výkonem kadeřnice spokojené.

V parku jsme ještě v letu vyblejskla jednu borovici v květu a jala se nalodit posádku do auta :-)