Divnodivný pátek

16.1. 2009 - 123.den z 365

Pátek bývá ve znamení rychlého střídání různých pracovních činností, mezi které se zpravidla ještě musí vměstnat nákup, aby se mezi davy nemuselo o víkendu, neb to je vždy o život a ani základní potraviny nezle nakoupit bez fronty u pokladny.

Takže ráno honem rozvézt děti- jezdit autem po Praze je za trest, ale jezdit po Praze ráno, to se někdy vůbec nedá... šílím! Pokaždé, když má ten "za mnou" pocit, že neřeším křižovatku dost rychle a najede si vedle mne tak, ža ani jeden nevidíme pak NIC, šílím z toho, když má někdo potřebu na mě zatroubit na semaforech, že na "oranžovou" je čas jet, přičemž pokud k tomu přistoupí stejně i druhá strana, nutně se naše dráhy nebudou míjet, ale protnou se někde ve středu vozovky.... a taky jsem postřehla, že spoustě řidičů dodá odvahu znak vozíčkáře, který mám nalepený na zadních dveřích. Jsou rázem suverénní- ikonka vozíčku v modrém poli jim patrně navozuje asociaci, že za volantem sedí kdosi i mentálně postižený, a tomu ONI "mistři" ukážou! ... i po těch letech mě to zlobí, ale neumím to nijak změnit, vylepšit. Většinou mám auto plné dětí, a tak předpisy dodržuju. Ono s Majdou sedící ve vozíku se moc prudce a divoce jezdit ani nedá, chce-li ji člověk dovézt do cíle vcelku :-)

No a tady je ukázka toho, jak si jeden štříbrný fešák taky myslel, že z vedlejší ukáže těm na hlavní, jak je rychlej.... no, netrefil, netrefil... naštěstí opadalo jen pás nárazníků a plechů ;-)

Večer nám tatínek uvařil překvapení- prý abychom si rozšířili anglické reálie :-) V momentě, kdy jídlo servíroval, už sice nevěděl, jak se jmenuje :-), ale bylo to zajímavé a dobré! Takové vrstvy čehovšeho zapečené v pekáčku.

Oficiální název té dobroty zní: Shepherd's Pie. Tak si můžete dát do vyhledávače a pochutnat si jako my! ;-)