Do notýsku o bundách

26.10.2010


Zatímco jsem dnes čekala před školní jídelnou na Majdu, přiřítil se dav dětí ze 2.třídy. Děti ukázněně zastavily před vchodem a docela dlouhou chvíli trvalo, než se kolébavou chůzí dostavila i paní vychovatelka důchodového věku.
Sluníčko pěkně svítilo, vítr proháněl po trávníku barevné listy - den jak malovaný. Kluci celí uřícení doběhli a hudrovali, že jim vychovatelka nařídila, aby si vzali bundy a čepice.

"Já bundu nosit nebudu. Je mi vedro. Ať si ji nosí sama, když jí je zima. Nemá mi to co nařizovat. Není moje máma", rozčiloval se pěkně zostra jeden.

Druhý mu zkušeně vysvětloval: "Hele, to by ti máma musela do notýsku napsat, že je ti vedro jako prase a že bundu nosit nemusíš, jinak ti to neprojde."

"To ne," zapojil se do hovoru zcela vážně další, "musí ti napsat, že budeš nosit bundu, jen jestli budeš sám chtít."
Ten nejvíc rozčilený v rozepaté bundě oponoval: "Jo, už ji slyším: "Chlapci, vemte si bundy. Venku je zima!" ..."jenže jí už bude pořád zima, když je tak stará.... "

Paní vychovatelka dorazila.
A asi proto, že neslyšela předchozí debatu, hned pěkně učitelsky spustila: "Chlapci, venku není žádné vedro, vy letíte, ani si nezapnete ty bundy... počkejte, až nastydnete!" :-)

Chlapci protočili oči k nebi a mně se chtělo smát... koneckonců stála jsem tam v rozepnuté bundě taky :-))