Vycházka sobotní

24.1. 2009 - 131.den z 365

Dopoledne rychle uteklo a jako vždy bylo vydatně proloženo samými nepříjemnými pracemi, které jeden musí opakovaně a nejlépe v kratších intervalech opakovat, aby se mu doma nemnožili různí broučci, houby, plísně a jiné organizmy, které si libují v drobky pokryté podlaze a vrstvách prachu... ten se tady bere nevím jak, ale vidět ho je pořád všude... Prach náš vrah! - říkám si vždycky zoufale.
No a taky jsme se s Majdou vrhly na školní resty. Líbí se mi, jak p. učitelky pojímají domácí přípravu. Často mne při sledování těch zadaných úkolů napadá: Cože tedy vlastně dělají v té škole během vyučování? A tak jsme pilně studovaly Austrálii a její mapu, četly si o koalách, že vypadají a chovají se jako opilé díky množství eukalyptových listů, které spasou za den; žasly, co se se všechno dozvíme z učebnice angličtiny o netopýrech ... a ještě nám něco zbylo i na něděli :-(

Odpoledne jsme děti doslova vytáhli na vycházku. Nemrzlo, nepršelo a na leden celkem vlídně bylo, ale naše dcerušky chtěly v posteli ležet, číst si a pak by možná byly ochotny přesunouti se k počítači ... Nekompromisně jsme trvali na odchodu VEN! To bylo brblání a otrávených obličejů... Nakonec to nebylo až tak strašné ;-)
Tak třeba hned "za humny" to vypadalo takhle:

Na poli v dáli vyrostlo během několika málo let satelitní městečko, na zastíněných místech bylo vidět ještě poslední zbytky sněhu, které nestačily rozmoknout a zmizet....


A naše oblíbená činnost: hledání a počítání koček. Díváme se, jaké typy lidi vlastní, některé se snažíme kontaktovat a tahle černá s ještě černějšími pruhy - to je naše jistota! Vždycky s námi jde kus cesty a neví, jak by se mazlila. Dneska jí chůze po chodníku připadala fádní, a tak šla po plotech a zídkách :-)