Na návštěvě u ...

8.12.2009

Dnes večer jsem byla na návštěvě. A hádejte, kde... U Hitlerů v kuchyni.

Tak se totiž jmenuje hra Arnošta Goldflama, kterou moje oblíbená scána Divadla v Dlouhé uvedla u příležitosti svých 80. narozenin.

Těšila jsem se moc! Důvodů bylo hned několik:
1/ do divadla se těším vždycky, protože mám jistotu, že mi  (ani na mě) nikdo nezavolá ;-)
2/ je tam "na co koukat"
3/ obvykle dáme "kafe"
4/ vždycky mám pocit, že jsem obohatila ducha ;-) ... tedy skoro vždycky

Měli jsme lístky na 6.reprízu- představení tedy zcela nové, neokoukané a nezkritizované... hurá. Premiéru jsem vítala, neb všechny kusy mám zhlédnuté, některé i opakovaně :-)
Divadlo v Dlouhé totiž disponuje souborem naprosto úžasných herců, kteří dovedou povabit dospělé i dětské diváky.  Jsou muzikální- každý z nich na něco hraje, všichni zpívají a jsou to neskuteční "komedianti"- tím mám tedy na mysli, že zahrají cokoli. :-) Vždycky mám pocit, že jeden druhého přebíjí- a že se vzájemně hecují k lepším a lepším výkonům, nahrávají si na drobné směče... prostě tím si mě získali.

Tak jakže se mi líbilo U Hitlerů v kuchyni?

Hra se skládá ze 6 částí. V každé z nich hraje hlavní postavu - tedy Adolfa- někdo jiný. V té poslední jej dokonce ztvárnila drobná Magdalena Zimová. Říkala jsem si, že je to zajímavý nápad a protože moje mezery ve znalostech moderní historie jsou velké, slibovala jsem si od hry, že mě třeba i zábavně poučí. Zprvu to tak i vypadalo. Děj začíná scénou na nádraží v Brně, kde se Hitler (čekající na vlak do Vídně, kde se hodlá ucházet o studium architekrury) setkává se Stalinem. Celkem vtipný dilalog- vlaky přijedou, hrdinové nastoupí a je tu scéna druhá.
Ocitáme se úplně jinde- u Hitlera v obýváku. Hitler vylíčen jako "strejda v papučích"  tlachající se svojí družkou Evou Braunovou  u šálku kávy a u bábovky, kterou jim upekli pekaři SS, jelikož Eva není schopná dojít do obchodu ani nakoupit. Vedou spolu intimní rozhovor... a tady už mi to začalo lehce vadit. Humor ano, vždy a všude, ale já nesnáším laciné vtipy. A že jich tu bylo! (pro názornost scéna: Eva Braunová bere LP desku a říká: "Tak já ti ji tedy pustím..." - a pustí ji volným pádem na zem. ) Dialogy byly značně okořeněné vulgarismy - to taky zrovna neocením. Někdy takové slovo nemá v kontextu tu správnou sílu- vlastně by tam ani nemuselo být, ale /některý/ divák to rád, tož mu toho dopřejeme dosytosti.

Mezi jednotlivými scénami zazněly některé operetní písně, tím hra získala jakousi "kabaretní podobu".

Herecké výkony byly skvělé. Obdivuju herce, kteří "to nic" museli hrát a udělali z něj představení, ze kterého se mi původně chtělo o přestávce odejít. A rozhodně se neztotožňuju s větou z recenze uvedené v LN, že "Utahovat si z nácků je nesmrtelná zábava, které se lze oddávat kdykoliv"

Nevím, jaký byl původní autorův záměr- já tu hru vnímám jako soubor několika historek z Hitlerova života - vypravování protkané peprnými výrazy, povrchními vtipy o Hitlerově potenci ... nedostalo se mi ani poučení, ani smíchu. Tak jsem ráda, že jsem se neunáhlila a nekoupila lístky darem vánočním. To by mně asi obdarovaní poděkovali....

Už se těším, až si spravím chuť 26.12., kdy do Divadla v Dlouhé vyrážíme s našimi dětmi na naše oblíbené rodinné představení "Jak jsem se ztratil". Já jdu po sedmé ;-) A tentokrát se moc těším, co tomu bude říkat naše Martina. Ta s námi jde na takové představení prvně. :-)