Moc Pú


13.1. 2009 - 120.den z 365

Po měsíci jsem s Martinkou vyrazila na plavání. Snažila se moc, a tak jsme pak šly ještě do Tesca koupit svačinku. Martina nedělá scény a nepožaduje žádná kindervejce či jiné nesmysly, za "odměnu" vždy žádá rohlík :-) Pokud si k tomu ještě může vybrat pitíčko, je blahem bez sebe. A jak jsme tak procházely mezi regály, začala najednou hulákat: "Pú. Moc Pú! Hele, jeden přes druhýho!!"
... a opravdu- v regále to vypadalo přeseně tahle ;-)




Medvídek Pú je náš hrdina číslo JEDNA! Všude chodí s námi, žlutý kožíšek už získal jistou patinu, ale bojím se jej vyprat, protože kdyby se něco mělo stát Púovi, to by patrně majitelka nepřežila :-) Teta Jana mu přes "nesundavací" tričko upletla ještě svetr, kulicha a šálu, takže může Martinu doprovázet na jejích cestách i v tomto mrazivém počasí :-)
Pú je zkrátka jistota, kde je Pú, tam je dobře :-) Opatrujeme ho jako oko v hlavě!!


3 komentáře:

>>-sipka--> řekl(a)...

to ti je zvláštní, já jsem medvídkovi Pú nikdy nepřišla na chuť; jako malá jsem to zkoušela číst, ale nezaujalo mě to, jako velká mající děti jsem si nakonec oblíbila aspoň Púova kámoše tygra; já miluju Snoopyho, od prvního okamžiku, kdy jsem ho někde spatřila

Anonymní řekl(a)...

nás taky Pú nezaujal.Je vidět,že každé zboží má svého kupce..Marcela

wlcice řekl(a)...

Já Pú taky nikdy nemilovala. Knihu jsem poprvé celou přečetla (nahlas!) až právě na žádost Martiny! No ale poslechnout si to od Marka Ebena- to nemá chybu. To Pú vůbec není špatnej! ;-) Zkuste to!!