Holé Vrchy

10.1. 2009 - 117.den z 365

Holé Vrchy je poetický (ne vymyšlený!!) název vesničky nacházející se na kopci za Mladou Boleslaví, kam jsme byli pozváni na oslavu kulatých narozenin mojí dlouholeté přítelkyně (kdysi spolužačky z VŠ) Renči.
Renča všechno plánuje dlouho dopředu- žije takovým poklidným plánovitým způsobem ;-) , což mně se léta nedaří. My neradi něco domlouváme dopředu,

prot

ože už dlouho víme, že všechno je stějně vždycky jinak ;-)
A tak mi Renča volala v pátek pozdě večer, aby mi udělila pokyny na cestu a zaskočila mne organizační otázkou: "Jak přijedete?" Tak zrovna tohle jsem vůbec neřešila, tolik možností se zas nenabízelo... A protože jsem Renče neodpověděla dost ja

sně, začala

se tímto problémem podrobně zabývat. "Vlakem?" ptala se zas.... Několik minut po dokončení rozhovoru pípla SMS: "My tady uzavíráme sázky, zda přijedete vlakem, nebo autem..." No a to byla teprv výzva! Hned jsme si řekli, že jim musíme " vytřít zrak" :-)

Bylo rozhodnuto: přijedeme na lyžích!

V sobotu dopoledne jsme tedy sbalili lyže, našli stoletou krosnu,

do ní nacpali věci na převlečení (byla domluvená večeře v lepší restauraci, takže ve šponovkách

bychom se tam asi moc nehodili) ... Pěkně mrzlo, teplota se celý den pohybovala kolem -8°C. Jeli jsme autem, z dálnice jsme sjeli o pár km dříve, abychom prozkou

mali zdejší krajinu zblízka a mohli věrohodně líčit zážitky z cesty. Zaparkovali jsme hned na kraji vsi, nazuli běžky, vyběhli na kopec a spustili se směrem k domu hostitelů.
Když nás zbystřili, nevěřili vlastním očím. Vyhlíželi nás dalekohledem, ale z druhé strany- tedy od vlaku.

Všichni včetně psa nás srdečně vítali .... naše vybavení je trošku retro ;-)

Zde je detail sbalené historické krosny, ze které čouhlala metrová bonboniéra a ojíněná kytka (tu jsme narvali jentak pro diváky cestou přes pole) .

Po uvítacím ceremoniálu provázeném salvami smíchu jsme se dohrabali do bytu.

Naši hostitelé měli hlavu zamotanou s tím, že jsme opravdu přisvištěli na lyžích a neustále kladli různé doplňovací otázky, aby prověřili pravdivost našich výpovědí.

Lhali jsme přesvědčivě :-), takže nám to opravdu někteří věřili.

Poté jsme pogratulovali Renče - byla dojatá :-)

Nejmladší účastnice oslavy - Adélka- nám připravila kulturní představení: pustila orientální hudbu, navlíkla kostým a vyšvihla břišní tanec. Adélko: BRAVÓÓ! :-)

Pak jsme se pustili do společenské hry ACTIVITY. Velmi zábavná záležitost ;-)

V tento slavnostní den se Renča rozhodla porušit svoji abstinenci a nabídla, že si dáme červené víno. Walda nám naservíroval výborný pozdní sběr.

Ale Renča neprozřetelně odložila sklenku na nožce na skříňku a první rychlý kolemjdoucí- v tomto případě Adam- skleničku srazil. Sklenička se rozprskla na desítky střepů a víno se vychrstlo na stěnu a na světlý koberec. Takže Renča opět abstinovala...
...a následně nám předvedla sbírku svých švédských utěrek v akci ;-)
(Funguje to, milé dámy! Sajou jak divé, ačkoli nechápu, jak to dělají...)

Na večeři jsme vyrazili donedaleké restaurace Sparing. Renča své narozeniny oslavila čínským kung pao s americkými hranolky a řeckým salátem :-)

Já jsem si vybrala stylově cosi "na jehle z kopce". Vypadalo to výborně a ještě líp to chutnalo... jen dojíst se to nedalo, neb toho bylo mooooc :-(

Den jsme si všichni parádně užili. Holé Vrchy jsme v dobré náladě opouštěli o půlnoci- tentokrát v autě :-)

Tak, Renčo, doufám, že budeš na oslavu dlouho vzpomínat a že to za pár let zase zopakujeme!